úterý 2. června 2015

Zkouknuto | KVĚTEN 2015

Stalo se mi to poprvé v životě. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ale stalo se to. Filmový blok.
Asi to znáte z pohledu knihomola - totální nechuť číst. Otevřete knihu, přečtete pár řádků a musíte to zavřít. Prostě to nejde. Nechce se vám. Nic se vám nelíbí. Nečtete. 
A mně se tohle stalo s filmy. Viděla jsem první dva a zasekla jsem se. Místo toho jsem dokoukala sérii svého oblíbeného seriálu. Pak dlouho nic... a na konci měsíce jsem viděla jeden krásný film za druhým. Asi jsem si potřebovala dát pauzu před takovým nářezem.





Na vlásku (Byron Howard, Nathan Greno, 2010) - 5/5
Na vlásku jsem tentokrát také neviděla poprvé, nejspíš už asi potřetí, ale jelikož patří k mým nejoblíbenějším disneyovkám, nikdy mě nemrzí se na něj podívat znovu. Co mě na tomto filmu tak uchvacuje? Především humor. Když nic jiného, tahle pohádka mě i napotřetí dokázala rozesmát. Locika, Flynn, Pascal, Maxim - ze všech padají takové hlášky nebo takové pohledy, které mě prostě nenechají chladnou. A vtipní jsou nejenom oni, co si budeme povídat. K tomu ty příjemné písničky, pohádková zápletka, napínavý děj, láska, lampiony, splněné sny a nenaplněné touhy... Miluji scénu, ve které Locika a Flynn tancují na nádvoří zámku s ostatními. Nevím proč, ale ta scéna mě pokaždé naplní zvláštním, ale krásným pocitem, ačkoli jde o kratičkou scénu. A když se kolem vás rozprostřou lampiónky? Prosím, chci to vidět ve 3D!

Panna nebo orel (Will Gluck, 2010) - 3/5
Mám ráda romantické komedie, mám ráda Emmu Stone a na tento film všude pěli takovou chválu, že jsem si ho nemohla nechat ujít, když ho dávali v televizi. Nevím, co jsem očekávala, ale ten povyk kolem toho zas tak moc nechápu. Film se mi líbil, byl vtipný, oddechový a dokonce jsem v něm vyhrabala i nějakou tu myšlenku, ale zase to nebylo nic, co by mě zvlášť překvapilo. Naprostá průměrovka, ale zato příjemná. Líbilo se mi propletení příběhu s literaturou, zamilovala jsem si rodiče hlavní hrdinky, zasmála jsem se, ale o nic víc mě film nedostal.

Teorie velkého třesku, 8. série (2014-2015) - 4/5
Jak už bylo několikrát řečeno, nejsem veliký seriálový maniak. Ne že by se mi seriály nelíbily, ale zkrátka málokdy se vydržím koukat na tolik dílů a sérií, málokterý seriál ve mně vyvolá touhu v něm pokračovat. Teorie velkého třesku je doteď mou srdeční záležitostí, protože to byl první seriál, do kterého jsem se opravdu zamilovala. Před několika lety jsem na něj měla opravdovou úchylku. Dnes to není tak horké, ale mám ho ráda doteď. Osmá série mě bavila, ale rozhodně mě zase tolik neoslnila jako předchozí série, i když to tentokrát možná bylo tím, že jsem na každý díl musela čekat. Dříve jsem mohla koukat na jeden díl za druhým, protože jsem byla pozadu, teď už ale před sebou žádné díly nemám. Posledních pět epizod jsem si ale nastřádala a podívala se na ně najednou, a to se mi opět vrátil starý dobrý požitek z tohoto seriálu a smála jsem se jako pominutá. Nakonec se spousta věcí vyvinula zajímavým způsobem a mě teď jenom štve, že si musím zase počkat na další sérii, abych se dočkala rozuzlení!

Tajemství N.I.M.H. (Don Bluth, 1982) - 5/5
Je obrovská škoda, že tento animovaný film není známější. Já se do něj naprosto zamilovala! Nutno podotknout, že bez filmserver.cz bych se o tomto filmu taky jen tak nedozvěděla. Animace se velmi podobá té disneyovské, ale pod studio Disney se tento film neřadí. Režisér Don Bluth Disney studio opustil, protože tento projekt mu odmítli se slovy, že jde o "příliš temný příběh, o který nebude zájem". Pravdou je, že Tajemství N.I.M.H. je velmi temná pohádka, temnější než jsem u animáků zvyklá, ale opravdu se mi to tak líbilo. Strašidelná atmosféra je vykreslená parádně. Kromě toho jsem si ale zamilovala samotný příběh matky, která chce ochránit své děti. Tak krásně podaná ženská hrdinka se jen tak nevidí - silná, nezávislá, ale přesto stále ženská. Příběh o síle lásky a přátelství je a vždy bude mou slabinou. K tomu nechybí ani střelený parťák, moudrý stařec, strašidelný záporák a milý klaďas. Samotné tajemství tohoto příběhu tomu už jen nasadilo korunu, když už jsem si ani nemyslela, že by to mohlo být ještě lepší. Bylo. Dle mého názoru to je jeden z nejlepších animovaných filmů. Je humorný, ale přesto ideálně strašidelný a především nese nejedno důležité poselství. Pro mě za mě mohl být klidně ještě o něco delší! Opravdu škoda, že je tak trochu zapomenutý.

Krásky noci (René Clair, 1952) - 5/5
Staré filmy mi přijdou jako důkaz, že i devadesátiminutový film může obsahovat krásný příběh, který nepotřebuje natáhnout na tři hodiny. Neviděla jsem sice tolik černobílých filmů, jako malá jsem k nim měla určitou averzi, ale pokaždé na mě dýchnou takovou krásnou atmosférou starých časů. Krásky noci je hodně starý francouzský film, ale přesto neztrácí na jasu. Upřímně jsem se bavila, humor zde použitý mě nahlas rozesmál, ale zamilovala jsem se především do samotného příběhu. Mladý učitel hudby je nespokojen se svým nenaplněným životem, proto utíká do říše snů, kde si plní ta největší přání. Zní to poeticky a poetické to také bylo, ovšem ne nijak otravně. Já jsem se do tohoto filmu zamilovala. Za doporučení vděčím opět filmserver.cz, kde každý pátek čtu TV tipy na další týden. Pokud taktéž milujete dobré filmy, podívejte se na doporučení právě tam.

Divoké historky (Damián Szifrón, 2014) - 4/5
Pamatujete, jak jsem u Amores Perros mluvila o tom, že to byl můj první film ve španělštině? Tak toto je druhý, tentokrát z Argentiny. Těžko bych na tento film přišla (ačkoli byl nominován na Oscara), kdyby nám ho nepustil suplující učitel angličtiny. I když se doteď podivuji, jak tohle někdo může pouštět žákům ve škole, jsem za to opravdu vděčná, protože tenhle film je parádní. Pokud vám nevadí černý, ale trefný humor, trocha bizarnosti, absurdity a násilí, rozhodně jděte do toho! Protože tento film má mnohem větší přesah, je dost aktuální a nepřehání zase tolik, jak by se mohlo zdát. Ale i tak je tam toho násilí dost, tak pak neříkejte, že jsem vás nevarovala!

Užívej si, co to jde (Woody Allen, 2009) - 5/5
Tento film pasuji zatím za svůj nejoblíbenější Allenův film (potřebovala bych znovu vidět Annie Hallovou). Líbil se mi mnohem více než posledně Jasmíniny slzy. Tohle zkrátka vypadalo jako Woody Allen, kterého já znám, jako film, o kterém hned poznáte, že je od Allena (i když mu to mnozí vyčítají jako recyklaci svých nápadů). Příjemná romantická komedie, u které jsem se smála nahlas. Satira společnosti, lidí, New Yorku. Hlavní postavu Borise jsem průběžně obdivovala a nesnášela, jednou jsem hltala jeho pohled na svět, jindy jsem ho za jeho mrzutý, nihilistický, pesimistický postoj ke skutečnosti a existenci chtěla proplesknout. Tento film je báječnou sondou do chování lidí, do jejich přetvářky, vnitřních tužeb a snů; porovnání racionálního i neracionálního pohledu na svět, života géniů, praktiků, fanatiků i umělců a v neposlední řadě recept, jak otravného geniálního skeptika se sebevražednými sklony obrátit ke světlu. Obecně tento film nepatří mezi Allenovými fanoušky k jejich nejoblíbenějším, ale já jsem si ho užila od začátku do konce na 100 %!


V užším výběru jsem se rozhodovala mezi Tajemstvím a Užívej si, co to jde. A nemohla jsem se rozhodnout. Ale nakonec jsem usoudila, že k filmům Woodyho Allena se dostanete snadno. A opravdu si nepřeji, aby se na Tajemství N.I.M.H. zapomnělo.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.