neděle 12. července 2015

Zkouknuto | Poláčkovo léto 2015

Tentokrát vám přináším trochu jiné Zkouknuto - ne filmové, ale divadelní!
Jak jsem vás upozorňovala v červnové Třesavce, u nás ve městě se konal divadelní festival Poláčkovo léto. Probíhá u nás každoročně, tento rok již po 22. A já jako pomocná síla jsem měla možnost zhlédnout každičké představení, ALE já jsem každé nezkoukla, protože jsem občas měla i jiné věci na práci (nebo bylo vedro k padnutí). Dnes bych vám ovšem chtěla povědět o těch, co jsem zkoukla - a tím vám doporučit, kam a na co zajít do divadla. Tím se dostaneme i k mé třetí vášni - kromě knih a filmů je to i divadlo. Když ho hraji já nebo když se koukám, jak jej hraje někdo jiný. Miluji zkrátka umění, které vypráví příběhy.




Princezna se zlatou hvězdou na čele
Městské divadlo v Mostě (režie Jiří Kraus)

První den, první představení - muzikálová pohádka. A ejhle - jako by filmu z oka vypadla! Mostecké divadlo mám moc ráda a jejich představení patří každoročně k mým nejoblíbenějším. Ne že by to bylo tak velkolepé a úžasné, ale zatím to vždy byla milá, hezká představení, u kterých jsem se pobavila. Tato pohádka nebyla výjimkou. Bylo to moc krásné představení, které mě pohladilo po duši, ale ničím mi to zvlášť zrak nevytřelo. A opravdu jsem měla pocit, že zde byl ponechán každičký detail z filmu. Ale proč ne - i ten mám ráda.


NA POŘÍČÍ DÍTĚ KŘIČÍ...Na poříčí dítě křičí aneb Jak pán půlpán z Pyšel do Prahy si vyšel a co tam všechno slyšel
Městské divadlo v Mostě (režie Jiří Kraus)

Tentýž den večer na nádvoří pivovaru se konalo další představení od herců z Mostu, tentokrát kabaret plný staropražských písniček. Ani toto nebylo představení, které by mi vzalo vítr z plachet, ale byla to opravdová legrace se zajímavými písničkami, o jejichž existenci jsem neměla ani ponětí. Milé, ale asi ne pro každého.
Od mosteckého divadla se mi ještě v minulých letech líbil Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor zlý pes.

_DSC4271Večer světových muzikálů
Městské divadlo Brno (režie Petr Gazdík)

Až pátý den jsem se opět dostala na nějaké představení, dny předtím jsem neměla čas. Ve venkovním amfiteátru u hotelu Studánka se odehrál koncert brněnských sólistů, kteří pouze s drobným tanečním doprovodem nebo kostýmy odzpívali nejznámější písně nejznámějších světových i českých muzikálů. Mohlo to být překrásné představení, ale odnesla jsem si z něj smíšené pocity. Zpívali zde totiž dva muži a dvě ženy. Zatímco pěvecké (a u Aleše Slaniny i herecké) výkony u pánské poloviny byly úžasné natolik, že mi běhal mráz po zádech, dámy mě moc neoslnily a jejich zpívání mi přišlo značně mdlé. V rámci hry u obyčejné herečky bych nic nenamítala, ale u sólistky, která má předvést jednu píseň z celé hry, mi to přišlo trochu chabé.
Bylo to o to větší zklamání při pomyšlení, že jde o MD Brno - které je pravděpodobně mé úplně nejoblíbenější v rámci České republiky. Tento rok na Poláčkově létě Brno ještě hrálo Noc na Karlštejně, kterou jsem bohužel neviděla, ale lidé prý tleskali ve stoje. To mě nepřekvapuje, protože minulý rok na představení Zorro jsem ve stoje tleskala i já. Dodnes nemohu zapomenout ani na jejich Probuzení jara nebo Jesus Christ Superstar.

_DSC4488Hamlet aneb ... Zbývá už jen ticho
DIFA JAMU (režie Jana Janěková)

Pokud jsem to správně pochopila, tuto verzi Hamleta uvidíte v podání absolventů JAMU a neuvidíte ji jen tak někde. Ale popravdě jsem z toho byla dost zmatená, tak vám nechci něco nalhávat. Pokud ale budete mít šanci toto představení někde vidět, přečtěte si můj názor, protože by vám mohl poradit, zda to stojí za vidění.
Uf, to je těžké. Nejsem proti inovacím klasických her, pokud je to důstojné. Myslím, že by Shakespeareovi nevadilo, kdyby jeho hry žily dál - naopak si myslím, že by to pro něj byla poklona, dokazuje to, jak nadčasový a geniální autor to byl. Čekala jsem, že tohle bude velký experiment, ale nakonec ani ne. Dějová linka, dialogy i monology zachovány téměř bez porušení. Jediné, co je jiné, jsou dost moderní a ležérní kostýmy a místo poštovního holuba si herci volají po telefonu. Scénu přizpůsobují daným podmínkám - například u nás využili prostory zámku, který se jim nabízel.
V provedení problém nebyl, to se mi i moc líbilo. Ale bylo to strášně dlouhé. Strašně. 2,5 hodiny bez přestávky nezní tak moc, ale ona to byla strašná nuda! Jak už ten příběh znám tam i zpátky, nic mě na něm nepřekvapilo, neudivilo, ale fakt jsem se akorát nudila. Hrozně dlouho trvá, než se Hamletovi teprve zjeví otec, šíleně dlouho trvá, než přijedou herci, pak už jsem nervózně očekávala další záchytné body, klepala jsem nohama, měla jsem opravdu chuť odejít. Ne proto, že by to bylo špatné, ale bylo to tak hrozně nudné. Kdyby to trochu proškrtali, vyhodili z toho nudné pasáže, zkrátili to, bylo by to velmi dobré experimentální představení, protože hru prokládali zajímavými světelnými efekty a hudbou. Ale takhle si z toho pamatuji hlavně tu nudu. Škoda.

_DSC4510Olena Ivaněnko

Ukrajinskou klavíristku jsem si poslechla pouze za dveřmi, protože jsem byla ve službě a po začátku představení jsem nechtěla rušit vstupováním do sálu, ale co jsem slyšela bylo naprosto nádherné. Viděla jsem ji až při přídavku po tom, co jsem jí předala květinu, a to bylo něco úchvatného. Prsty se jí míhaly po klaviatuře jako nic. Pro milovníky klavíru určitě doporučuji!

Muži v offsidu
Městské divadlo Mladá Boleslav (režie Ondřej Havelka)

Komedie roku, alespoň toto ocenění získala na Grandfestivalu smíchu v Pardubicích v roce 2008, a i když jsem neviděla ostatní soutěžní komedie, klidně bych se pod to podepsala. Toto byla (pardon) prdel.
Nijak zvlášť ušlechtilé představení, moc vám toho do života nedá, ale je to sranda od sklepa až na půdu s úžasnou a nápaditou scénografií. Smála jsem se od začátku do konce, drobně i z plných plic. A pozor - program říká, že toto představení trvá 180 minut. 3 hodiny! Ale pozor podruhé - to na Poláčkově létě trvalo necelé 4 hodiny! A víte co? Nenudila jsem se ani chviličku.
To ale neznamená, že bych neřekla, že by to nešlo proškrtat. Dalo by se. Je tam spoustu hlušších nebo zbytečných míst, které na příběh moc velký vliv nemají, ale i tak nenudí. 4 hodiny je ale dost.
Co se mi na tomto představení nejvíce líbilo, byla asi improvizace a komunikace s publikem. Je znát, že herci mají už toto představení na háku a moc si z toho nedělají, dělají to rádi. Proto častokrát odbočovali, improvizovali, hráli si s publikem, a to bylo skvělé. Milé, vtipné, přirozené, cítili jsme se navzájem propojeni, že i my do toho patříme. To se mi moc líbilo. Měla jsou hroznou chuť vyskočit na pódium a zahrát si s nimi! A při jedné delší improvizaci s konverzací o červovi jsem málem umírala smíchy. Moc bych vám přála, abyste byli u toho!

Kytice
Klicperovo divadlo Hradec Králové (režie Karel Brožek)

Jsem pravidelným návštěvníkem Klicperova divadla, a právě proto jsem na Poláčkově létě viděla Kytice již podruhé a můj názor na ni se od prvního zhlédnutí nezměnil. Je to působivé představení, krásná scéna, kulisy, kostýmy, podmanivé písně,... Všechno okolo je nádherné, ale s čím jsem měla problém poprvé i podruhé jsou herci. Respektive to, jak hrají. Všechny jsem je už viděla hrát v jiných hrách, takže vím, že hrát umí, ale jen v Kytici se mi to jejich hraní/nehraní nelíbí. Stále se snažím v jejich zvláštním projevu najít smysl - má to být ironie? Nadsázka? Zmodernizování? Výsměch? Zlehčení dramatické situace? Doteď nevím a prostě se mi to nelíbí. Mám asi radši, když je člověk ve vážné hře vážný. Ale pár lidí jim tleskalo i ve stoje, takže se to obecně asi líbí, ale já s tím hraním mám prostě problém doteď. A štve mě to, protože jinak to je hezké představení.

_DSC4803Slávek Klecandr

Pana Klecandra jsem neslyšela poprvé, jde o známého hudebníka nejen v našem regionu. Kromě toho hraje v kapele Oboroh spolu s mým bývalým učitelem keyboardu. Je to písničkář a písničky zpívá opravdu hezké. Předvedl nám nejenom ty svoje, ale i písně svých kolegů a svého oblíbence Leonarda Cohena. Svým vlastním povídáním mě nijak neuhranul, ale když zpíval, tak jsem si to moc užívala.

Králova řeč
Východočeské divadlo Pardubice (režie Petr Novotný)

I v Pardubicích jsem několikrát byla, jelikož to mám také blízko, Královu řeč jsem však zatím viděla jen jednou jako známý film. Nyní tedy i podruhé - v činoherní podobě. Ale popravdě i tady se drželi filmu, co to šlo. S přihlédnutím k podmínkám malého jevištního prostoru to bylo na vlas stejné. Ale líbilo se mi to moc. Film asi ještě o něco vede, ale i toto provedení bylo zajímavé a zábavné. Někteří z ostatních diváků brblali, že to je nuda a moc to neodsýpá, ale s tím je nutno počítat předem - nejde o akční představení, ale o konverzační hru. Takže se tam hodně mluví a málo děje. Na to se připravte a bude se vám to snad líbit tak jako mně.

_DSC5014Pavel Šporcl s kapelou Gipsy Way

Přiznám se bez mučení, že bylo vyprodáno (tedy žádné místo k sezení) a že bylo neuvěřitelné horko (tedy k nevydržení). Tak jsem si poslechla první písničku a šla jsem domů. Jindy bych si to moc ráda poslechla, ale ten den jsem na to neměla fyzickou sílu. Ale ta první písnička byla výborná. Fakt jo.

_DSC4986Opočenka

Ehm, ehm. Měla jsem službu. Nejsem zapálený fanoušek dechovky. Ale lidem se to líbilo, tleskali ve stoje. Já jsem seděla a čekala. Poslouchám trochu něco jiného. Ale jestli vy máte rádi dechovku, Opočenka je nejspíš fakt dobrá. Nejspíš.

Sněhová královna
Divadlo Hybernia Praha (režie Lumír Olšovský)

S tímto představením přišlo slavnostní zakončení Poláčkova léta a také přišlo moje zklamání. Na toto představení jsem se poměrně těšila, ale zklamalo mě to na plné čáře.
Dejme tomu, že je to pohádka pro děti - dobře, těm se to bude líbit. Ale já jsem viděla mnohem více hezčích, zajímavějších a inteligentnějších pohádek. Humor naprosto nulový nebo trapný. Fakt trapný. Z písniček mě jich zaujalo jen pár. Repliky hrozně infantilní, jednoduché. Díry v příběhu, nevysvětlené věci, blbosti ve scénáři - asi jsem moc kritická a děti toto neberou v zřetel, ale mě to vytáčelo. A v hlavní roli Mahulena Bočanová - to je po všech směrech jen reklamní tahák. Je sice na plakátu, ale ve hře se vyskytuje mnohem méně než jiné postavy, neuvědomuji si, že by zpívala, a co hrála, to mě zvlášť neoslnilo.
Já to sice hodně kritizuji, ale ve výsledku to není tak hrozné představení. Celkově je to milé, veselé, pohádkové, hezoulinké, ale pro mě strašně povrchní a bezduché. Co se mi opravdu líbilo, byla scéna s Jarní vílou, to bylo skvělé. Jinak jedno velké meh...


MŮJ TIP

2 komentáře:

  1. Já si normálně po přečtení tohoto článku připadám jako normální kulturní barbar! V divadle jsem nebyla ani nepamatuju a vlastně obecně takovou tu normální kulturu (přednášky, koncerty, cokoli) děsně zanedbávám. A to je v Brně pořád na co se dívat! :) Asi na sobě budu muset zapracovat..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak určitě není všem dnům konec - navíc pokud jsi z Brna, není problém někam vyrazit. Já být tebou, tak se pořád chodím dívat na Městské divadlo, jsou výborní! :) Já sama bych třeba chtěla navštěvovat více přednášek, ale málokdy mě něco zaujme - v našem městě není tak rozmanitá nabídka :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.