středa 31. prosince 2014

TOP 14 roku 2014

Konec roku je předurčen k rekapitulování a vzhlížení do budoucnosti, do lepší budoucnosti, do změny, do vašeho nového já. Já se tak trochu přidám, protože bych se s vámi chtěla podělit o své Ohlédnutí za rokem 2014, protože to byl můj první rok tady na blogu, a také o tuto svou první TOPku.
O co půjde? Jednoduše vypíšu čtrnáct nejlepších knih, co jsem během tohoto roku přečetla. NEJSOU V PŘESNÉM POŘADÍ.


Jediný problémem je, že blogovat jsem začala v dubnu, ale samozřejmě jsem něco přečetla i před tím. Pamatuji si, že jsem dočetla poslední díl Harryho Pottera, Ten, kdo stojí v koutě, první dva díly Řady nešťastných příhod, Bajky barda Beedleho, Famfrpál v průběhu věků a Fantastická zvířata a kde je najít. Možná jich bylo i víc, ale toto jsou ty knihy, co si pamatuji. 
Rozhodovala jsem se dlouho, zda je sem mám zařadit nebo ne, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano, protože stejnak ani vy určitě nevíte o všech knihách, co jsem od dubna přečetla. TAKŽE JDEME NA TO!
Harry Potter a Relikvie smrti a Kámen mudrců
Tento rok jsem přečetla dva díly Harry Pottera - poslední díl na začátku roku a první díl na konci roku. S Harrym jsou rok otevřela i zakončila. A oba tyto díly jsou skvělé, oba jsou mou srdeční záležitostí, ačkoli ten poslední mám přeci jenom radši. Kámen mudrců je nejnádhernější pohádkou a nejlepším úvodem do magické série a Relikvie smrti jsou tím nejúžasnějším vyvrcholením a odhalením geniálního, promyšleného plánu paní Rowlingové. Oba je miluji z celého srdce, otevřely mi nové obzory a hlavně mi pomohly si ujasnit, že má láska k Harrymu Potterovi nespočívala jen ve filmech, ale v příběhu samotném, který je v knize zachycen tisíckrát lépe.

Ten, kdo stojí v koutě
Ačkoli jsem Hvězdy nám nepřály vždy prezentovala jako svou nejoblíbenější knihu všech dob, ten humbuk kolem ní způsobuje, že si tím už úplně nejsem jistá. Proto podvědomě čím dál tím víc táhnu k této knize, ke které jsem se dostala díky filmu, který mě tak učaroval, že jsem si ho v jednom týdnu pustila třikrát. A kniha? Co vám budu povídat, to byla nejnádhernější jízda. Tahle kniha má všechno, co mě vždycky tak fascinovalo (v dobrém i špatném slova smyslu) - přátelství, lásku, drogy, hudbu, bohémský život, myšlenku. Miluji ji každým coulem a toužím si ji v příštím roce zopakovat, protože jízda s Charliem, Sam a Patrickem byla jednou z nejnádhernějších jízd, kterou jsem v knižním světě zažila.

Hvězdy nám nepřály
Ačkoli o Hvězdách začínám pochybovat jako o své nejoblíbenější knize všech dob, nepřestávám o ní pochybovat jako o jedné z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Ten humbuk kolem ní mě nebaví, nelíbí se mi to, přijde mi, že to té knize akorát škodí. Ale autorovi to dá peníze a třeba nám díky tomu přinese další úžasný příběh. Protože přese všechnu kritiku, Hvězdy jsou úžasným příběhem a rozhodně mi nepřijdou jako citová vydíračka. Podle mě jsou nejlepším a nejlépe podaným příběhem o rakovině - jsou vtipné a sarkastické, používají šibeniční humor, je to chytré, je to romantické. Já na tom nevidím chyb. Přesto se však každému líbí něco jiného, a to já respektuji.

My děti ze stanice ZOO
Tohle byl můj největší knižní psycho zážitek. Tahle kniha je úžasná, podmanivě napsaná a působivá. Na mě zanechala obrovský dojem, že to ani popsat nelze. Je to fascinující příběh, ale rozhodně ne obdivuhodný. Líbí se mi na něm, že se nesnaží o poučení, ale předkládá věci takové, jaké jsou, jaké se staly a každý si z toho musí odnést to, co z toho pochopil. Proto mě trochu děsí, že tuto knihu doporučují na základních školách i pro mladší žáky. Podle mého názoru, to tak vhodné není. Já jsem z této knihy byla zděšená a omráčená, ale byl to úžasný čtenářský zážitek.

série Hunger Games
Přestože jsem jako první četla Divergenci a nedokázala jsem si představit nic lepšího, Hunger Games ji  předčilo. Je to úžasná dystopická YA série, která se ve všech ohledech vymyká. Je opravdu drsná, je podána poměrně suše, což příběhu přidává na autentičnosti, ale při té vší suchosti je to opravdu rozmanitý příběh se silnou hlavní hrdinkou, ke které jsem cítila silné pouto, které se s každou knihou stupňovalo. Toto byla série, která se nehoršila, ale naopak byla díl od dílu lepší. Ačkoli se většině poslední díl tolik nelíbil, já z něj byla uchvácena nejvíce, protože ve mně způsobil takovou depresi jako už dlouho jiná kniha ne. A já miluji, když kniha působí na mé emoce.

Povstalecká trilogie
Poslední dobou, když někde vidím narážku na Divergenci, začínám pochybovat, že je to tak dobrá série, jak si pamatuji. Ale o něčem svědčí fakt, že po dočtení Divergence jsem ji otevřela znovu a začala ji číst podruhé od začátku. Tato série je skvělá, alespoň taková pro mě byla v době, kdy jsem ji četla. A nesouhlasím s tím, že je to stejné jako Hunger Games. Je to YA dystopie a ty mají zkrátka podobný koncept se vzpourou proti systému v čele s mladou hrdinkou či hrdinou. Ale tady nejde o to, co je podobné, ale to, co je jiné. Je to jiný příběh s jinými postavami, ale stejně tak podmanivý a čtivý. Nejvíce se mi líbil druhý díl, nejméně Aliance, ale to mi nebránilo v tom být unesena tak, že jsem ji také dala šest hvězdiček z pěti.

(Ne)obyčejný kluk
Příběh z jiné soudku, který mne opravdu dojal. Tato kniha má rozhodně blíže k mému oblíbenému žánru než Hunger Games, protože miluji knihy, které mě rozesmějí i rozpláčou, které mě přinutí se zamyslet. Toto všechno tato kniha měla a navíc obsahovala spoustu odkazů na filmy a knihy, a to je zkrátka něco, pro co mám slabost. Díky této knize jsem se opravdu zamyslela, ale odnesla jsem si i jeden z nejkrásnějších zážitků tohoto roku, protože je poselstvím naděje, lásky a přátelství - a to mě nikdy neomrzí. 

Pýcha a předsudek
Myslím, že tuto knihu jsem v recenzi nazvala jako nejlepší romantický příběh, který jsem kdy četla. A souhlasím s tím i teď, protože tato kniha byla vskutku úžasná ve všech směrech, ale především předkládala romantiku v té nejlepší podobě. Překvapilo mě, jak byla vtipná a nadčasová, jak jsem si sedla s hlavní hrdinkou, jak jsem se zamilovala do pana Darcyho. Dopředu jsem nečekala, že by ta kniha mohla být až tak dobrá, ale je. Vtáhne vás za každou cenu a ukáže vám historii, dobu krásných šatů a večerních bálů, dobu romantismu, dobu, kterou tak miluji. A po této knize si toužím přečíst vše, co Austenová kdy napsala.

Bez naděje
Další kniha, od které jsem moc nečekala, protože se mi především nelíbila ta obálka a podle anotace jsem ji odhadovala na tuctový příběh pro mladé. Jak jsem se mýlila, jak moc. Tahle kniha byla ÚŽASNÁ! Tolik emocí ve mně spustila, způsobila, že jsem špulila pusu na stránky, jak moc jsem chtěla, aby ji ten kluk už konečně políbil. Ale nebyl to pouze romantický příběh, bylo to i dost napínavé a silné, a to jsem na tom ocenila asi nejvíce. Tento příběh rozhodně nepůsobí na první pohled tak, jak by  měl, ale všechny pozitivní recenze jsou oprávněné. Tahle kniha je skvělá.


série Řada nešťastných příhod
A máme tu další sérii, kterou jsem letos začala číst na základě filmu, který jsem viděla v televizi. První dva díly jsem četla v češtině, ale pak jsem tuto sérii objevila v angličtině - a třetí díl se stal první knihou, kterou jsem v angličtině přečetla. Pak jsem v průběhu roku přečetla další dva díly a v příštím roce se těším na šestý. Tahle série jako celek působí jako něco geniálního. V každém díle se opakuje to samé, stejný koncept, stejný průběh děje, ale přitom je to pokaždé jiné, pokaždé originální a zábavné. Lemony Snicket (alias Daniel Handler) je autor, od kterého si toho chci ještě spoustu přečíst, protože jeho styl je čtivý a pro čtení v angličtině ideální. Tuto sérii v angličtině obzvlášť doporučuji, protože autor užívá zajímavá slova a slovní spojení, u kterých následně vysvětluje jejich význam, což mi přijde skvělé. Navíc je to hrozně smutné, melancholické, bezradné a děsně morbidní, což z toho dělá jednu z nejoriginálnějších věcí, co jsem kdy četla, a ačkoli to děsně bolí a uvrhne vás to vždy do děsné deprese, smutné osudy sourozenců Baudelairových mě nepřestávají bavit a fascinovat.

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
Úžasný vstup do Tolkienovy Středozemě. Nádherný příběh, úžasná pohádka, která se mi příjemně četla od začátku do konce. Bylo to výjimečné dobrodružství, které je zachyceno tak nádherným jazykem, s tak příjemnými průvodci, v tak magickém prostředí. Nejsem fantasy znalec, příběhy z jiných světů jsou pro mě tak trochu španělskou vesnicí, ale pokud jsou všechny jako ty hobití, rozhodně si je musím někdy přečíst.

Bílá jako sníh, rudá jako krev
Báječná kniha, která se mnou také dost zamávala užitým jazykem a metaforami, ale především popisování situací a lidí barvami. Pokud si na tuto knihu vzpomenu, představuji si ji jako bílou paletu, na které jsou štětcem umíchány různé odstíny červené barvy. Ačkoli jsem si hlavního hrdinu neoblíbila nijak extrémně, celkově ten příběh byl až omamně krásný a dojemný a dokázal mě do sebe vtáhnout. Především se mi na příběhu líbil Leův profesor literatury, který mi vnesl opravdu pár skvělých myšlenek do života. Toto byl příběh, po jehož skončení jsem byla opravdu smutná, protože autorův styl se mi natolik líbil, že bych jeho řeči četla klidně ještě mnohem déle.

Kostičas
Kolem Kostičase se strhl takový povyk, že jsem nevěděla kam dřív skočit. Ale když jsem skočila po něm, nebyla jsem zklamaná. Četla jsem ho v rámci maratonu a díky tomu jsem ho měla za dva dny přečteného. Nebyla to sice tak vhodná volba pro maraton, protože jeho čtení mě dost vyčerpalo, ale v dobrém slova smyslu. Kostičas je totiž naprosto výjimečná dystopie, u které ani nevím, jestli dystopií je a kam bych ho vlastně měla zařadit. Není to tak úplně fantasy ani sci-fi, není to tak úplně YA ani dystopie, je to tak trochu paranormální a je tam malilinko romantiky. Nenacházím pro tuto knihu specifický žánr, ale je to výjimečná kniha plná akce, bohatého děje a úžasného nového světa se zvláštními schopnostmi a báječnými postavami. Něco tak komplexního a úžasně promyšleného jsem dlouho neviděla, a proto možná chápu, proč je Samantha Shannon přirovnávána k Rowlingové. A já se už nemůžu dočkat na další díl.

Pokání
Další emocionální ždímačka, která mi způsobila dlouhodobé bolesti hlavy. A působí mi je doteď, když si vzpomenu na ten nespravedlivý příběh, na ten osud, který neměl být naplněn, na dětskou chybu, která se neměla stát, ale poznamenala životy dvou mladých lidí. Je to tak úžasně barvitě napsaný příběh, a i když byl pro mě trochu namáhavější ke čtení, nemohla jsem se nabažit autorova stylu, který mě rozhodně láká i nadále. Toto byl příběh z trochu jiného soudku, než jsem zvyklá číst, nic podobného jsem do té doby nečetla a byla to pro mne neopakovatelná zkušenost, za kterou jsem opravdu vděčná.


Rok 2014 byl prvním rokem, kdy jsem si začala zaznamenávat své názory na knihy, kdy jsem si začala vyhledávat informace o jednotlivých titulech, kdy jsem knihy začala hodnotit. Proto jsem v tomto roce objevila spoustu knih, které teď považuji za své nejoblíbenější. Pokud bych mohla, dala bych do této TOPky všechny knihy, co jsem letos přečetla, protože za to stály - Pán much, Farma zvířat, Dřív než půjdu spát, Jak se vám líbí a další.

Uvidíme, co přinese příští rok, jak přísně knihy budu hodnotit a kolik svých nových oblíbenců poznám. Já vám přeji ten nejlepší Silvestr a nejšťastnější nový rok 2015, ať se vám splní všechny sny a vydaří se vše, na čem usilovně a tvrdě dřete. 


Uvidíme se v příštím roce. Ahoj.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.