středa 5. listopadu 2014

Esej o tragédii

Snažila jsem se teď pár článků přednastavit, protože tento týden mám ve škole takový fofr, že nestíhám to, co mě baví - tedy čtení a blog. Dnes jsem si ovšem chvilku našla, abych vám představila další knihu - Esej o tragédii.

Esej o tragédii

Autor: Elizabeth LaBan
Originál: The Tragedy Paper
České vydání: Host, 2014
Formát: hardback, 285 stran
Překlad: Štěpán Hnyk


AnotaceTim Macbeth, sedmnáctiletý albín, nedávno přestoupil na prestižní Irvingovu školu, jejíž motto zní: „Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň.“ Ale přítel je to poslední, co Tim hledá — doufá jen, že absolvuje poslední ročník, aniž by vzbudil příliš pozornosti. Ale navzdory své snaze zůstat nenápadný se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy, přítelkyně nejoblíbenějšího studenta na škole. K Timovu překvapení Vanessa jeho lásku opětuje, ale pokud by to někdo zjistil, mohlo by to otřást jejím společenským postavením. Tim a Vanessa navážou utajovaný vztah, ale navíc se musí vypořádat s esejem o tragédii, závěrečnou prací posledního ročníku, kterou zadává nejpřísnější učitel na škole. 
Kniha je psána střídavě z pohledu zamilovaného Tima a také Duncana, studenta posledního ročníku, který odhaluje celou pravdu o Timovi a Vanesse.
Esej o tragédii je působivý příběh o zapovězené lásce a o tom, kam až jsou lidé schopni zajít, aby si uchovali svá tajemství.



Esej o tragédii je po Kostičasu další knihou nakladatelství Host v edici YA knih. Z Kostičasu jsem byla nadšená a o samotném nakladatelství neustále slýchávám jako o nakladateli, který vydává opravdu kvalitní tituly, proto jsem věřila, že ani Esej o tragédii nebude zklamáním. Musím uznat, že nakladatelství ani tentokrát nešláplo vedle, vybralo opravdu zajímavý titul, který jistě osloví spoustu čtenářů. Jen mě neoslovil tak, jak jsem doufala.

Hned ze začátku chci zdůraznit, že se mi kniha líbila. Pokud bych to měla vyjádřit těmi neoriginálními výrazy, kterými tak často a ráda oplývám, bylo to čtivé, svižné a milé čtení. A pokud bych měla použít trochu rozmanitější výrazy, použila bych slova poetické a výjimečné. Ačkoli však knihou vládla kouzelná, mírně melancholická atmosféra, která se mi líbila, opět jsem se nedokázala ubránit pocitu, že mi v tom něco chybělo, necítila jsem emoce, tedy mé emoce nepracovaly. Kniha ve mně příliš pocitů nevyvolala. A to je většinou ten nedostatek, na který u mě knihy doplácí.

zdroj
Kniha vypráví současně dva příběhy, které se navzájem proplétají. Příběh nově nastupujícího čtvrťáka Duncana, který dle dávné školní tradice ve svém novém pokoji objeví poklad od bývalého studenta, který pokoj obýval před ním. A druhý příběh Tima Macbetha, nesmělého albína, který se rozhodl svůj příběh Duncanovi vyprávět. Příběh o lásce, citu a bolesti.
Ačkoli s Duncanem se v knize setkáme nejprve, Timův příběh hraje tu hlavní roli, jeho příběh zaobírá hlavní pozici. A hned tady nastal ten problém, proč jsem knihu nehodnotila vyšším počtem hvězdiček - Duncan mi byl mnohem sympatičtější než Tim a opravdu mi bylo líto, že nedostal více prostoru.
Tim mi přišel jako duch, jako postava, o které jsem pochybovala, že vůbec existovala. Ačkoli to byl milý a hodný kluk, který měl co do sebe, přišel mi dost zženštilý a jeho projev se mi celkově zdál příliš vyumělkovaný. Zato Duncan mi jako postava přišel reálnější, postava, o kterou jsem se mohla opřít. A přitom to byl naprosto obyčejný kluk. Tim měl naopak tolik výstředností a zvláštních vlastností, až mi zkrátka přišel spíše jako legenda než jako skutečný člověk.
Ale rozhodně si nemyslím, že byl Tim špatná postava. Rozhodně příběhu dodal osobitý nádech, čímž se sám příběh stal neobyčejným a zvláštním, ačkoli jeho téma není nikterak zvlášť neotřelé. Přeci jenom příběhů o lásce, o nedosažitelné dívce jsme již slyšeli mnoho - a přeci je tato kniha jiná než ostatní. Má unikátní atmosféru, unikátní postavy a mysteriózní zápletku, jejíž podstavu máte možnost kousek po kousku odhalovat s každou další stránkou.
zdroj
Příběh se odehrává na internátní škole, což rovněž není nic originálního, ale pokaždé jsou takové knihy něčím speciální. Jelikož já netuším, jak to na internátní škole chodí, jsou pro mě takové školy nedostižným ideálem, něčím, o čem jenom sním. Jak tam lidé žijí, jak se zabavují. Takové prostředí mám zkrátka ráda a autorka zdejší Irvingovu školu popsala jako více než jen vábivé prostředí, které uceleně dotvořilo celkovou atmosféru knihy.
Bohužel tuto atmosféru mi poněkud přerušil závěr. Samotné rozuzlení pro mě nebylo takovým překvapením. Ne že bych ho dokonale odhadla, ale když jsem se k němu dostala, nijak mě nevyvedlo z míry. To však tolik nevadilo, protože mě kniha bavila tak jako tak. Ale závěr knihy a konečné poselství mi přišlo poněkud utnuté. Zdálo se mi, jako by se celková atmosféra zničehonic proměnila a vzápětí skončila. Nešlo tedy ani tak o obsah konce, ale jako o samotné vyznění.

Nemalou chvíli jsem se sama se sebou prala o to, jaké dám knize konečné hodnocení. V jednu chvíli jsem se rozhodla pro čtyři hvězdičky a zaznamenala je i na Goodreads, protože Esej o tragédii je opravdu neobyčejná kniha se spoustou skvělých myšlenek, krásnou atmosférou a příběhem, který je neuvěřitelně čtivý a citlivý, ale zároveň mě v několika ohledech úplně neuspokojil a mírně zklamal.
Přesto přese všechno bych však tuto knihu doporučila všem romantickým duším, které rádi čtou neobyčejné obyčejné příběhy o lásce a o zranitelnosti lidské duše. Esej o tragédii by pro vás mohla být tou správnou volbou.
Hodnocení: 3,5/5

2 komentáře:

  1. Krásná recenze. Tuto knihu si chci už delší dobu přečíst. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. A určitě přečti, je opravdu příjemná :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.