pátek 4. prosince 2015

Zkouknuto | LISTOPAD 2015

Vrátila se mi filmová nálada natolik, že mě fakt začalo štvát, že mám málo času na koukání na filmy. Ale dokonce jsem dostala chuť i na seriály - začala jsem pro vás sepisovat článek o mém vztahu k seriálům, a tak nějak mě to nakoplo, abych se zase začala na nějaký koukat. Takže ačkoli mi můj volný čas nedává dostatek prostoru pro koukání na filmy, využívám ho alespoň ke zkouknutí jednoho, dvou dílů seriálu. A docela mě to baví. Ale popravdě - nejradši bych už zase zkoukla nějaký pořádný biják...


Monte Carlo (Thomas Bezucha, 2011)
Co vám budu povídat - tohle je naprosto tuctová romanťárna pro teenagery. To mi nicméně nezabránilo se na ni opět podívat, když ji dávali v televizi. Já zkrátka nevím, ale občas prostě potřebuji něco naprosto oddychového, u čeho si odpočinu a zahřeje mě u srdíčka, jak všechny nakonec skončily šťastné a s tím správným. Tohle je navíc dost příjemná komedie, a i když mi tentokrát přišla o dost méně logická a o dost víc praštěná, určitě nebudu skřípat zuby, když mi ji bude někdo chtít pustit ještě jednou. 3/5

Malá Miss Sunshine (Jonathan Dayton, Valerie Faris, 2006)
Nicméně potom přišla naprostá pecka. Tenhle film jsem si chtěla pustit už nehorázně dlouho. A tak když jsem to konečně udělala, věděla jsem, proč jsem po něm tak dlouho toužila. Tento film - ó můj bože - tento film je naprosto famózní. To je nejspíš nejlepší rodinná komedie, kterou znám. Nádherná, líbivá, vtipná, zajímavá, s poselstvím. Zabývá se lehčími tématy, ale zabývá se taky několika opravdu vážnými tématy - a vyváženě si z nich dělá srandu a zrovna tak je bere naprosto vážně. Tohle je neskutečně srdcervoucí a srdcehřejivý film, tak inteligentní a ulítlý. Nesmírně nádherný a nedokonale dokonalý, bezchybně pochybený. Musím navíc zmínit, jak moc se mi tu líbil Steve Carell - já ho normálně nikdy nemusela, nebyl mi moc sympatický, ale tady jsem se do něj tak trochu zamilovala (a hlavně do jeho běhu...). Právě proto všechno jsem si v listopadu tento film pustila ještě jednou. 5/5

Atlantida: Tajemná říše (Gary Trousdale, Kirk Wise, 2001)
Malou Miss Sunshine jsem si chtěla pustit už hodně dlouho, ale Atlantidu - tu jsem si chtěla pustit už od svých tří let. V době, kdy vyšla, jsem běžně koukala na své disneyovky na kazetách a pokaždé jsem tam viděla upoutávky na Atlantidu - doteď si je pamatuji. Nicméně až po 14 letech jsem tento film našla a pustila si ho - v originále, bez titulků. Nechci říkat, že se mé tříleté já ve mně zklamalo, ale nebyl to tak dobrý film, jak jsem doufala. Už možná chápu, proč je mezi těmi ostatními disneyovkami tak trochu zapomenutý. On to není špatný film, neskutečně mě bavil a bylo osvěžující vidět disneyovku bez písniček, ale zato s pár výbuchy. Ale po zkouknutí - já nevím, nic ve mně z něj nezůstalo. Hezké pokoukání, ale po druhé už bych to vidět nemusela. 3,5/5

Sbohem Berlíne (Geoffrey Sax, 2011)
Tento film jsem objevila jenom díky Mattu Smithovi, jinak bych se na něj asi ani nepodívala. Nicméně toho, že jsem ho viděla, opravdu nelituji. Já miluji britské filmy, protože jsem zkrátka totální britofil, a když je většina obsazení z Ostrovů, je to pro mě ráj na zemi. Tohle byl velmi zajímavý film - mezi válečnými tak trochu vyniká svým zaměřením. Neřeší válku jako takovou, ale jak se měl takový jeden britský homosexuál, který odjel v 30. letech do Berlína. Vypráví příběh Christophera Isherwooda podle jeho vlastní knihy. A bylo to zajímavé, ale ačkoli to mělo jen 90 minut, zdálo se mi to dlouhé. Ten příběh mě nezaujal zas tolik, ani to nebylo tak moc dějové a chvílemi mi přišlo, že se to trochu táhlo. Po zhlédnutí se mi většina z toho vypařila z hlavy, ale jak už jsem řekla - jsem moc ráda, že jsem mohla zhlédnout film o druhé světové válce z jiného pohledu - a vlastně i bez té války. Každopádně je to natočeno moc pěkně, jen já se občas trochu nudila. 3,5/5

Jednotka příliš rychlého nasazení (Edgar Wright, 2007)
Když si prohlížím seznam listopadových filmů, hned u několika se mi rozlije hřejivý pocit u srdce nebo se automaticky usmívám - jde o Malou Miss Sunshine, Charlieho, Black Books a samozřejmě i o JPRN, o které teď chci mluvit. Tenhle film mi doporučil kamarád a já mu nemůžu být vděčnější, protože tohle bylo něco! Šla jsem do toho trochu skepticky, protože jsem si myslela, že půjde o akčňák (musíte mě omluvit, tolik jsem Simona Pegga ještě neznala...). Ale stačilo mi pár minut, abych se do filmu zamilovala. Už jsem mluvila o své britofilii? Tak to zmíním ještě jednou, protože britštější obsazení nenajdete ani v Lásce nebeské! Kromě velkých hereckých hvězd jsem většinu z nich znala z Doctora Who, což mě ještě o to víc zahřálo u srdíčka. Kdyby ale jen to - tohle je tak prdlá, praštěná, stupidní a naprosto dokonale vtipná věc, že se na to musíte podívat taky! Ten humor mi prostě sedl a já už se teď těším, až někoho donutím, aby se na ten film podíval se mnou! A samozřejmě se nemůžu dočkat, až zkouknu další Peggovy a Frostovy filmy. 4/5

A co když je to pravda? (Mark Waters, 2005)
Tak tento film jsem viděla tak potřetí nebo počtvrté. Já nevím proč, ale vždycky ho chytnu v televizi, když nemám nic lepšího na práci než koukat na televizi. A asi jsem divná, ale průměrné romantické komedie mi nevadí vidět víckrát. Je to zvláštní, protože by mě normálně měly začít nudit, ale ne, i když mi nepřijdou nijak zvlášť výborné. Tohle je ale moc příjemná rom-com, Mark Ruffalo je jeden z mých oblíbenců, Reese Witherspoon je sympatická herečka, a i když je celý příběh totálně předvídatelný a plný klišé, není to ještě tak klišoidní, aby to člověku lezlo na nervy. Takže třeba zase tak za dva roky, až to zase chytnu v televizi? 3/5


Ten, kdo stojí v koutě (Stephen Chbosky, 2012)
Pokud nevíte, že je toto jeden ze tří mých nejoblíbenějších filmů na světě, tak vám jdu říct proč. Protože je to nádherný příběh o dospívání, o teenagerech, o přátelství, o tom, jaké to je zapadnout a nezapadat, o rodině, o lásce, o hudbě, o Rocky Horror Picture Show, o duši a o tom, jak je zranitelná. O tom, jak je život šílený a nic není černobílé. Tento film mi toho pokaždé tolik dá a já končím jen tím, že brečím - jednak proto, že jsem dojatá a tento film ve mně prostě vyvolává lítost a smutek, ale zároveň brečím vděkem za to, že tak perfektní film existuje. Kromě úžasného příběhu a nejkrásnějšího vyprávění, jsou v něm lidé, kteří mi přirostli k srdci jako skuteční přátelé. (Tak moc bych si přála, aby byli skuteční...) Kromě úžasnosti samotných postav je hrají dokonalí herci. K tomu všemu je to výborně zrežírované a nádherně natočené - přesně takový zvláštní, nezvyklý styl, jaký mám ráda. Tento film mě rozesměje, rozpláče, rozehřeje, nadchne a pokaždé, když ho vidím, se cítím jako doma a všechny ty pocity zažívám znovu, tenhle film mi pomůže uvědomit si hodnoty v životě, to, na čem doopravdy záleží. Ta hudba se mi pokaždé dostane pod kůži. Pokaždé jsem zase nekonečná. Tohle je prostě má srdeční záležitost. 6/5

Black Books, 2. a 3. série (Graham Linehan, Nick Wood, Martin Dennis, 2000)
Na tento seriál jsem začala koukat s kamarádkou 31. 12. 2014 a ten večer jsme zhlédly skoro celou první sérii a už tehdy jsem se zamilovala. Sama jsem se pak ale nějak v druhé sérii zasekla a až teď jsem ji dokoukala a rovnou to vzala i se třetí. Tenhle seriál je naprosto výborný a je strašná škoda, že má pouhé tři série - já chci víc! Tady najdete tak speciální druh humoru, že jsem sama o sobě začala ve třetí sérii pochybovat - co se mi líbí na seriálu, kde si hlavní postavy vůbec nepomáhají, dělají si naschvály, nadávají si, podvádějí, jsou na sebe zlí, kouří, chlastaj, ponocujou, pařej a nic kloudnýho nědělaj, jsou hnusný na ostatní a přitom všem si říkají nejlepší přátelé? Líbí se mi na něm všechno. Je to tak zvrácený, až je to prostě dobrý. A neskutečně, neskutečně vtipný. 5/5


Dobře - Ten, kdo stojí v koutě bude vždy na první místě (pokud se v jednom měsíci nesetká s mými dalšími oblíbenými filmy), ale i tak jsem se rozhodla dát přednost jinému filmu. Protože Malá Miss Sunshine byla naprosto výborná a mělo by o ní vědět více lidí. A o Charliem ví asi dost z vás, nebo ne?

2 komentáře:

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.