sobota 23. dubna 2016

Lesk a bída Drábkových mušketýrů

Tři mušketýři

Zdroj: Klicperovo divadlo
Námět: Drábek-Belko-Král
Dramaturgie: Jana Slouková
Hudba: Darek Král
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Simona Rybáková
Texty písní: Tomáš Belko
Árie: Dagmar Pecková
Šermy: Petr Nůsek
Scénář a režie: David Drábek

Hrají: Miroslav Zavičár, Marie Poulová, Lubor Novotný, Jiří Zapletal, Filip Richtermoc, Jan Sklenář, Matěj Anděl, Jakub Tvrdík, Natálie Řehořová, Natálie Holíková, Jan Vápeník, Marta Zaoralová, Mikoláš Ridl nebo Mikuláš Vohlídka


Klicperovo divadlo v Hradci Králové je nejbližší velké divadlo u nás, v tomto ohledu se s ním může rovnat možná jen Východočeské divadlo v Pardubicích. Ale bohužel se nemohou rovnat už tolik v kvalitě, což mě mrzí, protože jsem obě divadla měla vždycky ráda a do Hradce jezdím pravidelně už několik let. Zatímco však od Pardubic mohu pokaždé očekávat alespoň solidní zážitek, z Hradce čím dál tím častěji odjíždím se smíšenými nebo přímo zklamanými pocity. Stále tam však najdete povedené inscenace, z těch, co jsem viděla já, určitě mohu doporučit Sestup Orfeův, Kytici nebo Labutí jezero. Tři mušketýry k nim však zařadit nemohu.

Zdroj: Klicperovo divadlo
David Drábek je velkou osobností současného českého divadla a shodou náhod dokonce absolventem katedry, na kterou bych se ráda sama dostala. Viděla jsem několik jeho her, úplně první z nich byli Jedlíci čokolády, na které mě tenkrát vzala mamka a moc jsme si to užily. Nejsem si jistá, na kolik jsem tehdy to představení pochopila, ale líbilo se mi to, proto jsem se pokaždé těšila na každou další Drábkovu hru, kterou jsem měla vidět. Bohužel jsem zjistila, že pro mě postupně ztrácejí smysl - přišly mi všechny na jedno brdo. Čím absurdnější, tím lepší? Tohle není typ progresivního divadla, které by se mi zamlouvalo. Přesto jsem chtěla dát Třem mušketýrům šanci, dokonce jsem se na ně těšila, byla jsem zvědavá,... Ale už během první poloviny jsem začala být nesmírně zklamaná.
Příběh tří mušketýrů patří mezi mé oblíbené. Nikdy jsem sice nečetla originál od Dumase, ale viděla jsem několik filmů a divadelních zpracování. Když jsem zjistila, že Drábek neinscenuje ten známý příběh, ale že vytvořil zcela nový, vůbec mi to nevadilo - naopak jsem byla potěšena, že nebudu dopředu vědět, co se stane. Toto nadšení mi nevydrželo dlouho.
Hned jak se zvedla opona, byla jsem nadšena - tak krásné kulisy jsem neviděla snad ani v Národním divadle, stejně tak nádherné kostýmy. Už ale v prvním obraze zastínil krásu kulis úvodní monolog Ludvíka XIII. v podání Miroslava Zavičára. Ten monolog mi přišel naprosto nesmyslný, protože v něm bez jakéhokoli vybídnutí začal vyjmenovávat svou rodinu. Působilo to zvláštně, nepatřičně, jako by si i sám král uvědomil, že plácá blbosti, ale aby to trapně nepřerušil, dokončil to. Doufala jsem, že se v průběhu vysvětlí, proč začal rozebírat své příbuzné, ale nevysvětlilo. Takových věcí, které jsem nepochopila, tam bylo mnohem víc.
Zdroj: Klicperovo divadlo
Samotný děj se točí kolem známé čtyřky mušketýrů, kteří dostanou od královny úkol, aby zabili Maura a jeho skupinu asasínů, kteří chtějí zabít ji a krále, a mušketýři se jej samozřejmě se ctí a hrdostí chopí. V příběhu nechybí kardinál Richelieu, Constance ani Mylady. Děj je postavený na tom, že vše nemusí být takové, jak se na první pohled zdá, a slouží jako berlička k závěrečné pointě, která má šokovat a především pobavit.
Musím uznat, že na té pointě by se dalo stavět, dal by se z ní udělat parádní fór, mohla by skvěle fungovat, pokud by se k ní nedošlo zcela primitivní cestou, tou nejjednodušší a nejlacinější možnou. Na mě to působilo tak, že pan Drábek dostal nápad, napadl ho ten závěrečný zvrat, potřeboval se však k němu nějak propracovat. Tak vymyslel naprosto banální, nezajímavou, tisíckrát omílanou zápletku, přimotal k tomu "dramatickou" vedlejší linii kolem Constance a Mylady, která nedávala nejmenší smysl a sloužila jenom k tomu, aby dostala mušketýry tam, kde je Drábek potřeboval mít.
Chyběl tomu smysl, napětí, drama, překvapení, ale především tomu chyběl vtip, ačkoli to měla být komedie. Jen pár vtipů mě pobavilo, 90 % z nich však vyšumělo do prázdna nebo byly tak trapné, že jsem se radši tvářila, že jsem je neslyšela. I bez nich to však nebylo ničím zajímavé, pouhopouhá nuda a šeď.
Zdroj: Klicperovo divadlo
A co samotné postavy? Pokud se nemýlím, nové postavy do tohoto příběhu přibyly pouze dvě - Maur a paní La Botanique, ale byly na tom stejně jako všechny ostatní charaktery, které byly z původního díla převzaty. Všechny byly stejně ploché a černobílé, měly předurčenou, předem vyšlapanou cestičku, kterou kráčely. Jeden charakterový rys, který slepě následovaly. Zdály se být mrtvé, neživé, studené, nelidské. Jednoduché charaktery mohou sloužit komedii, kde je důležité pobavit a nemusíte vytvářet psychologicky složité postavy, bohužel toto nebyla komedie. V mých očích naprostá tragédie.
Nicméně musím říct, že ani herci samotní mě nijak neoslnili. Neměli sice velkou šanci se projevit, scénář je daný - pokud je vaše role špatně napsaná, je těžké do ní vdechnout trochu života. To se tedy sice nepovedlo, ale i tak herci předvedli očekávaný standart, tedy nic moc zvláštního, nic výjimečného, jen průměr, který však neurazí. Jen Natálie Řehořová v roli Mylady mi přišla dost nepřesvědčivá. Zato Jan Sklenář jako Aramis mě ani tentokrát nezklamal a opět mě okouzlil - pro mě je tím nejlepším, co Klicperovo divadlo může nabídnout.

Tato verze Tří mušketýrů je jednou z nejhorších inscenací, které jsem viděla na divadle za léta. Minulý rok jsem z představení v Národním Ze života hmyzu odcházela se smíšenými pocity, Impresário ze Smyrny nebo Soudce v nesnázích mě v Hradci také dvakrát neoslnily, ale dlouhou dobu jsem z divadla neodcházela s pocitem, že se mi to vůbec nelíbilo. S pocitem obrovského zklamání a rozčarování. Nad Klicperovým divadlem sice ještě nelámu hůl, ale zlomila jsem ji nad panem Drábkem.

Tři mušketýři - to je odfláknutý kousek sepsaný na koleni. A to v divadle vidět nechcete.

Hodnocení: 1/5

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.