sobota 4. dubna 2015

Odvážíte se dojít až na konec uličky?

Oceán na konci uličky

Oceán na konci uličkyAutor: Neil Gaiman
Originál: The Ocean at the End of the Lane
České vydání: Polaris, 2013
Formát: hardback, 184 stran
Překlad: Petr Caha


AnotaceSvoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to.
Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pomatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla.


Hned poté, co jsem dočetla tuto knihu, hlavou mi vířila spousta myšlenek. Bála jsem se, aby mi úplně neuletěly, proto jsem si je hned musela zapsat. Teď bych se o ně s vámi ráda podělila:
"Tato kniha je jako sen. Nejasná, nepochopitelná, fantastická a tajemná. Je obrazem života a vzpomínek, všeho, co je zapomenuto, všeho, na co je vzpomenuto. Je vším, co prošlo autorovou fantazií. Je jako noční můra v tom nejsladším snu. Mírně nahořklá dospělostí, osvěžená dětstvím. Je směsí myšlenek a představ a výmyslů a vzpomínek. Nedává smysl. Není pro každého. Ale pro mě stala přesným obrazem mé mysli, mých snů, mého vnímání světa a života. Zázračná a neuchopitelná. Ten příběh jsem prožila a potom odletěl."
Je až zvláštní, jak velký na mě měla tato kniha kniha dopad, když jsem ji četla, ale jakmile jsem ji odložila, jako by se veškerý zážitek vytratil. Jako by ve mně nezůstalo nic. Ale hned, jak jsem se znovu ponořila do příběhu, cítila jsem se do něj vtažena natolik, že jsem měla strach, jestli se někdy vůbec vymotám.


Slyšela jsem mnohé ohlasy na tuto knihu, vesměs byly většinou průměrné, hodně z nich však kypělo nadšením, jiné zase naprostým odporem a podivem nad tím, co si to právě přečetli. Tato kniha rozhodně není pro každého a dokonce ani nedokážu pomyslet na nějakou určitou cílovou skupinu čtenářů, kterým by se tato kniha mohla líbit, samozřejmě pouze kromě autorových fanoušků a tak divně smýšlejících lidí jako já. Protože ano - tato kniha je divná, je zvláštní a vypráví šílený příběh. Spousta z něho zůstává utajena, spousta z něho není vysvětlena a my se jen můžeme dohadovat, co se stalo a jestli to mělo nějaký důvod.
Osobně si myslím, že většina z událostí, které se v příběhu udály, žádný smysl neměly. Já jsem v tom příběhu však nehledala logiku od chvíle, co jsem pochopila, jak autor tuto knihu zamýšlel a jaký jí dal smysl. Nebo alespoň od té chvíle, co jsem si myslela, že jsem to pochopila, protože ve skutečnosti nevěřím, že bych dokázala pochopit něco, co se odehrává v hlavě Neila Gaimana. 
Více než jako souvislý příběh mi však tato kniha připadala jako změť představ a myšlenek a nápadů, které by jako na první pohled nezapadaly do sebe. A možná že nezapadají, a právě proto se tato kniha hodně lidem nelíbila. Ale mně vzhledem ke zbytku příběhu, jeho atmosféře a vyznění nepřišlo, že by ta nesouvislost byla chybou. Naopak mně přišla jako něco, co knihu sešívá dohromady. Dalo by se říci, že autor v danou chvíli použil to, co se mu zrovna hodilo do krámu, ale v tak fantastickém, tajemném a šíleném příběhu snad žádnou racionalitu očekávat nelze, protože ta zmizela společně s pravým významem slova dospělý.


Příběh je o vzpomínkách dospělého muže, který se rozpomíná na své dětství a hrůzy, které v něm prožil. Můžeme se přít, nakolik jsou jeho vzpomínky pravdivé, nakolik jsou skutečné, nakolik jsou vysněné. Můžeme se hádat, co je realitou a co sněním, co je pravdou a co výmyslem. Ale proč bychom to dělali, když zážitek z této knihy je založený právě na tajemnu, když je založen na tom, že ne na všechny otázky musí být odpovězeno? A především na tom, že ne na všechny otázky může být odpovězeno.
Tato kniha je pro mě jednou velkou alegorií a metaforou. Snem, představou, neskutečností. Čtenářský zážitek z ní mám jedinečný, ačkoli o nic víc mě kniha neobohatila. Ale i přesto nemůžu opomenout to, jak jsem se při čtení této knihy cítila. Ještě teď to nedokážu popsat a vyjádřit slovy - buďto knize sami dáte šanci a pochopíte mě, nebo jí dáte šanci a nepochopíte mě, nebo jí tu šanci ani nedáte a nikdy mě pochopit nedokážete. Sama bych ji nedoporučila každému. Ale pokud se nebojíte, že budete třeba zklamáni a půjdete do toho, máte šanci získat výjimečnou čtenářskou zkušenost.

Hodnocení: 4/5

6 komentářů:

  1. Od tohoto celosvětově známého spisovatele jsem četla pouze jednu knihu, za což se velmi stydím. Jelikož jeho styl psaní je báječný a jeho příběhy mají něco do sebe. Děkuji za super recenzi, rozhodně si knihu přečtu, abych si na ni mohla udělat vlastní názor :)
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neil Gaiman je skvělý autor, určitě od něj ještě něco zkus, ale vůbec není za co se stydět. Spíš buď ráda, že máš tolik jeho příběhů ještě před sebou :). Děkuji :).

      Vymazat
  2. Moc hezky napsáno! :) A prakticky ve všem s tebou souhlasím, a souhlasím i s hodnocením. Neil Gaiman je prostě génius! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Asi jsem jediná na světě, komu se takhle kniha vůbec nelíbila. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem tvé hodnocení právě viděla už před svou četbou, tak jsem z toho byla na začátku čtení dost nesvá, protože tvého názoru si velmi vážím. Asi rozumím, proč se ti kniha nelíbila, a určitě nejsi jediná! :)

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.