pondělí 2. listopadu 2015

Zkouknuto | ŘÍJEN 2015

Pokud jsem posledních pár měsíců měla jakýsi filmový blok (watching slump, že by?), můžu s radostí prohlásit, že postupně ustupuje, protože mám opět zájem o koukání na filmy. Problém je, že teď asi nebudu mít moc času, protože jsem často pryč a musím dohánět školu, ale alespoň se už pokaždé těším, když si jdu nějaký film pustit. Prostě se jen těším na to, že něco uvidím, vypnu u toho a budu se smát, bát nebo cokoli jiného. Tak se ale pojďme podívat na to, co jsem v říjnu zkoukla a co mě z mého bloku dostalo!



Marťan (Ridley Scott, 2015)
Na tenhle film jsem se hodně těšila, zvlášť po dočtení knihy. Ale jak prozrazuje má recenze, byla jsem dost zklamaná. Je to zvláštní, obvykle se mi to nestává u filmů, které vidím v kině. Ještě nikdy jsem z kina neodcházela s tak rozpačitými pocity, protože buďto mě ta kinová atmosféra zpříjemní i průměrný filmový zážitek, nebo předem vím, co očekávat (jako třeba Babovřesky, u nich jsem nebyla zklamaná, protože jsem věděla, co to bude za blbost). Ale u Marťana jsem čekala víc a ani to kino mi ten nedostatek nedokázalo vykompenzovat. 3,5/5

Vyměřený čas (Andrew Niccol, 2011)
Andrew Niccol nosí v hlavě skvělé nápady. Námět jeho předchozího filmu Truman Show je naprosto výborný a ten film je jeden z mých oblíbených, protože ten námět využil svůj potenciál velmi dobře a stal se z toho úžasný film. To se však nedá úplně říct i zde u Vyměřeného času. Ten nápad je rovněž naprosto výborný, když jsem to slyšela poprvé, úplně se mi rozzářily oči - námět je dokonalý. Jenže tentokrát, dle mého názoru, nebyl ani zdaleka využit ten potenciál, který placení časem nabízí. Mohl to být výborný film - kritický, filosofický, s neuvěřitelnou hloubkou. Ale on z toho udělal normální americký akčňák s tuctovou romantikou. Neříkám, že mě to nebavilo, ale na takový film byl zbytečně vyplácán tak dobrý námět, který mohl být použit jinde. Teď sice tento námět může někdo převzít lépe, ale neobejde se bez kritiky toho, že to již bylo použito jinde. Vyměřený čas není špatný film, ale hodně mě zklamal tím, co za materiál promarnil. 3,5/5

Po čem ženy touží (Nancy Meyers, 2000)
Tento film jsem měla možnost vidět již po druhé v autobuse na cestě do Londýna. Moc jsem si už nepamatovala, jak se mi líbil prvně, proto jsem jeho znovuvidění ocenila. O to víc, když jsem zjistila, jak se mi tento film líbí. Miluji na něm, jak se z naprosto sexistického snímku stane totálně feministický film. Líbí se mi, jak v něm byly vystiženy ženy, jejich myšlení, absurdita, naprosto světové problémy. Navíc je to fakt vtipné a Mel Gibson je v tom úžasný. Jenom ta romantická pasáž s Helen Hunt mi přišla trochu podivná a nevěděla jsem, co si o tom myslet, ale ve výsledku je to moc hezký, příjemný romantický film, který každou ženu vnitřně uspokojí, tedy že nám bylo konečně porozuměno a že jsme byly konečně vyslyšeny. 4/5

Vodní svět (Kevin Reynolds, Kevin Costner, 1995)
Tomuto poměrně kultovnímu snímku jsem se dlouho vyhýbala. Na jednu stranu jsem ho chtěla vidět pro jeho oblíbenost (i když má nízké hodnocení na čsfd), ale na druhou stranu mě pokaždé odradily upoutávky na Primě COOL - podle nich mi to přišlo jako totální blbost pro kluky. Ale potom nám to pustili na cestě z Londýna a já jsem si řekla - proč ne. A musím říct, že se mi to nakonec fakt líbilo! Nejdřív mě to zaujalo záběry, které mi přišly fakt kouzelné. Chvilkami jsem měla problém zvyknout si na podivnou výpravu, ale nakonec se mi kostýmy i kulisy velmi líbily. A potom ten příběh - ten mě pohltil. První polovina je naprosto skvělá, ta by byla snad i na 5 hvězdiček, druhá polovina začíná být mírně sentimentální, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo - já jsem velmi sentimentální člověk. Ta myšlenka apokalypsy a naděje u mně vždycky funguje, stejně jako romantika, přátelství a soudržnost. Já jsem byla spokojená a opravdu moc nerozumím tomu nízkému hodnocení. 4/5

Jednou jsem byla v našem regionálním kině a před filmem jsem viděla upoutávku na tento filmový experiment - režisér Ned Benson se rozhodl natočit dva filmy s jedním příběhem, jeden z pohledu ženy a druhý z pohledu muže, tedy princip, který je hojně užívaný v knihách, ale ve filmu jsem se s tím ještě nesetkala. Navíc se Benson rozhodl nakonec oba snímky spojit v jeden a nazval je jednoduše Ona, On a Oni (Her, Him, Them). Nezaujal mě jenom ten nápad, ale zamilovala jsem se už v tom kině do těch záběrů a atmosféry celého filmu. A obsazení? Jessica Chastain je jedna z mých nejoblíbenějších hereček a James McAvoy zrovna tak jeden z mých nejoblíbenějších herců. Tenhle film si mě získal už v tom kině někdy před rokem a od té doby jsem všechny tři snímky chtěla vidět.
Jenže zde byl problém - ty filmy nebyly nikde k nalezení. Nedávali je v kině (a když už tak na druhé straně republiky), neexistovaly DVD záznamy, online záznamy, ani na ulož.to nebyly! Byla jsem zoufalá a svůj boj o nalezení jsem vzdala. Ale víte co? Najednou se objevily. A tak jsem je zkoukla. Tři dny po sobě, každý večer jeden.

Zmizení Eleanor Rigbyové: Ona (Ned Benson, 2013)
Netušila jsem, zda se má začínat Onou nebo Oním (*trable se skloňováním*), ale vybrala jsem si Onu. A bylo to zajímavé, protože její příběh je vyprávěn skládačkovitě. Není souvislý a spousta informací chybí. Dozvídáte se je v průběhu a stejně tak si postupně skládáte mozaiku událostí do správného pořadí. Je to velmi zajímavý postup, který mě bavil. Příběh sám je trochu pomalejší, než jsem čekala, stejně tak atmosféra je víc ponurá. Z  ukázek v kině jsem myslela, že půjde o čistě romantický příběh, ale jde spíš o psychologické drama s komplikovanou láskou na pozadí. Ale ten příběh je odvyprávěn hezky, do Eleanořiny psychiky je nahlédnuto jemně a citlivě, postupně z ní odkrýváme víc a víc. Mně se tento film líbil velmi, ale není pro každého, zvlášť ne pro ty, co nemají rádi pomalé, psychologické filmy, to by vás v tom případě nudilo. 4/5

Zmizení Eleanor Rigbyové: On (Ned Benson, 2013)
Musím přiznat, že na film On jsem se těšila o něco víc, protože Jamese McAvoye mám ještě o něco radši než Jessicu. A překvapilo mě, jak jsou oba filmy rozdílné a přesto stejné. Zatímco film Ona je skládačka, kterou si musíte sami složit, On je film klasicky plynoucí s občasnými flashbacky. Takže příběh postupuje chronologicky, tak jak vše šlo po sobě. Pomohlo mi to doskládat si poslední nepochopené zbytky z prvního filmu, utvořit si kompletní obrázek. Náhled na situaci z jeho pohledu byl ovšem neméně zajímavý, plně jsem ho ovšem pochopila až s třetím filmem. Jeho psychika je totiž jiná, odměřenější a navíc je to muž, což mi to pochopení také ztížilo. Ale bylo to stejně tak citlivé a nádherné. Navíc mě fakt dostaly maličké, docela nepatrné změny v příběhu, které se odvíjely od toho, že to byl jiný pohled na věc. To se mi fakt líbilo. 4/5

Zmizení Eleanor Rigbyové: Oni (Ned Benson, 2014)
Lehké zklamání přišlo s poslední částí. Původně jsem si myslela, že tento film bude obsahovat nové scény, že půjde o nově natočený film, ale jedná se pouze o nově seskládané scény z prvních dvou filmů. A bohužel mi nepřišly poskládány zrovna šikovně. Já bych osobně zvolila jiné scény a více je prostříhala, protože zatímco první dva filmy jsou šikovně pomalé (tak, aby mě to bavilo), tady jsou dost pomalé i na mě. Scény jsou dlouhé a občas celkem únavné, když člověk ví, že se v tu samou chvíli odehrávala jiná scéna, která tam mohla být vložena. Možná na to ale mohlo mít vliv to, že jsem stejný příběh sledovala už po třetí ve třech dnech. Ještě k tomu jsem se těšila, že režisér opět pozmění malé detaily jako minule, ale on ty pozměněné scény nechal tak, jak byly, a to mi přišlo divné, nepřišlo mi to správné a pro mě to tak trochu ztratilo smysl. Ve výsledku je tento film stejně krásný jako filmy předchozí, ale měla jsem o tom jiné představy, takže pro mě tento film (v porovnání s předchozími) ztratil význam. On a Ona jsou skvělé a zdařené filmové experimenty, ale Oni je zbytečný snímek, který možná funguje samostatně (bez zhlédnutí On a Ona), ale ne jako doplněk k předchozím filmům. Alespoň pro mě ne. Takže až si budu chtít Eleanořin a Conorův příběh zopakovat, pustím si jen filmy Ona a On, ale Oni už ne. 3,5/5

Ačkoli já nejdřív zkoukla film Ona a až potom On a výše popisuji, v čem to bylo dobré a zajímavé, po sepsání tohoto článku jsem si poslechla rozhovor s hlavními představiteli o tomto filmu a ti uvedli opačné pořadí, které je ovšem neméně zajímavé. Nejdříve máte zkouknout část On, kde Conor neví, proč a kam Eleanor zmizela - což je hlavní premisa tohoto filmu. V části Ona se to dozvíte. Takže On je otázkou a Ona je odpovědí. Tento postup se mi také líbí, takže je na vás, co si nakonec zvolíte. Určitě ani v jednom případě o nic nepřijdete.
Nemůžu se rozhodnout, který z nich je lepší, navíc oba fungují jako celek. Jeden bez druhého nedává smysl. Takže se podívejte na oba.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.