sobota 21. května 2016

O plnění snů

V pátek 20. května 2016 se mi splnil další sen - viděla jsem a poslechla si Mumford&Sons naživo. Byla jsem na koncertě své nejoblíbenější kapely, protančila jsem noc a byla to ta nejlepší v životě. Doteď se nic nevyrovnalo tomuto pocitu naplněného snu, poslechu dokonalé hudby, v dokonalé atmosféře. 
Jenže to neplatí jenom o koncertech. To platí o všech splněných snech. Ať už je vaším snem procestovat svět, vést firmu, postavit dům nebo založit rodinu, není ten nejlepší okamžik, když si odškrtnete, že se vám splnil sen - je to ten okamžik prožití vašeho snu. To samotné odškrtnutí je vlastně už docela smutné, protože to máte za sebou. Slouží jedině k tomu, že se můžete pochlubit druhým. Nebo se je snažit inspirovat.


Já jsem se na Mumfordy těšila od té chvíle, kdy jsem čirým náhodným vyťukáním pár písmenek na Ticketportalu zjistila, že budou v Praze (to se mi povedlo 28. listopadu 2015). Bez přemýšlení jsem si koupila lístek, aniž bych si zkontrolovala, že mám peníze na účtě, že se tam budu mít jak dostat, kde ubytovat, jestli už v ten den něco nemám... To vše šlo stranou a já jsem si začala plnit svůj sen. Koupila jsem si vstupenku, a tou to jenom začalo.
Sen jsem si plnila půl roku. Minimálně každý týden jsem si vzpomněla na nadcházející koncert. Častokrát to bylo každý den, nejednou několikrát za den. Čím více se den D blížil, tím víc jsem svou natěšeností obtěžovala své okolí. Trochu mě mrzelo, že nikdo nesdílí mé nadšení, ale s tím jsem se musela smířit, když v mém okolí zná Mumfordy asi jen 1 člověk.
V pátek jsem nervozitou málem pukla. Nebyla to tréma z toho, že by něco nevyšlo, že by snad nebyli dobří a koncert by stál za nic. Byla jsem nervózní z toho, že si plním sen. Byla to skvělá nervozita, jako motýlci v břiše, když jste zamilovaní.
Koncert sám trval tři hodiny. Nejlepší tři hodiny mého života. Skákala jsem, zpívala, tancovala, řvala, křičela a několikrát jsem brečela z vděčnosti, nadšení a dojetí. Nemohla jsem uvěřit, že mi bylo umožněno splnit si sen. Děkovala jsem za to s každou zazpívanou notou, s každým potleskem, s každou následující hodinou, kdy jsem usínala bez hlasu, se zalehlými bubínky, kdy mi melodie nepřestávaly utichat v hlavě. Děkovala jsem při probuzení o tři hodiny později, děkuji doteď, 24 hodin po koncertu, po nejlepším koncertu, jaký jsem kdy zažila, po nejlepší noci svého života, po splnění snu.

Tímto článkem sleduji dvě věci: 
- že si uchovám vzpomínku na tuto jedinečnou noc aspoň v tak chabé formě, jako jsou písmenka složená z jedniček a nul.
- že vás přesvědčím, abyste si plnili sny.

Ono opravdu nejde o to, jestli pro vás je splněním snu dobrá práce nebo výlet na Nový Zéland. Ať je to, co je to, je to váš sen a má cenu si ho splnit. Nač snít, když potom člověk nic nekoná. Já osobně neznám lepší pocit než pocit plnění si snu, naplnění vašeho života. Vzpomínky na samotné plnění jsou také fajn, ale ne tolik, jako život, který při plnění prožíváte. Ten život má zcela jiný nádech, jinou příchuť. Vše získává smysl. 
A až si ten sen splníte, nesmíte být smutní, že to skončilo. Musíte žít dál a plnit si další sny. Nepřestávat dělat to, co vás naplňuje, co vám dělá radost, co vás ráno dostane z postele (a ne proto, že z té postele musíte).
Ne vždy jde každý sen splnit tak snadno jako přes internet koupit vstupenku na koncert. Ale i ta samotná cesta, každé kliknutí myši je pro mě vzrušující. A pak si představte, když obyčejnému koncertu a obyčejnému kliknutí myši dáte měřítko svého snu. Velkolepé, že? Tak vzhůru do toho!

2 komentáře:

  1. Napsala jsi to moc pěkně :). Ten koncert ti moc přeju, taky bych chtěla něco takového zažít, ale moji oblíbení Fall Out Boy ne a ne přijet do Česka :(. Ale tak co, doufám, že je někdy uvidím naživo :). Ten předposlední odstavec je tak velká pravda.. když máš v životě nějaký cíl, za kterým si jdeš ať se děje co se děje, tak to má teprve šťávu, a o tom to je.

    PS: na mém blogu právě probíhá giveaway, takže budu moc ráda, když se zapojíš :)
    CATAMOUNT Giveaway

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já odteď hrozně držím palce, aby se FOB v Praze objevili co nejdříve! :)

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.