neděle 19. července 2015

Velký příběh malého člověka

Malý princ / Le Petit Prince

Autor: Antoine de Saint-Exupéry
Originál: Le Petit Prince
České vydání: Argo, 2015
Formát: paperback, 160 stran
Překlad: Michaela Marková


Anotace„Namaluj mi beránka.“ Touto větou osloví malý kudrnatý chlapec s šálou zkroušeného pilota, který havaroval v saharské poušti. Odkud se hoch vzal? Přiletěl opravdu se spřežením husí z daleké planety? Nebo je Malý princ jen výplodem pilotovy fantazie? Procítěný snový příběh, který podněcuje jak dětskou fantazii, tak filozofické sklony dospělých, lze číst jako pohádku, alegorii i symbolický existenciální román. Malý princ vychází jako vždy s autorovými ilustracemi, poprvé však v bilingvním česko-francouzském vydání.


Malý princ dlouhodobě patří ke klasikám světové literatury jak pro děti, tak pro dospělé. V poslední době začíná převládat názor, že tato kniha dětem do rukou vůbec nepatří, že pravý smysl v ní může vidět až dospělý - a to mně osobně přijde dost úsměvné vzhledem k obsahu knihy.
Je pravdou, že většina lidí s Malým princem prošla několika fázemi - četli ho jako malé děti, kdy jej vnímali jako pohádku, četli jej jako teenageři, kdy je příliš nebavil, a nakonec ho četli jako dospělí a konečně v něm objevili to slibované kouzlo.
I já jsem se Malého prince pokoušela číst natřikrát. Prvně jako dítě, kdy jsem ještě nezvládala tak úplně číst, proto jsem to brzy vzdala. Později jsem se o to pokusila dvakrát jako náctileté děvče, ale nikdy jsem nedošla dál než za kapitolu s beránkem. Až nyní jsem se do Malého prince pustila s novou motivací a odhodláním zkušeného čtenáře. A abych si svůj první opravdový zážitek z něj umocnila, rozhodla jsem se jej přečíst ve francouzštině - chtěla jsem číst přesně ta slova, kterými nám Exupéry chtěl předat svou důležitou zprávu. A i když mě možná trochu mrzí, že nemůžu jako ostatní říct, že při každém čtení v Princi viděli něco jiného, nabíjí mě pocit, že z prvního úžasného zážitku mohu jen těžit do budoucna až se k Princi budu znovu vracet - třeba se mi před očima také promění.

Co je na této knize úžasné hned od začátku a každý to pravděpodobně ví (něco jiného je, pokud s tím souhlasí), že se dá vyložit jako "pohádka, alegorie nebo symbolický existenciální román" (tato slova jsem ukradla z anotace). Potom se není čemu divit, že ji každý vnímá jinak v jiném životním období, v jiném rozpoložení a stavu. Jak jsem ji vnímala já? Jako zpověď člověka, kterému v smutném dospělém životě chybělo dětské zářivé světélko radosti a fantazie. Kromě toho mě ale Malý princ zasáhl i osobně.
Téměř od začátku jsem měla dojem, že se co nevidět rozbrečím. Autorův text na mě působil tak melancholicky, s tak průzračně nešťastnou silou, že mé emoce natahoval jako struny a jen čekal, až se jedna ze strun přetrhne. Držela jsem se dlouho a opravdu jsem slzám nechala průchod až ke konci, který mě emocionálně vyždímal. Už jen tato práce s emocemi by mi stačila pro dobrý pocit ze čtení této knihy.
Nicméně musím ocenit i nenásilnost a opravdovost, s jakou z nás autor ty emoce dostává. Nemám pocit, že by to byl jeho prvotní úmysl. Nemyslím si, že je tato kniha prvoplánově smutná. Jen je napsaná tak, že ze mě konkrétně tyto emoce dostala. Slýchám však ze všech možných stran, že lidé tuto knihu čtou, aby jim zvedla náladu a pohladila je po duši. To mě na této knize fascinuje ještě o něco více - já odcházím smutná, ostatní veselí. A kdoví co kniha dělá se čtenáři, jež se o své pocity nepodělili?

Pokud jste četli už pár jiných recenzí, co zde u mě na blogu můžete najít, asi vám neuniklo, že miluji filosofii. A pokud jste právě nevylezli z jeskyně, asi vám neušlo, že i Malý princ má v sobě filosofický náboj. Jde však opět o něco mírného, ale přesto jasného, jako lehký vánek, který proklouzne kolem vás - zaregistrujete ho a můžete jej začít řešit, nebo si jej vůbec nemusíte všímat. 
Všechna zamyšlení a filosofické otázky autor pouze nadhodil a podal nám je očima dítěte, protože jen dětskýma očima projdou průzračná a nezkalená, možná jen nepochopená. A na nás je, jestli se těmito otázkami budeme zabývat, nebo je necháme v příběhu tak jak jsou, jako jeho součást, nad kterou se nehodláme zamýšlet. A příběh pro nás může zůstat pohádkou. Nebo nemusí.

Malý princ má v sobě úžasné kouzlo a já jsem byla o to vděčnější, že mohu toto kouzlo zažít přímo z autorových slov. Proto pokud se učíte francouzsky a chtěli byste začít ve francouzštině číst, mohu vám Malého prince určitě doporučit, protože je psán jednoduchou francouzštinou, která mi nedělala větší problémy. Bilingvní vydání od Arga mi ovšem velmi urychlilo četbu - jakmile jsem neznala nějaké slovíčko, stačilo se podívat na vedlejší stránku a nehledat jej složitě ve slovníku. Pokud vás však nakonec nezláká ulehčit si práci a přečíst si příběh rovnou v češtině (a že by to byla opravdu škoda!), určitě vám proto doporučuji i toto dvojjazyčné vydání.
I pro vás ostatní však mohu Malého prince nic než doporučit, protože se jedná o velmi zajímavého dílo, které nemá v literatuře obdoby. Zkuste jej, pokud jste se doteď obávali, že to není to pravé ořechové pro vás. Není nic hezčího, než když se můžete s ostatními podělit o váš osobní názor. Takových názorů kolem Malého prince je nespočet, a to může být i důvodem, proč s mou recenzí nemusíte souhlasit. A to je na tom to krásné.

1872181615799370720148849
Hodnocení: 5/5

3 komentáře:

  1. Malý princ patří mezi mé nejoblíbenější knížky vůbec. Závidím ti, že ji schopna přečít si jej v originále. Že bych se začala učit francouzsky? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že ani v češtině není o nic méně kouzelnější. :) Pokud to ale s francouzštinou myslíš alespoň trošku vážně, určitě neváhej, je to krásný jazyk, který se vždycky hodí. :)

      Vymazat
  2. Miluju Malého prince:)

    OdpovědětVymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.