neděle 10. dubna 2016

Nová Anglie v zajetí čarodějných sil

Čarodějnice

Horor / Mysteriózní
USA / Kanada / Velká Británie / Brazílie
2015, 92 min

Režie: Robert Eggers
Scénář: Robert Eggers
Kamera: Jarin Blaschke
Hudba: Mark Korven
Hrají: Anya Taylor-Joy, Ralph Ineson, Kate Dickie, Harvey Scrimshaw, Ellie Grainger, Julian Richings

Česká premiéra: 24. 3. 2016


Hororů si ve filmové nabídce většinou moc nevšímám, pokud v nich náhodou nemá hrát některý z mých oblíbených herců nebo pokud ho nerežíruje někdo z mých oblíbených režisérů. I Čarodějnice mi proto proklouzla mezi prsty, ale přesto jsem o ní stačila zaslechnout pár spíše pozitivních ohlasů. Když mi tedy bratr nabídl výlet do kina právě za tímto filmem, vůbec mi to nevadilo, i když momentálně mám v kinohledáčku pár žhavějších favoritů. Musím ale říct, že horor je pro mě vždy nejlepší zážitek v kině.


Čarodějnice sama o sobě už od začátku působí jako velice komorní snímek - o to víc se divím, jakou si u nás dovedl vybudovat pověst už před uvedením v našich kinech, kdy se o něm hovořilo jako o jednom z nejlepších hororů posledního roku. Film samotný nejdříve připomíná spíš rodinné historické drama než cokoli jiného. Rodina z Nové Anglie je přinucena vystěhovat se z vesnice a usadit se uprostřed lesa, v pustině, kde se musí postarat sami o sebe a kde na povrch začnou vyplouvat drobná mezigenerační i vztahová dramata.
Postupně však Čarodějnice dává najevo, že není pouhým dramatem - začínají do příběhu vstupovat hororové prvky. A můžu říct, že jsem byla velice ráda, že nešlo o laciné lekačky nebo tak odporné záběry, aby bylo příliš lehké člověka rozhodit. Tento horor pracuje s budováním napětí, vzbuzuje ve vás pocit, že něco přijde, a vy se přistihnete se zatajeným dechem, aby k ničemu nakonec nedošlo. Ty ošklivé záběry nejsou nijak hezké, ale v porovnáním s ostatními horory to je slabý odvar, i když na druhou stranu pro mě představovaly hnus a znepokojení v tom, jak byly přirozené, naturální a neukazovaly žádné nadpřirozené výjevy - ukazovaly jen to, s čím se setkáte v normální životě - krev a nahá těla.
I když dokážu tyto použité prvky ocenit, musím říct, že to ale nakonec nebylo tak strašidelné, jak by člověk u hororu očekával. A já určitě jsem člověk, co se snadno bojí; hororů jsem viděla málo, nejsem tedy vůbec otrlá. Tady jsem se ale necítila moc vyděšená. Byla jsem napjatá a můj tep bubnoval v rytmu dramatických, vypjatých scén, ale nebála jsem se, což u hororu může být přeci jenom drobné mínus.
Musím nicméně ocenit originalitu zvoleného příběhu. Jak už jsem řekla, neviděla jsem hororů tolik, i přesto mě tento svým námětem zaujal. Odehrává se v zajímavé historické době, etapě osidlování, bez elektřiny, v době, kdy lidé museli hospodařit, aby se uživili. V době, kdy nejvyšším i nejnižším zákonem byl Bůh a na zemi jím byl otec, hlava rodiny, kdy se dívka musela podřídit rodině a vyšším zájmům. Zasadit příběh právě do této doby a využít toho, co nabízí, ať už v rovině technické nebo vztahové, nabízí pro příběh atraktivní prostředí. 
Když se ale budeme bavit o fyzickém prostředí, je to ještě o něco zajímavější. Rodina, o kolo které se film točí, žije v pusté divočině, na míle daleko od první obydlené vesnice. Kolem jejich skromného statku se do všech světových stran rozbíhá les, ve kterém může číhat cokoli - jedovaté rostliny, nebezpečná zvířata i lesní čarodějnice. Tam jsou odkázáni sami na sebe - co si nevypěstují nebo neuloví, nemají a zemřou. Když budou volat o pomoc, nepřijde jim pomoci nikdo. A počasí je může přemoci kdykoli. V takovém prostředí se cítíte bezmocní, zoufalí a plní šedi a věřte, že se to přenese i na vás jako diváky.
Co určitě nesmím zapomenout ocenit jsou herecké výkony a zde mám na mysli především ty dětské. Všichni herci byli výborní, zahráli přesvědčivě přesně to, co se po nich chtělo, ale právě ti dětští herci pro mě vyčnívali, protože byli naprosto výborní. A úplně nejvíc mám na mysli Harveyho Scrimshawa, představitele Caleba, který tam měl jednu hodně vypjatou scénu, která mohla lehce sklouznout ke komediálnímu skeči, ale zvládl ji skvěle a mně z něj šel mráz po zádech...
Po příběhové stránce se mi film velmi líbil. Dal mi nahlédnout do vztahů jedné rodiny stíhané božským hněvem, nespoutanou přírodou, vlastními tajemstvími a tajemnými silami. Velmi umně docházelo ke střetu reálných situací s nadpřirozenými silami, vše se navzájem vystupňovalo v rostoucím napětím a dobrým pracováním s prostředky, které nabízel okolní svět. Nebyl to sice nervy drásající, noční můry přivozující horor, ale bylo to velmi dobré napínavé drama, u kterého byl prostor pro nudu jenom párkrát při protahování dialogů o Bohu. Zde ale přichází prostor pro veliké ALE...
Jakkoli si film vedl po celou dobu dobře a postupně se mu dařilo budovat čím dál stísněnější, děsivější, znepokojivou atmosféru s výborně rozehraným příběhem, nakonec se mu to podařilo pohřbít. Začalo to být směšné. Film se dostal z částečně reálné, realistické roviny do té nadpřirozené, která byla nastolena tak, že ztratila své kouzlo, tajemno, a stala se z ní fraška. Nerada se v kině směji, když to zdánlivě není vhodné, protože nechci rušit ostatní, ale zde mi situaci usnadnili pánové o řadu před námi, kteří propukli v takový smích, že rozesmáli celé kino. To asi nebyl úplně účel, že? Mnohem radši bych seděla zabořená v sedačce a děsem bych ani nepípla do rozsvícení světel. Čarodějnice k tomu měla dobře našlápnuto, i když bych i tak děsem neumřela. Mohla jsem ale sedět zabořená v sedačce až do samého konce. Mrzí mě, že se tak nestalo právě kvůli tomu, že si to Čarodějnice tak dobře rozehrála. Ale nakonec si dala vlastňáka...

Hodnocení: 3,5/5

2 komentáře:

  1. Film vypadá opravdu zajímavě. Já jsem spíš na hororové seriály než filmy, ale tenhle mě opravdu zaujal. :)
    Moc pěkná recenze. :)

    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti. Můžeš ho vyzkoušet, když tě zaujal, třeba u tebe dopadne o něco lépe než u mě :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.