pondělí 11. srpna 2014

Síla vzdoru

A je to tady. Skončilo to. Teď už jenom čekám na další knihy, co Suzanne Collins napíše. Nyní se však pusťme do Síly vzdoru.

Síla vzdoru


Autor: Suzanne Collins
Originál: Mockingjay
Série: The Hunger Games, 3. díl
Originální vydání: Scholastic Press, an Imprint of Scholastic Inc., 2010
České vydání: Fragment, 2011
Formát: paperback, 344 stran
Překlad: Zdík Dušek
Filmové zpracování: Síla vzdoru 1. část (Francis Lawrence, 2014)
Databáze knih | Goodreads


Anotace: Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být. Proti všem očekáváním, přežila Katniss hladové hry dvakrát, ale ani poté nemá klid. V zemi Panem vypuklo povstání. Kapitol je naštvaný a chce pomstu. Kdo by měl za nepokoje zaplatit? Katniss. A co je nejhorší? Prezident Snow dal jasně najevo, že v bezpečí není vůbec nikdo… Bude připravovaná revoluce v čele s Katniss úspěšná? Cena může být hodně vysoká... (Zdroj: Databáze knih)





Čtení tohoto dílu se podstatně odlišovalo od čtení dílů předchozích. Tentokrát jsem neznala filmové zpracování, dokonce jsem i odolávala nutkání pustit si trailer, protože jsem zkrátka chtěla být co nejméně ovlivněna. Chtěla jsem si jednotlivé scény a nové postavy představovat po svém, a ne jak mi je naservírují filmaři. Ovšem potom bylo těžší tvořit si tamní prostředí jen svou vlastní silou, svou fantazií, jenomže to by nebyla Suzanne Collins, aby mě totálně nestrhla již první kapitolou. Stačilo si přečíst pár odstavců a já jsem jí znovu propadla.
Přeci jenom jsem však měla pohled na tuto knihu zkreslený názory a recenzemi ostatních čtenářů. Většina z nich vyjadřuje své zklamání a lítost nad poslední dílem, který se i podle hodnocení ukazuje jako ten nejslabší. S chutí jsem se i tak pustila do čtení a sledovala, kdy se začnu nudit. Pak jsem zjistila, že už jsem v půlce knihy a nechce se mi skončit, toužila jsem číst dál, protože mě to nepřestávalo bavit. I tak jsem ale stále očekávala slabší pasáže, jenomže jsem je tam nenašla. Pokud to tedy musím říct, kvalita této trilogie se knihou od knihy jenom zlepšuje. Síla vzdoru je rozhodně díl, který mě nejvíce zasáhl.

Haymitch - District 13V Panemu začíná válka a Katniss by měla stát v čele povstalců. Jako reprodrozd, jako symbol vzdoru. Jenže jakmile se Katniss vymanila z her Kapitolu, má se stát panákem někoho jiného. Kdo má pravdu, kdo lže? Na čí straně je dobro? A existuje vůbec nějaké dobro, když lidé umírají na obou stranách? Jak se má Katniss zachovat, když by sama nejradši někam utekla? Na jejích bedrech leží budoucnost celé země a nejenom pro ni to je příliš těžká nálož. Opět to cítíte, opět to prožíváte s ní. Zmatek v její hlavě, nerozhodnost, na kterou stranu se má přiklonit, komu může věřit, jak se zachovat, aby to ublížilo co nejméně lidem a aby to neublížilo především těm, na kterých jí záleží nejvíce. Není to jednoduché a mě celou dobu provázel stísněný pocit, protože mi jí skutečně bylo líto a sama bych se jen těžko rozhodovala, jak se mám zachovat. Příliš snadno jsem se dostala do příběhu, ze kterého nebylo úniku.
Pokud jsem již dříve chválila spisovatelské schopnosti Suzanne Collins, teď je musím vyzdvihnout ještě výš, protože vše, co dosud dokázala, se dostalo na vyšší level. Děsivě realistické popisy války, boje, utrpení. Neustále jsem si musela připomínat, že tato válka není skutečná, že jde o výplod lidské fantazie, ale přesto jsem stále měla pocit, že to Suzanne musela sama prožít, protože to bylo neskutečně opravdové. A děsivě přesvědčivé. Ale i popisy Katnissiných pocitů, účinků morfionu a vztahů mezi jednotlivými postavami.
Finnick - District 13Lidské vztahy v tomto díle hrají důležitou roli. Teprve pochopíte jejich pravou podstatu, na čem jsou založené a jak silné dokážou být. Tak silné, ale zároveň tak křehké, že stačí maličkost a navždy je poznamená. Některé scény a dialogy mě vskutku dojímaly a já poplakávala v průběhu celé knihy. Není divu, tato kniha by se dala charakterizovat jako jedna velká emocionální nálož, která se vám dostane pod kůži a kterou ne každý dokáže snést.
I tak se však v knize najde nějaký prostor pro humor. A smála jsem se nahlas a poměrně často, jak jsem to u této knihy neočekávala. Humoru sekundují i úvahy a zamyšlení nad válkou, nad mírem, nad spravedlností, nad pravdou a lží. Do této knihy se toho vešlo opravdu hodně, přesto však nejde o překombinované dílo. Vše do sebe nádherně pasuje, nikde jsem neviděla žádnou chybu. Vše má svou logickou podstatu, je opravdu znát, že si to Suzanne jen tak nevycucala z prstu.

THGNeodpustím si to a znovu připomenu postavy, které jsem si neskutečně zamilovala a nejspíš na ně nikdy nezapomenu. Tvoří pro mě významnou část příběhu, o to těžší bylo se s některými rozloučit. Bohužel jsem se s nimi musela rozloučit opravdu rychle, protože jsem je ztratila vždy v naprosto nečekané situaci. Nebyla jsem ochuzena o překvapení, a proto jsem nesmírně ráda, že tentokrát jsem na žádný spoiler nenarazila. Tato kniha se pro mě stala jedním velkým zvratem v celém příběhu, protože jsem až do samého konce netušila, jak to vlastně celé skončí. Třásla jsem se po celém těle až do posledního slova. A třást jsem se nepřestala ani poté.
Jak moc vás dokážou zasáhnout knihy? Stalo se vám, že kvůli knize nemůžete usnout, že nemůžete normálně fungovat a myslet? Ze mě se po dočtení stala živá zombie. Doopravdy jsem spadla do menší deprese, spíš by se to dalo nazvat jako chvilková úzkost. V žaludku jsem stále cítila ten nepříjemný stísněný pocit nejistoty. I když se mi konec líbil, protože skvěle pasoval ke knize, a byl v zásadě šťastný, nemohu ho nazvat happy endem, protože happy end vám vykouzlí úsměv na tváři. Tento konec vám však připomene krutost světa a především krutost tamního světa, která nám byla představena již v první kapitole prvního dílu. Kniha zůstává stejná až do konce. Nedočkáte se žádného filozofického rozuzlení, morálního poučení, nedozvíte se, co je špatné a co dobré, kdo má pravdu a kdo lže, neobjevíte smysl života. Konec vám pouze zasadí tvrdou ránu, abyste si připomněli, že to je zkrátka život a v jeho průběhu nebo na jeho konci se často nedozvíte vůbec nic. Ale tak to zkrátka je a to na Suzanne Collins nesmírně obdivuji - i když je celý její příběh fiktivní, smyšlený a nikdy se doopravdy neudál, podala ho nesmírně realisticky a od svého snažení neustoupila až do samého konce. Nepoddala se žádným klišé a za to jí patří mé neskutečné uznání.


Síla vzdoru se sice liší od předešlých dvou dílů, ale nevydala se špatným směrem. Příběh graduje do nejvyšších výšin a na vás čeká obrovská emocionální nálož, která mě osobně převálcovala víc než Hvězdy nám nepřály. Kromě obvyklé akce a napětí na vás čeká spousta nových zvratů, kapka humoru a zamyšlení. Síla vzdoru se pro mě jednoznačně stala nejpůsobivějším dílem celé série.

Hodnocení: 6/5

Zdroje obrázků: www.bux.cz, www.weheartit.com

2 komentáře:

  1. Také jsem byla z celé série nadšená. Po HP sérii se stala tato druhou, od které jsem nedokázala odejít. Dva dny jsem nespala, ale přečetla jsem ji na jeden zátah, pak jsem zapletla cop a šla spát. Je to jedině dobře, že jsem nevydržela vzhůru, protože ten prázdný pocit, jaký mívám po přečtení dobré knihy, byl v tomhle případě skoro nesnesitelný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já pořádnou knižní kocovinu nezažila od doby, co jsem ji měla po dočtení Síly vzdoru. Právě díky tomu ve mně kniha zanechala výraznou stopu.

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.