sobota 27. prosince 2014

Město z popela

Společné čtení
V rámci Společného čtení Nástrojů smrti jsem si přečetla druhý díl této série - Město z popela. Jak na mě pokračování prvního dílu, kterému jsem tehdy dala 5/5, zapůsobilo?





Město z popela

Autor: Cassandra Clare
Originál: City of Ashes
Série: Nástroje smrti, 2. díl
České vydání: Mladá fronta, 2010
Formát: hardback, 400 stran
Přeložila: Eva Maršíková


AnotaceClary Frayová si toužebně přeje, aby se její život vrátil do normálních kolejí. Ale co je vůbec normální, když jste lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte obyvatele podsvěta, jako jsou vlkodlaci, upíři a víly? Kdyby se Clary obrátila ke světu lovců stínů zády, mohla by trávit víc času se svým nejlepším kamarádem Simonem, ze kterého se postupně stává něco víc než jen kamarád. Lovci stínů ji však nehodlají nechat odejít, obzvláště její pohledný, avšak nesnesitelný znovunalezený bratr Jace. Navíc jediný způsob, jak by mohla Clary pomoci své matce, je najít Valentýna, nebezpečného a zákeřného lovce stínů, který je zároveň jejím otcem.V napínavém pokračování románu Město z kostí Cassandra Clareová vtáhne čtenáře zpět do temných spárů newyorského podsvěta, kde moc znamená pokušení a láska s sebou vždy přináší nebezpečí.


Mortal Instruments neboli Nástroje smrti jsou jednou z nejoblíbenější YA sérií u nás i v zahraničí, svědčí o tom i autorčina neutuchající touha psát další příběhy ze světa Lovců stínů a především fakt, že se její knihy masově prodávají. Její knihy jsou plné akce, napětí, zvláštního světa a komplikované lásky - tedy přesně takové, jaké knihy pro mladé-dospělé většinou bývají. A právě proto se nedivím, že se její knihy čtenářům tak líbí - bohužel si myslím, že její knihy nejsou to pravé ořechové pro mou maličkost.

Ohledně této knihy mám až příliš protichůdných pocitů. Za prvé mi přijde, že tento díl byl lepší než ten první, ale přesto mu dávám nižší hodnocení. Jsem si vědoma toho, že od přečtení prvního dílu uplynulo už pár měsíců a mně se za tu dobu stačil změnit vkus na knihy a také knihy jinak vnímám. Proto rovnou mohu říct, že bych tuto knihu doporučila všem, kterým se první díl líbil a vkus na knihy se jim nezměnil.
Když to rozeberu trochu hlouběji, tak mě Město z popela bavilo během čtení, ale neměla jsem chuť číst dál, když jsem knihu na chvíli odložila. Když už jsem se do knihy trochu začetla a měla jsem chuť si přečíst víc než jednu kapitolu, čtení jsem si užívala. Ale přesto mě tento díl nedokázal natolik strhnout, abych byla jakýmsi způsobem plně spokojená. 
Jedním z důvodů, proč jsem se tak necítila, byl nedostatečný kontakt s postavami. Necítila jsem k nim žádný vztah, bylo mi úplně jedno, jestli umřou nebo jestli trpí, cítila jsem se vůči nim úplně chladná. Tím se pro mě automaticky vytratil i kontakt s příběhem, necítila jsem se vtažena do příběhu tak, jak by si to situace žádala. 
S postavami jsem měla více problémů - ze začátku mě hodně vytáčela Clary a po zbytek knihy už jsem si ji nedokázala znovu oblíbit, i když to s ní už tak hrozné nebylo. Všechny ostatní postavy byly už víceméně v pohodě, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že jim prostě nevěřím - ty jejich postoje, slova, která jim vycházela z úst, nepřišlo mi to zkrátka opravdové. Přišlo mi to příliš povrchní, že se autorka snaží, aby její postavy byly za každých okolností cool a duchaplné, ale mně se zdály tak trochu jako prázdné schránky - všechno na povrchu, ale nic uvnitř.
Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že trávím čas s dospělými postavami, ale když autorka pokaždé zmínila, že jim je šestnáct, vrátilo mě to s tvrdým dopadem na zem. Asi budu muset z YA literatury trochu vybruslit, protože tohle je aspekt, který mi pomalu začíná vadit - že se postavy chovají nepřirozeně svému věku. Že jsou lovci stínů, dobrá. Že mají životní poslání, které si nikdo z nás nedokáže ani představit, dobrá. Že mají za sebou životní osudy, které nikdy z nás ani zdaleka nezažil, dobrá. Jejich chování se dá jistým způsobem vysvětlit, ale mně to už zkrátka nepřijde opravdové, nepřijde mi to uvěřitelné - a s tím jsem po dobu čtení měla největší problém.

Neopravdovost, neuvěřitelnost, nedostatečný kontakt s postavami mě dokázaly natolik znechutit čtení, že jsem silně přemýšlela, že si od knihy dám pauzu nebo že ji dokonce ani nedočtu. Kdybych se nezúčastňovala Společného čtení, myslím, že bych to nejspíš i udělala.
Přesto si však nemyslím, že je tato kniha jenom špatná - naopak nabízí i spoustu dobrého. I přes problém s postavami jsem si dokázala oblíbit Luka a Simona. A musím říct, že prostředí kouzelného, démonického světa schovaného v ulicích New Yorku neztrácí na půvabu a působivosti. A co se musí autorce nechat, je, že stránky vám utíkají pod očima, protože se to úžasně rychle čte. Především během nějaké vypjaté situace nebo napínavé akce mi nedělalo problém přečíst tři stránky ve stejném čase jako jindy jednu jedinou - a že takových akcí tam je. Kniha neztrácí na ději, stále se tam něco děje. Ačkoli teď, když se zpětně dívám na celý příběh, mi přijde, že se tam toho celkově moc důležitého nestalo, přesto se tam něco dělo pořád.
A poslední tři kapitoly jsem projela rychlostí blesku, poslední tři kapitoly jsem si konečně užila, konečně jsem se cítila vtažena do příběhu, cítila jsem, že mě zajímá, co se děje a jak se příběh bude vyvíjet. Díky poslední třem kapitolám mám chuť si přečíst další díly a díky nim také knize nakonec nedám pouhé dvě hvězdy.

Město z popela je skvělým pokračováním série Nástrojů smrti, ale ne pro lidi, jako jsem já - mladé lidi, které už YA literatura tolik netankuje. Akce, napětí, chemie mezi postavami je úžasná, děj plyne a pokud na vás příběh nebude působit tak povrchně jako na mě, budete se bavit. Takže ano - myslím si, že tato série je výjimečná mezi YA sériemi, ale rozhodně není nejlepší. 
Hodnocení: 3/5

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.