úterý 22. září 2015

Dlouhé cesty nás mění a knihy též

Často tápám, proč se tak křečovitě vyhýbám delším knihám. Je jich spousty, co si chci přečíst, ale většinou se k nim odhodlávám zřídka a velmi výjimečně. Jsem zkrátka čtenářem kratších příběhů. Ráda jich zažiji co nejvíce - a právě proto velká kniha je pro mě velkou zodpovědností. Musím s ní strávit více času, více času s jedním příběhem. Ale dál a dál se přesvědčuji, že u dobrého příběhu délka knihy vůbec nevadí. Daleká cesta za domovem by mohla být i delší.

Daleká cesta za domovem

Autor: Richard Adams
Originál: Watership Down
České vydání: Mladá fronta, 1986
Formát: hardback, 424 stran
Překlad: Jitka Minaříková


AnotacePříběh skupinky králíků, kteří se vydávají na dalekou cestu za novým domovem a za svobodou. Celý příběh je o skupince odvážlivců, kteří vytuší smrtelné nebezpečí a opustí svůj domov. Vydají se na dalekou cestu do neznáma. Spousty nepřátel, mnoho nebezpečných situací a jejich vlastní bezbrannost v nelítostném a drsném světě jim nedodá ani chvilky klidu. Když se přátelé dostanou na místo, které by mohlo být jejich novým domovem, zjistí, že i přes zdánlivé bezpečí se jedná o smrtelnou past. Když se jim podaří uprchnout a vybudovat nový domov, čekají je další obtíže, jaké si jen stěží dovedeme představit. Ale hrdinové příběhu i přes vlastní bezbrannost vítězí díky své prohnanosti nad každým nebezpečím a nepřítelem.

Nepamatuji si všechny seriály, kvůli kterým jsem vstávala v sobotu o půl šesté ráno. Většinou si pamatuji jejich útržky, pár postav, záblesky animací. Doteď si vzpomínám na jeden z nich, ve kterém putovali králíci. Pamatuji si, jak pár z nich vypadalo, ale víc nic. O pár let později jsem v knihovničce narazila na žlutou knihu s králíky na přebalu. Byla to maminčina kniha, kterou kdysi četla. Od té doby, co jsem ji našla, jsem si ji chtěla přečíst. Po mnoha letech poté jsem si ji intuitivně převezla do nového domova. A ležela mi na poličce dlouho, velmi dlouho. Tak moc jsem si ji chtěla přečíst, ale tak moc jsem se bála tolika tenkých stránek potištěných tak malým písmem. Odhodlala jsem se po nějakých 10 letech od doby, kdy jsem ji poprvé uviděla a zatoužila po příběhu, který se skrýval uvnitř. A objevila jsem svou novou oblíbenou knihu.

Když se mě někdo v posledních dnech zeptal, co čtu, s radostí jsem odpovídala, že knihu o migraci králíků. A nelhala jsem. Daleká cesta za domovem je převážně o tom. Ale byli byste blázni, kdybyste si mysleli, že je pouze o tom. V tak prostě znějícím příběhu, příběhu, kde králíci mluví, najdete mnohem více moudrosti, napětí a krásy než v mnohých jiných. Není divu, že se kniha Richarda Adamse dnes již řadí ke klasikám dětské literatury a že se dočkala jak filmového, tak seriálového zpracování. Co by si však zasloužila, je nové české vydání. Protože tento příběh by měli vyslechnout další generace. Obzvlášť tento příběh by neměl upadnout v zapomnění.
Začněme u stylu, jakým je kniha napsaná. Nepotrpím si na sáhodlouhé popisy, protože zpravidla bývají nudné a zbytečné, ale potrpím si na líčení, která jsou působivě napsaná natolik, že mě dokáží přenést tam, kde se příběh odehrává. Takové popisy jsou to, co v knihách požaduji, abych se cítila vtažená do děje, abych pochopila, jak to kolem mne vypadá. Přesně toto autor dokázal. Vybral si k tomu nejenom překrásnou anglickou přírodu, ale i svůj nepopiratelně obrovský talent, který dokonale zužitkoval k vytvoření jedněch z nejkrásnějších líčení, které jsem si kdy mohla přečíst. A s krásou autor nezůstal pouze u popisů.
Jak prostí se králíci zdají. Jak jednoduché a jednotvárné nám připadají jejich životy. Autor jim však vdechl dávku toho, co bychom mohli považovat za lidskost. Schopnost mluvit, přemýšlet, učit se, soucítit. Já jsem však přesvědčená o tom, že to je realita, které pouze my nemůžeme porozumět, ale těmto diskuzím se radši vyhněme... Nakolik jsou králíci personifikovaní, natolik v nich nepoznáte nic jiného než králíka. Protože v knize se setkáte i s lidmi a díky tomu rozpoznáte, že i když králík mluví, od člověka se značně liší. Adams dal každému jednotlivého králíkovi neuvěřitelnou povahovou výbavu. Každý králík byl jedinečný, že jsem neměla potíže s jejich rozpoznáváním, ačkoli jich nakonec poznáte nejméně 40! A přesto to byli stále pouze králíci! I tak jsem však pro ně byla schopná plakat a srdce mi pro ně bilo neuvěřitelnou rychlostí.
Mám pocit, že jsem autorovi již vysmekla dostatečně, ale nemůžu své povídání dokončit bez dalšího pomyslného smeknutí. Příběh! Ta dějová smyčka se dle mého názoru vyrovná kterékoli jinému epickému fantasy. Obstojí svou obsáhlostí, množstvím postav a zápletek, napjatých, vyhrocených scén, bojovými scénami, krví, odhodlaností, silou, přátelstvím, smrtí, mystickými prvky... Zkrátka to má všechno a stále je to pouhá kniha pro děti. Zdaleka však ještě nekončím.
Daleká cesta za domovem by mi už takto stačila - jako poutavý příběh se zajímavými postavami a krásnými doplňujícími popisy. Richard Adams to ale u toho nenechal. Mám pocit, že tuto knihu napsal pro mě, protože pro mě není kniha dokonalá, pokud si z ní něco neodnesu. Nějakou myšlenku nebo poselství. Nemám ponětí, s jakými úmysly on tuto knihu psal, ale mě psychicky povzbudila a ukázala mi cestu. Dostala jsem pochopení a podporu, že mám pokračovat dál v tom, co dělám. Já vám děkuji, pane Adamsi. 
A pokud jsem vás dosud nepřesvědčila, ráda bych ještě zmínila drobnost, která zaujme především milovníky citátů z knih, které jsou zasazeny do jiných knih. Daleká cesta za domovem má takový citát před každou kapitolou. A někdy tam jsou i dva. (To jen tak pro zajímavost...)

Dlouho jsem nepsala recenze, protože jsem neměla pocit, že mám co říct. Že můžu říci více než: "Kniha se mi líbila, strávila jsem u ní příjemné chvíle, ale nevzala mi dech. 3 hvězdičky z 5." Konečně mám co říct. Konečně vám mohu představit knihu, která mi vzala dech, která mi ukradla srdce. Kniha, u které jsem plakala, u které jsem se smála, u které jsem nedýchala napětím, u které jsem si její hrdiny oblíbila více než kterékoli jiné, kniha, která mi toho tolik dala, s kterou jsem prožila tolik krásných dní. Kniha, ve které jsem našla dva čtyřlístky, které tam nejspíš před mnoha lety nechala moje maminka. Jediné čtyřlístky, které jsem kdy našla. Společně s nimi jsem našla poklad. Jediné, na co teď dokážu pomyslet, je, že se nemůžu dočkat, až tuto knihu budu před spaním předčítat svým dětem. 

Hodnocení: 6/5 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.