pátek 1. ledna 2016

TOP 15 knih přečtených v roce 2015

Vybrat patnáct nejlepších knih minulého roku mi dělalo mnohem menší problémy než vybrat patnáct nejlepších filmů. Nevím, čím to je, ale zkrátka se to takto má. Navíc filmovou TOPku jsem psala bez ohledu na nějakou posloupnost - filmy jsem seřazovala nahodile. U knih jsem ale dbala i na to, jak moc se mi líbily, i když se mi líbily moc všechny, co zde uvádím. I tak řazení nemusíte brát úplně vážně, ale poslední kniha je opravdu tou nejlepší, co jsem letos přečetla. 
Nutno ještě dodat, že jsem do seznamu nezařadila žádný z dílů Harryho Pottera, protože jsem je minulý rok četla už podruhé. Místo toho jsem se rozhodla, že zde uvedu pouze knihy, které jsem četla úplně poprvé.

Parfém: Příběh vraha
Patrick Süskind
Academia, 2006

Na tuto knihu velice ráda vzpomínám, protože bylo velmi zajímavé ji číst, protože do mého čtenářského života vnesla změnu. Hodně lidí tuto knihu považuje za svou nejoblíbenější, a i když já jsem knihu hodnotila čtyřmi hvězdičkami z pěti, chápu, proč se lidem tolik líbí - ostatně mně se přeci líbila též. Ten námět je velmi zajímavý, ale navíc je skvěle zpracovaný. Co mě osobně na knize nejvíce zaujalo, je styl, jakým je napsaná. Ten vás naprosto vtáhne do děje, pohltí a mrazí vás. Je krásný, jiný a určitě i k vám vnese malou obměnu.

Eleanor & Park
Rainbow Rowell
YOLI, 2014

Když si na tuto knihu vzpomenu, zahřeje mě u srdce. Lehce si vzpomínám na ne úplně šťastný konec, ale moje veselé vzpomínky jsou jasnější. Přišlo mi to tak krásné, roztomilé a romantické, určitě se těším, až si ji znovu přečtu. Tato kniha je zajímavá svými ústředními hrdiny, kteří nesplňují všechny body nutné pro získání titulu nejkrásnějších postav, ale jsou tak krásní uvnitř, svými činy a povahami, že se do nich zamilujete na počkání. Navíc se celý příběh odehrává někdy v 80. letech, což tomu dodává něco navíc. Kromě roztomilého romantického vzplanutí se v knize ovšem řeší i závažnější okolnosti, díky tomu se u mě kniha zapsala do srdce ještě o něco více.

Sofiin svět
Jostein Gaarder
Albatros, 2006

Tahle kniha mě dostala. Viděla jsem sice už předtím film, a i když jsem si z něj moc nepamatovala, jako na potvoru jsem si pamatovala závěrečnou pointu. To mi však zážitek z knihy vůbec nezkazilo, protože je zajímavá od začátku do konce. Jelikož se zajímám o filosofii, byl to pro mě úplný ráj. Dozvěděla jsem se spoustu nového nebo jsem si dala do souvislostí to, co už jsem znala. Neskutečně mě bavila ta naučná stránka, stejně tak jako stránka příběhová. Vše do sebe perfektně zapadalo, nic nenudilo a vlastně ani to učení nebylo žádným učením, protože mně to zkrátka přijde naprosto fascinující. A ta závěrečná pointa? To bylo něco, i když jsem dopředu věděla, o co jde.

Norské dřevo
Haruki Murakami
Odeon, 2005

Ačkoli jsem této knize nedala nejvyšší hodnocení, nemohu na ni přestat myslet - a to byla první knihou, kterou jsem v roce 2015 přečetla. Tehdy jsem se rozhodla být na knihy přísnější, ale teď zpětně si říkám, zda jsem to nepřehnala, protože Norské dřevo se mnou zůstalo jako žádná jiná kniha se čtyřhvězdičkovým hodnocením. Ten příběh se mi neskutečně líbil. Byl jiný, byl zvláštní, ale krásně a poutavě napsaný. Murakamiho styl je báječný a moc se mi líbí a já se nemohu dočkat, až se ponořím do jeho dalších prací. Ta zvláštní atmosféra, která z knihy dýchá, mě přenesla přesně tam, kde se příběh odehrával a mě to neuvěřitelně bavilo.

Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
Tim Burton
Dybbuk, 2013

Jedna z mála sbírek poezie, které jsem kdy přečetla, a může za to jedině Tim Burton, jehož básničky jsem si nemohla nechat ujít. A číst je bylo skvělé. Jsou stejné jako jeho filmy - jiné, fantastické, temné, hravé, vtipné, hořkosladké, napínavé, bizarní. Černý humor, nádherné kresby, přesně to, co jsem očekávala a co mě nesmírně bavilo. Tim Burton je génius ve světě fantazie, filmu a nyní už vím, že i na literárním poli.


Le Petit Prince
Antoine de Saint-Exupéry
Argo, 2013

Jako malá jsem tuto knihu nikdy nedočetla. Nějak mi k tomu chyběla motivace. Pořádnou motivaci jsem tentokrát získala dvojí - už mi jednak přišlo trapné, že jsem to nečetla, a jednak jsem si jej mohla přečíst ve francouzštině. A tato dvojí motivace se mi vyplatila, protože jsem se do tohoto příběhu celým srdce zamilovala. Nejenom, že je to čtivé, hravé a miloučké, pokouší to i naši fantazii, naši mysl a naše srdce. Jde o to, aby se člověk do příběhu zapojil celou svou duší. Aby pochopil nejenom ten příběh, ale i to, co je skryto mezi řádky. Mně to přišlo jako nádherná zpověď, které jsem rozuměla a ke které jsem se mohla přidat. Bylo to zkrátka zázračné.

Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Alpress, 2005

I u této knihy jsem si řekla, že by bylo načase, abych ji přelouskala. A ani zde jsem zklamána nebyla. Tento příběh mě dostal, ale ani ne tolik po dějové stránce - tam se mi nejvíce líbil asi samotný námět -, ale po stránce postav - jejich charakteru, povaze, myšlenkách a vývoji. O tom, jak je kdo slabý a silný, kdo kam směřuje, co koho pohání k různým činům. Přišlo mi to neskutečně zajímavé, a to mi v podstatě stačilo, abych si knihu zamilovala a přehlídla třeba to, že je možná mírně urážlivá k ženám. Přišlo mi, že perfektně vystihla lidskou duši a morálku člověka - tu pohnutou i nezkaženou. Ale nemoralizuje, neříká, co je správné a co ne. A to se mi snad líbilo ještě víc.

Volání netvora
Patrick Ness
Jota, 2012

Tuto knihu jsem měla doma hodně dlouho a dlouho se mi do ní nechtělo, protože jsem se bála, že budu jediná, komu se tato kniha nebude líbit. Slyšela jsem na ni tolik chvály, měla jsem pocit, že od ní očekávám příliš. Ale nakonec mě vůbec nezklamala. Tato kniha je mistrovským dílem ve spojení příběhu a nádherných ilustrací Jima Kaye. Ten příběh není možná tak výjimečný, ale je napsán opravdu nádherně a citlivě, přitom se ale nebojí hrát na temnou strunu a postrašit. Atmosféra knihy je opravdu hutná a drtivá, nakonec mě totálně semlela a já končila v slzách. Je to výborně napsané, překrásně ilustrované a... a... Už mi docházejí přídavná jména...

Ready Player One: Hra začíná
Ernest Cline
Jota, 2012

Skvělé bylo číst tuto knihu společně s dalšími lidmi v čtenářském klubu a sdílet zážitky, skvělá byla samotná kniha. Stala se asi mou nejoblíbenější knihou v žánru youngadult a dlouho jí asi zůstane, protože se na moc podobných titulů již nechystám. Zpočátku jsem se bála, že ani zde nedojde k naplnění mých vysokých očekávání a na začátku čtení se můj strach zvýšil, protože jsem se zalekla popisů techniky, kterou hlavní hrdina používal. Pak jsem se do toho ale dostala a do příběhu jsem se plně ponořila. Užívala jsem si pobyt ve virtuálním světě i našem světě budoucnosti, bavilo mě plnit úkoly a sledovat popkulturu 80. let. Bylo to maximálně zábavné, dobrodružné a akční. Až opět dostanu chuť na něco podobného, nemůžu se dočkat, až knihu opět vezmu do ruky.

Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Volvox Globator, 2005

Toto bylo zase úplně něco jiného, než jsem kdy jindy četla, ale neskutečně se mi to líbilo. Nikdy bych si neřekla, že by mě něco podobného mohlo bavit, ale bavilo. Palahniukův styl psaní mě výsostně bavil, nemohla jsem se od toho odtrhnout, protože to bylo tak zvláštní. Příběh sám byl o velmi divném pohledu na svět a na život, ale nakonec jsem si uvědomila, že tomu nemůžu nic vytknout, že s tím vlastně souhlasím. Divila jsem se sama sobě, ale nakolik mi to přišlo zvrácené, natolik mi to přišlo správné. Tato kniha mi otevřela oči a upřela mi je úplně jiným směrem. Velmi zvláštní zážitek, ale klidně za něj zaplatím znovu.

Jana Eyrová
Charlotte Brontë
Omega, 2013

První kniha, které jsem v roce 2015 dala plné hodnocení a naprosto si to zasloužila. Tento klasický příběh není jen romantický román, jak si spousta lidí myslí. Tohle je především příběh jedné úžasné dámy, která inspiruje dívky už po tolik let. Doba, ve které se to odehrává, je velice atraktivní kulisou k příběhu, který je o odhodlání a bourání konvencí, prosazování sebe sama a nacházení sebe sama. Jana Eyrová mi toho tolik dala a kromě toho mi nabídla svou životní cestu, která je neskutečně zajímavá a ano - i romantická. Tento román dokáže být stejně veselý a vtipný, jako temný, strašidelný a napínavý. Je v něm všechno - přátelství i láska, hněv i zloba, spousta zápletek a rychlý spád, stejně jako rozkošné popisy krajiny a klidné plynutí děje. Určitě něco, k čemu je dobré se stále vracet i po tolika letech. Tato kniha nestárne.

Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Host, 2015

Slyšela jsem o Backmanovi, že píše úžasné příběhy a láme srdce, ale ani zdaleka jsem netušila, že by podobná kniha mohla zlomit srdce i mně. Ale zlomila a já se do knihy naprosto zamilovala. Nejenom, že je hlavní hrdinka Elsa tolik jako já - jménem počínaje, koníčky a názory konče -, ten příběh je vtipný, dobrodružný, dojemný a úžasně propracovaný. Dva světy, navzájem propletené, jeden reálnější než druhý. Jak ráda bych se do něj propadla s Elsou! Má to obrovskou myšlenku, velký smysl a k tomu všemu je to od začátku do konce báječně čtivé. Netušila jsem to, ale tato kniha mě dostala. Asi navždy si budu pamatovat, jak jsem ji dočítala v Montpellier v slzách a kamarádka se na mě pohoršeně dívala, jak někdo může brečet nad knížkou. Nad touhle se ale musí.

Jíst slušně
Karen Duve
Dokořán, 2013

Konečně jsem se tento rok také pustila do literatury faktu a mezi ní jsem našla opravdový poklad od Karen Duve. Tato kniha mě toho spoustu naučila, velmi jsem se u ní pobavila a získala jsem spoustu nových pohledů na to, co dělám, co dělám špatně a co bych mohla dělat lépe. Navíc ale hodně oceňuji, na kolik je Karen ve své knize upřímná. Možná byste se divili, k jakému závěru na své cestě došla a přišlo mi to velmi silné. Tato kniha je to, co od literatury faktu požaduji, aby mě bavila - dané téma přibližuje lidsky, čtivě, přesto nevynechává fakta, kterými vás ale nezahlcuje. Opravdu jsem do každé kapitoly vstupovala s nadšením jako u beletrie, kde předchozí kapitola skončila obrovským cliffhangerem. Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo by se o etickém stravování chtěl dozvědět více, ale i ti, co už v etickém stravování jedou tak, že si myslí, že už vědí všechno. I tak by to pro vás mohlo být zajímavé obohacení.

Deník
Anne Frank
Triáda, 2006

Velmi silný zážitek, protože je nejenom podle skutečné události, ale je skutečnou událostí. Číst něco, co napsala dívka, která přesně tyto pocity prožívala, je něco tak intimního, že jsem se občas cítila špatně, že jí její deník čtu. Ona si to ale přála a myslím, že je důležité, aby byl její deník čten. V každé epoše se válčí, bohužel. A lidé často zapomínají, co to znamená. Že to nejsou pouhé politické roztržky mezi státy, ale opravdové ztráty na životech, na lidech, na duších. Že takové věci páchají zlo, které je těžké vrátit zpátky. Deník Anny Frankové je ovšem ještě silnější v tom, že ona byla neskutečně statečná a já obdivuji, s jakým žila elánem a nadšením. Ona je inspirací a varováním pro všechny z nás.

Daleká cesta za domovem
Richard Adams
Mladá fronta, 1986

Nevím, co mě tak dostalo na příběhu o migrujících králících, ale tato kniha se stala mou novou nejoblíbenější knihou a nejlepší knihou, co jsem v roce 2015 přečetla. Nejspíš proto, že v sobě nese příběh, který je mnohem více než pouhým vyprávěním o migraci králíků. Tato kniha obsahuje dobrodružství, pohádku, příběh o touze žít a k tomu všemu odraz naší společnosti. Ti králíci sice mluví a vypadají, že se chovají jako lidé, ale nechovají. Chovají se jako králíci, u kterých se nám náhodou poštěstilo, že můžeme slyšet, co si myslí. Lidé se odrážejí ve všem okolo a někdy je to opravdová hrůza. Přesto všechno je tento příběh epický, krvavý, napínavý a ke všemu tomu plný odhodlání a přátelství. Fakt si říkám, jak se to těm králíkům povedlo, ale naprosto mi přirostli k srdci.

MUSÍM VŠAK TAKÉ ZMÍNIT...
1807830026723827173402142467467617232715003725459632427729779223149749788921925438965183393331149331997391697112577646258682684618300971

6 komentářů:

  1. Dorian ve mně něco zanechal, ale četla jsem ho tak dlouho, že jsem ho asi ani plně nepochopila a nepamatuji si, co mě tolik uchvátilo... Pořád ho ale musím nosit v srdci.

    Malého prince jsem četla taky strašně dávno a asi bych to měla napravit. A možná si počkám ještě rok, abych jej mohla číst ve francouzštině.

    Deník mě... nebavil. Je bizarní říct o takové knize, že člověka nebaví, ale bohužel. Četla jsem to dva roky zpátky, zněl mi v hlavě hlas jedné mé kamarádky a měla jsem husí kůži z toho, jak naivní to je. Odložila jsem to. A přitom mám v úctě každou knihu o válce, zvláště o holokaustu. Nevím... Musím si to přečíst znova.

    Našla jsem určitě spoustu inspirace a tak se těším, že budu mít s tvými tipy nacpanou knižní výzvu. A líbí se mi, že zde máš i ověřenou klasiku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Malý princ v originále za to určitě stojí, není to tak těžké, ale díky bilingvnímu vydání jsem se nemusela pořád ohánět po slovníku, což bylo opravdu nápomocné :).
      Vše se určitě nemusí líbit každému, ale pokud chceš, Deník určitě ještě vyzkoušej. Podle mě za to stojí, ale je pravda, že to každý nemusí vidět jako hodnotné literární dílo.
      Děkuji. I já už jsem od tebe převzala pár tipů, když se o knihách na svém blogu zmíníš. Těším se na další! :)

      Vymazat
    2. Sofiin svět, Malý princ,Dorian,Jana Eyrová a Deník Anny Frankové patří mezi moje oblíbené knihy. :)

      Vymazat
    3. Úžasné, máme stejný vkus! :)

      Vymazat
  2. Dakujem za prispevok, vacsinu z knih mam uz precitanych, ale niektore knihy si precitam. Watership Down je jedna z najlepsich low-fantasy, ake som cital, hoci specialne animovany film by som neodporucal malym detom. BTW. Mam pridany blog do RSS a je to skvele citanie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem snad jako malá koukala na ten seriál, film jsem myslím zatím neviděla. Ale slyšela jsem, že to je něco. Musím se k tomu už taky dostat! Jinak moc děkuji :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.