středa 11. června 2014

Kdo chytá v žitě

Nechci, aby to vypadalo, že si ty recenze cucám z prstu jak na běžícím páse, ale jsem ve skluzu a zjistila jsem, že pokud píšu recenzi po delší době, píše se mi to hůř, protože pomalu odezní všechny pocity, které jsem během četby nastřádala a je těžší je všechny zprostředkovat. Proto se to snažím dohnat.

Kdo chytá v žitě

Autor: J. D. Salinger
Originál: The Catcher in the Rye
Originální vydání: 1955
České vydání: Práce, 1979
Formát: paperback, 199 stran
Přeložili: Luba a Rudolf Pellarovi

Anotace: Tento psychologický poválečný román napsaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caufield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.

O americkou povinnou literaturu bych se nikdy cíleně nezajímala, kdyby mě tak nepoznamenala kniha Ten, kdo stojí v koutě, která se řadí k mým nejoblíbenějším. Charlie nás tam seznamuje s několika tituly, které mu jeho angličtinář půjčuje, a jedním z nich byla i kniha Kdo chytá v žitě. Charlie si ji moc vychvaloval a já jsem během čtení knihy Ten, kdo stojí v koutě dostala chuť číst mnohé další americké knihy. Když jsem se pak s tímto titulem začala setkávat mnohem častěji na ostatních knižních blozích, tušila jsem, že nebude trvat dlouho a já si knihu někde seženu.
Když jsem ji poprvé měla otevřít, trochu jsem se bála - přeci jenom šlo o povinnou četbu a ta většinou nepatří k těm nejzábavnějším nebo nejjednodušším kouskům. Měla jsem strach, že to bude psáno zastaralým stylem a že si knihu neužiji, ale tyto obavy byly dány pouze mou neznalostí obsahu této knihy. Dopředu jsem netušila, o čem pojednává.
Pak jsem se seznámila s Holdenem a překvapilo mě, jak snadno se kniha četla. Dlouho mi nedocházelo, že se příběh odehrává v padesátých letech, dokud nepadla zmínka o psacím stroji - pak jsem si uvědomila, že se nacházíme v trochu jiné časové periodě. Natolik byla kniha čtivá. Holden používá jednoduchý, hovorový jazyk, kterému snadno porozumí kdokoli, za jeho ostrými slovy se však skrývá mnohem víc, než se na první pohled může zdát.
Kniha je o putování ve zvláštním světě, kde se často odehrávají zcela nelogické události, sám Holden často uvažuje nelogicky, ale ví to o sobě. Ví, jak je svět šílený, jak je on sám šílený, ale snaží se svět poznat. Alespoň tu jeho část, která se dá poznat v New Yorku.
Holden se mi jako postava opravdu líbil. Překvapovaly mě jeho myšlenky a postoje k daným věcem, ráda jsem si početla o jeho vztahu se sestřičkou, kterou jsem si opravdu oblíbila. I když jsem ho dost často zkrátka nechápala a ne vždy jsem pochopila, co měl zrovna na mysli, bavil mě a byl mi sympatický. Ráda bych si s ním jednou sedla na lavičku v Central Parku a popovídala si s ním o kachnách. Protože i když by to byla naprosto nesmyslná konverzace, měla bych dojem, že s ním by to smysl mělo.
Knihou jsem se prokousávala dost dlouho, mám pocit, že celý měsíc. Nebylo to tím, že by se Kdo chytá v žitě špatně četlo, že by to bylo nudné, ale spíš se všude kolem mě vyskytovaly mnohem atraktivnější kousky, které jsem si chtěla přečíst. Dobré na knize bylo, že se zde neodehrával žádný souvislý příběh, spíše šlo o jednotlivá setkání a o jednotlivé dialogy než o celek, a proto jsem neměla problém se ke knize vrátit po delší pauze. A musím se přiznat, že když jsem se nacházela několik posledních kapitol před koncem, začala jsem odpočítávat stránky. 
Stejně jako nelogicky uvažuje Holden, přičemž nelogické souvislosti jsou hlavní důvodem, proč lidstvo stále nevymřelo, i já jsem si dost nelogicky počínala s touto knihou. Na jednu stranu mě moc bavila a ráda jsem se nad ní zamýšlela a hledala skryté významy v Holdenových myšlenkových pochodech, ale na druhou stranu jsem se těšila na ostatní knihy, které na mě čekaly, jen co Kdo chytá v žitě dočtu. Nedokážu to pořádně popsat, proč jsem zažívala tyto pocity, když se mi tato kniha opravdu líbila. Nestrhla mě tolik, jak jsem očekávala, ale moc se mi líbila. Ráda bych se k ní znovu vrátila v angličtině, abych si ujasnila, co bylo příčinou mého zvláštního postoje k této velice zajímavé knize.

Moje hodnocení: 4/5

Zdroje obálek: www.zapnimozek.cz, www.topzine.cz, www.studentpoint.cz, www.dheeraji.deviantart.com

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.