středa 2. září 2015

Zkouknuto | SRPEN 2015

Letošní srpen jsem filmově trochu zanedbala. Je pravda, že jsem neměla moc příležitostí na filmy koukat. První polovinu srpna jsem pracovala, druhou polovinu srpna jsem byla v Albánii. Hodně jsem se ale věnovala knížkám, takže Wrap Up bude určitě bohatší. I tak bych vám chtěla představit filmy, které jsem minulý měsíc zkoukla. 



Díra u Hanušovic (Miroslav Krobot, 2014)
Tento film se mi hodnotí hrozně těžko. Viděla jsem ho s mamkou a jejím manželem v letním kině, což byl pro mě skvělý zážitek (předtím jsem nikdy v letním kině nebyla). Oni oba film už předtím jednou viděli a moc se jim líbil, podle recenzí ostatních jsem byla ale připravená i na horší variantu. A mé pocity jsou smíšené. Ne tolik z filmu jako ze sebe samotné. Mně totiž ten film nepřipadal vůbec špatný, myslím si, že byl ve skutečnosti velmi povedený, ale rozhodně nebyl pro mě. Uvědomovala jsem si, proč jim se film líbil, ale můj šálek čaje to nebyl. Nepřišlo mi to vtipné, i když si myslím, že to vtipné bylo. Tato věta ale asi dávala smysl jenom mně. Zkrátka mi přijde, že tento film je jen pro určitou skupinu lidí. Je to dobrý film, ale obsahově mě nijak nezaujal. Ale ani nijak nemohl. A víc než jeho chyba je to chyba má. 2/5

Revival (Alice Nellis, 2013)
Tento film jsem pro změnu viděla v autobuse při cestě z Albánie a tentokrát jsem jej už viděla podruhé. Když jsem na něm byla prvně v kině, strašně se mi líbil. Přišlo mi to vtipné a plné skvělé muziky. Tehdy to byla pro mě čtyřhvězdičková komedie. Napodruhé mi to už ale tak dobré nepřišlo. Zdálo se mi to zpočátku pomalejší a utahanější, dlouho trvalo, než se něco stalo. Postupem času to zase získalo rychlost, ale zdejší humor už na mě tolik nepůsobil jako dřív. A bohužel mi i herci přišli okoukaní. Viděla jsem je už v tolika rolích, že mě už prostě nedokázali přesvědčit, že tentokrát jsou někým jiným. I přes tyto nedostatky se mi ale Revival stále líbí. Je to svěží komedie s pár opravdu vtipnými scénami, líbivým námětem, zajímavou muzikou a v určitých chvílích je i opravdu dojemný. 3,5/5

Sedm let v Tibetu (Jean-Jacques Annaud, 1997)
Ani nedokážu vypovědět, jak dlouho a jak moc jsem tento film chtěla vidět. Všichni, kdo jej viděli, mluvili jen o tom, jak se jim líbil. Tibet je mezi nejvýše postavenými zeměmi v mém žebříčku míst, která bych chtěla navštívit. A jelikož jsem měla to štěstí, že jsme se po cestě z Albánie zasekli na tři hodiny v koloně v Maďarsku, pustili nám další film, a tím byl právě tento. Líbil se mi moc, nenudil mě, nic, ale na druhou stranu jsem čekala, že mě chytí za srdce. A to se nestalo. Ve skutečnosti jsem v něm ale našla tolik podnětných myšlenek a opět jsem si ujasnila, že mé srdce nejblíže náleží právě buddhismu. Kdybych měla tibetskou situaci posuzovat pouze na základě tohoto filmu, hned bych se přidala k protestům za osvobození Tibetu. Jsem však momentálně spíše namotivovaná k tomu, abych si o tom začala shánět více informací. Každopádně bych měla mluvit o filmu, ale kdybych to měla shrnout, jen bych se opakovala. Pěkný film, ale mě málo osobně zasáhl. 3,5/5




Musím říct, že tentokrát je pro mě vážně obtížné Tip měsíce vybrat. Většinou jsem mohla vybírat z několika pětihvězdičkových filmů, ale tentokrát takový výběr k dispozici nemám. Takže nakonec...


Protože ačkoli bylo Sedm let v Tibetu myšlenkově bohatší a ačkoli jsem Revival v komentáři více zkritizovala, po jeho zhlédnutí jsem cítila hned několik hezkých emocí, po Sedmi letech v Tibetu jsem cítila jen to, že to byl pěkný film.

2 komentáře:

  1. Já jsem v srpnu filmům taky moc nedala. V poslední době na ně ani nemám náladu a čtu spíš knížky.

    Těším se na wrap up :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přesné, ani mně se teď na filmy moc koukat nechce. Sama od sebe jsem si už dlouho žádný nepustila :D. Zato knížky jdou teď do popředí :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.