pondělí 27. října 2014

Jeden den Ivana Děnisoviče

Po delší době se hlásím s novou recenzí na knihu - a tentokrát to bude trochu odlišné od recenzí předešlých.

Jeden den Ivana Děnisoviče

Jeden den Ivana DěnisovičeAutor: Alexandr Solženicyn
OriginálОдин день Ивана Денисовича
České vydání: NPL, 1963
Formát: paperback,  88 stran
Překlad: Sergej Machonin




AnotaceDnes již legendární novelu Jeden den Ivana Děnisoviče autor promýšlel v Ekibastuzském pracovním lágru v zimě 1950–51 a její původní název zněl Šč-854 – Jeden den jednoho mukla. Postavu Ivana Děnisoviče vytvořil Solženicyn podle vojína Šuchova, který s ním bojoval za sovětsko-německé války, a podle vlastních zkušeností v lágru, kde pracoval jako zedník. Usnesení o uveřejnění novely bylo schváleno na politbyru ÚV KSSS v říjnu 1962 na osobní nátlak Chruščovův. Novela vyšla v časopisu Novyj mir v roce 1962, brzy nato začala vycházet ve statisícových nákladech. V roce 1971 vydalo sovětské vedení tajnou instrukci, na jejímž základě byly výtisky knihy vyřazeny z knihoven a zlikvidovány. (Databáze knih)


Jeden den Ivana Děnisoviče je součástí nabízené četby na našem maturitním seznamu. To ale pro mne nebyl ten hlavní důvod, proč jsem si knihu chtěla přečíst. Nejedna zmínka o ní padla v knize Napůl zlý (moje recenze ZDE) a právě tehdy se mi zachtělo si ji přečíst. Když už čekala u mě na stole a já se k ní konečně propracovala, moc jsem se těšila, jak si její čtení užiji a že těch 88 stran textu budu mít sfouknuto za jeden den. Jeden den Ivana Děnisoviče jsem nakonec louskala dva týdny.

A hned na začátku je si třeba ujasnit proč. Rozhodně nejde o to, že by kniha byla psána složitě a vy si proto museli lámat hlavu nad každým slovem. To vůbec ne. Popravdě, když jste u knihy pár stránek vydrželi, dokázali jste se začíst. Ale já, jakmile jsem knihu z nějakého důvodu odložila, neměla jsem sebemenší chuť se k ní vracet. Četla se příjemně, ale nebyla natolik zajímavá, aby ve mně udržela touhu dozvědět se, co bude dál.
Kouzlo této knihy spočívá v realističnosti. Nepředkládá nám nijak výjimečný příběh, vygradovanou zápletku nebo napínavou situaci, ale zkrátka popisuje jeden obyčejný den Ivana Děnisoviče v pracovním táboře. Nejedná se o den, kdy se rozhodl utéci, nejedná se o den, kdy se stala nějaká změna, ale jde zkrátka o ten jeden jediný den.
To kouzlo jsem sice chápala, ale pro mne nebylo natolik silné, aby mi knihu trochu pozvedlo. Pro mne to zkrátka bylo nudné čtení, protože se Ivanu Děnisoviči přes den nic moc nestalo. Snídal, pracoval, nechal se zkontrolovat, kouřil a vzpomínal. 
Doufala jsem, že ve mně vyprávění z gulagu vytvoří odpor nebo lítost a ukáže mi drsný život tamních vězňů, ale popravdě to ve mně nic nezanechalo. Autor zde pracovní tábor popisuje, došlo mi, že to neměli lehké, že to měli hodně drsné, ale nebylo to pro mne napsáno natolik autenticky, abych se třásla zimou, abych byla zděšena nebo znechucena.
Nejsem člověk, co by některé pasáže přeskakoval, i když ho kniha nebaví. Ani zde jsem to nedělala, ale vím o nemálo případech, kdy jsem přečetla větu, ale absolutně nevnímala, co v ní bylo psáno. Slova mnou přešla bez sebemenšího zanechání stopy. Ale ve skutečnosti to nemělo žádný vliv na pozdější pochopení děje. 

Poté, co jsem knihu se zklamáním dočetla, jsem si četla recenze ostatních, protože jsem nemohla uvěřit, že má kniha tak vysoká hodnocení. Sama jsem pak pochopila, že to není špatná kniha, jen mně jako čtenáři zkrátka nesedla.
A tak jsem se dozvěděla, že ostatní v knize vidí mnohem více než já. Možná jsem byla zaslepena nudou, a tím jsem přehlédla to, co viděli ostatní. A nebo také ne. Protože já si myslím, že kniha by neměla být nudná, ať už je v ní popsáno cokoli úžasného. 

Takže já věřím, že se tato kniha může ostatním opravdu líbit, proto bych vás od ní nerada odrazovala, ale pro mě samotnou nebyla vůbec zajímavým čtením. Nedozvěděla jsem se to, co jsem chtěla, nepociťovala jsem to, co jsem chtěla a k tomu jsem se výsostně nudila. Jak jinak bych mohla hodnotit ani ne devadesáti stránkovou knihu, s kterou jsem strávila dva týdny?
Hodnocení: 2/5

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.