úterý 3. března 2015

Zkouknuto | ÚNOR 2015

Filmový deficit z minulého měsíce na mně byl dost znát, a proto jsem si přes únor dopřála pořádnou filmovou nadílku. Přes prázdniny jsem se dokonce držela průměru jednoho filmu denně, jeden den jsem dokonce zkoukla rovnou dva v kině. Ale byl to krásný filmový měsíc, ačkoli byl podstatně poznamenán hned prvním filmem, který jsem zkoukla a který tak trochu zastínil filmy následující.



Donnie Darko (Richard Kelly, 2001) - 5/5
Tento film jsem měla v hledáčku od doby, co jsem o něm slyšela zmínky v komentářích u filmu Zkrocená hora, protože v obou filmech hraje Jake Gyllenhaal. Nevím, za jakou dobu bych se k němu dostala, kdybych ho nenašla v Neoluxoru, zahrabaného mezi ostatními filmy, za stovku. Když jsem ho pak doma zastrčila do mechaniky svého laptopu, chtěla jsem pouze zjistit, zda je DVD funkční, ani jsem na podobný film neměla náladu, ale první vteřiny mě natolik zaujaly, že jsem to nechala běžet. A nemohla jsem se od toho odtrhnout. U obrazovky jsem seděla jako zařezaná a s údivem jsem hleděla na to, co mi běželo před očima. Naprosto výborný film, o kterém by se rozhodně mělo mluvit více! Po jeho zhlédnutí jsem byla jako očarovaná a totálně zmatená. Musela jsem si o filmu přečíst několik dalších informací, aby mi ten příběh dával nějaký konečný smysl, ale ráda samu sebe ponechám i v naprosté zmatenosti ohledně výkladu toho, co se v něm stalo. Tenhle snímek je naprosto famózní právě v tom, že jednoznačný výklad nemá. Ale mě totálně odzbrojil a okouzlil především dialogy, hereckým výkonem Jakea Gyllenhaala, mrazivou, schizofrenní atmosférou a neobyčejným zážitkem, který jsem si z filmu odnesla. Třešničkou na dortu byl už jenom úžasný soundtrack. Tohle prostě musíte vidět!

Prokletý ostrov (Martin Scorsese, 2010) - 4/5
Na tento film mě nalákalo doporučení spolužačky, která říkala, že je v podstatě o tom samém jako Podivný experiment, ale lepší. Já tyto filmy porovnávat nebudu, protože kromě prostředí psychiatrické léčebny mi oba filmy přišly naprosto rozdílné příběhem i atmosférou. Co se týče tohoto filmu, byla jsem z něj nadšená. První polovina mě tolik nezaujala, přišlo mi, že to plyne poměrně pomalu, ale čím dál příběh postupoval, tím více jsem byla jako u vytržení. Konečná pointa a rozuzlení mi přišly naprosto famózní a strhující a poslední slova mě totálně odzbrojila a stala se příčinou toho, že jsem váhala, zda filmu nedat přece jen plný počet hvězd. Ale ačkoli tento film není něco, na co bych se já osobně podívala každý den, ve svém žánru rozhodně patří k naprosté špičce.

What If (Michael Dowse, 2013) - 3/5
Po dvou těžkých thrillerech jsem si potřebovala oddechnout, a proto jsem zkusila tuto svěží irsko-kanadskou komedii. Zaujala mě na ní především neamerická produkce a herecké obsazení - sympatická Zoe Kazan, která se mi líbila už ve filmu Ruby Sparks, a samozřejmě Daniel Radcliffe, kterého jsem až tady poprvé viděla v nějakém jiném filmu než v Harry Potterovi. A byla to celkem příjemná změna, i když se mi na to těžko zvykalo. Přestože však byli oba hlavní představitelé velmi sympatičtí, samotný film mě trochu zklamal. Nečekala jsem sice nic převratného, ale i tak jsem si myslela, že tato romantická komedie v sobě bude mít trochu víc, ale neměla. Moc se mi líbilo umělecké zpracování a pár zajímavých nápadů, i tak se mi to ale zdálo zbytečně natažené a zdlouhavé, navíc se mi moc nelíbil styl zdejšího humoru. Takže ano, tento film je příjemnou oddechovkou, která neurazí, ale bohužel ani příliš nenadchne a v žánru nepřinese nic moc nového. Pro fanoušky romantických filmů toto ale může být příjemná změna díky zajímavějšímu prostředí a sympatickým hrdinům.

Avengers (Joss Whedon, 2012) - 4,5/5
Sama nemůžu uvěřit, že jsem se ke zhlédnutí tohoto filmu dokopala až teď. A to mám pro superhrdinské filmy slabost! Ale lepší pozdě než nikdy. A možná dobře, že jsem si počkala na tu správnou chvíli, při které jsem si film mohla vychutnat plnými doušky. Tohle byla prostě pecka. Blockbuster jako prase, ale i tak skvělý. Na mě měl trochu pomalejší rozjezd, ale závěr se mi totálně dostal pod kůži a já si to užívala se svými hrdiny jako nikdy. Jediným mým problémem bylo, že i po tolika dnech jsem se stále nemohla dostat ze své "podonniedarkovské melancholie" a žádný film pro mě nebyl dost dobrý. Takže půl hvězdičky dolů je pouze za tuto maličkost a pomalejší rozjezd, ale stále - pokud chcete vidět pořádně nadupanou jízdu plnou superlidí, koukněte se na tohle (i když pochybuji, že jste to ještě neviděli...).

Jana Eyrová (Cary Fukunaga, 2011) - 4/5
Když mě okouzlí kniha, film na ní založený to u mě bude mít sakra těžké. Tenhle to měl o to těžší tím, že se mi kniha samotná vepsala rovnou do srdce. Ale od samého začátku jsem z filmu měla dobrý pocit a postupem času jsem jenom žasla, jak se režisérovi povedlo tak obsáhlou knihu nacpat do jednoho filmu tak důstojným a krásným způsobem. Atmosféra a herci mě dostali do kolen, především Michael Fassbender mě přinutil se do něj znovu zamilovat, a i když samozřejmě z tak rozsáhlého díla museli filmaři něco vyškrtnou, dílu to moc neuškodilo a pro oko a zážitek diváka neseznámeného s předlohou to dle mého názoru nemělo žádný vliv. Co ovšem já jako člověk s předlohou seznámený beru za mínus - a tak to bude u adaptací knih vždy -, bylo nedostatečné vyjádření vnitřních pocitů hlavní hrdinky, které se mi pro plné pochopení děje zdají nezbytné, a především nedostatečné zachycení úžasného charakteru Jany Eyrové - ona je úžasná, silná postava, ale ve filmu to bohužel není tolik vidět. Ke konci přibylo pár vynechaných nebo pozměněných detailů, které mě sice trochu zamrzely, ale když se na to kouknu co nejvíce objektivně - tenhle film je krásný, nádherný, úžasně poetický a knize dělá jenom čest, ačkoli je jen pouhým stínem originálu. Aby byl pro mne dokonalý, musel by režisér celý příběh natočit alespoň do dvou filmů - a to neříkám jenom proto, že bych si užila Michaela ještě jednou v roli pana Rochestera.

Hraji mrtvého (Jean-Paul Salomé, 2013) - 2/5
Francouzský institut v Praze jsem nenavštívila poprvé, ale bylo to poprvé, co jsem zavítala do zdejšího Kina 35 na promítání filmu. Vždy si ráda pustím nějaký neamerický nebo nebritský film, abych dodala svému diváckému oku trochu rozmanitosti. Pokud je to film ve francouzštině, je to pro mě plus navíc, protože si můžu i něco naposlouchat. Bohužel i přes mé veškeré nadšení pro francouzský film jsem byla zklamána. A ne proto, že by tento byl vyloženě špatný. Ničím mě neurazil nebo neznechutil, jen jsem se u něho příšerně nudila - a to je u komedie vždy problém. Ne že bych se párkrát nezasmála, ne že by se mi nelíbil nápad, ale nakonec mi přišlo, že by se celý film měl sestříhat do jedné seriálové epizody, protože jako film působil hrozně zdlouhavě, nudně a s velkým množstvím hluchých míst. Popravdě - kdybych si tento film náhodou pustila doma, ani bych ho nedokoukala. Nejvíc mě na tom asi mrzí to, že jsem se těšila, že vám doporučím nějaký evropský, nebritský film, ale s tímto materiálem bohužel nic nezmůžu.

Kód Enigmy (Morten Tyldum, 2014) - 5/5
V jednom dni stráveném v Praze jsem stihla dva filmy. Po francouzské komedii jsem zašla na britské životopisné drama s mým oblíbeným Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli. Po francouzském zklamání jsem byla britsky nadšena. Kód Enigmy je skvělý film po všech stránkách. Tak dobrý a filmařsky dokonale zvládnutý životopisný film jsem už dlouho neviděla (a jestli vůbec!). Ze začátku mi sice ve filmu trochu chyběly nějaké emoce, ale v druhé polovině jsem se jich dočkala více než dost a já jsem byla okouzlena hereckým výkonem hlavního protagonisty (a věřte, že se snažím krotit tu nadšenou fangirl ve mně). Opravdu jsem ale v celém filmu nenašla nic, co bych provedla jinak. Není to sice film, který ve vás zůstane zapuštěný ještě několik hodin po zhlédnutí (jako třeba Donnie Darko, který ve mně hlodá ještě několik dní), ale i tak vás přesvědčí svou precizností a skvěle odvedenou prací filmařů i herců, přinutí se vás zamyslet a třeba vás i dožene k pláči - ostatně tak jako mě. RECENZE

Perný den (Richard Lester, 1964) - 4,5/5
The Beatles patří k mým nejoblíbenějším kapelám vůbec. Nepokládám se sice za jejich "největší fanynku na světě všech dob" (jó, ta doba mě o pár desetiletí minula...), ale zkrátka mám jejich hudbu moc ráda a nikdy se mi neoposlouchá. Když jsem se tedy dozvěděla, že s Brouky existují i celovečerní filmy, musela jsem se podívat hned na ten první - A Hard Day's Night. Moc jsem nevěděla, co od toho čekat, protože jsem nikdy dříve neviděla žádná jejich videa, ve kterých by pouze nezpívali, proto jsem byla velmi příjemně překvapena. Takovou svěží dávku humoru jsem potřebovala a výborně mi to sedlo. Bláznivé, častokrát absurdní, ale rozesmálo mě to natolik, že mě bylo slyšet i ve vedlejší místnosti - a to se mi většinou nestává, když se na filmy koukám sama. Ale uznejme, že jsou chlapci prostě okouzlující a ta hudba vás dostane do kolen. Tím však nechci říct, že by to stačilo k dobrému filmu. To určitě ne. Ale i přes všechen šarm té čtveřice má film sám o sobě šmrnc a skvěle se u něj pobavíte.
Právě dávají v kinech!

Klub rváčů (David Fincher, 1999) - 5/5
Jak jste si už mohli přečíst v recenzi na knihu, byla jsem z celého příběhu nadšená. Stejně tak jsem ale nadšená i z tohoto filmu. Ne že by se mi líbil více než kniha, popravdě kniha i film jsou pro mě na stejné úrovni, ale film dostává plusové body ještě za to, jak úžasná filmová adaptace to je. Pokaždé, když na nějakou koukám, říkám si Jo, tohle je ta nejlepší, co jsem kdy viděla!. Říkala jsem si to u Hvězdy nám nepřály, u Pýchy a předsudku, ale momentálně si myslím, že Klub rváčů je opravdu ta nejlepší filmová adaptace, s kterou jsem kdy měla tu čest. Co většina filmů podle knih nedokáže, je zachytit myšlenky a vnitřní pocity hrdinů, což je častokrát v knize to nejdůležitější. Tohle je snad první film, co to dokázal. Přenesl mě do centra dění a stejně jako v knize se mi myšlení hlavního hrdiny dostalo pod kůži. A jak vyzněl zvláštní a jedinečný autorský styl Chucka Palahniuka v knize, přesně tak vyzněl i ve filmu. A v tomto případě jsem schopna sem tam nějaké odchylky od předlohy odpustit, protože zachytit takto přesvědčivě a umně myšlenku, atmosféru i postavy jsem opravdu ještě neviděla!

Pojedeme k moři (Jiří Mádl, 2014) - 4/5
Tohle bylo tak krásně milý! Přitom se snad nedá neusmívat, protože je to tak nevinný, zábavný, prosluněný a báječný. Musím říct, že mě to opravdu velmi mile překvapilo, protože jsem netušila, že se v našich končinách ještě může zrodit tak krásný rodinný film. Nenásilně vtipný, s myšlenkou, s napínavou zápletkou, se vším. Trvalo to sice jen 90 minut, ale já mám pocit, že se do tohoto filmu vešlo všechno, ještě ke všemu v takovém originálním balení. Opravdu jsem nadšená a velmi se těším, až Jiří Mádl zase něco natočí, protože ten by jednou mohl být opravdovou špičkou!

Doctor Who, 8. série (2013-2014) - 5/5
A ten nejmilovanější nakonec! Možná Doctorovi ani jiné hodnocení dávat neumím, ale tak to zkrátka bývá, když něco milujete - je to pro vás dokonalé, chyby nevidíte nebo milujete i ty chyby. A tak to zkrátka je. V této sérii nastupuje Peter Capaldi a i jeho provedení Doctora se mi líbí, ačkoli není moje nejoblíbenější. Mrzí mě, že se tak trochu vytratily některé vlastnosti, které jsem u předchozích Doctorů tak obdivovala, ale i tak je jeho Doctor neuvěřitelný. Stejně tak celá série, která je pro mě nadějí, že ta příští bude opravdu epická. Ať už je prosím tady! Do té doby snad zkouknu celou původní verzi Doctora Who z roku 1963 - ale přeci jenom je to celých 26. sérií, tak ještě uvidíme...

2 komentáře:

  1. Velmi se mi tento článek líbil. DW je prostě srdcovka a nemohu uvěřit, že nový díl bude až o prázdninách. Ale já si počkám! :)

    OdpovědětVymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.