pátek 4. března 2016

Wrap Up a TBR | ÚNOR 2016

Se mnou a s knihami se to má následovně - stále čtu se stejným nadšením, ale jiným přístupem. Před blogem jsem nevěděla o knihách, co vycházely, nevěděla jsem, co je moderní číst, jen jsem chodila do knihovny a vybírala si knihy náhodně. Po blogu jsem objevila tolik knih, že mě začalo stresovat, že je nikdy nestihnu přečíst. Snažila jsem se jich za měsíc přečíst co nejvíce a kvůli tomu jsem průběžně kontrolovala, kolik jsem už přečetla stran a kolik mi jich zbývá do konce. Stresovala jsem se, že je půlka měsíce a já zatím přečetla jen jednu knihu...
Ne že bych si to čtení i tak neužívala, ale začínal mě tento přístup štvát, protože jsem se víc starala o okolí než o tu danou knihu. Chtěla jsem to přestat tolik řešit, chtěla jsem prostě číst pro radost a ničím se nestresovat. Tak jsem dost změnila přístup, tím pádem čtu mnohém méně. Za únor jsem proto přečetla jen 2 knihy, jednou z nich byla ale největší bichle, kterou jsem v životě přečetla, takže Harry Potter a Fénixův řád se posunul na druhé místo.


Přečtené knihy

Rozmarná léta českého filmu (Jaroslav Sedláček)
Jak vidno, únor jsem věnovala především svému filmovému vzdělávání. A konečně jsem si začala vyplňovat mezery ve svém poznání českých filmů, proto jsem si i ráda přečetla tuhle krátkou publikaci, do které se toho ale vešlo celkem dost. Jsou nám v ní představeny všechny okolnosti a filmy, které v daném roce vyšly, což dohromady dává velmi dobrou knihu, celkem i čtivě napsanou, ale sama musím konstatovat, že české filmy z let 1989-1998 moc zajímavé nejsou. Doba pro filmaře to u nás byla těžká, a to se projevilo i na filmech, protože fakt nevycházelo mnoho výjimečných snímků. 4/5

Dějiny filmu (Kristin Thompson, David Bordwell)
Tohle je naopak ale úplně jiný kalibr. Do osmisetstránkové bichle toho narvete spoustu, tato dvojice tam toho ale narvala ještě víc a všechno to dokázala spojit do čtivého a přehledného celku se spoustou obrázků, doplňujících informací a odkazů na další publikace. Dozvíte se tam opravdu všechno, co se ve filmových dějinách dá objevit. Doopravdy obdivuji a smekám před autorskou dvojicí, že dokázala sestrojit takové dílo, že zhlédla takové množství filmů a že je všechny dokázala zařadit nejen mezi další filmové souvislosti, ale i mezi souvislosti všech ostatních jevů, které v dané době společností cloumaly. Nevěnují se pouze Hollywoodu, ale rozebírají i malé africké kinematografie a nevynechávají samozřejmě ani Asii, Jižní Ameriku nebo Evropu. Je to neuvěřitelně působivý celek, který bych si moc přála mít doma. Stejně tak jako jejich další publikaci Umění filmu, kterou nemůžu nikde sehnat, takže kdybyste věděli o někom, kdo ji prodává, měla bych zájem! 5/5


Rozečtené knihy

Naprosto osvětleno (Jonathan Safran Foer)
Tuto knihu jsem si už dlouho chtěla přečíst, stejně jako všechny ostatní od tohoto autora, ale musím říct, že mě hodně zaskočila. Čekala jsem poměrně klasický román ze současnosti, možná romantický, dramatický nebo klidně humorný, ale tohle je něco úplně jiného. Je to sice román (víceméně) ze současné doby, ale je napsán a vyprávěn tolika styly a tak zvláštně, že jsem si na to musela dlouho zvykat. Teď už jsem v jedné třetině a myslím, že jsem si konečně zvykla a začínám si to užívat, ale chvilku jsem přemýšlela, že knihu nedočtu. 


TBR

Jíst zvířata (Jonathan Safran Foer)
A tady máme druhou knihu pana Foera, podle které asi můžete usoudit, proč jsem si ji vybrala. Foerovy knihy mě zaujaly už předtím, než jsem se dozvěděla, že je vegetarián, ale nebudu se tajit s tím, že mi hned přišel sympatičtější, když jsem to zjistila. Snad se z této publikace dozvím něco nového.

451 stupňu Fahrenheita (Ray Bradbury)
Tato kniha mě zaujala už před několika lety, když se o ní moje profesorka zmínila na hodině literatury. Říkala, že 451 stupňů je teplota, při které hoří papír, a mně to přišlo hrozně zajímavé, když se v knize jedná o pálení knih. Tak uvidíme, co na ni řeknu.

Démanty všednosti (S. Přádná, Z. Škapová, J. Cieslar)
Tato kniha už tu párkrát byla a stále se na ni chystám a těším se na ni, ale ta písmenka nahečmaná na sebe mě nepřestávají děsit...

Diagnózy času (Jan Lukeš)
I tahle je pozůstatek z minula, ale moc se na ni těším, tak doufám, že se na ni vrhnu co nejdříve.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.