sobota 2. ledna 2016

Zkouknuto | PROSINEC 2015

Svůj filmový rok jsem v prosinci zakončila s grácií. Viděla jsem spoustu svých oblíbených filmů, viděla jsem spoustu pro mě nových, ale výborných filmů, byla jsem zase po dlouhé době v kině, dokoukala jsem další sérii Doctora Who... Bylo toho dost a já z toho mám radost, jen mě teď trochu děsí, jak budu vymýšlet slovní hodnocení k 21 filmům. Má slovní zásoba na filmovém poli dost uvadá a často se opakuje. Snad mi to ale odpustíte, když vás třeba nalákám na nějaký film, který se vám opravdu bude líbit.



Hobit: Bitva pěti armád (Peter Jackson, 2014)
Dlouho jsem se poslednímu dílu vyhýbala, protože jsem slyšela, že není moc dobrý. Slýchávala jsem to často od svého bráchy, který je obrovským fanouškem, proto mě to hodně odrazovalo. Nakonec ale brácha dostal tento film na DVD v režisérském střihu, proto jsme se na to oba museli tak jako tak podívat. Možná to bylo tím, že jsem mnoho nečekala, ale každopádně se mi to moc líbilo. Hobit obecně Pána prstenů nepřekonal, ale i tak to pro mě byla příjemná podívaná. Od začátku říkám, že ho neměli dělit na tři části, ale když už to udělali, nepostrádala jsem ani chybějící děj. Film se jmenuje Bitva pěti armád, proto mi ani v nejmenším nevadilo, že většina toho, co jsem viděla, byly bitvy - protože to byly ty nejepičtější bitvy, na které je radost pohledět! Je tam pár nelogických zádrhelů, které mě dráždí, ale i přesto se mi to moc líbilo a vůbec jsem se nenudila. 4/5

Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň (Andrew Adamson, 2005)
Na tento film mám hodně nostalgické vzpomínky, protože to byl ten první, na který jsem šla do kina bez rodičů. Tehdy to pro mě a snad i bráchu, který šel se mnou, byla velká věc. Dnes už je to sice jiné, ale mé pocity ohledně filmu se nezměnily. Dříve jsem z něj možná byla více nadšená, dnes už v něm vidím spoustu věcí, které bych změnila a které mě trochu tahají za uši, ale ve výsledku je to příjemný, dobrodružný film a poměrně zdařilá adaptace knihy. Co mi na filmu asi nejvíc vadí je občas přehnaná sentimentalita a hraní na city, ale nakonec se na to vždycky ráda podívám znovu. Moc přísná v tomto případě být nedokážu. 4/5

Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod (Brad Silberling, 2004)
Nemůžu uvěřit, že už je to tak starý film! Já jsem se o něm dozvěděla někdy minulý rok, kdy jsem jej poprvé viděla - díky tomu jsem se pustila do celé knižní série. Tentokrát jsem jej viděla poctivě od začátku do konce a díky tomu jsem se dozvěděla o scénách, které jsem posledně propásla, jelikož jsem přišla k obrazovce v půlce filmu. Počáteční intro, vypravěč, styl, jakým je to natočené, úžasné kulisy, famózní Jim Carrey a dechberoucí dětští herci - všechno se mi moc, moc líbilo a mohla jsem na tom oči nechat. Líbilo se mi, jak filmaři pozměnili děj, abych mohli nějak šikovně převést na plátno první tři knihy. Knihy samotné jdou podle určité šablonky, a kdyby přesně podle nich byl natočen i film, nebylo by to dobré, diváka by to nudilo. Proto se mi opravdu líbí, jak to vyřešili - tento film je pro mě úžasným příkladem toho, jak zfilmovat knihu s určitou změnou, která jenom prospěje a přitom se nezmění pointa, vyznění ani atmosféra příběhu. Jsem z toho nejvíc nadšená! 4,5/5

Horší než smrt (Frank Oz, 2007)
Velmi nenápadná britská komedie, známější je evidentně americký remake, který jsem ale neviděla, takže nemohu porovnat. Z původní verze jsem ale byla nadšená. Začněme výborným obsazením, které je - jak jinak - britské. Většinu herců už znám jako svoje boty, přesto mě stále baví je pozorovat v nových rolích, které zvládají perfektně. Toto je ale především komedie, která by měla být o humoru. A jelikož jde o příběh odehrávající se na pohřbu, jaký humor tu asi máme? Ten nejlepší, nejvytříbenější britský černý humor, který mi opravdu sedl i tentokrát. Je to tak zatraceně vtipné, že jsem se smála nahlas v autě, kde jsme na to koukali, a rodiče vepředu z nás měli dost dobrou srandu také. Ten příběh je šílený, bizarní a naprosto pitomý, ale v takové formě jím nepohrdnu. Nesmyslné příběhy jsou občas potřeba, když jsou dobře natočeny. 4,5/5

Pinocchio (Hamilton Luske, Ben Sharpsteen, 1940)
Netušila jsem, že je Pinocchio tak stará Disneyovka - uvědomila jsem si, že vznikl jako další v pořadí hned po Sněhurce. Přijde mi to neuvěřitelné, když se podívám na tu dokonalou animaci - já v ní nevidím chybu. I když dnes by se volila jiná, čistší technika, na té staré není nic, co by mi přišlo špatné - naopak má v sobě neskutečné kouzlo. Pinocchia jsem viděla jako malá tolikrát, že to nelze spočítat - kazeta se otáčela v přehrávači neustále. Od svých asi sedmi let jsem jej už ale neviděla a zopakovala jsem si ho až teď a moc jsem si užívala, jak jsem si všechny scény a maličkosti vybavovala s tím, jak přicházely na scénu. Je to pro mě ten nejlepší pocit, když mám dojem, že jsem vše zapomněla, ale jakmile to vidím, vím, že to znám. Kromě toho se mi to ale nesmírně líbilo i po letech. Pinocchiův příběh miluji a ačkoli může ve filmu působit trochu epizodicky, nestrádá na humoru, spádu, napětí i ponaučení. Jeden z nejlepších animáků vůbec! 5/5

Star Wars V: Impérium vrací úder (Irvin Kershner, 1980)
Konečně jsem se pustila do dalšího dílu této série, abych si ji zopakovala předtím, než zamířím na premiéru nové epizody. Tento díl je obecně považován za ten nejlepší. Já se musím přiznat, že mám nejspíš nejradši Novou naději, ale porovnávat je možná ani není nutné, protože jsou skvělé oba (a ke třetímu se dostanu...). Právě zde je pronesena ta legendární věta, setkáme se s Mistrem Yodou, Lando, s Hanem to taky nedopadne dobře a moje oblíbené: "I love you." - "I know." Tenhle díl je nabušený jak vtipem, tak napětím. Já mám na této sérii obecně asi nejradši to, že se nedrží zažitých vyprávěcích postupů, alespoň to tak cítím. Ve většině filmů příběh směřuje k vyvrcholení jedné situace, kolem které se to točí. A zde samozřejmě máme ústřední téma a ústřední zápletku, ale těch situací a vyvrcholení je tam několik. Nekončí to vyvrcholením něčeho, pokračuje to jako opravdový příběh. 5/5

Soumrak mrtvých (Edgar Wright, 2004)
Po Jednotce příliš rychlého nasazení jsem musela vidět další film Simona Pegga a Nicka Frosta (a už mám v záloze další, na které se nedočkavě třesu). Musím ale říct, že tentokrát jsem byla mírně zklamaná, i když ne nijak extrémně. Ale trochu ano. Filmů se zombíky jsem moc neviděla, ale osobně mám asi radši komedie, které si ze zombíků dělají legraci. A tohle byla dobrá zábava, ale ne taková zábava jako JPRN. Opět jsem však dostala své oblíbené britské obsazení, naprosto nesmyslný příběh a vlastně všechno, co mám ráda. Jen mě to tak nešokovalo, tak nebavilo a tak neoslnilo, jako mě tehdy dostala JPRN. 3,5/5

Na západní frontě klid (Delbert Mann, 1979)
Tento film jsem viděla dost rozkouskovaně, protože jsme na něj koukali při dějepisu ve škole. Většinou jsme stihli tak od 20 minut do půl hodiny, takže jsme na něj koukali na několikrát a já jsem si ho ještě musela doma dokoukat. I tak se mu ale podařilo mě zpátky vtáhnout do děje a obalit mě tou příšernou atmosférou zákopů, smrti, beznaděje a války. Jelikož jsem nedávno četla i knihu, mohla jsem rovnou i porovnávat a vlastně jsem si ani nevšimla nějaké změny. Nečetla jsem ji sice bezprostředně před filmem, proto jsem stačila i něco zapomenout, ale i tak můžu říct, že jde o velice zdařilou adaptaci. Co k tomu víc dodat - je to důležitý a poutavý příběh, který je nutno vyprávět. Kéž by to pomohlo. 4/5

Alois Nebel (Tomáš Luňák, 2011)
Tento český film se dočkal rozporuplných recenzí, ale mně se líbil moc. Jednak mi způsob, jakým byl natočen, přišel velmi zajímavý, a jednak mě dostal svou atmosférou. Díky tomu se dostal i do mých vánočních filmových tipů. Díky speciální animaci film dostal zcela nový rozměr, výrazné postavení mezi českými filmy, protože to u nás opravdu nemá obdobu, a navíc mně osobně velmi pomohlo v tom, abych se nerozčilovala nad hereckými výkony. Začínám mít s českými herci problém, protože je vídám příliš často v různých filmech i mimo ně a častokrát nejsou tak dobrými herci, jak bych si přála, proto mi spoustu českých filmů kazí to, že já těm hercům nevěřím. Díky animaci jsem některé herce ani nepoznala a ti ostatní pro mě byli tak trochu někým jiným, proto jsem jim snáze uvěřila. Je pravdou, že tento film je téměř bez příběhu a nejspíš proto ho všichni nepřijali tak vlídně, ale jak už jsem říkala, mě to pohltilo svou atmosférou a vlakovým prostředím. Nebude to pro každého, ale pokud máte rádi klidné, pozvolné a nepříliš dějové filmy, tohle by se vám opravdu mohlo zamlouvat. 4/5

Vánoce naruby (Joe Roth, 2004)
Klasický případ americké průměrné komedie s romantickým nádechem. Až na to, že tato je shodou okolností vánoční. Já jsem tento film už párkrát viděla a nikdy mě ničím zvlášť nevadil. Zkrátka mi přišel jako příjemný film, který neurazí ani nenadchne. Čas, který mu věnujete, možná lze investovat i lépe, ale při pečení cukroví mi nevadilo ho sledovat. Tentokrát mi na něm ovšem něco vadilo. Znám lidi, co nemají Vánoce rádi, také vím o lidech, co Vánoce neslaví. A já to respektuji, protože je to každého volba. Každý jsme svého štěstí strůjcem - proč se tedy trápit Vánoci, které nám z nějakého důvodu nevyhovují, jen proto, že se to považuje za "normální"? Proto jsem uvítala, že ústřední dvojice Vánoce slavit nechce - proč by ne? Jenže všichni na ně naléhají, že to přeci nejde, že to je tradice - a oni podlehnou a nakonec si řeknou, jak byli bláhoví... To mě trochu mrzí, nejsem moc spokojená s tím konečným vyzněním. Já mám Vánoce ráda, asi bych se jich nevzdala, ale z úcty k těm lidem, kteří Vánoce rádi nemají, mi tentokrát tento film v tomto trochu vadil. 3/5

Noc plná zázraků (Mitja Okorn, 2011)
O tomto filmu jsem psala už minulý rok ve vánočních filmových tipech, tehdy jsem ho ale neviděla celý, proto jsem se o něm zmínila jen polovičatě. Tentokrát jsem ho ale zastihla a viděla téměř celý (zase mi kousek unikl), proto doufám, že příští rok ho třeba už zvládnu kompletně. Už teď se těším, až ho uvidím znovu, protože tohle je nejenom krásný film, ale také úžasné filmové překvapení. Polských filmů moc neznám a už vůbec jsem jich moc neviděla, a proto jsem o to víc ráda, když nějaký znám a je velmi dobrý. Okamžitě bych ho zaměnila za film britský, kdybych nebyla poučena, protože ta vizuální stránka je úplně jiná, než na kterou jsem zvyklá u nás v Čechách - a tak trochu jsem si myslela, že jsou na tom v Polsku podobně. Tento film je polskou verzí Lásky nebeské a je více než povedený. Vánoční, romantický, veselý, pozitivní, plný nové naděje, návratu a nových šancí. Je vším, co byste od pravého a dobrého vánočního filmu mohli očekávat. Tak ho příště nepropásněte, dávají ho na Nova Cinema. 4/5

Velká vánoční jízda (Sarah Smith, Barry Cook, 2011)
Velmi příjemný animák, který už jsem také párkrát viděla po částech, ale tentokrát jsem ho měla možnost zhlédnout celý. Díky tomu jsem se na něj více soustředila a zjistila, že je vlastně dost vtipný. Příběhem ani animací mě nijak zvlášť nezaujal, pro Santu nemám takový cit, ale humorem se mi líbil dost. Vždycky to pro mě byl průměrný animák, ale letos jsem mu ještě půlhvězdičku k dobru přidala, protože jsem se vážně dobře bavila. 3,5/5

Monty Python a Svatý grál (Terry Jones, Terry Gilliam, 1975)
Díky Ready Player One jsem si uvědomila, že jsem ostuda, že jsem tento film ještě neviděla, zvlášť po tom, co jsem si tak užila Život Briana. Budu se muset znovu podívat i na něj, protože si teď nejsem jistá, který film se mi líbil více. V současnosti jsem vážně unesena právě ze Svatého grálu, takže si drží vedoucí pozici. Tenhle film je další britskou nesmyslnou komedií, ale v montypythonském stylu, který je opravdu osobitý. Miluji, jak každý z nich vystřihne několik rolí, miluji, jak je to absurdní, miluji, jak si hrají s filmovými pravidly. Dostali mě už počátečními titulky, animovanými předěly, zásahy do příběhu, mluvení do kamery - je jim úplně jedno, s čím si hrají, je to ale vždycky perfektní. Odkrývají a porušují klišé a přitom to není trapné, ale pouze výsostně vtipné. Proto mají můj obdiv a já se těším na Létající cirkus - ten bude další v pořadí. 5/5

Láska nebeská (Richard Curtis, 2003)
Už je mou tradicí, že na tento film koukám každé Vánoce. Ani to neplánuji, vždy ho zastihnu v televizi, tak se dívám. Pravdou je, že bych se někdy už mohla podívat na originální znění... Co na tomto filmu tak miluji? Že zachycuje různé příběhy lidí, různé lidi, různé vrstvy, různé životy. Svět je tak barvitý a je v něm tolik a každý prožíváme věci jinak. Všechno je to zabaleno v romantickém a vánočním hávu s pořádnou dávkou humoru a příjemných vánočních songů. A to ani nemusím zmiňovat to úžasné britské obsazení. Nejradši mám příběh Jamieho a Aurelie - asi je to má slabost pro Francii, jazyky, Colina Firtha nebo možná pro romantiku, protože tohle je ze všech ten nejromantičtější příběh, alespoň tak to vidím já. Nebo příběh Daniela a Sama. Pokaždé mě na tom dostane jejich úžasný vztah - přitom Sam ani není Danielův biologický syn. Celé je to hořkosladké, bolestné, ale nakonec plné naděje, lásky, Vánoc. Úvodní i závěrečná scéna to pro mě uzavírá - miluji, když jsou do filmu zapojeny skutečné záběry. Je to hned takové opravdovější. 5/5

Shrek (Vicky Jenson, Andrew Adamson, 2001)
Moje srdcovka, jeden z nejlepších animáků a pohádek vůbec. Když se na něj po letech dívám a porovnávám tu animaci s dnešními animovanými filmy, musím se vždy trochu pousmát - rozdíl už je trochu znát, ale i tak to není poznat, když se na to člověk zrovna nesoustředí. A to mi přijde úžasné. Kromě animace ale ani ten příběh nestárne. Stále mě dokáže rozesmát i dojmout, postava Shreka i Oslíka a zapojení pohádek a pohádkových bytostí do zcela nového, krásného, originálního příběhu je něco, co se dle mého názoru moc nedaří v Čechách, kde vzniká jedna pohádka za druhou - a všechny jsou na jedno brdo. Shrek je sice vykrádačkou všeho, co už tu bylo, ale díky němu samotnému vzniká zcela nový příběh, který je především neuvěřitelně vtipný. Co mě ale ještě dostává je český dabing - Včelka Mája, létající Čestmír a další kiksy jsou hodně úsměvné, ale bez nich si to už nedokážu představit. 5/5


Tři bratři (Jan Svěrák, 2014)
Docela mě udivuje měnící se hodnocení tohoto filmu na čsfd. Ještě v roce 2014, kdy vyšel, měl hodnocení až k 80 procentům, postupně se začalo snižovat a zastavilo se na sedmdesátce. O pár měsíců později jsem si všimla, že už sklouzlo k šedesáti čtyřem. A teď koukám, že už jsme na 55 procentech. Tím se dostáváme k vzácnému jevu, který se mě normálně netýká - většinou se shoduji s obecným míněním, ale tentokrát ne. Mně se Tři bratři totiž opravdu líbí. Je to milé, pohádkové, zpěvavé a v něčem docela zvrácené (narážím na lehce pedofilní část o Karkulce), ale líbí se mi to. Přijde mi to jako zajímavá obměna na poli českých pohádek, a i když to nepřišlo s ničím novým (i když záleží, co považujeme na poli pohádek za nové), jsem za tento film ráda. Moc se mi líbí "prostý holub" a to, jak dopadne vlk - konečně to nekončí tak drasticky. 4/5

Pelíšky (Jan Hřebejk, 1999)
Naopak tady se s obecným hodnocením shoduji přesně a ráda. Tohle je úžasný film, jeden z těch nejlepších, co u nás byly kdy natočeny. Možná i ten nejlepší, co jsem doposud viděla, ale mezi českými filmy mám opravdové mezery. Český humor mi přestává být blízký a zvlášť ten filmový mi začíná být i nepříjemný. Proto jsem ráda, že si s Pelíšky ještě rozumím. Ten humor tady je pravý český, ale ještě dobrý, inteligentní, předtím, než se zkazil. Tohle je film, který mě pokaždé semele. Nejdřív se směji a chichotám a nakonec mám co dělat, abych slzy udržela na uzdě. Je to neuvěřitelně silný snímek po všech stránkách. Kromě toho - ty kulisy jsou naprosto perfektní. A Slunečný hrob? To je má nejoblíbenější česká písnička. 5/5

Ranhojič (Philipp Stölzl, 2013)
Já ani nevím, jak o tomto filmu začít povídat. Jednou večer jsme se celá rodina vyskytovala v obýváku a najednou začali dávat tento film. Já jsem nedávala, že se na to dívat nebudu, že si nejdřív musím přečíst knížku. Všichni ostatní se ale začali dívat, tak jsem dělala něco jiného a filmu se nevšímala. Jenže mě nakonec upoutal tak, že jsem se vykašlala na knihomolská předsevzetí a začala ho sledovat s ostatními. Celá rodina jsme seděli přilepení k obrazovce a hltali každé slovo. Ani nedokážu popsat, jak mě tento film pohltil a je to o to zvláštnější, že jsem mu nedala úplně plné hodnocení. I tak ho ale nemůžu dostat z hlavy. Totálně mě dostal těmi kulisami a výpravou - to byla nádhera přenádherná. Dostal mě příběhem po všech stránkách. Jiný film z tohoto prostředí a z této doby jsem nikdy neviděla, proto pro mě bylo hodně překvapivé, co jsem se dozvěděla. Fascinovalo mě poklidné soužití židů a muslimů, zatímco křesťany nepřijímali. Nemohla jsem se vynadívat na spisy a lékařské metody té doby, tu moudrost vše obklopující a znalosti na tu dobu nepředstavitelné. Tenhle film ve mně zůstal a já nad ním nedokážu přestat přemýšlet, protože byl nejenom poutavý a akční a romantický, ale opravdu ve mně vyhlodal dírku, která nyní touží po tom, aby byla zaplněna informacemi. Více informacemi o té době a o tom člověku. Nemůžu se dočkat, až si přečtu knihu. 4,5/5

Princezna se zlatou hvězdou na čele (Martin Frič, 1959)
Toto je jedna z nejlepších českých pohádek, co byly kdy natočeny, a patří k mým nejoblíbenějším. Jednak se mi líbí, že je zveršovaná. To se dnes už jen tak nevidí. Přitom je to (v rámci možností) přirozené, ale určitá nadsázka tu je - ale je taková příjemná a odpustitelná. Navíc je to opravdu zajímavý příběh, romantický a čistě pohádkový. Nechybí humor a pořádný záporák, klasické kulisy a nestárnoucí kouzlo. Nevím, jak vás, ale mě tato pohádka okouzlila. 5/5

Star Wars VI: Návrat Jediho (Richard Marquand, 1983)
Dost zápasím sama se sebou, protože se nemůžu rozhodnout, jestli přece jenom nemám tento díl radši než Novou naději. Možná je to i tím, že si tento díl z dětství vybavuji nejlépe. Na druhou stranu (abych Star Wars jenom nechválila) mě trochu štve, že do filmu vtěsnali více počítačových efektů, které v dnešní době vypadají dost směšně. Kouzlo to sice má, ale podle mě větší kouzlo mají ty ručně vytvořené efekty, opravdové modely a opravdové masky mimozemšťanů. Buď jako buď, tento díl miluji a nejvíc mě baví. Je plný akce, napětí, vtipu, Síly a roztomilých Evoků. Co víc si přát? 5/5

Star Wars VII: Síla se probouzí (J. J. Abrams, 2015)
No a co říkám na horkou novinku? Zklamaná jsem nebyla. Ani náhodou. Dostala jsem přesně to, co jsem chtěla. Noví hrdinové, nové prostředí, nová technika, staří hrdinové a stará dobrá Síla. Fakt mě to bavilo od začátku do konce a ačkoliv to nemá to mírně "amatérské" kouzlo původní trilogie, ty efekty jsou prostě totální majstrštyk. Hrozně jsem se zamilovala do Poea, který, pevně doufám, dostane více prostoru v dalších dílech, do BB-8 i do Kylo Rena. Ale i do Rey a Finna, všechny nové postavy jsou strašně super a já se těším, až je znovu uvidím. Rozesmálo mě to a roztrhalo mi to srdce, když... Vy, co jste viděli, tak nejspíš víte. Ta scéna mě zničila, ale musela tam být. A že by Abrams nepřišel s ničím novým a jen předělal Novou naději? Myslím, že ne, a i kdyby ano, vadit mi to nebude, protože Nová naděje je skvělá, Síla se probouzí je skvělá a já se nemohu dočkat dalšího dílu. 4,5/5


Doctor Who, 9. série (2015)
Svůj filmový rok jsem zakončila na Silvestra vánočním speciálem Doctora Who, s kterým jsem se rozloučila s devátou sérií a mohu netrpělivě v klídku čekat na tu desátou. Musím říct, že zpočátku jsem měla z této série rozporuplné pocity. První čtyři díly mě moc neuchvátily. Jelikož jsem neviděla klasického Doctora Who, nemám takový vztah k Davrosovi a Dalekům. První dva díly mě bavily, ale neuchvátily. Zato další dva díly pro mě byly docela zklamáním, moc mě nebavily, i když v sobě měly pár prvků, které se mi opravdu líbily (jako například hluchoněmá postava). Od prvního dílu s Maisie Williams jsem se ale zamilovala a každý další díl už mě bavil naplno. Nakonec tedy můžu říct, že to byla velmi povedená série a já se nemohu dočkat té další. A který díl byl podle mě nejlepší? Šíleně se mi líbily ty se zygony, Face the Raven mě totálně zničil a zlomil mi srdce, ale byl nádherný, ale fakt asi ten nejlepší, nejdoctorovější a nejvíc mindblowing byl Heaven Sent - ten mi sebral vítr z plachet. 5/5

Ne sice nejlepší film tohoto měsíce, ale rozhodně na mě nejvíce zapůsobil a nejvíce ve mně zůstal.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.