pondělí 29. června 2015

Kdyby jenom deník..!

Deník

Autor: Anne Frank
OriginálHet Achterhuis Dagboekbrieven 12 juni 1942 - 1 augustus 1944
České vydání: Triáda, 2006
Formát: paperback, 262 stran
Překlad: Miroslav Drápal, Michaela Jacobsenová


Anotace: Proslulá kniha obsahuje deníkové záznamy židovské dívky, která se s rodinou za války ukrývala před nacisty ve skrýši starého domu na předměstí Amsterodamu. V průběhu dvou let 1942 až 1944, od svých třinácti do patnácti roků, zaznamenává dívka své úvahy, zážitky, pocity a drobné všední události, jak je přinášel život ve stísněném prostoru bez možnosti soukromí. Nakonec byl úkryt rodiny prozrazen a všichni jeho obyvatelé odsunuti do koncentračního tábora. Z celé rodiny přežil pouze dívčin otec, který také po válce korigované deníky své dcery vydal. Kniha pak byla po letech znovu vydána v úplné podobě.

Komu přísluší hodnotit lidský osud? Opravdový lidský příběh? Nikomu. Každý žijeme, ale každý trochu jiným způsobem, v jiné době, v jiných podmínkách. Ničí život nemá nižší cenu, žádný život nelze hodnotit výše či méně. Přesto se mi do rukou jeden takový život dostal. A jak je mým zvykem - hodnotím. 

Nikdy jsem při čtení necítila takovou pokoru, jakou jsem cítila zde. Držet v rukou deník mladé dívky, který psala pro své vlastní uspokojení, pro vyzpovídání a zklidnění své duše, pro zaznamenávání největších tajemství a intimností, to si pokoru žádá. S přihlédnutím k jejímu osudu židovské dívky za druhé světové války se má pokora ještě zvyšovala. A během čtení dosahovala nesmírných výšin.
Tato kniha mohla v mých očích zůstat jako pouhé svědectví dívky, ukrývající se před Němci. Záznam války, Židů, tamních podmínek, skutečností. Kdyby to byl však pouhý deník. Ale nebyl. Deník Anny Frankové pro mě už navždy zůstane jedinečnou záležitostí.
Nechci tu ale rozebírat vnitřní kouzlo a propojení, které jsem s jejím deníkem cítila, to mi přijde příliš osobní. Chci zde rozebírat to, co by mohlo zaujmout i vás, ostatní čtenáře, kteří jste ještě nenašli čas nebo odvahu se do Annina deníku pustit. 

Jednou jsem někde četla, že Deník Anny Frankové je pro Evropany to samé jako Jako zabít ptáčka pro Američany. Přesto mi trvalo několik dlouhých let, než jsem se do něj pustila. Pokud jsem se kdy za něco v knižní oblasti styděla, bylo to za to, že jsem nečetla Deník Anny Frankové. Nyní už to říct nemůžu. Cítím se bohatší a vděčnější za život. 
Původně jsem od pouhého deníku nečekala tolik. Bylo mi jasné, jakou má historickou hodnotu, ale přesto jsem na něj nesázela jako na literární skvost. Anne mi však vytřela zrak. Kam se hrabou smyšlené deníkové romány s přesně vystavěnou kompozicí, aby se dobře četly a zároveň působily jako pravý deník? Nic se nevyrovná autenticitě opravdového deníku. Kromě toho má ten Annin snad vše, co by měl splňovat čtivý román - i když to nejspíš neplánovala.
Jak sama později píše, toužila stát se novinářkou a spisovatelkou, milovala psaní, tvoření příběhů, slova a jazyk. Zlobím se na krutý osud, který zabil nejen ji, ale i její potenciál. Nejen ona si mohla splnit sen (a samozřejmě žít), ale i celý svět mohl číst její romány. Nyní celý svět čte její deník, nevěřím však, že by byl o něco horší, než co mohla jednou dokázat. Co dovedla se samotným deníkem, vystačí na tisíce současných románů.
Její deník má duši, to především. Má však i kompozici, úpravu, styl. Je čtivý, poutavý, plný informací, veselých i smutných historek, filosofování. Místy je napínavý, vtipný i romantický. Zachovává si formu i vyznění. Dokázal mě pobavit i rozbrečet, dal mi lekci i velké poslání do života, obohatil mě a mnohé mě naučil. Miluji metafory a jiné umělecké prostředky k obohacení textu - a i to jsem zde dostala. Především mi však tento deník ukázal velmi silnou dívku s obdivuhodnou sebereflexí a s úžasným náhledem na život. Dívku, která neztrácela smysl pro humor, nadhled, optimismus a naději. Jedna z nejsilnějších žen, o které jsem se vůbec kdy doslechla.

Deník Anny Frankové byste neměli odsouvat stranou, pokud jste se k němu ještě nedostali. Ačkoli na vás nemusí mít takový vnitřní dopad jako na mě, je i tak velmi důležitým svědectvím pro naši generaci, která si už pár let žije v pěkném pohodlí. Neměli bychom zapomínat, že ne vždy bylo tak veselo - a přesto se můžeme dozvědět, kolik legrace lze zažít při ukrývání v Zadním domě.
Hodnocení: 5/5 
(ne za její osudový příběh, ale za literární aspekty)

4 komentáře:

  1. Jak už jsem ti psala na goodreads, jsem ráda že se ti Deník líbil. Četla jsem ho už několikrát a nikdy mě nezklamal. Anne byla vážně vyjímečná dívka. Kvůli ní je také jedním z mých největších snů se podívat do Amsterdamu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já doufám, že se k němu v budoucnu ještě mnohokrát vrátím! :) Já jsem v Amsterdamu byla a hrozně mě mrzelo, že nás škola nevzala do muzea Anny Frankové. Moc se mi tam ale líbilo, takže se tam určitě ještě podívám :).

      Vymazat
  2. Krásný článek:)deník anny frankové je úžasný...

    OdpovědětVymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.