pátek 22. ledna 2016

Jak Filip Renč pohřbil Lídu Baarovou

Po třech týdnech nekonečné přípravy na zkoušení a písemky mám konečně uzavřené známky a konečně se zase mohu koukat na filmy. Shodou okolností v tu samou dobu, kdy jsem skončila se stresováním, se kousek mé rodiny chystal do kina na premiéru Lídy Baarové, aniž by mi o tom řekli. Ačkoli jsem neplánovala na tento film jít do kina, když už tam ale šli, tak jsem se k nim přidala. A i když o tomto filmu nejspíš uslyšíte z různých zdrojů, já si neodpustím přidat své polínko do ohýnku, který si myslím, bude docela spalující.

Lída Baarová

Životopisný / Drama / Romantický
Česko, 2016, 110 min

Režie: Filip Renč
Scénář: Ivan Hubač
Kamera: Petr Hojda
Hudba: Ondřej Soukup
Hrají: Táňa Pauhofová, Karl Markovics, Gedeon Burkhard, Simona Stašová, Martin Huba, Lenka Vlasáková, Pavel Kříž, Anna Fialová, Jiří Mádl, Zdenka Procházková, Michal Dlouhý, Helena Dvořáková, Miroslav Táborský, Alois Švehlík, David Novotný, Jan Révai


Česká premiéra: 21. 1. 2016
ČSFD


Lída Baarová se považuje za nejambicióznější český filmový projekt tohoto roku. A není se co divit - režisér Filip Renč na něj dostal osmdesátimilionový rozpočet, podařilo se mu do filmu dostat známé zahraniční herce a k tomu všemu si vybral dost kontroverzní, o to však více zajímavé téma. Příběh Lídy Baarové, takový rozpočet - vše to zní báječně. Za mě tedy jen škoda, že to režíroval právě Filip Renč.

Určitě se nemohu považovat za odborníka na jeho tvorbu, protože jsem ji neviděla celou. Ale jeho filmy mi vždycky poněkud přišly zvláštní. Jako by si pokaždé ukousl větší sousto, než je schopen zvládnout. A tento film byl sousto přímo monstrózní.
Na internetu jsem pročítala různé recenze na tento film a většinou jsou pekelně naštvané. A já chápu proč. Tento projekt měl obrovský potenciál a neuvěřitelnou šanci být skvělý natolik, že by mohl prorazit i v zahraničí. Ale tento potenciál byl promarněn na plné čáře, proto se těm naštvaných recenzím není co divit. I když se i já chystám být kritičtější, moje recenze určitě bude jednou z těch mírnějších, protože přes to přese všechno, co se chystám říct, musím uznat, že to špatný film od hlavy až k patě nebyl (alespoň dle mého názoru). Ale zato je to obrovské zklamání a věčná škoda.

Když vám někdo poskytne takový rozpočet a vy se hodláte natočit tak velkolepě znějící film, diváci budou očekávat, že to bude velkolepé. Čekáte úžasný celovečerní snímek, hodný stříbrného plátna. Nakolik je ale příběh Lídy Baarové poutavý, nestačí, aby zachránil celý film. A tady musím dát rovněž zapravdu jiným recenzím - tento film až příliš připomíná obyčejné televizní drama, i když trochu načančanější.
V celé první polovině jsem si pořádně nemohla zvyknout na to, na co se vlastně dívám. Každý záběr mi připadal jiný, v odlišném stylu. Jako by si režisér nemohl vybrat, jaký ten film má vlastně být. Chce do něj zakomponovat staré záběry (a do nich opravdu amatérsky vtěsnat nové postavy, jako to bylo ve Forrestu Gumpovi), chce, aby to bylo temné, dramatické, nebo barevné a bohaté na dobové kulisy, nebo rozlítané, chce rádoby dokument nebo pouhý film? V druhé polovině mi nicméně přišlo, že se film již ustálil a našel si jednotný ráz. Ale přesto - i takové záběry působily děsně lacině. Kamera je tak překombinovaná a speciální, nebo naopak totálně jednoduchá a obyčejná. Pár záběrů zavání tou slibovanou velkolepostí, ale po pár vteřinách jsou vystřídány obyčejným televizním obrazem. A i když jsem s vizuálem druhé poloviny byla spokojenější, začalo mi to na druhou stranu připadat příliš dlouhé. Nemůžu se ubránit dojmu, že to zkrátka měli trochu zkrátit.
A to vám snad ani nebudu povídat o ohňových efektech, které vypadaly šíleně, směšně a amatérsky. Češi by si měli efekty odpustit, dokud to nebude vypadat aspoň trochu k světu. Lída Baarová by se bez nich určitě obešla.

Kámenem úrazu většiny českých filmů jsou u mě vždy herecké výkony. Už mi není jasné, zda ty herce znám příliš dobře, nebo zkrátka nejsou tak dobrými herci, ale já jim už nevěřím. Buďto příliš přehrávají, nebo jsou nepřesvědčiví. Jediný, kdo se mi opravdu líbil, byl Karl Markovics, který hrál Josepha Goebbelse. Nicméně i ten u mě nakonec doplatil na někdy opravdu směšný scénář.
Mluvím právě o Goebbelsově "srdceryvném" telefonování Lídě. To jsem zhola nepochopila a nechápu doteď. Především jsem tomu ale doopravdy neuvěřila. Ne proto, že by to pan Markovics zahrál špatně, ale zkrátka proto, že mi to přišlo přitažené za vlasy. Ale na nevysvětlitelné chování jsem narazila i u ostatních postav, protože mi zkrátka přišly dost ploché a kvůli tomu jsem často ani nemohla pochopit jejich jednání. Mohla jsem si to samozřejmě domyslet, ale ráda bych, kdybych to poznala i z toho filmu.
Co se směšnosti týče, té bych tam našla dost. Některé záběry byly opravdu směšné, vtipy mi naopak moc směšné nepřišly, chování některých postav za to směšné bylo a úplně nejvíc směšný ze všech byl Pavel Kříž v roli Hitlera. A to nic proti němu, protože si nedokážu představit jediného českého herce, který by mi v této roli směšný nepřipadal. Co se musí přičíst k dobru maskérům, je to, že pan Kříž byl Hitlerovi až děsivě podobný. V jeho projevu už zase tolik ne.
Nakonec si filmaři neodpustili ani pár zažitých filmových kýčů - například záchrana, která přijde na poslední chvíli! (čtěte to prosím s ukázkovým patosem) - ať už jde o milost před šibenicí, nebo o Goebbelse, který v dešti zachrání promoklou Lídu, která zrovna nemá kam jít. Drámo...

Nyní, když už jsem si ulevila ode všeho, co mě na filmu štvalo, můžu připustit, že mě to i tak docela bavilo. Příběh Lídy Baarové je zkrátka fascinující, ale na filmovém plátně by si zasloužil lepší kabátek. Jde o špatný celovečerní film, jde o průměrný televizní film. Protože mně to nepřišlo tak špatné, bavilo mě se na to dívat, ale bylo tam tolik věcí, co mi ten zážitek kazilo, tolik klišé, tolik zbrabraných záběrů a tolik nevyužitého potenciálu, že jsem z kina odcházela spíš nakrknutá než spokojená s dobrým, i když průměrným zážitkem. A právě proto chápu všechny ty rozhořčené recenze. Na to, jak mohl být tento film dobrý, je opravdu špatný.
Nedoporučovala bych vám chodit na tento film do kina, pokud jste náročnější filmový divák. Osobně bych si počkala na televizní vysílání, protože zážitkově vás to vyjde nastejno. Jen v kině si možná více "užijete" tu hudbu, s kterou to pan Soukup upřímně trochu přehnal (byla tak dramatická, že se to k tomu vůbec nehodilo). Pokud ale tolik nehledíte na tu uměleckou stránku filmu a jdete hlavně po příběhu, klidně na to do kina jděte. Moje mamka a zbytek osazenstva z filmu byli nadšení a do konce večera neřešili nic jiného než české herce za protektorátu a jak to s nimi po válce vypadalo. Z toho jsem usoudila, že hleděli hlavně na ten příběh. Pokud jste tedy ale větší šťoura (jako já nebo i větší), z filmu rozhodně moc nadšení nebudete.

Hodnocení: 3/5

4 komentáře:

  1. Peníze z rozpočtu všichni snad projedli a propili v Cateringu, pokud nemám horší myšlenky kam rozpočet na film zmizel..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já v tom filmu ten rozpočet snad i vidím, ale opravdu špatně investovaný.

      Vymazat
  2. Ondřej Sidor24. ledna 2016 1:55

    Výborně, Eliško! Drámo – to je slovo, kterým jsi tvorbu pana Renče vystihla zcela přesně a nejvíce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I když jsem to tak nezamýšlela, tak moc děkuji :D.

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.