pátek 1. května 2015

Zkouknuto | DUBEN 2015

Duben byl opět skvělým a bohatým filmovým měsícem. Zkoukla jsem celkem 14 filmů rozmanitých žánrů a většinu jsem si opravdu užila. Na druhou stranu jsem viděla i pár těch, které si už nejspíš znovu nepustím, ale rozhodně mohou zaujmout vás. Co bude ale nesmírně těžké tentokrát? Vybrat Tip měsíce. Tak se na to pojďme společně podívat!



Mělký hrob (Danny Boyle, 1994) - 4/5
Tak hned první film tohoto měsíce mě neskutečně šokoval. Nedokážu si vybavit jiný film, který by mě šokoval víc. Nezaskočil mě jenom zápletkou a závěrečnou (a hodně vyvedenou!) pointou, ale i provedením a atmosférou. Zkrátka jsem čekala něco úplně jiného. Tento film je jedním z prvních filmů mého nejoblíbenějšího herce Ewana McGregora, a to byl hlavní důvod, proč jsem si ho pořídila (také mě v obchodě stál 12,- korun, režíroval ho Danny Boyle a jednu z hlavních rolí hraje Christopher Eccleston). Zpočátku jsem si myslela, že se budu koukat na trochu černější komedii. Ale lidičky, tohle byl opravdovej thriller. Ale tak divnej a zvrácenej a... Prostě divnej. Nejdřív se mi to zdálo trochu stupidní, protože jsem nedokázala pochopit, že vzdělaný lidi udělají takovou blbost, ale to, co se z toho vyklubalo, mě ohromilo. Zděsilo mě to jako člověka, ale neuvěřitelně mě to bavilo jako filmového diváka, pro kterého je "radost" sledovat vývoj postav v takovým rozměrech. Neuvěřitelné. Šokující, zvrhlé, neotřelé, úžasné. Ještě dlouho potom jsem valila oči. Tenhle film prohlašuji za šok roku a vřele doporučuji, ačkoli si sama nejsem jistá, jak moc se mi to vlastně mohlo líbit, protože jak říkám... jsem naprosto šokovaná.

X-Men (Bryan Singer, 2000) - 4/5
Moje guilty-pleasure jsou jednoznačně superhrdinské filmy. X-Meni patří mezi mé nejoblíbenější superhrdiny, protože jsou tak rozmanití a všechny filmy obsahují úžasnou myšlenku, poselství a zamyšlení nad životními rozpory, jako zda se přizpůsobit, nebo bojovat, za jakou cenu být sám sebou, co je dobré a co špatné. I když mám X-Meny natolik ráda, do této doby jsem viděla pouze jejich nové díly, tak jsem se rozhodla to konečně změnit a pustila si jejich první díl. Nebyla jsem zklamaná, tento film je úžasný - akční, napínavý, zábavný a se všemi mými oblíbenými myšlenkami. Některé efekty mi v dnešní době přišly trochu úsměvné, ale i tak jsou na svou dobu velmi povedené. Wolverine je k sežrání, někteří mutanti jsou epičtí, jiní mi tak trochu přijdou k smíchu, ale o tom to je - x-menovská rozmanitost. Už se těším na pokračování!

Penelope (Mark Palansky, 2006) - 4/5
Na některé filmy si musím udělat chuť. Na některé filmy jsem schopná se kouknout kdykoliv, v jakémkoli rozpoložení a náladě, a jsou to přesně takové filmy jako Penelope. Lehké, vtipné, romantické. Tento film konkrétně má však v sobě něco víc - krásnou pohádkovou atmosféru i příběh, břitký britský humor, nesnesitelnou matku, které bych nejradši jednu vrazila, a v neposlední řadě úžasného Jamese McAvoye, který mě pokaždé dostane do kolen. Až budete mít chuť na hezkou britskou pohádku ze současnosti, určitě vám doporučím tuto.

Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (George Lucas, 1977) - 5/5
Původní trilogii Star Wars jsem milovala jako malá, ale nepamatuji se, že bych jí od té doby viděla znovu celou, vždycky jenom pár scén. Bylo tedy už načase si celou sérii zopakovat a zjistit, jak se mi bude jevit po letech. A musím říct, že toto je zkrátka evergreen, který mě snad nikdy nepřestane bavit. Tentokrát jsem dokonce rozuměla i těm politickým záležitostem, které mi nic neříkaly, když jsem byla dítě, a to bylo úžasné zjištění! Stejně jako tehdy jsem si ale užívala každou vteřinku, každou planetu a ztřeštěného mimozemšťana, každou bojovou scénu a každičké slovo, ale rozum mi neustále stojí nad těmi efekty! Na svou dobu něco neuvěřitelného, ale někdy mám pocit, že by se i dnes měli mnozí co učit. Tohle je zkrátka nestárnoucí klasika, nejpoctivější efektová podívaná, nejkultovatější kult, který prostě musíte milovat.

Whiplash (Damien Chazelle, 2014) - 5/5
Když jsem se poprvé doslechla o tomto filmu, nevím jak, ale zkrátka nějak jsem došla k názoru, že jde o špiónský film, o který nemám vůbec zájem. Až díky Oscarům mi došlo, co jsem celou dobu míjela. A po tolika nadšených recenzích a ohlasech, kterým jsem od té doby začala věnovat pozornost, jsem si tento film musela dříve či později pustit. Nejsem veliký znalec jazzové muziky, a ačkoli mi vždycky přišla pěkná a líbivá, nikdy jsem jí více nepropadla. To u tohoto filmu absolutně nevadilo, protože se mi dostal pod kůži tak jako tak. A to tak, že jsem ve svém nitru cítila každý úder paličkou, každé zachvění činele, každou nadávku, co úchvatný J. K. Simmons vypustil z úst. Jestli bych se se všemi hodnotami tohoto filmu shodovala? To asi těžko. Ale i tak to byl jeden z nejintenzivnějších filmových a hudebních zážitků, co jsem kdy zažila.

Přelet nad kukaččím hnízdem (Miloš Forman, 1975) - 5/5
Většinou nemám problém hodnotit filmy okamžitě po zhlédnutí, vlastně je to takový můj rituál, že dokoukám film a v další půlhodině mu přidělím daný počet hvězdiček na ČSFD. S tímto filmem jsem jeho bodové ohodnocení musela odložit až na další den. Tenhle film je úžasný a zaslouží si veškerou chválu a všechny filmové ceny, které obdržel. Herecké výkony, scénář, atmosféra a děj - všechno na jedničku s hvězdičkou. Vtipné scény, dojemné okamžiky, celková myšlenka a vyznění - všechno se mi líbilo a bavilo mě naplno. I tak jsem ale měla pocit, že jsem ten film zcela nepochopila a nechtěla jsem mu jako ovce dávat pět hvězd rovnou, jen aby se neřeklo. Nechala jsem si to projít hlavou, nechala jsem to v sobě dozrát. Ráno jsem se probudila a najednou jsem měla v hlavě jasno - tohle chci vidět znovu!

Cesta do fantazie (Hajao Mijazaki, 2001) - 3/5
Nejlepší animovaný film roku 2003 ověnčený Oscarem, dílo režiséra, který stojí za vznikem mého nejoblíbenějšího animáku a jednoho z mých nejoblíbenějších filmů vůbec - Princezna Mononoke. A já dávám jen tři hvězdičky? Je mi to sice líto, protože jsem se na tento film opravdu těšila, ale i když mě vyloženě nezklamal, nemůžu mu dát více hvězd, ačkoli jde o mnohem inteligentnější a oduševnělejší film než hodně z těch, které jsem ohodnotila stejně. Cesta do fantazie je nádherná animovaná podívaná, plná zajímavých stvoření, zábavných scén a podnětných myšlenek, ale i tak jsem se poměrně často nudila, a to nakonec ty krásné a zajímavé okamžiky převážit nedokázaly.Vím, že pokud by nebylo té nudy, která možná byla způsobena délkou filmu, tenhle animák by si vysloužil minimálně o hvězdičku víc. Takto ale na vrcholu stále zůstává Princezna Mononoke. Ale i přesto vám Cestu do fantazie můžu vřele doporučit.

X-Men 2 (Bryan Singer, 2003) - 5/5
Já nevím, spousta lidí kouká na druhé díle skrz prsty, ale já jsem jen a jen nadšená. Jako jednička se mi také líbila hrozně moc, ale dvojka mě zkrátka přesvědčila, že si to tu pátou hvězdu zaslouží. Bylo to tak akční a natolik poutavé, že jsem nemohla oči od obrazovky odtrhnout a naprosto jsem ztratila pojem o čase. Zatímco Cesta do fantazie se chvílemi opravdu ploužila, 128 minut X-Menů jsem vůbec nezaregistrovala. Wolverine stále válí a podlamuje mi kolena, Kurt Wagner si mě maximálně získal, efekty o tolik lepší než v jedničce, X-Meni jednoduše jedou tak, jak je mám nejradši. Stalo se toho tolik a já si to maximálně užila a už teď se nemůžu dočkat pokračování!

Lůno (Benedek Fliegauf, 2010) - 4/5
Nemyslím si, že bych tento film někdy zaregistrovala, kdyby v něm nehrál Matt Smith. Moc mě zajímalo, jak vypadá v jiné roli než doctorovské, a proto jsem si tento film také vybrala. A byla jsem hodně překvapená. Tento film, který vznikl v německo-maďarsko-francouzské koprodukci, je naprosto úchvatný po vizuální stránce - nádherné, pochmurné, deštivé prostředí u moře, kulisy přístavních domečků, podmanivá doprovodná hudba, kostýmy, záběry - nádhera. Něco takového neocení ale lidé, co si moc nepotrpí na umělecké filmy, pro mě to však byla pastva pro oči. O něco pikantnější to je s dost kontroverzní zápletkou, kterou doteď nevím, jak jsem přijala. Nicméně to bylo hodně zajímavé a originální, protože s něčím takovým se doopravdy jinde nesetkáte, já alespoň o žádném jiném takovém filmu neslyšela. Tento film rozhodně není pro každého, ale pokud se nebojíte experimentovat a nevadí vám umělecké filmy, určitě doporučuji.

Modrá laguna: Procitnutí (Mikael Salomon, 2012) - 1/5
Tak nízké hodnocení jsem žádnému filmu už dlouho nedala. Ačkoli se tento film nemusí zdát tak strašný, více než jednu hvězdičku mu dát nemůžu. Dal by se označit jako za slabší průměr, kterým obvykle dávám hvězdičky dvě - jde o film, který není originální, nenadchne, nezaujme, ale je koukatelný, čas se u něj zabít dá a vyloženě nebolí se na něj dívat. Ale znovu bych to už nepodstoupila, protože v mnohém je tento film naprosto stupidní a nelogický a... Brr. Tohle ne. A hlavní představitelku bych nejradši kopla do hlavy. A těmi klišé bych si mohla osladit ovesnou kaši na rok dopředu. Takže tak.

Tucker & Dale vs. Zlo (Eli Craig, 2010) - 2/5
Tento film mi úplně unikal, dokud jsme si ho nepustili poslední večer v Holandsku. Tento snímek je naprosto ideální pro ty večery s kamarády, kdy se chcete podívat na nějakou totální kravinu, u které se zasmějete právě jenom s nimi. Tento film tyto požadavky splňuje. Je to blbost, je to kravina, námět se mi docela líbil, ale to provedení... Nevím, mohlo to být i lepší. Nepřišlo mi to zas tak vtipné, nijak mě to neobohatilo, ale že by mě to urazilo, říct nemůžu. Znovu bych si to z vlastní vůle nepustila, protože mi to opravdu přišlo příliš jednoduché a tak trochu, jako by to točil nadšený filmový amatér, ale vyloženě hrozné to nebylo. Přesto tomu ty dvě hvězdy dát musím, na lepší průměr to opravdu není.

Amores Perros - Láska je kurva (Alejandro González Iñárritu, 2000) - 4/5
Tento film byl pro mě úplně novou filmovou zkušeností. Nemohu si vzpomenout na jiný film, který bych sledovala v originálním španělském znění, a nemohu si vzpomenout ani na žádný jiný film vyloženě z mexické produkce. A byla to výborná filmová zkušenost. Rozhodně to není příjemný film pro milovníky psů - já jsem trpěla pořádně. Ale zároveň je na tomto filmu něco, co vás donutí přemýšlet, jak je vlastně láska k psům a láska obecně definována. Je to kontroverzní, je to zvrácené a já sama s psími zápasy ani v nejmenším nesympatizuji, ale zkrátka - nutí vás to se zamyslet. Pokud někdo nemůžete překousnout násilí na zvířatech ve filmech (ačkoli doopravdy jim nebylo ublíženo ani v nejmenším), není toto film pro vás, protože přes všechen odpor byste přehlídli ten samotný film, který je vynikající. Mně se na to dívat sice bolí, ale i tak na to stále nahlížím jako na film, ale to ne každý dokáže. Děj je ale skvěle promyšlený a vystavěný, zápletka dotažená do puntíku a i přes tu jeho délku u filmu sedíte jako zařezaní, protože je neuvěřitelně poutavý od začátku do konce. A určitě doporučuji fanouškům Pulp Fiction!

Alenka v říši divů (Tim Burton, 2010) - 4/5
Alenku v říši divů od Tima Burtona jsem neviděla poprvé (ani podruhé, ani potřetí), ale když jsem výjimečně zapnula televizi a ona byla na programu, nenašla jsem si důvod, proč se na ni nepodívat znovu. Bylo to však poprvé, co jsem ji viděla opravdu celou - od samého začátku až do úplného konce. Při předešlých pokusech jsem buď vždy propásla začátek, nebo nestihla konec. Pokaždé jsem si ji však užila a nejinak tomu bylo i tentokrát. Filmy Tima Burtona miluji, obdivuji jeho fantazii a obrazotvornost, kterou tak přenádherně přenáší na plátno. Jeho filmy mají kromě fantastických kulis, kostýmů a příšerek i zajímavý, poutavý a zábavný děj s krásnou, milou myšlenkou a se společenským přesahem. Alenka je stejná a zasloužila by si pět hvězdiček - nebýt té ošklivé počítačové animace. Sám Tim Burton prohlašuje tento film za svůj nejméně oblíbený a už nechce své filmy dělat kompletně počítačově jako právě tento. A já ho v tom plně podporuji, protože jeho filmy jsou mnohem osobitější, krásnější, zajímavější a burtonovštější, když jsou natáčeny klasicky. Jsem proto ráda, že se Tim Burton nenechá stáhnout proudem počítačů, ale snad bude pokračovat ve svých vlastních stopách.

Sólista (Joe Wright, 2009) - 3/5
Joe Wright má na svém kontě jedny z mých nejoblíbenějších filmových adaptací úžasných knih jako Pýcha a předsudek nebo Pokání. Možná právě proto se tento film stal pro většinu diváků zklamáním, ale já jsem během sledování tohoto snímku neměla ani ponětí, kdo je režisérem, proto pro mě film nebyl zklamáním vzhledem k němu. Sólistu jsem si vybrala, protože mám ráda Roberta Downeyho Jr., který mě ani v tomto filmu nijak nezklamal. To ale nemůžu říct o Jamie Foxxovi. Většina lidí jeho výkon vychvaluje do nebe, ale já... Mně osobně se do této role už od začátku nehodil, ale doufala jsem, že mě časem přesvědčí, že je ten pravý - ale nepřesvědčil. Nevěřila jsem mu ani za mák, a to byl jeden z důvodů, proč filmu nedávám vyšší hodnocení. Jinak to byl moc pěkný a zajímavý film, poutavější scény však střídaly nudnější záběry, které způsobily, že jsem se na film nedívala v kuse, ale musela jsem po částech. Sečteno, podtrženo - není to špatné, ale neoslnilo mě to, proto nejlepším hudebním filmem tohoto měsíce nadále zůstává Whiplash!


Možná ne regulérně úplně nejlepší film měsíce, ale rozhodně jeden z nejzajímavějších zážitků, co mi film kdy přinesl.

2 komentáře:

  1. Já miluji Modrou lagunu: Procitnutí na tento film se mohu koukat stokrát. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš to, názory se různí :). Já jsem tento film viděla v Holandsku se svojí výměnnou partnerkou a ona ho taky zbožňuje :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.