středa 18. února 2015

Tak trochu návykový Klub rváčů

Klub rváčů

Autor: Chuck Palahniuk
Originál: Fight Club
České vydání: Volvox Globator, 2005
Formáthardback, 184 stran
Překlad: Jindřich Manďák
Filmové zpracováníKlub rváčů (David Fincher, 1999)


AnotaceNové vydání již kultovního románu, který proslavilo neméně úspěšné filmové zpracování. Příběh mladého muže, odkojeného televizí a opuštěného Bohem, je hlubokou sondou do nitra člověka, který jednoho dne zjistí, že hněv nad tím, že zdědil svět plný lží, přetvářky a proher, neutlumí život k prázdnotě konzumní společnosti. Nekonvenční vyprávění s rychlým spádem, místy prostoupené černým humorem, končí deprimujícím vyvrcholením, které je ovšem jen logickým vyústěním dané situace v dané době, dnešnímu čtenáři tak známé...


Jsou knihy, které vyprávějí příběh. A potom tu také máte ty výjimečné knihy, které tím příběhem jsou. Knihy, jejichž slova se vám dostanou pod kůži natolik, že když knihu odložíte, pocítíte, jako by něco chybělo. A vy máte akutní potřebu dát si další dávku. 
Stejně jako droga působí i Klub rváčů -  lehce návykový, pomate vám smysly a při jeho čtení si budete připadat jako v rauši.

Osobně miluji, když je autorův styl něčím zajímavý - zvláštní, jiný, lepší. Mírně bizarní nebo i přehnaně básnický, stačí, že se něčím odlišuje, a já mám hned pocit, že čtu něco zvláštního. Něco, co jsem ještě nečetla. Pak zůstává otázkou, zda se mi bude líbit příběh, ale to je něco jiného. 
Chuck Palahniuk má jeden z nejodlišnějších stylů, jaké jsem kdy viděla. Tak absurdní a ironický, přitom však naprosto logický a poměrně vážný pod nánosem sarkasmu, navíc častokrát obsahuje mnohem hlubší myšlenku v jedné větě, než se mnoho jiných autorů snaží rozpliznout po celé stránce (po jejímž přečtení čtenář zapomene, jak daná myšlenka vůbec začínala).
Styl, jakým píše, dává příběhu neobyčejný rozměr, tempo přesně takové, jaké si situace žádá, a spád tak omamný, že budete číst bez zastavení, aniž byste si povšimli, že se příběh zase o tolik neposunul. Ačkoli v příběhu autor skáče z minulosti do přítomnosti, míchá realitu se sny a pouhými představami, předpovědi se skutečností, myšlenky jedné postavy s domnělým myšlením postavy druhé, neztratíte se v tom. Alespoň já jsem neměla pocit, že bych se zamotala a nevěděla, kudy kam. Ačkoli je příběh chaotický a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si ujasnila, kdo je kdo a o kom je řeč, nikdy jsem neměla pocit, že totálně nevím, o čem autor mluví. A v těchto chvílích, kdy děj dosahoval největšího chaosu, jsem se cítila naprosto omámená tím, že tomu i přesto rozumím.
Na rozjezd jsem nějakou chvíli potřebovala. Autorův styl mě zaujal od začátku, ale přeci jenom chvíli trvá, než najedete na jeho vlnu a ztotožníte se s tím, co čtete, než pochopíte, jak je příběh vystavěn, a než vám především dojde, že musíte zapomenout na kompozici a pravidla, na jaká jste u knih zvyklí. Musí vám docvaknout, že čtete úplně něco jiného, něco, čemu se musíte přizpůsobit - protože ačkoli Klub rváčů má svá pravidla, všechno ostatní je jenom Chaos a síla a pot a krev a odřené klouby a prokousnuté tváře. Pokud se však přizpůsobíte, nebudete litovat. Jen si musíte být vědomi, že jste si koupili lístek na divokou jízdu.

Příběh sám kopíruje styl - je absurdní, sarkastický, avšak skvěle vystavěný, vtipný a neuvěřitelně překvapivý. Ne že by tam toho děje bylo moc, sama nevím, jak bych vám ho popsala, ale vsadím se, že alespoň jedna myšlenka, jedno krédo, jedna hloupá replika vás přesvědčí, že tahle kniha není hloupá, že tahle kniha není jenom jednou z mnoha. Že je naprosto výjimečná a neuvěřitelně chytrá.
Příběh má neuvěřitelnou atmosféru, ve které se já asi nikdy neocitnu, je opřen o postavy, s kterými bych se asi nikdy nesetkala, všechno mi bylo tak trochu cizí, ale zároveň tak nějak lidsky blízké. Ačkoli nemám ráda kouření, násilí a sprostotu, v knize jsem přesto nenašla nic, s čím bych nesouhlasila. Totálně odlišné prostředí, na které nejsem zvyklá, mě spíše fascinovalo, než odpuzovalo, a napohled možná bizarní postavy pro mě byly jako duchovní vůdci, jimž bych věřila, že mému životu dají smysl. Ale především mi zasadily do hlavy tolik brouků a tolik úžasných, silných, tvrdých a nekonvenčních myšlenek, nad kterými uvažuji doteď.

Můj zážitek z knihy do této míry umocnilo až filmové zpracování, které mi pomohlo zpracovat některé myšlenky a okamžiky, které mě v knize pouze naťukly, dalo mi celkový obraz o příběhu, který mě fascinoval už tak moc před samotným filmem. Ale tomu filmu se prostě musí uznat, že mě přinutil si tento příběh zamilovat ještě o něco víc.
Pokud vy ještě z nějakého důvodu nad touto knihou váháte, nepřemýšlejte o moc déle. Já už jsem teď pevně rozhodnutá, že až ji někde v knihkupectví potkám, bude moje, protože s tím příběhem se prostě ještě někdy musím setkat tváří v tvář.
Hodnocení: 5/5

2 komentáře:

  1. Na knížku se chystám už dlouho, příště už po ní musím sáhnout! :) Film je jeden z mých nejoblíbenějších.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě, je skvělá :). A pokud se ti líbil film, kniha ti určitě také sedne :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.