sobota 12. března 2016

Co se nám odehrává na prknech...

Posledních pár měsíců jsem se měla do divadla dostat častěji, ale nakonec mi to bohužel nevyšlo, i tak vám ale dnes přináším pohledy na tři hry, které jsem v poslední době viděla.


filip_banner.jpg
Ve škole jsme probírali Wildea a mě zamrzelo, že jsem ještě nikdy v divadle neviděla Jak je důležité míti Filipa a že vlastně ani nevím, o čem tato hra je. Tak jsem to jen tak prohodila před mamkou, aniž bych tím něco zamýšlela, a ona pár dní (ne-li den) potom přišla s předčasným vánočním dárkem pro mě - že si uděláme výlet do Brna do Mahenova divadla. A že ten výlet stál zato! Obdivuji každého, kdo dokáže vymyslet takovou překombinovanou blbost, která nakonec dává perfektní smysl. Miluji záměny identit a vtipné situace, které z toho vznikají. Tohle byla prostě divadelní komedie jak má být a líbila se mi po všech stranách - i po té straně, jak to Brno převedlo na svá prkna. Herci přehrávali tak, jak je to slušné a vtipné, a já se díky tomu báječně bavila. A upřímně jsem se zamilovala do Petra Jarčevského, který hrál Algernona - z jeho projevu jsem nemohla sedět klidně, ten si to tam tak užíval, že nešlo, abyste si to neužívali i vy s ním. A co víc - poprvé jsem v divadle viděla, jak herci předstoupili před oponu a bavili publikum tím, že přestali hrát své role. To byl takový splněný divadelní sen, protože jsem to chtěla zažít už hrozně dlouho. 4/5


Toto představení jsem viděla podruhé. Poprvé to bylo ještě před lety v původní sestavě, ale to jsem byla hodně maličká, takže si z toho pamatuji málo. Tehdy jsem ale tento muzikál milovala. Už předtím jsem na jeho písničkách víceméně žila, a když jsem to pak viděla na scéně z první řady - splněný sen. Tentokrát jsem si ale odnášela trochu smíšené pocity.
Ten příběh je úžasný a miluji, jak je převeden na scénu. Má to příběh, má to náboj, napětí, trochu romantiky a kupu přátelství. Ten příběh je skvělý, ale občas mi to přišlo trochu rozpačité. Některé scény byly opravdu klišoidní, a to především ta plátna, na která promítali záběry - to bylo jak ze španělské telenovely. Totálně ulítlý! Počítačové efekty jedině na škodu - působí lacině, zastarale. Preferuji klasičtější divadlo - méně techniky a více herecké práce.
Co se mi ještě nelíbilo, byla vsuvka Plancheta a toho druhého mamlase uprostřed představení. To mělo být jako vtipné? Mně to přišlo totálně stupidní a hloupé. Takový typ humoru určitě nebyl můj šálek čaje. A druhá věc, ze které jsem nebyla nadšená, byl zpěv. Zpěvačky mě tedy vůbec nepřesvědčily a nejvíce mě zklamala představitelka královny Linda Finková - nevýrazný zpěv a chvílemi mi to přišlo i falešné a nedozpívané. Ostatní ženy taky nic moc, chlapi o něco lepší, ale Richelieu byl parádní. Největší husinu jsem měla z něj - ten zpěv! To bylo něco, to byla nádhera!
Ale i když na tomto představení bylo hodně věcí, co mi vadilo, včetně takové komerčnosti na úkor kvality, má to nakonec takovou atmosféru a ty písničky jsou tak dobré, že jsem si to i přesto všechno moc užila. Zážitek z dětství to ale nepřekonalo. 3/5


Národní divadlo jsem vždy měla ráda, protože vždy bylo zárukou kvalitního představení. Minulý rok mě ale trochu zklamalo činohrou Ze života hmyzu, která byla nejenom zvláštní a podivná, ale i docela nudná a přehnaná. U Othella jsem se bála jedině toho, že to zase přeženou a udělají z toho šílenou modernu. Ale naštěstí ne. Nebylo to sice klasické pojetí, bylo zmodernizované, ale vkusně a decentně, přesně tak, aby to vyjádřilo, jak byl Shakespeare nadčasový, přitom ale aby nepošpinili jeho odkaz. Bylo to velice emotivní, a to především díky perfektním hereckým výkonům. Všemu kralovali Karel Dobrý s Davidem Prachařem, ale výborní byli všichni, až na mladého Patrika Děrgela, který mi jediný tak úplně nesedl tím, jak hrál, protože jsem mu prostě nedokázala uvěřit. Atmosféru pak skvěle doplňovala zajímavá, lehce bizarní hudba, zvuky praskajícího gramofonu a práce se světlem a siluetami. Také mě nadchlo provedení "černého Othella" - namísto toho, aby jeho namaskovali černě, všichni ostatní měli bledé obličeje a Othello dostal jen lehkou mozaiku na pažích. To mi přišlo jako výborný, nečekaný nápad. Několikrát mi přeběhl mráz po zádech, vypjaté scény mě opravdu napínaly zevnitř a naštěstí jsem neměla tendenci se v nevhodnou chvíli smát, Othellovo šílenství bylo zahráno přesvědčivě, drsně, ale díkybohu vůbec ne směšně. Po přestávce jsem se ale do druhé poloviny už nemohla tak dostat a samotný konec mi přišel lehce uťápnutý, jako by už všechny nápady byly vyčerpány v první polovině, ale i tak to bylo velmi dobré. Pokud tedy chcete vidět dobrou Shakespeareovu adaptaci a nevadí vám modernější ladění, určitě můžu doporučit právě tuto. 4/5

4 komentáře:

  1. Na Filipa jsem chtěla jít, nějak se k tomu nemohu dokousat. Byla jsem na dvou divadlech, která jsou podle známějších knih. Brali jsme ruský realismus, tak jsme byli na Mrtvých duších v Městském. S Istenikem v hlavní roli. Toho chlapa miluju! A pak na Běsech, též v Městském, ale to bylo jen inspirováno, takže to nebyla přesná knižní adaptace. I tak doporučuji. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak taková představení by mě zajímala! Já jsem z ruských her viděla snad jen Strýčka Váňu ve Stavovském a ten byl tedy také dost dobrý. :)

      Vymazat
  2. Na Othella bych někdy hodně ráda zašla. Tu hru mám hodně ráda a zajímala by mě další nastudování. Asi bych měla začít víc chodit do divadel! :)

    OdpovědětVymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.