středa 12. listopadu 2014

Kniha jako ze škatulky. Nebo radši ne?

Stýská se mi po blogu, ráda bych vás zahrnovala svými převratnými myšlenkami ohledně knih, ale v poslední době to je těžké. Spousta učení, málo času na čtení. Čtu pomalu, čtu to, co chci, a zároveň to, co bych měla, takže to jde špatně a pomalu.
Ale tentokrát bych zde chtěla napsat krátké zamyšlení a zeptat se i na váš názor.

Lpíte na tom, aby vaše knihy byly udržovány v takovém pořádku, aby i po přečtení vypadaly jako nové?


Nedávno se mi stala taková příhoda. Měla jsem poukaz na koupi knih do malého knihkupectví, kde byl výběr trochu omezený. Ale našla jsem tam dvě knihy, které jsem si nakonec i koupila. Jednou z nich byla kniha Nikdykde od Neila Gaimana.
O této knize jsem toho již spousty slyšela a zpravidla samou chválu, ale především také to, že tato kniha již není k dostání. Já jsem od tohoto autora četla Koralínu, u které jsem však bohužel již dříve viděla filmové zpracování, které na mě hodně silně zapůsobilo, a proto si myslím, že jsem z knihy neměla takový požitek, protože jsem už věděla, do čeho jdu. Ale nějakým způsobem věřím, že se mi jinak Neil Gaiman bude líbit (protože mě totálně dostal komiksem Babycakes). 
A to byl důvod, proč jsem si Nikdykde koupila, ačkoli mělo trochu pomačkaný a otrhaný přebal a pěkně zažloutlé stránky - a nebyla ani o korunu zlevněná. V té chvíli jsem však byla natolik nadšená, že jsem tu knihu našla, že mi to bylo jedno. Ale zároveň mi té knihy bylo trochu líto - přišla mi opuštěná, že už tam sedí a žloutne několik let, že si ji nikdo nekoupí, protože už je stará, ošmudlaná a zažloutlá. A v té chvíli mi došlo, že v tomto se liším od většiny ostatních.

Věřím, že se mezi vámi najdou i tací, co sdílí můj názor, ale ve většině případů všech knihomolů se stává, že mají tendenci své knihy udržovat jako ze škatulky. Aby i po přečtení vypadaly jako nové. Neříkám, že je to špatný způsob, jen to je způsob, který já nesdílím.
Ke knihám by se mělo přistupovat s úctou, to určitě. Neohýbat ani netrhat stránky, nedrobit do nich ani je nepolévat, nenechávat je pomačkané na dně tašky. Ale pokud se jedná o přehnanou péči, mně osobně to potom přijde trochu neosobní. Jako by na té knize nebylo znát, že ji někdo držel v rukou, že ji někdo četl. Mnohem radši mám, když je na knize poznat, že si něčím prošla - že s člověkem cestovala, že se jí dotýkal, že otáčel stránky. Rozhodně si nemyslím, že by se měla ničit cíleně, ale zároveň se nijak nevztekám, když mi náhodou stránka zavadí o tričko a ohne se.

To je nejspíš důvodem, proč tolik miluji atmosféru knihovny a knihy z knihoven. Je tam tolik knih, některé tam leží po léta a prošly pod rukama tolika lidí. Mají zažloutlé stránky, jsou polité vodou, mají ohnuté listy a vypadané stránky. Netvrdím, že bych takové knihy přímo musela mít doma, ale v knihovně na mě působí přímo magicky - tolik příběhů v nich a tolik příběhů lidí, kteří je drželi v rukou. Magické.



Knihy mám ve své knihovničce proto, abych si mohla připomínat čas, který jsem s nimi strávila. Abych si vzpomněla na okamžiky, při kterých jsem jimi listovala. Proto mám svým způsobem radši, když je na knize vidět nějaký nedostatek - potom moje knihovna není dokonalá a perfektně odráží to, že ani já nejsem. Osobně nechci knihovnu plnou knih, které vypadají jako nové, protože nejsou. Jsou staré a jsou moje. Ne jako ty v knihkupectví, které teprve někomu budou patřit. Jsou .


A jak to máte radši vy? Radši udržujete své knihy v co nejdokonalejším stavu, nebo máte rádi, když je na nich vidět i nějaký nedostatek? A nevadí vám koupit si už poničenou knihu?

2 komentáře:

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.