středa 18. června 2014

My děti ze stanice ZOO

Přemýšlím, že začnu společně s recenzemi knih vydávat i recenze jejich filmových zpracování. Po dočtení této knihy jsem viděla první půlhodinu filmu a u toho mě to napadlo. Ještě si to promyslím a uvidím.

My děti ze stanice ZOO

Autor: Christiane F.
Originál: Wir Kinder vom Bahnhof ZOO
Originální vydání: 1981
České vydání: Oldag, 2005
Formát: hardback, 262 stran
Přeložila: Zuzana Soukupová
Filmové zpracování: My děti ze stanice ZOO (Uli Edel, 1981)
Můj druhý život - navazující autobiografie Christiany F.



Anotace: Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.


Na tuto knihu jsem nejspíš potřebovala dozrát. Už před rokem, možná dvěma jsem si ji vypůjčila z knihovny. Spolužačka o ní měla před lety referát z četby a moc si mi líbilo její doporučení. Tehdy jsem si ji vypůjčila poprvé, ale ani jsem ji neotevřela. Neměla jsem chuť. Ale před nedávnem jsem si na ni znovu vzpomněla a zajímalo mě to. Zajímal mě ten příběh, který pravděpodobně každý normální čtenář už zná, ale já ne. Už mě unavovalo být pozadu s klasickou četbou, i když nevím, zda se toto dá považovat úplně za klasiku. Každopádně je to veřejně známá kniha, známý příběh, který stojí za to znát.
Popravdě ani podruhé jsem na knihu neměla moc náladu, ale donutila jsem se, protože už jsem to nechtěla vícekrát odkládat. Bála jsem se, že kniha bude hodně moralizovat a bude se těžko číst. Ale když jsem ji otevřela a přečetla si prvních pár řádků, sama jsem se divila, jak mi písmenka ubíhala před očima.
Příběh začíná Christianiným dětstvím, popisuje, jak si jako malá hrála, jak se s rodinou stěhovali do Berlína a postupný vývoj, který vedl až do bodu, kdy se poprvé setkala s hašišem. To se mi moc líbilo - tedy ne to, že začala s hašišem. Odstavec za odstavcem příběh pokračoval, nezastavoval a dál se vyvíjel. S každou další větou jsem toužila znát, co bude dál, hltala jsem každé slovo. Fascinovala mě ta upřímnost a přímost jejích výpovědí. Žádné zbytečné vzruchy, prostě to tak bylo. Příběh odvyprávíme a je to. Na první pohled se to může jevit hodně suverénně, ale mezi řádky se nachází taková dávka emocí, až vás to porazí.
V knize nenajdete žádné kapitoly. Příběh zkrátka jede, protože je o životě a o vývoji v něm. Život jede, na nikoho nečeká, nezastavuje a bohužel častokrát ani nezpomaluje. Kniha toto pojetí přesně vystihovala. Obecně mám sice radši kapitoly, které jsou kratšího rázu, protože mi pak kniha lépe ubíhá, ale zde to nebylo potřeba. Nemohla jsem se od textu odtrhnout a jen jsem pokračovala dál. Uvítala jsem občasné výpovědi Christianiny matky a odborníků, které jednak ozvláštnily příběh a dodaly mu trochu té dokumentární podoby, ale zároveň mě konečně zastavily, abych knihu mohla na chvíli odložit.
Ať tápu v paměti, jak tápu, nemám dojem, že bych kdy četla něco o drogách nebo o narkomanech. Viděla jsem pár filmů, ale knihu jsem snad nikdy nečetla. Mám velké mezery. Možná proto mě příběh tak překvapil a zamrazil. Číst o dívce, která se každodenně od svých dvanácti let potýká s drogami, na které si musí nakonec vydělávat prostitucí, bylo pro mě něco neskutečného. Nepředstavitelného. Místy mi z toho bylo špatně a fakt jsem z toho byla totálně mimo. Příběh to není tak moc drastický a pro některé by to byl jen čajíček, ale pro mě jako nezkušenou v četbě takovéhoto typu literatury to stačilo.
Mrazilo mě v zádech. Děsilo mě to a cítila jsem to po celém těle. Tak silné emoce a reakce nejenom psychické, ale i fyzické ve mně už dlouho žádná kniha nevyvolala. Když Christiana popisovala svůj první zážitek s LSD a její pocity, motala se mi z toho hlava. Jako bych si sama elesdýčko vzala. Cítila jsem to. Tak silně na mě ten příběh zapůsobil.
Nejšílenější na té knize bylo, že v hodně věcech měli mladí narkomané pravdu. Dívali se na svět trochu jinýma očima, ale byl to pohled upřímný a srozumitelný. Fascinovaly mě některé myšlenky, které dokázali vyplodit i na tom nejšpinavějším záchodě. Byla jsem z toho totálně konsternovaná.
Co je na knížce super, je psychologický vývoj hlavní postavy. Poznáváte ji od jejího útlého dětství až do patnácti let a za tuto dobu prodělá neskutečný vývoj, který je zachycen v každé větě, v každém dialogu a každé myšlence této knihy. A nejlepší na tom je, že všechno je pravda. Že celý ten příběh si nikdo nevymyslel, ale opravdu se stal. Možná je to sice to nejlepší, ale zároveň nejhorší - když si člověk uvědomí, že děti opravdu umírají i z těchto důvodů.

Myslím se, že tato kniha je hodně důležitá. Dle mého názoru má uměleckou i společenskou hodnotu. Měli by si ji přečíst jednak děti, aby pochopili problematiku okolo drog pohledem, který se vás nesnaží přesvědčit o tom, co je správné, nevkládá vám do hlavy žádná kréda a morální principy, donutí vás se nad cizím příběhem pouze zamyslet a sám si z toho vyvodit vlastní dojem, ale jednak také rodiče, aby byli zkrátka připraveni na všechno.


Moje hodnocení: 6/5

Zdroje obrázků: www.obiaani.blog.cz, www.tesska.blog.cz, www.purplelie.blog.cz, www.kawai-usuratonkachi.blog.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.