úterý 18. listopadu 2014

Pokání

Během školního roku to jde se čtením a recenzemi ztuha, ale snad to bude znamenat i váš větší zájem o mnou recenzované knihy. Dnes vám představím knihu, ke které jsem se dostala díky Rodaw.

Pokání

Autor: Ian McEwan
Originál: Atonement
České vydání: Odeon, 2013
Formát: hardback, 328 stran
Překlad: Marie Válková
Filmové zpracování: Pokání (Joe Wright, 2007)


Anotace: Je to svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každý okamžikem do útoku? Ian McEwan tuto myšlenku dovedl k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba pomoci. S fantastickou úporností pubenscenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla po zbytek života činit pokání.



Než začnu s recenzováním samotného příběhu, chtěla bych ještě smeknout před tvůrcem obálky. Málokdy se mi filmové obálky líbí jako tato. Ponechme fakt, že James McAvoy už sám o sobě zařídil to, že je ta obálka tak úchvatná, a podívejme se na ty barvy, na výrazy herců, kteří tak špičkově vyjadřují atmosféru knihy. A na závěr se podívejme na pás, který nese jméno autora a název knihy - na první pohled jsem to přehlédla, ale po stranách máme ještě další postavy a za nimi úchvatné panorama. Pokud už by vás nic jiného na knize nezaujalo, doufám, že nebudu jediná, kdo se rozplývá alespoň nad samotným přebalem.
I když vzhled obálky je pro mě už jen takovou třešničkou na dortu, který tvoří impozantně vystavěný příběh.

Pokání není oddechová kniha. Nejde o čtení, u kterého byste mohli jen tak vypnout. Jednak se zabývá těžkým tématem, nad kterým vás autor nutí se zamyslet, ale zároveň je příběh psán alespoň pro mě poměrně těžkým stylem. Rozhodně jsem při čtení musela dávat dobrý pozor a lépe se soustředit, což ovšem není na škodu, mozek se musí trochu posílit.
Bála jsem se, že autorův styl bude příliš popisný, ale ačkoli popisný byl, bohatě to vyvážilo použití uměleckých prvků a bohaté slovní zásoby. I když často něco popisoval, jeho popisy byly tak barvité a rozmanité, s myšlenkou a mírně filozofickým podtextem, tak umělecky krásné a nádherné, plné metafor a přirovnání, že mi až padala brada nad tou neskutečnou líbezností jeho jazyka. Jeho slova tak skvěle dotvářela atmosféru, ať už byla veselá, ponurá nebo plná touhy, člověka přenesla přímo do středu dění.
S pomocí jeho stylu však ožívalo nejen prostředí, ale i samotné postavy. Ačkoli je Briony tou, která se provinila a která se musí kát, ztotožňovala jsem se s ní jako s žádnou jinou postavou. Neudělala bych stejná rozhodnutí, nepodnikala bych stejné činy, ale její smýšlení ohledně příběhů a psaní a života se mě až nebezpečně dotýkalo. Avšak i jiné postavy předou mnou ožily v plné kráse i ohavnosti, cítila jsem jejich přítomnost, jejich radost, jejich hněv a opět jsem se v hodně prvcích pokaždé s někým ztotožnila. Autorovy myšlenky, které předal svým hrdinům, mě opravdu hluboce zasáhly a já jsem poprvé získala pocit, že nejsem jediná, která takto smýšlí.
Co je na postavách i celém příběhu to nejpodstatnější, je ta barvitost - fakt, že nikdo není černobílý, ničí činy ani ničí minulost. Nelze někoho odsoudit jako toho špatného, zároveň nelze říci, že tento je jen dobrý. Za každým skutkem stojí příběh, který nemusíme znát, proto bychom nikoho neměli soudit předem, proto bychom neměli dělat ukvapená rozhodnutí. Tuto myšlenku dle mého názoru autor vystihl perfektně a zasadil ji do silného příběhu. Přesto se z knihy nedozvíme konečný verdikt, protože přeci jenom je na každém z nás, jakou stranu příběhu si vybere, jaký závěr si udělá on sám.

Jelikož jsem k této knize přistupovala na základě názoru ostatních, měla jsem určitá očekávání. Popravdě se mi dostalo úplně jiného příběhu, ale jak už jste nejspíš pochopili, nebyla jsem zklamaná.
Za prvé jsem očekávala romantický příběh. Víc než to se mi dostal dramatický, historický příběh o vině a odpuštění, o vztazích a psychologii člověka, o životě. Láska byla jen malou složkou a podkreslením už pro tak nervy drásající osudy hrdinů.
A za druhé mě všichni strašili s těžkým začátkem, přes který je nutno se prokousat. Pro mě byl však začátek to nejpříjemnější a nejjednodušší čtení z celé knihy, těžší pro mě bylo projít zbytkem. Musela jsem si dávat pauzy po kapitolách, nevydržela jsem celou knihu číst na jeden zátah, protože to bylo příliš náročné na mou psychiku. A nepřeháním, když tvrdím, že mě po dočtení poslední stránky začala bolet hlava. Bylo to pro mne hodně silné čtení.

Nebyla jsem si jistá, zda si chci hned po přečtení pustit filmové zpracování. Nebyla jsem si jistá, zda unesu tíhu příběhu znovu. Měla jsem strach, že film nenaplní kvality knihy. Ale nebylo se třeba bát. Více se o něm zmíním v listopadovém Zkouknuto, ale mohu vám ho už teď srdečně doporučit. Stejně jako knihu, ale pokud se necítíte na těžší čtení, rozhodně si alespoň pusťte ten film - je to perfektní adaptace, ale naprosto úžasný kousek sám o sobě. S tímto příběhem by se dle mého názoru měl setkat každý čtenář nebo filmový nadšenec, protože v sobě nese mnoho, co je třeba poznat. Ať už na papíře, nebo na obrazovce.

Hodnocení: 5/5

2 komentáře:

  1. Krásná recenze. Já jsem viděla film, který se mi hodně líbil a někdy bych si ho chtěla znovu pustit. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Určitě zkus i tu knihu, kdyby ti nevadilo, že to není úplně oddechové čtení :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.