úterý 9. prosince 2014

Bouře

Už jsem to sice kdysi zmiňovala, ale mám podivnou tendenci číst ty Shakespeareovy hry, které nejsou tolik všeobecně známé. Proto jsem si i tentokrát místo Romea a Julie vybrala Bouři. Jestli stojí za to, se dozvíte v recenzi.

Bouře

Autor: William Shakespeare
Originál: The Tempest
České vydání: Atlantis, 2007
Formát: paperback, 105 stran
Překlad: Martin Hilský
Filmové zpracování: The Tempest (Julie Taymor, 2010)


AnotacePříběh o lásce a nenávisti, o mstě a odpuštění, vypráví o ztroskotancích, kteří se na pustém ostrově setkávají se zázraky a divy.



Jak byste se zachovali, kdyby vás váš vlastní bratr vykázal na širé moře s vaší malou dcerkou a ještě vás k tomu připravil o celý Milán? Co byste dělali, kdybyste znali magii, kterou byste mohli nastolit spravedlnost? Nechali byste se unést svou mocí, nebo byste se zachovali správně a každému nadělili, co si zaslouží?

zdroj
Bouře patří k těm méně známým Shakespearovým hrám, ale opět si myslím, že by jí měla být věnována větší pozornost. Přijde mi, že Shakespeare je sice všeobecně vychvalován, ale nemálo lidí si z jeho her vybaví jen Romea a Julii. Když potom člověk vidí samé odkazy pouze na legendární příběh dvou milenců, snadno se mu tohoto autora přejí. Právě proto je nutné připomenout, že Shakespeare rozhodně není autorem jednoho díla.
Bouře mě již od začátku zaujala svou mírně potemnělou a napínavou atmosférou. Příběh se nám otevírá na palubě lodi, kde se její posádka snaží zkrotit bouři, která jim znepříjemňuje plavbu. Tím, že hned první scéna je vypjatá a dějově bohatá, jsem se cítila vtažena do děje od samého začátku. Zkáza nebezpečné bouře a následné ztroskotání je popsáno tak úžasným stylem, že pomalu cítíte, jak na vás dopadají kapky vody z mořských vln narážejících do boků lodi.
Jakmile první část skončí, příběh pokračuje rozhovorem otce, jež byl připraven o své vévodství, se svou dcerou, které vypráví svůj příběh, který je dovedl na ostrov, na kterém právě žijí. Tímto dialogem je čtenář uveden do děje, pochopí souvislosti a má se od čeho odpíchnout. Zároveň však opět oceňuji, že pouhé zasvěcení do příběhu nepůsobilo ani trochu nudně. Text plyne úplně sám, aniž byste se nad ním pozastavili. Autor zkrátka umí. Tedy uměl.
Vzápětí na scénu přichází první éterická bytost, vzdušný duch Ariel, který se hned stal mým oblíbencem. Příběhu dodal nadpozemský, magický nádech. Začínala jsem mít pocit, že mi zápletka knihy až příliš připomíná ty z ostatních Shakespeareových děl (což jsem se později dozvěděla, že mi je připomíná správně), ale jakmile nastoupily na scénu bytosti z jiného světa, kouzla a magie, příběh hned dostal nový směr a spád.
zdroj
Ačkoli toto byla teprve má druhá hra od tohoto autora, kterou jsem přečetla celou, nemohla jsem si nevšimnout prvků typických pro jeho tvorbu. Opakující se charaktery, motivy, vztahy, přesto jsem se však nenudila, v každé opakované situaci jsem viděla něco nového a neznámého.
Jak už jsem psala v recenzi na hru Jak se vám líbí, neskutečně obdivuji Shakespeareovu hru se slovy. To je to, co pro mě jeho texty dělá originálem. To jak si hraje s jednotlivými výrazy a dokáže je okořenit prostou maličkostí, jak vkládá jednotlivé repliky do úst různým postavám, čímž se dokonale projeví jejich charakter, aniž byste je museli vidět jako herce na jevišti, je něco, co mě nepřestává udivovat a už jen kvůli tomu si chci přečíst i ostatní Shakespeareovy hry.

Bouři jsem zhltla na jediné posezení, protože jsem se jí zkrátka nemohla nabažit. Ačkoli se mi nelíbila tolik jako Jak se vám líbí, přesto se mi zalíbila tak, že bych ji doporučila všem, co rádi čtou drama, ale i všem ostatním, které tento literární druh moc nezaujal. Magická atmosféra, zajímavý děj, vtipné postavy a zábavné dialogy jsou součástí tohoto díla, které by rozhodně nemělo zůstat bez povšimnutí.
Hodnocení: 4,5/5

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.