pondělí 1. prosince 2014

Zkouknuto | LISTOPAD 2014


Zatímco v říjnu jsem nemohla na dobrý film téměř narazit, v listopadu jsem si vybrala spoustu filmů, které mě natolik dostaly, že jsem nešetřila s pěti hvězdičkami. Někdo si můžu myslet, že tím, že dáte tolika filmům pět hvězdiček, se sníží věrohodnost a kvalita vašeho hodnocení, ale pro mě to prostě jen znamená, že jsem viděla spoustu skvělých filmů. Abych svá hodnocení obhájila, je tu právě proto tento článek. Jen opravdu netuším, jak dnes vyberu Tip měsíce...




Diktátor (Ch. Chaplin, 1940) - 5/5
Před nějakou dobou tento film dávali na ČT ART (lidi, koukejte na tu stanici, dávají tam skvělé filmy), ale já jsem si ho nahrála a vyčkávala na dobu, kdy budu mít chuť si něco podobného pustit. Od Charlese Chaplina jsem dřív žádný film neviděla, a proto jsem byla velmi zvědavá, jak se mi to bude líbit a hlavně jak zpracuje to hitlerovské téma. A nemůžu říct nic jiného, než že jsem byla nadšená. Bylo to úžasně vtipné a chytré a hodně mě dostala závěrečná scéna, ve které autor ukázal, že ten film není pouhou parodií. V dnešní době ho lidé možná tolik neocení, ale ve čtyřicátých letech mohl být tento snímek hodně důležitý.

Pokání (J. Wright, 2007) - 5/5
Znáte film Pýcha a předsudek nebo Anna Karenina? Víte, kdo režíruje nový film o Peteru Panovi? Je to tento muž, který stojí za filmem Pokání. A musím říct, že tento film se mi líbil ještě víc než Pýcha a předsudek. Zhlédla jsem ho hned po dočtení knihy (recenze) a byla jsem jednoduše ohromená. Nejenom že to je film, který si z původní knihy zachoval, co to šlo, ale má co nabídnout i jako samostatný film. Úžasné herecké výkony (z Jamese McAvoye mi šel mráz po zádech), neuvěřitelné záběry a nádherná hudba. 

Uvnitř tančím (D. O'Donnell, 2004) - 5/5
Po Pokání jsem věděla, že potřebuji více Jamese McAvoye, tak jsem si pustila film Uvnitř tančím, který mě zaujal svým hodnocením a zkrátka jsem potřebovala nějakou komedii. A nešlápla jsem vedle. Ačkoli jsem o tomto filmu nikdy dříve neslyšela, strašně se mi líbil. A je škoda, že není tolik známý, protože by si to zasloužil. Je to komedie o dvou lidech, kterým osud přihrál do života pořádnou překážku, ale zvláště Rory si hodlá užít život i tak. Je to film o přátelství, vnitřní síle a o životě. Nekonečně vtipný a nekonečně smutný. 


Interstellar (Ch. Nolan, 2014) - 5/5
Na tuto pecku jsem musela do kina, a to tak nutně, že jsem jí dala přednost před Hunger Games. A nelitovala jsem. Nolan je jedním z mých nejoblíbenějších režisérů, díky němu miluji Batmana a Počátek patří mezi mé nejoblíbenější filmy všech dob. Rovnou řeknu, že Počátek se i přes Interstellar udržel na první příčce, ale i tak mě Nolanův nový film totálně odzbrojil. Nebyla a stále nejsem schopná na něj napsat recenzi, protože nedokážu do slov dostat téměř tříhodinový zážitek plný slz, napětí, strachu a omámení. Dlouho jsem ten film vstřebávala a rozhodně na něj jen tak nezapomenu.

Walter Mitty a jeho tajný život (B. Stiller, 2013) - 5/5
A v pětihvězdičkovém hodnocení směle pokračujeme, protože tento film si to zkrátka zaslouží také. Ačkoli je úplně jiného ražení než Interstellar, měla jsem z něj stejně obdivuhodný zážitek. Po zhlédnutí jsem byla spokojená, usměvavá a rozradostněná, protože Walter Mitty je film barevný, milý, vtipný a dobrodružný. Ben Stiller nepatří k mým oblíbencům, ztělesňuje pro mne americkou celebritu a jeho dřívější režisérský počin jsem ani napotřetí nebyla schopna dokoukat, ale tímto mě fakt dostal. Bavilo mne to od začátku do konce, protože to zkrátka bylo nádherné. Až příliš jsem se s Walterem dokázala ztotožnit v jeho fantazírování a neustále jsem nemohla vynadívat na ty nádherné fotografie. Takže proto 5.

Láska a jiné pohromy (A. Keshishian, 2006) - 2/5
Už jsem se radovala, že mě tento měsíc čekají samé skvělé filmy, ale pak jsem dostala střevní chřipku. A už jste někdy koukali na televizi dopoledne v pracovním týdnu? Nic nedávají, fakt nic. Pak ale na jedné stanici skočilo tohle a já jsem se dočetla, že v tom má hrát Gwyneth Paltrow a Orlando Bloom (haha), tak jsem to nechala běžet. Lidičky, bylo mi hodně mizerně, ale i tohle mě dokázalo unudit k smrti. Totálně nezáživný film s nesympatickou hlavní hrdinkou, která mě svým chováním vytáčela, vůbec nic se tam nestane, zápletka kýčovitá, předvídatelné, achjo. Nic převratného, nic nového, průměr přes průměr, ale k tomu je to nudné a k tomu je to podprůměr průměrného žánru. Tohle je film, na který zapomenete hned po zhlédnutí. Kdybych se na to dívala jindy než v době, kdy jsem ani neuzvedla ovladač, považovala bych to za promarněných 90 minut svého života.



Divergence (N. Burger, 2014) - 4/5
V době, kdy dávali Divergenci v kině, jsem to nestihla na promítání. Těšila jsem se, až vyjde v podobě DVD, ale ani pak jsem se nedokázala přimět si ten film pustit. Nějak mě opustilo nadšení. Ale když jste nemocní, hodně se nudíte, tak jsem to zkrátka prubla. A řeknu vám to takhle... Jako zpracování knižní předlohy je to super. Bylo tam snad vše podstatné, na co si ze svého čtení pamatuji, příjemní herci, prostředí, nenudila jsem se a hlavně mi to připomnělo, proč jsem si sérii tak oblíbila. Ale bohužel mi film jinak nenabídl nic nového. Podle mě je to snímek jen pro fanoušky knih, pro normálního diváka tento film není moc zajímavý, což je škoda. Těším se na Rezistenci, třeba překvapí.

Ti druzí (A. Amenábar, 2001) - 5/5
Na tento film jsem se klepala už dlouho, doporučovala mi ho spousta lidí, ale můj problém je, že já se na horory odmítám koukat sama. Ale musím říct, že ačkoli jsem si parťáka konečně našla, mohla jsem se na tento film podívat i sama, protože to není tak strašidelné. Ale každopádně je to nejlepší horor, jaký jsem kdy viděla. Bylo to pro mne jako stvořené - tajemné prostředí, napínavé, strašidelné, ale bez krve. Především to však mělo děj, mělo to zápletku, mělo to skvělé herce a mělo to jeden z největších mindblowů, které jsem ve filmu zažila. Pro mě je tento film důkazem, že horor může existovat i bez lekání, bez krve a krvelačných vrahů, bez démonů, kteří vás táhnou za vlasy po schodech, ale i tak může být strašidelný. Pokud hledáte opravdu dobrý horor, koukněte se na tenhle.

Fakjů pane učiteli (B. Dagtekin, 2013) - 3/5
No... Tento film je sprostý, primitivní, nevkusný, vyhnaný do extrémů, ale jak to říct... bavilo mě to. Laciné fórky, laciné hlášky, ale... zasmála jsem se. Ze začátku jsem k filmu byla hodně skeptická, zpočátku se mi jevil jako hodně velký průser a mírně mě znechutil, ale čím dál film plynul, tím víc se mi líbil a opravdu mě začal bavit. Klasický vývoj děje, klišé a celková předvídatelnost, ale na rozdíl od filmu Láska a jiné pohromy (viz výše), mě tohle fakt dokázalo zaujmout a zabavit. Druhá polovina už byla výhrou, ale i tak to byla ohromná blbost se spoustou nesrovnalostí a nelogičností, proto u mě zůstává film průměrem, ale i tak bych se nebránila tomu si ho někdy znovu pustit.


Lásky čas (R. Curtis, 2013) - 5/5
Od režiséra, který stojí za těmi největšími romanťárnami všech dob, většinou však v podobě scénáře. Láska nebeská, Notting Hill nebo Deník Bridgit Jonesové. Proč mají tyto filmy takový úspěch? Pro mě jsou tyto romantické filmy půvabné v tom, že se většinou odehrávají ve Velké Británii, obsazení je zpravidla britské a humor je krásný, příjemně angličanský. Romantická linka je nenásilná a roztomilá a jako dívka mám tyto filmy zkrátka ráda. Lásky čas mě však dokázal ještě v mnohém překvapit a pobavit - velmi mile mě překvapil, když nabral úplně jiný vývoj, než jsem předpokládala. A co víc? Nádherný soundtrack, současně můj nejoblíbenější, takže se zaposlouchejte spolu se mnou, dala jsem vám ho na konec článku.

Karate Kid (H. Zwart, 2010) - 3/5
Tohle je ve Zkouknuto poprvé, co zmiňuji nějaký film, který jsem už dříve viděla, zatím jsem hodnotila jen ty, co jsem viděla poprvé. Karate Kida jsem tento víkend viděla asi tak po páté nebo po šesté. Poprvé jsem na něm byla v kině, to bylo v době, kdy mi bylo stejně jako hlavnímu hrdinovi, a proto pro mě tento film má doteď takovou nostalgickou hodnotu, ačkoli je to jenom čtyři roky zpátky. Dřív mě totálně dostal a vůbec mi nevadilo si ho pouštět stále dokola, ale když jsem ho viděla teď, ukázal se mi v novém světle. Co se mi na tomto filmu vždy líbilo a platí to i teď, byl ten nádech východu, starých kultur a náboženství a úžasná bojová umění, východní filozofie, dobro, zlo, válka a mír. A k tomu ukecaný hlavní hrdina a sympaťák Jackie Chan. Ale jinak je tento film zbytečně rozvleklý a natahovaný, s dost nepříjemnou matkou, pár nelogičnostmi, a ačkoli se odehrává v Číně, je z něj až přespříliš cítit Amerika. Ale pro mladší diváky to bude skvělý zážitek.


Hobit: Šmakova dračí poušť (P. Jackson, 2013) - 5/5
A poslední den listopadu jsem si s bráchou dala opáčko druhého dílu Hobita, protože jsem to zrovna dočetla a protože jemu přišla prodloužená verze na DVD. A co vám budu povídat, bylo to epické. Když jsem oba Hobity viděla poprvé, úplně mě to nevzalo, v prvním díle se toho moc nestane, druhý byl o něco lepší, ale jelikož jsem si zamilovala knižní předlohu, na film se mi hned dívalo jinak a mně se na podruhé moc líbil a už se nemůžu dočkat velkého finále!

Počátek (Ch. Nolan, 2010) - 6/5
A jelikož jsme měli filmovou náladu a brácha nikdy Počátek pořádně neviděl a jelikož tento film patří mezi mé úplně nejoblíbenější, podívali jsme se i na tento. Slovy nedokážu popsat, jak je tento film úžasný, pro mě fakt jeden z nejlepších, co jsem kdy viděla. Pokud jste se mu doteď vyhýbali, urychleně to napravte. Nejspíš se vám to nepodaří pochopit hned napoprvé (pokud ano, tak vám tleskám), ale já tento film viděla už aspoň pětkrát a nikdy mě neomrzí na něj koukat znovu a znovu, proto vůbec nevadí, si ho někdy zopakovat, abyste si ujasnili okolnosti, které vám napoprvé unikly.


Proč? Protože Uvnitř tančím je krásná, milá, smutná a vtipná komedie, není tuctová, je neobyčejná a zatraceně málo se o ní povídá. Rozhodně si zaslouží více pozornosti.

1 komentář:

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.