pondělí 14. března 2016

Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, diváka!

Polednice

Horor / Drama / Mysteriózní
Česko, 2016, 90 min

Režie: Jiří Sádek
Scénář: Michal Samir
Kamera: Alexander Šurkala
Hudba: Ben Corrigan
Hrají: Aňa Geislerová, Karolína Lipowská, Daniela Kolářová, Zdeněk Mucha, Jiří Štrébl, Marie Ludvíková, Tomáš Bambušek, Halka Třešňáková

Premiéra: 3. 3. 2016
ČSFD




Já a horor nejsme moc velcí kamarádi, protože jsem viděla většinou ty špatné a na ty dobré se bojím podívat sama a málokdy najdu někoho, kdo by se se mnou na ten kvalitní podíval. Když jde ale o český horor, který vypadá tak zajímavě a podle recenzí přeci jenom není až tak děsivý, a dokonce najdu parťačky, které by se mnou do kina zavítaly, nemůžu si něco takového nechat ujít! České filmy ale mohou dopadnout tak i tak - zažila jsem už zklamání v podobě Lídy Baarové a úžasný zážitek v podobě Rodinného filmu. Ale než jsem viděla Polednici, přečetla jsem si pár rozpačitých recenzí. A nejspíš právě díky tomu jsem byla tak překvapená. Můžu ale říci, že velice příjemně.

Příběh Erbenovy Polednice je obecně známý a velmi oblíbený, není se proto co divit, že si ho tvůrci vybrali jako námět pro tento film. Nemůžete tedy očekávat, že by toto bylo adaptací samotné básně. Jde o pouhý námět děsivé ženy, která unáší děti, který byl převzat a rozpracován ve velmi zajímavé psychologické drama jak po obsahové, tak i po vizuální a umělecké stránce.
Zde bych přestala používat slovo horor, které tento film zcela nevystihuje a v divácích by mohlo vyvolat mylná očekávání. Polednice je psychologické drama, thriller s pár hororovými prvky, ale ty patří k tomu nejslabšímu z celého filmu. Proto si to odbudu už teď, abych po zbytek recenze mohla jenom chválit. Mezi zmíněné hororové prvky patří několik "lekaček", scén, při kterých vás vyděsí kombinace hlasité hudby nebo zvuku spíš než to, co vidíte na plátně. Ale ani to vás zcela nenechá klidnými. Já lekačky v hororech nemám ráda, protože mi to přijde jako laciný prostředek, jak člověka vyděsit. Ano, funguje to, ale je to vlastně šíleně prosté. Proto mám radši, když ve vás horor buduje vnitřní strach a napětí, které vás zžírá tak, že se bojíte, zda s vámi není nikdo v místnosti, ale v samotném filmu nemusí být jediná lekací scéna. Takže pokud se Polednice snažila být hororem, vybrala si k tomu ty nejjednodušší prostředky. Všechno ostatní je ale mnohem komplexnější a mnohem lepší.
Když tedy na Polednici nahlédneme jako na psychologický thriller či drama, je to mnohem přesnější a mnohem více to filmu lichotí, protože v tomto žánru se dle mého názoru ukázala perfektně. Jde o zajímavou a znepokojivou studii o matce, která ztratí manžela a neřekne to své dceři, ve které nadále vzbuzuje falešné pocity, že se otec vrátí a že je vše v pořádku. Nejenom že sama matka se začne sama v sobě ztrácet, začne to i nebezpečně ovlivňovat její dceru a bezpečí všech okolo. A právě matčin vývoj, v podání výborné Ani Geislerové, je ve filmu tím nejděsivějším tahounem, tou pravou pákou, která ve vás vzbuzuje nějaké napětí a vnitřní nepokoj.
Kromě skvěle zvládnutého příběhu s výbornou pointou mě však film velmi zaujal i svou vizuální podobou. Zasazení podobného snímku do parného léta, které hraje zlatými odstíny, je více než nezvyklé. Tísnivou atmosféru klasicky vyvoláte tmavými barvami, nocí a tmou, nikoli slunečními paprsky a rozzářenými obilnými lány. Právě tak to ale fungovalo parádně a moc jsem ocenila, že se podařilo vytvořit tu potřebnou atmosféru právě v takových podmínkách. Nakonec vás ale to horko, sucho, pot a netekoucí voda dostanou víc než vlhký a tmavý sklep.
K umělecké stránce se musím také zmínit o skvěle stylizovaných "Polednicích", scénách s čmáranicemi v sešitu, opakování jedné a té samé pohádky, která nakonec vyústí v působivý závěr, který naší partě docvakl až při zpáteční cestě autem a nechal nás udiveně sedět s pusami dokořán, a scény s pouhými náznaky toho, co se stalo. Některé filmy mají tendenci vše vysvětlovat dopodrobna a o náznacích si mohu nechat jenom zdát, ale tady byly provedeny decentně, přesto se dalo v klidu odhadnout, co se stalo.
Jak už u mě bývá zvykem, u českých filmů mě často irituje humor a herecké výkony. Tady jsem si ale naštěstí rvát vlasy nemusela. Humor tu byl střídmý, občasný, ale vlastně celkem povedený, nic nerušil, ale když se objevil, dokázal rozesmát. Herci sami se nemohli tolik předvést jako Aňa Geislerová, která pro to ve své roli měla prostor, ale i tak hráli příjemně a můj pozitivní zážitek mi tedy vůbec nezkazili, z čehož jsem měla šílenou radost.
V závěru se naše skupina shodla, že se nám všem film neskutečně líbil, rozebraly jsme ho tak, že jsme v něm našly další skryté podtexty, které jsme tam možná viděly jen my, ale i tak si myslím, že je to známkou toho, že se v tomto filmu skrývá mnohé a každý si v něm něco svého najde. V první řadě to je ale zajímavý český film, který baví a vnáší k nám nový vítr. I když to nebylo perfektní, bylo to velmi, velmi dobré.

Hodnocení: 4/5

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.