středa 2. března 2016

Zkouknuto | ÚNOR 2016

Myslela jsem si, že leden nepřekonám. Jednak jsem si říkala, že už zase startuje škola a bude to tak náročné, že mě ani prázdniny nezachrání, takže tolik filmů neuvidím. Opravdu jsem si to myslela, protože zpočátku jsem fakt na filmy neměla čas a myslela jsem si, že vám jich tady moc nepředstavím. Ale nevím, jak se to stalo, ale já jich viděla fakt hodně. Jakože mrtě i na mě. Celkem 26. A většina z nich byla opravdu špičkových - s vysokým hodnocením jsem tentokrát moc šetřit nemohla.
Nicméně si myslím, že březen už takový nebude. Jednak nebudou prázdniny, já na týden jedu do zahraničí a ve škole přituhuje, takže se to nakonec asi scvrkne na víkendové filmové večery. Ale uvidíme. Třeba nakonec i sama sebe překvapím...



Romeo and Juliet (Carlo Carlei, 2013)
Když jsem zhlédla tento film, uvědomila jsem si, že jsem snad nikdy předtím R&J ve filmové podobě neviděla. Znám ji pouze z divadla, takže tady vám nemůžu tuto verzi porovnat s některou ze starších. O tomto filmu začnu pozitivně, protože není skrz naskrz špatný. Moc se mi líbily kulisy a prostředí, ve kterém se příběh odehrával, působilo to autenticky a velmi romanticky, takže za to palec nahoru. Stejně tak se mi líbilo, že dialogy zanechali v původní verzi, i když to ve filmu působí trochu nepřirozeně - Shakespeare je ale Shakespeare. A nakonec se mi líbila představitelka Julie Heilee Steinfeld, která vypadala opravdu mladě a je krásná, přitom vypadá jako normální holka, takže mi přišla jako ideální novodobá Julie. Ale jinak je ten film dost průměrný. Nenabízí zase nic až tak nového, příběh je jen odvyprávěn, herecké výkony ničím výjimečné nejsou, i když jsou vlastně fajn a v pořádku, ale především mi tak trochu vadily opravdu kýčovité záběry. Takový ten pohled na Romea (jehož představitel Douglas Booth se mi na něj moc nehodil...), když zrovna pozvedne oči, košile na prsou rozhalená, oohh... Je to tak romantický příběh, že nepotřebuje toto přikrášlování. Jinak je to ale moc příjemný film. 3/5

Matrix (Andy a Lana Wachowski, 1999)
Matrix byl jednou z těch mých filmových ostud. Viděla jsem ho poprvé v životě. A já tušila, že bude dobrý, ale netušila jsem, že by mě to mohlo až tak bavit! Pokaždé si u akčních filmů stěžuji, že to je jen o té akci a příběh pokulhává. Ale tady tomu tak vůbec není - příběh to má, a to úžasný. Ta myšlenka mě opravdu nadchla a myslím, že byla zpracována výborně. Skvěle odvyprávěná i natočená, ale ty ikonické záběry jsem znala už dávno předtím. Takže za sebe určitě můžu doporučit i těm, kteří se podobným filmům vyhýbají ze stejných důvodů jako já. Matrix stojí zato vidět. 4,5/5

Šílený Max: Zběsilá cesta (George Miller, 2015)
Ultimátní vítěz letošních Oscarů a musím říct, že právem. Neřekla bych, že to byl nejlepší film roku, ale všechny ty ceny si zasloužil. Když jsem prvně viděla trailer na tento film v kině, absolutně mě to ničím nezaujalo. O původní sérii jsem nikdy předtím neslyšela a celý trailer byl jen o autech v poušti - pro mě naprosto nezajímavé téma. Ale pak jsem viděla všechny ty přechválené recenze, s kterými se po premiéře roztrhl pytel, a mě to nahlodalo. Původně jsem si chtěla pustit původní trilogii a pak až tento nový díl, ale nakonec jsem to nevydržela a pustila si rovnou tenhle. A byla jsem překvapená hned dvakrát. Jednou tím zjištěním, že je to vlastně o ničem. Nejdřív jedou na jeden konec pouště, pak to otočí a jedou zpátky. Druhým překvapením ale bylo, že mě to nehorázně bavilo! Já jsem od toho nemohla odtrhnout oči - převálcovala mě ta vidina postapokalyptického světa dovedená do uměleckých detailů, neuvěřitelné badass postavy a nekonečná akce, která neztrácí dech. A tady se mi totálně vyvrátilo mé přesvědčení, že se mi nelíbí filmy, které jsou jen o akci. Tady není skoro nic jiného než ta akce, ale přesto se mi to neskutečně líbilo. Takže evidentně, když to někdo umí, tak se mi líbí i takovéto filmy. 4,5/5


Zámek v oblacích (Hajao Mijazaki, 2004)
A nyní jsem viděla už tu kompletní slavnou Mijazakiho trojici a můžu se pustit do jeho už méně profláknutých filmů. Musím říct, že Zámek v oblacích se za Princeznu Mononoke zařadil na druhé místo, protože to zkrátka bylo krásné a magické. Moc mě to bavilo, bylo to jako vždy jiné, zajímavé a zábavné, ale zase musím říct, že mi tam spoustu věcí nedávalo smysl. Mohla bych to svalit na pohádkovost, tedy to že všechno přeci nemusí dávat smysl, když jde o fantasy, ale tak trochu přemýšlím, jestli by mi v pochopení nepomohlo přečtení knižní předlohy. Jinak to byl ale moc krásný příběh, který se zaměřil pořádně i na postavy, což bylo moc příjemné. Klasického anime se stále ještě trochu bojím, ale Mijazaki je pro mě zatím více než dostačující bezpečné útočiště. 4/5

Zkáza krásou (Helena Třeštíková, Jakub Hejna, 2015)
Po Renčově Lídě Baarové jsem se šla poprvé podívat do našeho skromného promítacího sálku u nás ve městě. Normálně tam prý chodí tak deset lidí, ale teď tam bylo vyprodáno. Celé město se sešlo, aby vidělo tento film. A myslím, že za to stál. V oblasti dokumentů jsem stále tak trochu nováček, takže pořádně nevím, co dělá dobrý dokument, ale tohle mě moc bavilo a hodně jsem se toho dozvěděla. Bylo to zajímavé, poučné, často i emotivní, i když to ve vás vždycky nevyvolávalo zrovna soucit, ale i tak mě to nahlodalo a ještě teď nad Baarovou občas přemýšlím. Takže za sebe můžu doporučit. 4/5

Život je krásný (Roberto Benigni, 1997)
Tento oscarový snímek jsem si chtěla pustit už hodně dlouho a shodou okolností jsem si ho pouštěla na stejném místě jako minulý měsíc Zelenou míli. A povídala jsem vám, jak jsem u ní hodně, hodně brečela? Tak tady jsem hodně, hodně, hodně, hodně brečela. Tenhle film mě nadchnul, a kdyby později nepřišly další pecky, určitě by to byl tip měsíce. Tohle je neuvěřitelná komedie, která dokázala s umem, pokorou a celou svou úžasností vtěsnat veselí do koncentrační tábora. A vůbec to nepůsobí nepatřičně, protože ten důvod je prostě nádherný. Tohle mě prostě dostalo. Opravdu vtipné a opravdu dojemné. Tento film přesně vystihuje to, jak je život krásný. 5/5

Saulův syn (Laszlo Nemes, 2015)
Nový nejlepší zahraniční film podle Akademie a já se přidávám. Ostatní kandidáty jsem sice neviděla, ale za Saula bych ruku do ohně dala hned. Mně se tento film líbil neskutečně. Další shodou okolností jsem během měsíce zhlédla hned několik filmových pecek s tématikou druhé světové války. Máte pocit, že o tom už bylo všechno řečeno a natočeno? Já jsem si to také myslela, ale Saulův syn jasně ukazuje, že ne. Na koncentrační tábory vnáší úplně nový pohled, který je po většinu filmu nalepen hlavnímu hrdinovi na záda. A ačkoli kvůli tomu půlku obrazu nevidíme, je to drsné. Je to fakt překrásně natočené, mně se ta kamera líbila moc, ale třeba bráchovi to vadilo. Nemělo to sice děj v pravém slova smyslu, ale vytvořilo si to výbornou atmosféru, díky které neztrácíte pozornost, i když se tam třeba zrovna nic moc neděje. Hlavní hrdina hraje parádně, protože je celou dobu až děsivě klidný, ale s každým výrazem vytváří zcela nový pocit. A závěr je rovněž působivý, rovněž díky němu. Hodně umělecký snímek, který mého taťku a bráchu tolik nebavil, protože oni jsou zvyklí na přímočařejší styl kamery i vyprávění, ale pro všechny filmové nadšence s artovějším vkusem je tohle opravdový poklad. 4,5/5

Romance pro křídlovku (Otakar Vávra, 1966)
Byl Valentýn a já chtěla něco romantického, tak jsem si vybrala často doporučovaný český snímek z 60. let, podle čehož jsem usoudila, že nebudu zklamána. Ale trošičku jsem byla, i když stále můžu říct, že to je velmi dobrý film. Už po pár chvílích jsem si uvědomila, že tohle nejspíš nebude ten romantický film, co jsem hledala, ale to jsem přehlédla a přijala to, co jsem dostala. A je to moc zajímavý, pěkný, milý film. Bavilo mě to, ale moc si z toho už nepamatuji. Nemělo to pro mě žádný wow-moment, spíš si pamatuji, že jsem tam několik věcí nepochopila. Ale na druhou stranu to bylo krásné vyprávění, letní, lyrické, mladistvé a zamilované. Mělo to pro mě ale svá ale. 3,5/5

Insomnie (Christopher Nolan, 2002)
Tímto filmem jsem v únoru započala svou cílovou rovinku ve filmech Christophera Nolana, jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. A tímhle filmem mě rozhodně nezklamal, i když patří k těm jeho nejméně známým. Je to kriminální příběh odehrávající se na Aljašce, kde nezapadá slunce. To byl výborný nápad (i když zremakovaný), který ve mně nakonec vytvořil neuvěřitelně tísnivý pocit, i když byl celý film vlastně nonstop plný světla. Kriminální zápletka je zajímavá, i když třeba ne tak originální, určitě ale dostala nový háv díky Robinu Williamsovi, který vypadal tak neškodně, až mi z něj bylo trochu úzko, skvělému Al Pacinovi a Hilary Swank, tísnivé atmosféře, rostoucímu napětí a skvělému odsýpání děje. V určitých chvílích mi to hodně připomínalo Mlčení jehňátek, myslím právě stylem, jakým je to odvyprávěno (a vlastně nakonec i v některých konkrétních scénách), ale dějově to má pramálo společného. Normálně bych možná tento film nehodnotila tak vysoko, ale v rámci žánru mi to přišlo jako totální pecka. A ke svému uspokojení jsem dostala i pár klasických nolanovských mindfucků, i když ty tu tak výrazné nebyly. 5/5

Schindlerův seznam (Steven Spielberg, 1993)
A zde vidíte mou další ostudu, kterou jsem tedy konečně napravila. Tady jsem čekala na chvíli, až budu mít náladu a klid na tříhodinový film. A zase se to zdálo jako hodinka... Tenhle film si zaslouží všechny pocty, které kdy dostal a ještě dostane, protože se jedná o film hodnotný umělecky i obsahově. Spielberg prostě umí natočit film srozumitelný pro obyčejného diváka, dostatečně hodnotný pro kritiky a s neuvěřitelným přesahem. Židovské téma, koncentrační tábory a to všechno má svůj vlastní přesah už samo o sobě a těžko lze odsuzovat jakýkoli film, který se snaží o zpracování této tématiky, ale Spielberg dle mého názoru udělal nejkomplexnější film o tomto tématu, jaký jsem kdy viděla. Většina jiných filmů se zaměří na určité téma, určitou část, ale Spielberg si vzal ty tři hodiny, aby ukázal tento problém v co nejširším měřítku, aby toho zachytil co nejvíce, přesto zůstal velice konkrétní a osobní. Liam Neeson, Ben Kingsley i Ralph Fiennes podávají skvělé výkony, což už je však jen taková třešnička na dortu jinak už perfektního filmu. A ano, samozřejmě i tady jsem brečela. 5/5

Deadpool (Tim Miller, 2016)
Přijde mi trochu úsměvné, že jsem po tak hodnotném filmu zašla do kina na Deadpoola, ale i tady nakonec budu hodně chválit. Deadpoola jsem se bála, protože jsem měla strach, že mi ten humor nesedne. Ale sedlo. Jakože... Bylo to dost sprosté, ale bylo to natolik sprosté, nakolik to postava Deadpoola potřebovala. Ne každý vtip mě úplně dostal, ale většina mě fakt rozesmála. Na své jsem si přišla hlavně u filmových narážek a u X-Menů. Myslela jsem si, že mě superhrdinské filmy přestávají bavit, ale Deadpool je oživil novou energií. Vtipné mi také přišlo sledovat sama sebe - normálně totiž nepohrdnu romantickou zápletkou, ale tady jsem se přistihla, i když se mi ta zápletka líbila, že už chci, aby skončila, abychom se mohli zase přesunout k té akci. Takže tenhle měsíc jsem objevila hned několik svých nových tváří. 4,5/5

Návrat do budoucnosti (Robert Zemeckis, 1985)
Nechápu, že jsem tuhle trilogii nikdy dřív neviděla - přitom je to tak úžasný! Obnovenou popularitu si vysloužila minulý rok, díky tomu jsem se o ní dozvěděla, i když jsem se k ní dostala až teď. A nechápu proč až teď? Proč mi to nikdo nikdy předtím neukázal? Já ani nevím, jak to vyjádřit, protože si v duchu říkám, že jde přeci jenom o komedii o cestování časem - a sama jsem si před zhlédnutím říkala, jak tohle může být 48. nejlepší film na ČSFD?! Ale já chápu proč, i když nevím, jestli vám to dokážu vysvětlit. V zajímavostech jsem se dočetla, že na nějaké americké filmové škole scénář tohoto filmu předkládají studentům jako příklad "dokonalého scénáře", a to byly přesně moje myšlenky během filmu. Ten scénář neměl chybu. Vše, co bylo ukázáno v první polovině, bylo zužitkováno v druhé polovině, mělo to začátek, zápletku, vyvrcholení, konec. Šlape to celou dobu, já se nepřestávala bavit, smát, hihňat,... Tohle je prvotřídní feel-good film, u kterého si odpočinete, ale dostanete něco fakt zábavného a chytrého, i když se ve výsledku jedná fakt jen o obyčejnou komedii. Ale je to tak krásně retro a osmdesátkové a teenagerovské... To se musí líbit každému! 5/5


Americká krása (Sam Mendes, 1999)
Pokaždé miluji, když objevím nový oblíbený film. A tohle je jeden z největších objevů tohoto měsíce. Samozřejmě, že je to známý film, vždyť vyhrál pět Oscarů, ale i tak jsem si nemyslela, že je tak dobrý. I když... On nemusí být tak dobrý, ale je to přesně ten typ filmu, který miluji. Právě proto jsem se do něj zamilovala a hned ho přidala do své desítky nejoblíbenějších filmů (ale aby tam měl místo jisté, budu se na něj muset podívat znovu, a že se už na to těším!). Tak za prvé to je nádherný film o životě, o objevení života, o uvědomění si, že náš život je jen v našich rukou. Je to zároveň dost vtipné, satiricky poukazuje na konvence amerického života, je to romantické a všechno ve správném množství i pořadí. Je to napínavé a do poslední chvilky vlastně nevíte, co se nakonec stane. Mně alespoň konec hodně vyrazil dech. A nemůžu zapomenout na Kevina Spaceyho, který se díky tomuto filmu zapsal mezi mých deset nejoblíbenějších herců, protože to, co předvedl, mě naprosto dostalo. Minulý rok jsem ho viděla ve filmu Svět podle Prota, a když nějakého herce znám jen z jednoho filmu, nevím, jak moc různě hraje v různých rolích. Proto jsem čekala na dalšího Prota, ale Kevin Spacey jako by se mi proměnil před očima - to byl úplně jiný člověk! A věřila jsem mu naprosto všechno, byl dokonalý. Přirozený, přesto s hodně výraznými okamžiky, které mi naháněly husí kůži, jak přesvědčivé byly. Všichni ostatní herci byli úžasní, Annette Bening tu sošku taky měla dostat. Především však jejich postavy byly výborně napsané. Celý film byl jen o pár lidech a všichni byli charakterově tak bohatí, nebyli povrchní, dostali jsme šanci je poznat a vidět pohnutky pro jejich rozhodnutí. Tohle byl naprosto dokonalý film a jediný důvod, proč není tipem měsícem, je to, že si myslím, že je stále dost známý, a já vás chci navést k filmu, který tak známý není. Ale o tom později... 5/5

Fantastický pan Lišák (Wes Anderson, 2009)
Wes Anderson je můj oblíbený režisér, i když jsem žádnému jeho filmu zatím nedala plný počet hvězd. Možná jsem trochu přísná jen proto, že čekám na ten okamžik, kdy mě dostane tak, že spadnu ze židle. Jeho filmy jsou ale naprosté skvosty pro mé oči. Miluji zvláštní kameru, zvláštní styl natáčení, zvláštní osvětlení, zvláštní kulisy a jeho filmy jsou tak jiné, právě tak zvláštní, jak to mám ráda. Jsou veselé, barevné, vtipné a hrozně divné. Fantastický pan Lišák je naprosto výborný rodinný film, který se hodí jak pro děti, tak pro jejich rodiče, protože děcka budou bavit vtipná zvířátka, zatímco rodiče v nich najdou paralely, alegorie a vtipy pro znalejší/dospělejší. Je to tak milé a groteskní, že vám nezmizí úsměv z tváře, ale dokážete se i dojmout nebo naštvat. Je to zkrátka typický Wes Anderson, takže pokud se vám líbil Grandhotel Budapešť, podívejte se i na tento starší film, protože si myslím, že za to stojí a vy zklamaní nebudete. 4/5

Temný rytíř povstal (Christopher Nolan, 2012)
Dlouho jsem s tímto filmem otálela, protože jsem nechtěla, aby má oblíbená superhrdinská série skončila. Také jsem se trochu bála, že Temný rytíř nastavil laťku tak vysoko, že ji ani Nolan nepřekoná. Ale už ho znovu nesmím podceňovat, protože on překonal sám sebe! Sama nevím, jestli tohle bylo lepší než Temný rytíř, ale bylo to minimálně stejně dobré a nakonec báječné ukončení celé této trilogie. Pokud existuje jediná komiksová série, kterou musíte vidět, je to tato, protože to nejenom uspokojí komiksové fanoušky, ale i milovníky dobrých filmů, thrillerů nebo akčních trháků. Tento film v sobě úžasně snoubí akci, napětí, skvělé postavy, myšlenky přesahující přes rámec filmu, umí to být vtipné a plné hlášek jako ostatní superhrdinské filmy, ale je to mnohem, mnohem temnější, což mně se osobně líbí mnohem více. Projeví se tam nitra hlavních postav, opravdové emoce a pocity, které s člověkem cloumají. Je to výborně napsané, výborně zrežírované, výborně zahrané hvězdných obsazením, které nemá šanci zklamat, protože jsou všichni prostě úžasní. A nakonec ani tady nepřijdete o nolanovský mindfuck, který jsem já upřímně nečekala ani v nejmenším a po dlouhé době jsem si připadala fakt podvedená - tak, jak se člověk cítí, když zjistí, že si někdo pěkně pohrál s jeho myslí... No, a zmínit to musím i tady - brečela jsem. Klasika. *nesnáším loučení* 5/5

+ ještě jedna perlička: Pamatujete na tu velkolepou bojovou scénu mezi policisty a Baneovou armádou? Ta scéna vypadá výborně, bombasticky, ale když se zaměříte na bojující dvojice, které nejsou v hlavním záběru, uvidíte, že bojování jenom předstírají, a to vypadá fakt vtipně! Když se na to nezaměříte, nevšimnete si toho, ale když ano, budete mít co dělat, abyste nedostali záchvat smíchu...

Velká šestka (Don Hall, Chris Williams, 2014)
Do tohoto filmu mě tlačila kamarádka, která všechny mé oblíbené filmy kritizuje a málokterý se jí kdy zalíbí, proto jsem sama byla zvědavá, proč se jí líbil zrovna tento (důvod: ona miluje všechno japonské). A zatímco ona se se mnou skoro nikdy neshodne, já jsem se s ní v tomto shodla, protože tohle byl skvělý animák. Dlouho mi nedocházelo, že to je natočené podle komiksu od Marvelu, takže tu máme vlastně další superhrdinský film, ale je od ostatních natolik odlišný, že byste to možná stejně jako já nepostřehli do závěrečné potitulkové scény. Je to ale fakt vtipné, barevné, inovativní, plné přátelství, dobrých myšlenek a poslání, je to i smutné a animace občas bere dech. Na druhou stranu je to trochu předvídatelné, ale to nakonec nevadí, protože si vás to získá tak jako tak. Tenhle animák možná není v jednotlivých prvcích tak originální, ale všechny je poskládal do úžasného, nového celku, který je moc příjemný na koukání a vy nemáte pocit, že jste to už možná někde viděli. 4,5/5

Feast (Patrick Osborne, 2014)
Toto je pouze šestiminutový kraťas, který se v kinech promítal před Velkou šestkou a stejně jako ona vyhrál ve své kategorii Oscara. Nemůžu ho porovnat s jeho tehdejší konkurencí, ale mně se líbil moc. Je to moc roztomilý filmík, vyprávěný netradičně z pohledu psa a jeho žrádla, příběh zdánlivě o něm, ale skrytě o tom, co se děje kolem něj. Takže i když po příběhové stránce opravdu nejde o nic nového, je to moc hezké, milé, veselé, takže to určitě nejsou promarněné minuty. 4/5

Návrat do budoucnosti II (Robert Zemeckis, 1989)
Jelikož se mi tak moc líbila jednička, musela jsem si pustit i dvojku. Bohužel jedničku nepřekonala, ale i tak si to drželo své kvality, díky kterým je z toho stále dost parádní film. Scénář není tak dokonalý, pro mě osobně byl zpočátku trochu přeplácaný, než se ustálil, ale nakonec se to stejně úplně zamotalo, takže jsem byla ráda, že se orientuji. Ale nechci, aby to vyznělo, že je tento film nepřehledný, to vůbec ne. Na to, že si zahrává s časem, je až působivě přehledný a možná je v něm i méně paradoxů než v Doctorovi Who. Zpočátku jsem měla strach, že vtipy bude vykrádat z jedničky, jak to mají jiná pokračování ve zvyku, ale nakonec si k nim přidal i vlastní nové vtipy, takže jsem byla spokojená. Celkově to bylo stále zábavné, osvěžující, šílené a tak krásně retro, že jsem zklamaná být nemohla, i když už to tu jedničku nepřekonalo. 4/5

Sledování (Christopher Nolan, 1998)
S tímto filmem jsem dobíhala do cíle Nolanových filmů, dokud jsem si neuvědomila, že existuje ještě jeho studentský film, o kterém budu mluvit vzápětí. Nemůžu říct, že by se mi Sledování nelíbilo, ale zdaleka mě to tak nebavilo. Má to velmi zajímavý námět a ano, i tady budete překvapeni, i když ve mně to překvapení nedokázalo úplně vyznít. Neodhalila jsem to předem, jen mě to asi ale nedostalo tolik, jak mě to dostat mělo. Jen jsem tím chtěla říct, že to, co Nolan dělá - tedy že nás vždy s radostí vypeče -, dělal vždycky. Sledování má zajímavou atmosféru, autentickou i tím, že jsem herce neznala, což bude nejspíš platit pro více lidí. Ale nakonec mě to téma tak neupoutalo a trošičku jsem se nudila, i když celý film trval jen 69 minut. Špatný film to ale není. 3/5

Doodlebug (Christopher Nolan, 1997)
Tento kraťas trvá 3 minuty. Do třech minut se toho moc nacpat nedá, ale Nolan tam nacpal hodně dobrou pointu. Takže je to přesně tak, jak jsem řekla. Nolan chtěl překvapovat odjakživa a vždy se mu to daří. A tímto filmem jsem oficiálně doběhla do cíle Nolanovy tvorby - viděla jsem všechny jeho filmy. A upřímně se nemůžu dočkat na Dunkirk. Škoda, že si musím počkat ještě rok... 4/5

Seber prachy a zmiz (Woody Allen, 1969)
Musím podotknout, že tento film byl šestým snímkem, který jsem ten den viděla. Koukala jsem na něj v noci, protože jsem ho chtěla vidět, i když jsem byla unavená. Ale to jsem neměla dělat. Fakt mě to moc bavilo na začátku, pokud jsem zrovna nehýkala smíchy, tak jsem se aspoň pochechtávala, protože Woodyho vtipy tu jsou výborné. Celé je to natočeno dost vtipně jako pseudodokument s podmanivým hlasem vypravěče a já miluji vypravěče ve filmu. Ale bohužel jsem se tak moc bavila u první poloviny a z té druhé si toho tolik nepamatuji, protože jsem začala ztrácet pozornost. Byla jsem už unavená, takže mě mrzí, že jsem to radši nedokoukala ráno a neužila si to, takto z toho mám rozpolcené pocity, protože mám dojem, že mě to už nebavilo, i když to možná mohlo být tou únavou. Buď jak buď, Woody patří mezi mé oblíbence, takže tento nezdar skoro ani nepočítám, navíc když mě ta první polovina tak bavila! 3,5/5


Rodinný film (Olmo Omerzu, 2015)
V únoru jsem se dostala čtyřikrát do kina, což se mi nikdy předtím nejspíš nepodařilo. Chtěla jsem v kině především vidět Saulova syna a Rodinný film, obojí se mi splnilo a obojí bylo výborný zážitek. Rodinného filmu si velmi cením, cením si toho, že do českých vod vnese nový vítr, nový proud, ale mám obavy, že se neuchytí mezi diváky. Češi jsou zvyklí na české filmy, Rodinný film je spíš film evropský. Pyšní se moc krásnou kamerou, prací s postavami, hodně, hodně poklidným až táhlým dějem, který by právě mohl být tou největší překážkou, a nakonec vrcholí jako správné moderní, intimní rodinné drama. Je to hodně zajímavý snímek, protože se toho v něm hodně odráží (od vztahů, dnešní mládeže i společnosti až po tajemství,..), ale je to spíše o tom, že si ty odrazy pochytí divák sám, než aby mu je režisér naservíroval podnos. Je to docela pomalý snímek, takže se upřímně nedivím, že paní v kině usnula, i když mě to bavilo moc. Záleží na tom, jaký jste typ diváka. Pokud vám nevadí umělečtější snímky, tohle by pro vás mohlo být příjemné překvapení. Pokud jste ale pohodlnější divák, který na filmy kouká spíš jen proto, aby si odpočinul a nemusel moc přemýšlet, zajděte si radši na jiný český snímek. I tak by to ale byla škoda, kdybyste mu aspoň nedali šanci, protože je to opravdové světlo v temnotě chátrající české kinematografie. Ale to jsem možná moc pesimistická, protože každý rok u nás vzniká alespoň jeden velmi dobrý film. Jeden už máme určitě a je jím právě Rodinný film, i když pevně věřím, že další budou přibývat. 4/5

Jules a Jim (François Truffaut, 1962)
Tento režisér mi je nesmírně sympatický, protože podle všech článků o něm film miloval z celého srdce a právě z tohoto filmu je to vidět. Stejně tak, jako on miloval film, já jsem se zamilovala do tohoto filmu. Víte, že miluji Amélii z Montmartru, že? Já mám pocit, že Amélie je novou odpovědí na tento film z 60. let. I tady máme vypravěče, což se mi nemohlo zavděčit více, romantický příběh plný humoru, krásné záběry, milé herce, ale na rozdíl od Amélie je zde hlavní ženská postava Catherine s chlapci více než smělá. Mě ale mnohem více bavili právě Jules a Jim, kteří pro mě byli nesmírně zábavnými a zajímavými postavami, až mě udivovalo, co s muži dokáže udělat jedna nerozhodná ženská, a obdivovala jsem jejich přátelství, které mě uchvacovalo. Moc se mi líbil život a duše, které z filmu sálaly, při sledování jsem si nepřipadala, že ležím na posteli s notebookem na břiše, ale připadala jsem si plná života, snů a ideálů. Cítila jsem motýlky v břiše - tak moc jsem se do tohoto filmu zamilovala. Tento film je tak něžný, citlivý a veselý, jaká je moje filmová duše, takže spolu nádherně souzní. Tak nějak cítím, že je Jules a Jim mou druhou polovinou. Alespoň ve filmovém světě. 5/5

Škola základ života! (Martin Frič, 1938)
Tento měsíc jsem na sebe extrémně pyšná - nejenom, že jsem zhlédla tolik filmů, ale zhlédla jsem i své dlouholeté ostudy, ale doplnila jsem i své mezery v českých filmech. Škola základ života! byla mou ostudou dvojnásobnou, protože je to ostuda česká a já jsem opravdu více zahanbena českými filmy, které jsem neviděla, než těmi světovými. Nicméně teď už konečně chápu ty vtipy, co na nás učitelé stále zkoušejí! Staré české komedie jsou mi důkazem toho, jak se český humor zkazil. Nyní mě už české filmy nerozesmějí, ale ty staré ano. Škola základ života! je tak přesná, až mě děsí, že se to za ta léta na školách nezměnilo. Samozřejmě, že něco už není stejné, ale přístup učitelů i studentů, jejich chování, typy každého z těchto druhů, vztahy a situace, které nastávají - vždyť to je furt ta samá pohádka! Nám nadávají do zkažené generace, která se neumí chovat, ale ono to dříve nebylo o moc jiné. Zub času na této komedii nezahlodal ani v nejmenším a já jsem se bavila od začátku do konce. Normálně bych komedii nedala plný počet, kdyby pro mě neměla ještě nějaký vyšší přesah, ale tohle bylo tak trefné, že nemůžu jinak. 5/5

Nespoutaný Django (Quentin Tarantino, 2012)
Blížili se Oscaři a já jsem byla z Lea tak nervózní, že jsem musela zhlédnout nějaký jeho film. Djanga už jsem jednou rozkoukala, ale v půlce jsem usnula (ne že by to byla nuda, už bylo hodně pozdě), proto jsem se nyní těšila, až ho uvidím od začátku do konce. A myslím, že jsem už Tarantinovi přišla totálně na chuť. Štve mě, že to nedokážu úplně popsat, ale je to pro mě velice zvláštní situace, protože já jsem ten člověk, co má rád přemýšlivé, psychologické, hodnotné filmy s velkým morální přesahem, proto nedokážu úplně vysvětlit, jak to že se mi tolik líbí tarantinovské brutální komedie. Zkusím popořadě vyjmenovat, co se mi tolik líbilo tady na Djangovi - soundtrack, který poslouchám stále dokola, herci, kteří jsou naprostou úžasní, humor, který mě rozesměje, příběh, který mě nepřestává bavit. Tarantinovy filmy jsou dost založené na dialozích, které jsou někdy až příliš dlouhé, ale jsou tak vypiplané, že ani ty vás nepřestanou bavit, a když se zrovna nesmějete, tak jste napjatí jak kšandy. A než přijde nuda, už se začíná střílet a stříká krev. Normálně bych byla proti, ale mně se to tady prostě strašně líbí. Quentin Tarantino má neskutečný talent napsat a natočit skvělý příběh, který zkrátka baví. A zrovna tedy i Django má mnohá morální ponaučení, bere nás na docela drsnou cestu do minulosti, která sice často vyznívá směšně, ale ty důležité problémy jsou zachyceny hodně drsně, takže kromě bolavého břicha od záchvatů smíchu dostanete i husí kůži a mráz běhající po zádech. Tarantino je filmový alchymista, který přesně ví, v jakém poměru smíchat jednotlivé ingredience, aby vznikl výborný film. 4,5/5

Room (Lenny Abrahamson, 2015)
A nakonec film, který se sice do české distribuce dostal už na konci minulého roku, ale profrčel tu naprosto bez povšimnutí a je to nehorázná škoda, protože by určitě zaujal i většinové publikum! Je to docela nenápadný snímek, ale knihomolům určitě neušel, protože je adaptací známé knihy Emmy Donoghue, kterou jsem si chtěla přečíst, ale nakonec jsem si pustila film, na který jsem byla příliš zvědavá. On je to sice dost nenápadný snímek, ale je neskutečně nádherný a silný právě díky tomu, jak male vypadá. Kdyby vyhrál Oscara, určitě by to nebyl úplně krok vedle, i když by to bylo trochu nezvyklé, protože to přeci jenom není tak pompézní film jako ostatní nominovaní. Room je psychologické drama o vztahu matky a dítěte a je moc krásně zpracovaný, emotivní a rozhodně nenudí. Oba hlavní představitelé jsou skvělí, Brie Larson už má sošku doma, ale Jacobu Tremblayovi by také slušela, protože tak talentovaného dětského herce jsem už dlouho neviděla. Je to hodně dojemné, takže mě to rozbrečelo, ale přesto nemám dojem, že by to byl první plán filmu, že by z vás tlačil emoce za každou cenu. Vyprávěl příběh, ke kterému to patřilo, protože je to o životě a ten občas slzy přináší. Pokud ho ještě zastihnete v kině, běžte na něj, protože je opravdu skvělý. 4,5/5


10 komentářů:

  1. Ty jo těch filmů teda je! :) Zrovna jsem si říkala, že když jsou ty prázdniny, že bych se na něco mohla kouknout, takže díky za inspiraci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad vybereš něco, co se ti bude líbit! :)

      Vymazat
  2. Teda, tolik filmů, ale je fakt, že za poslední dobu jich mám také kolem dvaceti.
    Na Šíleném Maxovi jsem byla v kině a mile mě překvapil, byl skvělý. Stejně tak mám ráda Zámek v oblacích, Den je krásný a Deadpool rozhodně má spadeno na film roku. Velká šestka nebyla špatná, naopak, ale na druhou stranu mám raději jiné typy animáků. Django se mi poprvé nelíbil, ale jelikož přítel si ho zamiloval, tak jsem ho viděla několikrát a pokaždé se mi líbí více. Naopak Matrixu jsem na chut nepřišla.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaké animáky máš ráda? Stále hledám i jiné než klasické disneyovky nebo pixarovky :).
      Djanga jsem taky prvně hodnotila trochu hůře, ale to jsem ho neviděla celého, podruhé se hned posunul o úroveň výš! U některých filmů to tak zkrátka funguje. :)

      Vymazat
    2. Disney i Pixar mám ráda, ale Velká šesta s hrdiny i když byla dobrá, tak já raději ty ,,holčičí" :D Tak mezi oblíbené patří třeba Horton, Princezna a žabák, Na vlásku, Cesta do fantazie, Ledové království, Medvědí bratři, Doručovací služba slečny Kiki.

      Vymazat
    3. Jé, tak super. Díky moc za tipy! :)

      Vymazat
  3. To je hodně filmů! :-D Já za poslední dva měsíce viděla leda: Anna Karenina 2012(omg), Jih proti Severu z roku 1939, podle knižní předlohy, kterou jsem četla, a musím říct, že woooow! A tím s filmy končím. :-D

    Co se týče těch filmů, co jsi viděla, tak jsi zařadila mé oblíbené. Mijazaki je moje slabost, i když neumím napsat jeho jméno. Zkáza krásou, na tom jsem byla v kině. A rozhodně nechci jít na Baarovou od Renče, protože si myslím, že tohle mi dalo mnohem víc. Život je krásný je pro mě nostalgický, moc ráda jej sleduji, protože se tam snoubí sen a krutá skutečnost holocaustu. Asi dva roky zpátky jsem viděla hrozně moc filmů s touto tématikou, protože se o to zajímám. Proto i tohle. Stejně tak Seznam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U Jihu proti Severu a Anny Kareniny stále nevím, jestli mám furt čekat sama na sebe, až si to přečtu, nebo rovnou kouknout na filmy. Je to těžké dilema! :D
      Baarovou můžeš určitě vynechat, o nic nepřijdeš ;). Ale pokud máš tedy ráda podobné filmy jako Život je krásný a Seznam, tak určitě musíš na Saulova syna. To by mohlo být přesně pro tebe! :)

      Vymazat
  4. Tolik filmů? Páni! Tolik jsem jich neviděla snad ani za celý loňský rok dohromady! Několik jsem si opsala, vypadají skvěle a neslyšela jsem o nich :) A takys mi připomněla pár mých závažných filmových restů! Jsem ráda, že se ti líbil Zámek v oblacích - to je jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to taky zere dost casu, ktery bych mohla vyuzit i k vetsi produktivite, ale co uz... :D Tak hlavne at se ty vybrane filmy libi i tobe! :)

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.