čtvrtek 9. července 2015

Ztracena v Papírových městech

Papírová města

Autor: John Green
OriginálPaper Towns
České vydání: Knižní klub, 2014
Formát: hardback, 288 stran
Překlad: Veronika Volhejnová


AnotaceV Paper Towns se vám dostane příběhu o dospívání. Margo už se dávno s Quentinem nebaví a přátelí se s jinými, a na škole je považována za legendu. Může za to zejména její nespoutanost a časté dobrodružné několikadenní výpravy, kdy její rodiče šílí strachy i vzteky. Jednoho dne však Margo nečekaně zaklepe na Quentinovo okno a uprostřed noci ho vtáhne do jednoho z margovského dobrodružství. Druhý den se Margo neukáže ve škole, pak ani další. A Quentin zjistí, že pro něj zanechala vodítko, jak ji najít… Quentin začne pátrat a čím víc se noří do záhadného zmizení, tím méně si je jistý, kým vlastně Margo byla a jestli ji vůbec znal. Co vlastně chce on sám? A co jsou papírová města, na která Quentin ve spojitosti s Margo neustále naráží?


John Green by mohl napsat cokoli, a přesto bych ho v srdci měla napořád zapsaného jako báječného autora. Doteď jsem ho obdivovala jen za Hvězdy nám nepřály, protože Hledání Aljašky mě tolik za srdce nechytilo, dnes však mohu s radostí prohlásit, že napsal i další výbornou knihu.
Nemůžu však říci, že by Hledání Aljašky bylo knihou špatnou. John Green je po všech stranách velmi inteligentní, hravý autor s všeobecným přehledem, který dokáže do svých knih vnést kouzlo, duši, vtip, originalitu a množství odkazů na literaturu - to se mi potvrdilo ve všech třech knihách, které jsem zatím měla čest číst. Aljaška na mě sice tak emočně nezapůsobila, Hvězdy mě ale naprosto vyždímaly a Papírová města? Ta mě od plic rozesmála.

Kniha se dělí na tři části. Přitom každá má něco zvláštního, něco do sebe a zároveň celý příběh proplouvá z jedné části do druhé, aniž by působil epizodicky. 
V první části se setkáme s Margo. A hned mi přišlo, že tu holku odněkud znám. Připomínala mi Aljašku. A Quentin? Ten mi přišel jako Miles. Všichni se od sebe sice navzájem liší, nejde o na vlas stejné charaktery, ale typově jsou si velmi podobní - nevýrazný kluk, který obdivuje úžasnou holku, která ho lehce přehlíží a těžce mi leze na nervy. Ne, s Margo bych v normálním životě nebyla kamarádka. Ale zatímco některým čtenářům ve čtení překáží, když nemají rádi hlavní(ho) hrdin(k)u, mně to vůbec nevadí. Já jej posuzuji jako celek, jako postavu, která tvoří příběh. A pokud tato postava, její činy a celkový příběh zapadají do sebe, je to pro mě jeden ze znaků dobré knihy. Navíc - od Margo uslyšíte i opravdu skvělé věci, pod které bych se mohla okamžitě podepsat.
Papírová města kromě tohoto však nesou mnohem více znaků dobrého čtiva. Je to totiž neuvěřitelně čtivé. Neměla jsem moc času na čtení, vždy jsem si mohla přečíst jen pár kapitol, ale znenadání jsem zjistila, že mám za sebou již padesát stran, najednou jsem byla v polovině a vzápětí jsem dočítala poslední řádky. Za čtivost si Green může sám tím, jak píše. Svá slova pečlivě vybírá a skládá z nich nádherné věty. Některé jsou obyčejné a tvoří kostru příběhu, některé jsou mocné a podmanivé - a ty tvoří kouzlo a osobitost příběhu. To jsou ty citáty, které si Greenovy fanynky nechávají tetovat, to jsou ty věty, které cestují po Tumblru - ty nádherné věty, které shrnují atmosféru celého příběhu a atmosféru života. Se slovy Green pracuje uctivě a geniálně. John Green je mistrem slova YA žánru. A pokud na knihách něco miluji, je to zajímavý styl psaní. A tím si mě Green získal.
Dalším čtivým prvkem knihy je dobrodružství, napětí a lehká detektivní zápletka. Závan záhady, nebezpečí, odhalení pravdy, hledání vodítek - to láká čtenáře po celém světě. Samotné hledání v této knize je velmi zábavnou záležitostí, především díky Quentinovým kamarádům. Zároveň má tato záhada v sobě kousek děsu a smrti, díky kterým nevíte, co čekat. Doopravdy mě trochu mrazilo. Jen nepatrně, přece jenom nešlo o těžký thriller, ale ano. Mrazilo.
A v neposlední řadě bych chtěla zmínit, čím si mě tato kniha získala především - humorem. Miluji knihy, které mě dokáží rozesmát nahlas. Lidé se na mě na koupališti otáčeli, doma ke mně házeli zmatené pohledy, musela jsem všem připadat jako šílenec. Když jsem jim pak vzápětí četla věty, kterým jsem se smála, jejich nechápavý pohled ještě zesílil. To mi však vrásky nedělalo - smála jsem se dál.

Papírová města za to stojí, minimálně za pokus. Dle mého názoru ovšem stojí za to být především čtena a milována, protože jde o milé, zábavné čtení s krásnými slovy, zajímavým příběhem a charaktery. Papírová města sice pro mě ještě nedosáhly stejné hladiny jako Hvězdy nám nepřály, ale mají k tomu našlápnuto zatím nejlépe.

Hodnocení: 4/5

4 komentáře:

  1. Já to s knihami od Greena mám jinak. Miluji Hledání Aljašky a zase nemám moc ráda Papírová města. Tím se ukazuje, že lidé nejsou stejní a mají odlišné názory. Ale napsala jsi recenzi krásně. A jsem ráda, že se ti líbila. :)
    Reading With Lucy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě máš pravdu. Toto mi přijde na knihách kouzelné - stejná slova, stejný příběh, a přesto na každého působí jinak. Děkuji :).

      Vymazat
  2. Já jsem do té knihy šla už s tím že je to od něj a že i kdyby mě třeba nijak nenadchl děj tak ten jeho styl psaní se mi bude líbit. Takže to určitě nezklamal, protože se to rychle a pěkně četlo. Ale na začátku jsem si myslela že to dopadne jako nějaký velký happy end. Ale vlastně pak jsem pochopila že to nemohlo dopadnout jinak než tak. Protože oba mi přišli rozdílní.. A na Margo mám uplně stejný názor. Někdy mě trěba naštval Q jak hrozně po ni toužil..ale prostě ona byla ta hvězda školy..a na ples nechtěl ale sni by šel a vtrhli by na parket..to bylo takové povrchní co nemám ráda..ale tak asi mělo být :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to povrchní, ale přišlo mi to celkem opravdové. Protože kluci se zamilovávají do nesprávných a stejně tak i holky. Svět je nespravedlivý, lidé si protiřečí, povrchnost všude, kam se člověk podívá - a to mi přišlo na knize skutečné. :)

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.