pondělí 25. května 2015

Příběh o lidech, lidskosti a hodnotě lidského života

Jako zabít ptáčka

Autor: Harper Lee
Originál: To Kill a Mockingbird
Série: To Kill a Mockingbird, 1. díl
České vydání: XYZ, 2009
Formát: hardback, 356 stran
Překlad: Marcela Mašková, Igor Hájek


AnotaceDnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.


Jako zabít ptáčka patří ke knihám, jejichž jméno často slýcháme v amerických filmech. Pokud se tam baví o nějaké knize, je hodně pravděpodobné, že to bude právě tato. Přesto v našich končinách nepatří tento román právě k těm nejznámějším. Možná se to dá vysvětlit tím, že k americké tradici se příběh o soužití bělochů a černochů váže lépe než k tradici české, kde se potkání černocha přirovnává k exotickému zážitku. I tak si myslím, že by nebylo na škodu se s tímto příběhem seznámit. Baví se sice o určitých skupinách lidí, ale to neznamená, že nepřináší nic přínosného a podstatného pro ostatní etnické, rasové nebo národnostní skupiny. Naopak přináší něco důležitého pro nás pro všechny - pro lidi.

Ráda vstupuji do čtení knihy naslepo, proto pro mě bylo velikým překvapením, jaký příběh se na stránkách knihy odehrával. Čekala jsem (i vzhledem k temné obálce) politické drama nebo dokonce thriller, něco, co by mě nemuselo tak moc bavit. Dostala jsem sice něco podobného, ale přitom obalené v příjemném a čtivém hávu. Právnickou kauzu vyprávěnou z pohledu malé Čipery.
Zvolit jako vypravěčku mladou dívenku bylo velmi chytré gesto. Z jejího vyprávění se dozvídáme nejenom o již zmíněné právnické kauze a vyšetřování, ale i o obyčejném životě dítěte na americkém maloměstě minulého století - o vztahy se sousedy, o kamarádech nebo o škole. Do toho se promítají názory lidí, se kterými se Čipera setká, ale sama si vytváří vlastní postoje, ačkoli na ně mají vliv její nejbližší a prostředí, ve kterém vyrůstá. Jejím prostřednictvím ovšem celý příběh vidíme v úplně jiném světle, spatřujeme dětskou upřímnost, nevinnost a paradox hrůz, které na sobě lidé páchali (a bohužel stále páchají).
Vyprávění malého dítěte ovšem kromě výše vypsaného dodává příběhu na čtivosti, ubírá na tíživosti, ale i tak zanechává tu správně vyváženou temnou stopu právě tam, kde má být. Vybírá místa, kde se máme pousmát nad tím, že se časy zase tolik nemění, a kde nás má naopak zamrazit nad krutou minulostí a skutky, které je člověk schopen vykonat.
Přestože jsem Čipeřino vyprávění vítala s otevřenou náručí, občas jsem k němu měla i určité výhrady. Šlo především o odborné pasáže, kde se rozebírala historie, právo, soudnictví a další dospělácké záležitosti. V té chvíli jako by byl příběh přerušen, jako by se Čipera vypařila. Rozuměla jsem, že častokrát se musí do knihy připlést i odborná vysvětlení, ale neseděly mi jako součást dívčina vyprávění. O tolik mladší dívka mluvila o věcech, které jsem já většinou ani vůbec nechápala. A to bylo jediné, co mě trošku mrzelo.

Jak toto dílo dokáže být poučné, dokáže být i poutavé a zajímavé. Zprostředkovává nejenom významnou životní lekci a poučení, ale poskytuje i úžasný příběh, který je potěšením číst. Není proto divu, že ačkoli se jedná ve Státech o povinnou četbu, studenti ji většinou přečtou s chutí a zápalem. Proto já sama doufám, že i v české literatuře jednou objevím knihu, kterou si zamiluji natolik, jako jsem si zamilovala Jako zabít ptáčka.

265710257528265437449
Hodnocení: 4/5

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.