čtvrtek 8. května 2014

Dům u nemocnice

Právě teď si nedokážu vzpomenout, jestli jsem kdy přečetla nějakou starou knihu. A myslím tím knihy, které četly naše maminky v našem věku. Knihy dnes většinou zapomenuté, protože se znovu nevydávají a jediná možnost, jak si je pořídit, je prohledat kdejaký antikvariát. Ale možná právě toto má své kouzlo. Jen je trochu škoda, že pomaličku upadají v zapomnění. Tedy pokud se s vámi vaše maminky nepodělí o nějaký ten zvlášť zajímavý kousek.
Dnes bych vám tedy chtěla představit oblíbenou knihu mé maminky, když byla mého věku. 

Dům u nemocnice

Autor: Valja Stýblová
České vydání: 1959
Formát: hardback
Filmové zpracování: Až bude padat hvězda (režie: Věra Jordánová, 1976)

Anotace: Víťa je obyčejná holka, co vyšla základní školu. Matka jí zemřela, když byla ještě hodně malá, a nedávno ji nahradila macecha, které se narodil syn Vlastík. Její nevlastní matka je velmi lakomá a myslí jen na sebe a svého synáčka. Víťa se chce stát zdravotní sestrou, ale nebýt její starší sestry Lídy, která je už vdaná a pracuje jako zdravotní sestra, otec by jí to nikdy nedovolil, protože macecha si myslela, že vydržovat Víťu Praze by nezvládli. Lída ale pomůže Vítě otce přesvědčit, a tak Víťa do nové školy nastoupí. Je ale výrazně menší a méně vyspělá něž její supermoderní spolužačky a často se stává terčem jejich peprných poznámek.

Jednou jsem s mamkou byla v kavárně, nádherné kavárně s krásnými dekoracemi a chutnými zákusky a mizernou obsluhou, nacházela se tam ale krásná police se starými knihami. A mamka ji tam našla a zasnila se. Nejspíš se na chvilku vrátila do mladých let a cítila ty emoce, které tehdy prožívala při prvním čtení této knihy. Tak jsem jí ji koupila k narozeninám. Jejím přáním ale bylo, abych si ji přečetla i já.
Během svého maratonu to byla ta další, co jsem přečetla po dočtení Tajemného vytí.
Dům u nemocnice je novější vázání dvou autorčiných novel - Dům u nemocnice a Až bude padat hvězda. Děj Domu u nemocnice se odehrává během prvního Vítina roku na střední, Až bude padat hvězda během jejího maturitního ročníku.
Příběhem nás provází malá, nevyspělá Víťa, nicméně velice hodná, skromná a slušně vychovaná dívka z vesnice, které se nejspíš nedostalo tolik lásky, kolik si zasloužila. Spíš než abych se s Víťou ztotožnila, tak mi jí bylo líto. Ztotožňovala jsem se spíš s učiteli, kteří na ni nahlíželi stejně jako já. Víťa je v knize vykreslena jako opravdové pískle, a i když já jsem v jejích letech a nevypadám na svůj věk, připadala jsem si i tak o pár let starší než ona. 
To ovšem ničemu nevadilo, protože Víťa je velice sympatická dívka, kterou si oblíbíte, a po celou dobu máte vnitřní potřebu ji přede všemi bránit a je vám smutno, když se Vítě nedaří.
První část knihy byla spíše taková roztomiloučká a vskutku jsem neměla pocit, že by se příběh odehrával na střední škole. Druhá část knihy mi už ovšem byla obsahově bližší, když už děvčata vyrostla. Obě části měly sice zajímavou zápletku, ale když už se na scéně objevily první lásky a chlapci, dostala jsem se ke svému.
Víťa i v posledním ročníku zůstává stejnou skromnou dívkou, která vypadá mnohem mladší, než je, ale už se trochu ve velkém městě otrkala, našla si přátele a začíná poznávat, co to znamená žít. 
Obě části jsem si moc užila, i když jsem si nejdřív musela zvyknout na styl psaní, kterým se psávalo dříve. Bylo znát, že je kniha už nějaký ten pátek na světě, protože autorka měla odlišnou slovní zásobu a slovní obraty. Pokud si však na toto zvyknete, nestane se kniha pro vás žádným problémem.
Jak už jsem řekla, celkově je kniha velice miloučká a vykouzlí vám úsměv na tváří, ve mně však neprobudila emoce naplno. U knih mám ráda, když se od plic zasměju, když se culím od ucha k uchu, když o nich po nocích sním, když pláču tak moc, že se mi stránky začnou pod nánosy slz krabatit. Knížka byla veselá a smutná, ale ne tak, aby mi vyrazila dech. Přesto to byl nádherný čtenářský zážitek a plně dokážu pochopit, proč se mé mamce tak líbila. 
(Jen potřebuji zmínit toto - proč Víťa, Míša, Vilík? Proč? Copak to jsou mimina? Chápu, že Vítězslava nezní tak skvěle, ale proč musí být Michal Míša, když mu není pět? Proč?)

Moje hodnocení: 4/5

A nezapomeňte si pustit film podle druhé části knihy!

Zdroje obrázků: www.cbdb.cz; www.ceskatelevize.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.