středa 2. července 2014

Aliance

Tato série je u konce. I když ne tak docela! Všichni fanoušci se mohou těšit, nakladatelství CooBoo před pár dny oznámilo, že už tento podzim vyjde české vydání knihy Four, která je psána ze Čtyřkova pohledu. Nicméně teď se chci věnovat závěrečnému dílu této trilogie, kterou jsem dočetla přesně v 02:02 ráno. Nespalo se mi dobře...

Aliance

Autor: Veronica Roth
Originál: Allegiant
Série: Povstalecká trilogie, 3. díl
Originální vydání: 2013
České vydáníCooBoo, 2014
Formát: hardback, 364 stran
Přeložila: Radka Kolebáčová
Filmové zpracováníAllegiant (Robert Schwentke, 2016)
Databáze knih | Goodreads



Recenze prvního dílu Divergence
Recenze druhého dílu Rezistence

Anotace: Na frakcích založená společnost, v níž Tris Prior kdysi věřila, je v troskách – zničená násilím a mocenskými boji, zjizvená ztrátou a zradou. Když tedy dostane možnost prozkoumat venkovní svět, neváhá, je připravená. Třeba právě za plotem ona i Tobias naleznou společný lehčí život, svobodný od zbytečně komplikovaných lží, zamotaných vztahů a bolestných vzpomínek.
Ale Trisina nová realita je mnohem alarmující než ta, co nechala za sebou. Staré objevy jsou rychle zbaveny své důležitosti. Výbušné nové pravdy mění srdce těch, které miluje. A Tris tak znovu musí bojovat, aby dokázala pochopit složitost lidské povahy – i své vlastní – zatímco čelí rozhodování o odvaze, oddanosti, obětavosti a lásce.

Mou mysl stíhaly různé myšlenky ještě předtím, než jsem knihu otevřela. Ze všech stran na mě tlačily zklamané pocity ostatních čtenářů a ze strany mé vlastní mě tlačilo přesvědčení a víra v autorku, že tak skvělé knihy jako Divergence a Rezistence dotáhne do skvělého konce pomocí Aliance. Snažila jsem se, abych se nenechala ovlivnit názory ostatních, snažila jsem se, abych si od nich nenechala zkazit požitek ze čtení, abych knihu ohodnotila přesně tak, jak to cítím. Ze začátku to bylo obtížné, ale nakonec jsem to zvládla.

Nejspíš rozumím tomu, proč jsou někteří z Aliance zklamaní - děj je značně pomalejší, v první části nenaleznete tolik akce. Oproti Rezistenci je tu akce opravdu méně, ale osobně si myslím, že by to ani jinak nešlo. Všechny tři knihy mají pro mě dané zastoupení v příběhu - Divergence nás do příběhu uvedla a otevřela všechny otázky, Rezistence je hlavní nositelkou akce a v Alianci dojde ke klíčovým rozuzlením a vysvětlením celé podstaty příběhu. Mně to přijde naprosto v pořádku.
Souhlasím však s ostatními - kdyby ještě pár dalších stránek neproběhla žádná akce, asi bych se také začala nudit. Ale nestalo se tak, protože v pravé chvíli, kdy se příběh mohl začít zdát unavenější, začalo se něco dít. Stavba příběhu do sebe naprosto zapadala s tím, co se v knize dělo. Bylo to stále tak reálné, jako kdybych v příběhu vystupovala s ostatními.

Pro mě jediným problémem bylo zvyknout si na vyprávění z Tobiasova pohledu. Když je člověk zvyklý vnímat příběh jen očima Tris, snadno ztratí vědomí, že ten příběh vypráví někdo jiný. Tento problém jsem však měla pouze ze začátku, stránku od stránky se mi i Tobiasovy příběhy četly snáze.
Celkově se to pro mě stalo zajímavou zkušeností - sledovat dění jeho očima. Bylo to velice zvláštní a člověk to musel pochopit. Zatímco Tris jsem se jednoduše dostala do hlavy a cítila jsem vše, nad čím přemýšlela a co se jí honilo hlavou, u Tobiase to tak snadné nebylo. Stále jsem nemohla hlouběji proniknout do jeho mysli, zdál se mi i pro čtenáře stále tak uzavřený jako na nás působí navenek z Trisiných vyprávění. Ale líbilo se mi to. Čtyřkova neporušená slupka. Čím dál však příběh postupoval, tím více jsem měla pocit, že se dostávám pod kůži i jemu. Stále více na mě doléhaly jeho emoce, možná to bylo i tím, že jsem si konečně zvykla na čtení z jeho úhlu pohledu. Chtělo to čas, abych novou formu knihy plně vstřebala a pochopila.

Každý díl této trilogie mi přijde něčím osobitý. Aliance pro mě byla zprostředkovatelem všech odpovědí, poskytla mi všechno, co jsem se chtěla dozvědět. A já jenom žasla, jak všechno do sebe krásně zapadá.
Naposledy jsem takto zírala, když jsem četla Relikvie smrti. Ten pocit, kdy vám všechno dojde a obdivujete autorku, jak dokázala něco takového vymyslet a sepsat do takto úžasného příběhu. Veronica Roth sice nenapsala sedm knih, ale i tak dokázala vtěsnat něco úžasného do tří. Zírala jsem s otevřenou pusou.
Už od začátku, tedy od prvního dílu, jsem věděla, že mezi řádky je skryto mnoho, bylo znát, že kniha nám má něco předat, že nám sděluje důležitá poselství a myšlenky, že se máme na jejím základě zamyslet sami nad sebou. Ale teprve v Alianci jsem pochopila, v jak velkolepé míře se toto poselství nese.
Celá trilogie, ale hlavně Aliance nese myšlenky o světě, o moci, o lidech, o lásce, o vztazích a sounáležitosti, o lidských vlastnostech, o dějinách lidstva a o tom, co je v životě důležité, co tvoří svět, co tvoří náš domov, co tvoří nás. Veronica Roth vytvořila úžasný a zajímavý svět, nad kterým možná máme žasnout, ale máme si z něj také vzít ponaučení - že fikci, kterou vytvořila, není tak těžké změnit ve fakt.
Z celé knihy mě uchvátila spousta myšlenek, ale chtěla bych jich zmínit jen pár - líbila se mi úvaha o genech a o tom, zda vůbec můžeme ovlivnit naše rozhodnutí, pokud je již máme v krvi. Jsou to naše geny, co za nás rozhodují, nebo jsme to my sami? A jak to můžeme být my sami, když my jsme tvořeni našimi geny? Jsme již osudem k něčemu předurčení, nebo máme svobodnou vůli, kterou rozhodujeme o svém životě, o svých činech? Kde končí dobro a začíná zlo? 
Svět se točí ve spirále. Zlo si vždy najde cestu. Svět se zcela vymyká naší kontrole, nejsme zdaleka tak velcí, jak si myslíme.

Pokud bych měla rozebrat ten konec, aniž bych využila spoileru... 
Ten konec tam patří. Ač mi to láme srdce a ještě dlouho se tím budu trápit (a ostatní mi budou nechápavě vysvětlovat, co blázním, vždyť je to jen kniha...) a stejně jako většina z vás bych si přála, aby to dopadlo jinak, nemůžu nic než autorce zatleskat. Ten konec je důležitou součástí příběhu, nese své vlastní poselství a má svou úlohu. Patří tam, a ne jinam. Kdyby to tak neskončilo, možná bychom měli všichni radost, ale myslím si, že by příběh nebyl úplný.

Pro mě se tato kniha stala velkolepým vyvrcholením celé série. Nezklamala mě, naopak mě odrovnala tím, jak byla skvělá. I když nejspíš Rezistence zůstává mým oblíbeným dílem celé série, všechny její díly jsou pro mě srovnatelné, jen každý nese jinou funkci v příběhu, který se v nich odehrává.
I když se za začátku může zdát pomalejší, radím vám, zůstaňte na pozoru a čtěte pozorně, ať vám něco neunikne, ať se dozvíte všechny odpovědi. 

Tuto sérii budu opakovaně číst ještě několikrát, protože cítím, že jsem zdaleka ještě neodkryla vše, co se v ní skrývá. Autorce tleskám a smekám. Už teď se těším na její další díla. 
Vytvořila příběh, na který nikdy nezapomenu. A já jí za to děkuji.


Hodnocení: 6/5
Omlouvám se, že to udělám, ale změním hodnocení prvního dílu Divergence, protože si šest hvězdiček rovněž zaslouží. Bohužel jsem mu pět hvězdiček dala předtím, než jsem se rozhodla dávat i šest hvězdiček těm výjimečným knihám, které mě zasáhly nejvíce. Děkuji za pochopení.



6 komentářů:

  1. Fakt krásná recenze. :) Na knížku mám podobný názor a Aliance se mi taky líbila. Pro mě je tato série jedna z nejlepších co jsem kdy četla :)).

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, omlouvám se, že to píšu sem ... Chtěla bych se vyjádřit k tvému staršímu videu ,,Jak být krásná''. Samozřejmě je to tvůj názor a já ti ho neberu, ale musíš uznat ... je trochu omezený. Já sama se maluju už nějakou dobu, protože je to jeden z mých koníčků, ve kterém si vybíjím svou fantasii :-) Lidí, kteří si myslí, že namalovaný člověk je hned ,,zmalovaný'' pobíhá po světě opravdu hodně :D Uvedu příklad ... já bych si o tobě zase mohla myslet, že máš blog, protože si hrozně stydlivá a lidi tě nemají rádi = odbíháš do světa internetu :-) Nebo, čteš knihy, jelikož nemáš jiný koníček, ve kterém by si vynikala :-) - Vidíš problém jen ze své strany :-) Make-up umožňuje také měnit tvář ... člověk rád experimentuje :-) A cítí se v něm dobře spousta lidi s kožními problémy ... beru, taky mi vadí, když vidím zmalovanou holku (neumí se líčit) nebo slečnu, která se maluje jen proto, že ostatní taky ... , ale přiznám se, nepochopila jsem, proč to říká holka s rovnátky? Navíc si se ve videu zmiňovala o tom, jak máme mít rádi sami sebe. Nesuď, pokud neznáš ... každý si žijeme svůj život :-) Nic proti, miluju knihy, a blogy se mi líbí :-) Jen je to můj názor. Problém je spíš ten, že existují lidi starší než ty, kteří lidskou psychiku neberou vázně ... No jo to se to mluví, když nezažili šikanu atd. Nemluvím za sebe s tou šikanou, ale uvědomuju si problémy ... kterých je tu spoustu ... a to jsem daleko mladší :-) P.s. - nemyslím to zle :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za prvé - děkuji za upřímný názor. Za druhé - myslím si, že by bylo toto lepší napsat přímo pod to video, ale budiž :D.
      Já rozhodně lidi neodsuzuji jen kvůli tomu, že se malují. Mám spoustu přátel, vlastně valnou většinu, co se malují, ale nemá to co do sebe s jejich charakterem. Já jsem to v tom videu dostatečně nezdůraznila, ale byla to má reakce na video "Jak zbalyt kluka" (nevím, jestli jsi to viděla), kde poměrně malá dívka ukazovala, jak se "správně" nalíčit. To mi na tom přišlo špatné - že tak malá dívka vidí jedinou cestu v tom, jak být krásná, tím, že se namaluje. To mi nepřišlo správné, i když je to samozřejmě jen můj názor. Nelíbí se mi, že se malují tak malé holky, ale bránit jim v tom nebudu, nelíbí se mi, když se to s líčením přehání, ale ani v tom nikomu nebráním, a nelíbí se mi, když si především dívky myslí, že jsou krásné jen nalíčené. Samozřejmě že šminky nás všechny udělají krásnější, to neříkám, ale chtěla jsem říct, že bychom se měly naučit se mít rádi i bez nich. Klidně se líčit dál, ale s vědomím, že se máme rády i bez nich, protože pozoruji spoustu dívek, které si o sobě myslí to nejhorší a jedinou cestu vidí v tom, že na sebe naplácají spoustu make-upu.
      Takže ne - lidi rozhodně nehodnotím podle toho, jestli se malují nebo ne. To video bylo zaměřené úplně jinak a omlouvám se, pokud takto mylně vyznělo.
      A jen taková vsuvka - co s tím mají společného moje rovnátka? :D

      Vymazat
    2. Ahoj, video o malé holčičce, která se líčí jsem viděla, ale nevěděla jsem, že to myslíš na ní. Za to se ti omlouvám, taky si však moc nezdůrazňovala věk ... myslím :-) No to už je teď jedno :-) Děkuji za odpověď a s těmi rovnátky ... vůbec to nebylo myšleno zle! Právě kvůli tomu, jak si říkala, ať se máme rády, takové, jaké jsme, to vyznělo jinak než mělo. Děkuji mnohokrát za odpověď :-)

      Vymazat
    3. Neomlouvej se, však já si až teď uvědomuji, kolik jsem toho ve videu zapomněla říct nebo alespoň zdůraznit, spoustu mi toho zůstalo ještě v hlavě a já si potom nespojím, co jsem řekla ve videu a co ne :).
      Ta rovnátka jsou ošemetná věc. Dostala jsem je na doporučení doktora, ne proto, že by mi vadily mé křivé zuby, zas tak křivé mně osobně nepřipadaly :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.