sobota 27. února 2016

Knihomolčino dětství (2)

Jelikož jsem zpátky ve své domovině u svých starých knih, můžu vám představit další tři, které na mě měly veliký dopad a dodnes si je nesu v srdci. A stále to budou pohádky, i když trochu jiné, než které by vás nejspíš napadly jako první.

Pohádkový dědeček (Eduard Petiška, OTTOVO nakladatelství, 2002)
Tohle byla určitě jedna z mých nejčtenějších knih v dětství, ale poté jsem po ní už nesáhla. Nějakou dobu byla ztracená a já na ni nemohla přestat myslet. Pak se ale znenadání objevila a já měla neskutečnou radost, ale nepamatuji si, že bych ji kdy od té doby přečetla. Ráda jí ale listuji a připomínám si ji nádhernými ilustracemi pana Milera a vzpomínám na ty pohádky, které mi v dětství dělaly radost - Jak se kluci neuměli spočítat, O semaforu, který nechtěl cvičit, O nenasytném vrabci, Jak stavěli v Kocourkově školu, Jak dělalo prasátko převozníka a mnohé další. Pevně věřím, že kdybych knihu opět začala číst, hned bych si vybavila, o čem všechny byly.



Pohádky o zvířátkách (Svojtka & Co., 2004)
Líbí se mi, jak mají všechny tyto knihy povolenou vazbu. Jak je už na omak a při prvním otevření cítit, že tato kniha byla otevřena předtím už tolikrát. Proto nezacházím se svými současnými knihami v rukavičkách - chci, abych to samé cítila v budoucnu i u nich. Tuhle knihu pohádek (i když já sama je spíš považuji za prachsprosté a obyčejné úžasné bajky) jsem četla mnohokrát. Podle roku vydání soudím, že jsem ji nejspíš četla i sama sobě - možná to byla i jedna z prvních knih, co jsem byla sama schopna přečíst! Každopádně v této knize najdete opravdu obrovské množství pohádek, ale velká část z nich má třeba jen dva odstavce a zbytek stránky je vyplněn barevnými ilustracemi. To mi moc vyhovovalo, protože když jsem měla náladu na krátký příběh nebo dlouhý příběh, nemusela jsem si složitě vybírat knihu, mohla jsem si vybrat v rámci této jedné z různých příběhů. A všechny byly výborné a ze všech jsem se toho mnohé naučila...



Mám jiné (a hezčí) vydání,
ale tohle bylo jediné,
které jsem na internetu našla
Velká kniha pohádek (Brian Morse, Fragment, 2003)
A toto je pravděpodobně úplně má nejoblíbenější pohádková kniha. Četla jsem ji několikrát jako malá i jako velká, stále se k ní vracím a čtu ty příběhy stále dokola. Opakuji se, ale i zde najdete překrásné ilustrace - ona asi dětská kniha bez dobrých ilustrací za moc nestojí. Ale také tu najdete tolik pohádek! Kniha začíná výběrem z klasiků - Charles Perrault, bratři Grimmové, H. C. Andersen, lidové pohádky jako Tři malá prasátka nebo Janek a fazole,... A postupně kniha přechází v moderní básničky a pohádky od pro mě jinak neznámých autorů jako J. Stimson, L. Hammond nebo N. Baxter. Ty klasické mají svoje kouzlo stejně jako ty nové, které jsou většinou dost ztřeštěné, ale opravdu poučné a zábavné, svou novotou možná i lépe promlouvají k dětem v dnešní době. Dle mého názoru si v této knize vybere každý. Je tak rozmanitá a krásná, že nejspíš proto se stala mou nejoblíbenější...

2 komentáře:

  1. Taky jsem plánovala podobné články. :) Ale neznám ani jednu z knížek, co tu máš. Vypadají, ale moc pěkně. :) Mám něco podobného jako je ta Velká kniha pohádek a taky jsem jí měla hrozně ráda, už jsem ty pohádky potom i znala na zpaměti. :3
    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.