čtvrtek 27. srpna 2015

Unpopular Opinions

Na tento tag jsem narážela znovu a znovu na BookTube a pokaždé mě jej bavilo sledovat, protože jde přeci jen o něco jiného. Většinou mluvíme o knihách, které máme rádi a které bychom doporučili, ale přijde mi rovněž zajímavé bavit se o knihách, které se nám naopak nelíbily, ačkoli ostatním ano, nebo naopak. Zkrátka jde o rozebírání netradičních názorů na určitá témata, a to se mi moc líbí. Takže vzhůru do toho.
Nutno podotknouti, že jsem nikým nebyla vybrána, abych tento příspěvek sepsala - takže se nebojte přidat také, ačkoli vás třeba také nikdo netagoval.

1. Oblíbená kniha či série, která se vám nelíbila

Nikdy jsem k žádné knize necítila odpor, ale je pár knih, které mě opravdu nudily. Je to například klasika Velký Gatsby, který obecně patří mezi nejoblíbenější klasiky v komunitě blogerů a booktuberů. Mě tato kniha ale šíleně nudila a opravdu jsem na ní neviděla nic, co by mě mělo strhnout.
Spokojená jsem nebyla ani s knihou Hon od Andrewa Fukudy nebo Městem z popela od Cassandry Clare. Obě tyto knihy všichni okolo zbožňují, ale mně přišly dost jednoduché a moc mě nebavily. S Honem jako se sérií už pokračovat nehodlám a do dalšího dílu Nástrojů smrti se mi také nechce, ale moc ráda bych si přečetla autorčinu další sérii Pekelné stroje, protože tu všude vychvalují až do nebes i ti, kterým se Nástroje smrti nelíbí.
Musím říct, že k tomuto bodu mě napadá mnohem více knih, ale tyto tři mi jako první přišly na mysl. Uvažuji o tom, že tomuto tématu jednou věnuji samostatný článek.

2. Oblíbená kniha či série, kterou nikdo nemá rád, ale vy ano

Zde mě toho tolik zase nenapadá. Možná Papírová města. Ta jsou sice obecně oblíbená, neznám nikoho, kdo by je vyloženě nesnášel, ale spíš jde o to, že většinu lidí zklamaly. Zato mně se líbily moc.
Ó, teď mě napadla Síla vzdoru, třetí díl Hunger Games. Připadá mi, jako by všichni třetí díl naprosto nesnášeli nebo o něm alespoň mluví jako o zklamání. Tento díl je ale ze série můj nejoblíbenější, protože na mě nejvíce emocionálně zapůsobil. První (a možná od té doby poslední) opravdová knižní kocovina.


3. Milostný trojúhelník, ve kterém hlavní postava skončila s někým, s kým jste nechtěli, aby skončila, nebo OTP, které nemáte rádi

Zde mě už tuplem nic nenapadá. Většinou mi milostné trojúhelníky nezůstávají v hlavě, protože jsem tolik knih s nimi nečetla. Opět mě napadají jen Hunger Games, ale tam jsem byla spokojená. Navíc většinou jsem spokojená s tím, kdo s kým skončí, protože respektuji autora - a i když se mi to třeba nelíbí, ale vidím, že tomu autor dodal logiku, opravdu v tom nevidím problém. Asi ty dvojice neřeším tolik jako ostatní. Také mám pocit, že se to spíše týká YA knih a ty já už tolik nečtu. 

4. Oblíbený literární žánr, který moc nečteš

Sci-fi, fantasy, dystopie a severská krimi. Málokdy si z nich něco přečtu, a ne proto, že bych nechtěla nebo že by se mi tyto žánry nelíbily, ale zkrátka pokaždé spíše sáhnu po příběhu ze života, který je umělecky napsaný a citově mě zasáhne. Ale existuje spousta knih těchto žánrů, které se ještě chystám číst!

5. Oblíbená postava, kterou nemáte rádi

Tady to je těžké, protože já při čtení většinou neřeším, zda jsou mi postavy protivné nebo tak. Když mi jejich povaha zapadá do celkového dění a jejich jednání, vůbec si třeba ani nevšimnu, že ve skutečném životě bych té osobě dala pár facek. Doteď si ale pamatuji, že jsem moc neměla ráda Annu z Polibku pro Annu. Ne že bych ji nesnášela, ale nebyla mi tak sympatická jako ostatním.

6. Oblíbený autor, do kterého se nedokážete začíst

Další těžká otázka. Když nejsem s nějakým autorem spokojená, tak se moc do jeho další knihy nehrnu, takže to nedokážu tak objektivně posoudit, pokud jsem od něj zkusila zatím jen jednu knihu. Ale nejspíš budu muset opět zopakovat Andrewa Fukudu a Cassandru Clare. Oba jsou populární a já nemám zrovna chuť pokračovat v jejich tvorbě. I když tedy u C. Clare existuje ta výjimka, o které jsem už mluvila.

7. Knižní klišé, která vás už nebaví

Chvilku jsem musela přemýšlet, ale nakonec mě opravdu něco napadlo. Přijde mi, že světu vládne sarkasmus a kdo ho umí používat, je král. A přitom mně to přijde takové arogantní a ošklivé. Proto mi v knihách dost vadí, když postavy končí dialogy údernými hláškami, které jako by vypadly z akčňáku. Takové ty naprosto přesné a unikátní hlášky, na které nikdo nezná odpověď. Všem se to líbí, ale mně to přijde divné, takové nereálné. Mně totiž ty nejlepší hlášky napadají až s křížkem po funuse - a je to napadne v tu pravou chvíli? Pokaždé? C'mon...
S YA knihami se také rozmohl trend silných hlavních hrdinek. Já jsem ráda, že jsme jako ženy v civilizovaném světe nezávislé, ale i tak mně chování některých hrdinek v knihách přijde opravdu až směšně nereálné. Všechny holky jsou fyzicky i psychicky silné, vědí přesně co dělat, ze všeho se vylížou, nikdy nemají strach... Ve skutečnosti mám radši hrdinky, co jsou silné, ale co se také občas potřebují o někoho opřít. A to mi přijde, že se z knih pro mladé vytrácí. Dřív to byl skvělý unikát (třeba v Hunger Games mi právě Katniss přijde skvěle vykreslená, silná, ale ne vždy a všude dokonale silná), dnes je to už opravdové klišé.

8. Oblíbená série, kterou nemáte chuť číst

Toho je více. Většinou jde o série, o kterých jsem se dozvěděla potom, co jsem se zařadila do knižní komunity na internetu. Tehdy jsem myslela, že musím přečíst vše co ostatní, ale postupem času jsem zjistila, že bych se do spousty sérií nutila jen proto, že je všichni četli, ačkoli mě by třeba vůbec podle anotace nezajímaly. Zde výčet: Vampýrská akademie, Svůdná trilogie, Delirium, Padesát odstínů šedi, Stmívání a je jich víc... 


9. "Knížka je pokaždé lepší než film..." říkáme všichni, ale která filmová nebo seriálová adaptace se vám líbila více než kniha?

V tom mám jasno - třeba Jestli zůstanu/Zůstaň se mnou. Film byl jednoznačně lepší, kniha mi přišla jako slabá oddechovka a autorčin styl psaní mi přišel až dětinsky jednoduchý. Zato film byl zpracovaný jako pěkná teenagerská romanťárna s nádhernou hudbou.
Dále Koralína. A zde je to těžké, protože film jsem viděla ještě před knihou a tehdy mě naprosto dostal. Měla jsem noční můry a poprvé (a také naposledy) jsem byla náměsíčná. Ten film na mě zapůsobil neuvěřitelnou silou, a když jsem potom četla knihu, věděla jsem už do čeho jdu, tak na mě už bohužel takový dopad neměla. Možná kdybych nejdřív četla a pak koukala... Kdo ví?
I když miluji obě verze tohoto příběhu, dlouho jsem si nechtěla připustit, že se mi film přece líbil o něco víc - možná proto, že jsem ho viděla ještě před přečtením knihy asi pětkrát. Ten, kdo stojí v koutě. Zde se mi to těžko říká, ale jelikož si film režíroval sám autor, tak mi připadá, že to vlastně ani není kritika. Navíc - ona i ta kniha je úžasná dost natolik, aby patřila k mým nejoblíbenějším. A film zrovna tak.

A jaké by byly vaše odpovědi na otázky?

2 komentáře:

  1. Na Ten kdo stojí v koutě se musím podívat :)

    souhlasím s třetím dílem Hunger Games i s Annou :) YA taky moc nečtu, občas si u tohoto žánru ráda odpočinu, ale... jen občas :D

    Ale Gatsbyho nechápu, já mám tu knížku taky fakt ráda :D Nicméně nic nesedne každýmu, no :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě o tom je čtení. Každý jsme jiný, každá kniha je jiná, každému se líbí něco jiného. A každý v každém příběhu vidí něco jiného. To je krásné, ačkoli se bohužel nemůžeme vždycky shodnout :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.