neděle 1. května 2016

Zkouknuto | DUBEN 2016

Tenhle měsíc jsem nezkoukla tolik filmů, protože jsem začala koukat i na jeden seriál, což mi zabralo dost času. Přesto jsem ale ještě pár filmů stihla, a (na což jsem nejvíc pyšná) to včetně několika českých. Cítím se dobře, když si postupně doplňuji základní vzdělání! Jaké pěkné filmy jste v dubnu viděli vy?


Vykoupení z věznice Shawshank (Frank Darabont, USA, 1994)
Toto byl jeden z úplně největších filmových restů, co jsem kdy měla. Ve filmových žebříčcích se vždy pohybuje na těch nejvyšších příčkách a na našem ČSFD je dokonce tím nejlépe hodnoceným filmem vůbec (v žebříčku oblíbenosti je hned druhý za Forrestem Gumpem). A já ho do začátku dubna nikdy předtím neviděla?! Ostuda! Proč jsem to tak dlouho oddalovala, když jsem se na něj mohla podívat už dávno? Měla jsem moc vysoká očekávání a bála jsem se, že budu zklamána. Musím ale říct, že tento film mě i přes ta očekávání nezklamal. Nutno sice říct, že mi tam chybělo takové obrovské Wow, jaké jsem čekala, ale to bylo dáno právě těmi přehnanými nadějemi. Nedostala jsem sice božskou manu, ale dostala jsem naprosto výborný film a právem určitě jeden z nejlepších. Vykoupení z věznice Shawshank je neuvěřitelné poutavý, emotivní a nádherný příběh o přátelství, naději a lidech. Stejně jako v Zelené míli i tady se nám otvírají vrata věznice, ve kterých poznáváme zločince, surovce, démony, i když ne všichni sedí za mřížemi. Odkrývá se před námi podstata lidství a odhodlání, touha žít a touha být svobodný v té nejkrásnější filmové podobě. Tomuto filmu se dostává přesně takových poct, jakých si zaslouží. 5/5

Návrat idiota (Saša Gedeon, Česko/Německo, 1999)
Nechápu, proč v televizi dokola omílají Kameňáky a jim podobné, a pořádné, krásné české filmy si musíte už jen shánět na DVD nebo stahovat z ulož.to. Návrat idiota mě neskutečně překvapil, protože jsem nečekala, že by u nás něco takového mohlo vzniknout. Návrat idiota je momentálně jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů, protože je zkrátka naprosto nádherný. Je to takový magický příběh o jednom idiotovi, který svou milou prostotou naruší zaběhnuté vztahy mezi lidmi. Ale je opravdu idiotem on, nebo ti ostatní, kdo jej idiotem nazývají? Je idiotem on, protože říká pravdu, nebo ti, co si neustále lžou do kapsy sami sobě i navzájem? Naruší jejich skořápky a masky, aniž by musel cokoli říct, nastaví jim zrcadlo a oni se uvidí - v té své maličkosti, hlouposti, malichernosti a totální zbytečnosti hraní si na někoho jiného. Tenhle film je úžasný a skrývá se v něm mnohé, dokážu si představit, že příště si z něj odnesu zase úplně něco jiného. Jediná má výtka jde k občas prkenným, ne tak přesvědčivým hereckým výkonům (tentokrát mluvím i o jindy výborné Aně Geislerové). 4,5/5

Fargo, 1. série (USA, 2014)
Fargo byl důvodem, proč jsem v dubnu viděla o něco méně filmů. Rozhodně to ale za to stálo, protože Fargo se nyní řadí k mým oblíbeným seriálům, a tedy i do kratičkého seznamu těch, které jsem dokoukala do konce. Seriálové zpracování původního filmu Fargo z roku 1996 mě lákalo od samého začátku, protože původní film je naprosto skvělý a obsazeni byli Billy Bob Thornton a Martin Freeman. Se svým přístupem k seriálům jsem se ale dlouho odhodlávala, ale jednoho dne jsem si řekla, že bych měla ke svému filmovému vzdělání přidat i nějakou tu quality TV a má první volba padla samozřejmě na Farga. A získal si mě od prvního dílu. Je to stejné jako film - ne příběhem ani postavami, ale základním schématem a atmosférou, což bylo to, čím si mě film získal - příběh, ve kterém člověk dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým, přitom by stačilo tak málo a žádná pohroma by se nekonala, ale pak už v tom člověk jede a dělá víc a víc chyb - a to je naprosto frustrující a přesto zábavné na to pohlížet. A co se týče té atmosféry - nekonečné bílé plochy, sníh a mráz. Úžasné. Nejvíce mě ale fascinovalo, jak jsem byla schopná fandit kladným i záporným hlavním postavám, protože jsem tak nějak chtěla, aby jim to vyšlo. Tenhle seriál pro mě bylo jedno velké frustrující, zábavné dilema. Nenudila jsem se ani chviličku. 5/5

Vlk z Wall Street (Martin Scorsese, USA, 2013)
Vlka z Wall Street jsem se snažila dokoukat dvakrát, ale vždy jsem se zasekla ve třetině a neměla jsem chuť pokračovat dál. Ale jednou večer na to přišla chuť a zkoukla jsem to celé. A bavilo mě to, jenom jsem z toho nebyla tak odvařená jako všichni ostatní. Abychom si rozuměli, mně to přišlo skvělé, jako velmi dobrý film, jen jsem v tom neviděla žádnou výjimečnost. Martin Scorsese je ale výborný režisér a v zásobě mám už jeho další filmy, na které se chystám podívat. Souhlasím také s většinou v tom, že Leo měl dostat Oscara už za tohle. Pokud bych měla vybrat jestli za Vlka nebo Revenanta, tak určitě za Vlka. Tady byl nepřekonatelný, totálně se mi rozplynul před očima obraz Lea bojujícího za životní prostředí, viděla jsem jen Jordana Belforta. Byl prostě skvělý.

Čarodějnice (Robert Eggers, USA/Kanada/Velká Británie/Brazílie, 2015) - recenze
Čarodějnice zněla hodně nadějně podle předpremiérových ohlasů a čeští hororoví nadšenci do ní vkládali velká očekávání, ale evidentně se přeci jenom nesetkala s takovým úspěchem. Přitom to není vůbec špatný film, jen to není tak působivý horor. V první části pro mě byla velmi zajímavá, ale vůbec ne strašidelná ani tolik napínavá. Jakmile ale začalo přituhovat a mělo dojít na strašení, spadlo to spíš do úrovně frašky - a směšný horor není dobrý horor. I tak to ale na mě působilo docela dobře po jiných stránkách, jako horor se to ale nevyvedlo. 3,5/5

Slavíci v kleci (Christophe Barratier, Francie/Švýcarsko/Německo, 2004)
Tento film mám v hledáčku už přes pět let díky té proslavené písni, která se line celým filmem a je neskutečně nádherná. Navíc je to francouzský film, což vždy beru jako omluvu pro to, když se chci dívat na film, ale měla bych se učit. Nemůžu sice říct, že by mě Slavíci v kleci zklamali, ale i tak jsem od toho čekala trochu víc. Myslela jsem, že půjde o plnohodnotný film, ale tohle mi připomínalo spíš drobný televizní filmík, což ale není na škodu, jen se z toho vytratila taková velkolepost. Je to ale moc milý film, nejvíce si z něj ale pamatuji tu nádhernou hudbu. Zbytek se v jejím stínu tak trochu ztrácí. Na tom filmu není vlastně nic špatného, jen je celkově takový nevýrazný. 3,5/5

Fargo, 2. série (USA, 2015)
Zanedlouho jsem se vrhla na druhou sérii Farga, neměla jsem ale ponětí, o čem by vlastně mohla být. Překvapilo mě, že se vrátila do minulosti, ale vzhledem k okolnostem to tak překvapivé zase nebylo - to jen mně docházejí věci pomaleji. Návrat ke kořenům je vždy zajímavý, alespoň já mám takovéto retro ráda, protože je to většinou doba, ve které žili mí rodiče nebo prarodiče a nebyla vůbec dávno, ale přesto jsem ji já ani chvilku nezažila. Druhá série Farga je stejně působivá jako ta první, ale i tak jsem se do ní déle dostávala. Zatímco první série si mě získala okamžitě, zde jsem měla problém zvyknout si na nové postavy a situace. V první sérii jsem fandila každému, tady mi trvalo dlouho, než mi jednotlivé postavy přirostli k srdci. Asi jsem byla příliš spjatá s původním Fargem, že mi dělalo problém zamilovat si i to nové. I tak to ale bylo jako vždy vtipné, napínavé, temné, zapeklité a opět - dělejte jednu chybu za druhou a ničte si život, proč ne, Eliška je ráda pěkně frustrovaná. Ale divte se nebo ne, mě být frustrovaná baví. Mě zkrátka baví, když mě filmy dokážou takhle vydeptat. 4,5/5

Osamělý jezdec (Gore Verbinski, USA, 2013)
Tady trochu podvádím, protože jsem tenhle film nikdy nedokoukala. Zkoušela jsem to před dvěma lety na táboře, kde nám ho pouštěli, ale nebavilo mě to. Tak jsem to zkusila znovu teď, když to dávali v televizi, ale nebavilo to mě ani mého tátu, tak jsme to vypnuli. Už dlouho se mi nestalo, že by mě film nudil tak, že bych to s ním hned zkraje vzdala. U Osamělého jezdce jsem ale měla pocit totální zbytečnosti - ten film byl úplně zbytečný. V té první půlhodině jsem neviděla nic nového, nic zajímavého, bylo to pro mě úplně nudné vzhledem k postavám, humoru, situacím, prostředí a kulisám, režii, hudbě, hercům... Obalil mě takový nezájem a taková nechuť. Dávám 1/5, ale film jsem nedokoukala, takže to není možná úplně přesné, ale pokud vás film donutí ho nedokoukat, co to o něm vlastně vypovídá?

Teorie tygra (Radek Bajgar, Česko, 2016)
Teorie tygra je typický český divácký film, ale naštěstí ten dobrý, milý, na který se nebolí koukat. Tento film sice nepřináší nic tak moc nového, jde opět o variaci na téma ženy vs. muži, ale dívá se na to docela zajímavým způsobem. Jiří Bartoška utíkající před manželkou do divočiny nabízí nejenom prostor pro humor, ale také prostor pro nádherné záběry té divočiny a obojí se myslím docela povedlo. Humor je občas černý, občas typicky český, občas dost úderný a občas i laskavý a často se mu podařilo mě rozesmát. Nejvíce se ale určitě nasmějí manželé a manželky, protože právě na ty a o nich ty vtipy nejvíce jsou. Problémem však pro mě bylo, že na tomto humoru je postaven celý film a vlastně se v něm nic moc nestane, ale neustále se vtipkuje o tom samém. To už pak pro mne bylo trochu nudné, na jedno brdo a zdlouhavé. Záběry české krajiny jsou nádherné, herci příjemní a celkově je to takový příjemný film, ale vlastně není ničím zajímavý. Určitě se ho ale nemusím bát doporučit, nejvíce právě manželským dvojicím. 3/5

Kladivo na čarodějnice (Otakar Vávra, Československo, 1969)
Vychvalované dílo československé kinematografie a já sama za sebe říkám jedno z nejlepších. Právě si říkám, že společně s Vyšším principem to jsou pro mne naše vůbec nejlepší filmy. Kladivo na čarodějnice je ale především velmi depresivní, takže se ujistěte, že se po něm nezcvoknete, jinak ale za zkouknutí stojí v každém případě. Tenhle film mě naprosto dostal působivým zpracováním (tím myslím především záběry), hudbou, která se mi zaryla pod kůži, ale především hereckými výkony, z kterým mi běhal mráz po zádech. Ti herci byli neskuteční - ať už to byly obviněné čarodějnice, které volaly po spravedlnosti, poctiví duchovní nebo naopak zrádci a démonické bestie, v popředí s tou hlavní bestií v podání Vladimíra Šmerala, který svou roli zahrál tak dobře, že jej budu nadosmrti nenávidět. Plakala jsem několikrát a nemohla jsem spát. Ani mi nedošlo, že jsem si to pouštěla před tradičním dubnovým pálením čarodějnic, ale o to víc to na mě potom dolehlo. Pokud jste neviděli, musíte teď. 5/5

Černobyl - nultá hodina (Velká Británie, 2004)
Tento dokument jsem viděla už podruhé (v obou případech na hodině fyziky), ale i tentokrát na mě docela zapůsobil. Je pravda, že se na něm už podepsal čas - především co se týče speciálních efektů -, ale jinak si zachoval velmi důstojnou tvář, která baví. Autorům se podařilo černobylskou havárii zpracovat do filmu velmi přehledně a za přítomností faktů, přesto to však dokázali udělat ještě zábavně. Film je napínavý, i když víte, jak to skončí, dokážete si oblíbit hlavní hrdiny a ještě se k tomu něco dozvíte. Pro mě parádní kombinace. 4/5

Záhada Blair Witch (Daniel Myrick, Eduardo Sánchez, USA, 1999)
Nevlastní sestra chce pokaždé koukat na nějaký horor. Tak já toho pokaždé využiji, protože nejsem schopná se na horory koukat sama. Tentokrát jsem vybrala Záhadu Blair Witch, film tolikrát skloňovaný, že jsem zase měla pocit, že o něco přicházím. A musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Levná kamera mi vůbec nevadí, protože na rozdíl od Paranormal Activity, tady funguje parádně a vůbec nepůsobí lacině - zkrátka jenom slouží příběhu. Navíc - ten příběh mě dost děsil. Ocenila jsem, že film nestaví na podbízivé hudbě a hlasitých lekačkách, ale na postupném budování napětí, které mě osobně tedy děsilo parádně. Přítomnost zla, které nevidíte a přesto je uvěřitelné, protože nejde o nějakého nadpřirozeného ducha nebo démona, je natolik děsivé, že se divím, že se mi podařilo usnout. Nedokázala jsem si představit, jak to udělají s koncem a slyšela jsem, že se natáčely i konce alternativní, ale ten, co jsem viděla, mi přišel dokonalý. 4/5

Superbad (Greg Mottola, USA, 2007)
Ještě ten samý večer jsme se podívaly na Superbad, abychom tu hrůzu vyvážily nějakou crazy komedií, ale úplně se to nepovedlo. Bát jsem se přestala, ale ze Superbad jsem byla extrémně zklamaná. V poslední době, jak projíždím všemožné filmové seznamy a žebříčky, se Superbad vyskytovalo všude a mluvilo se o něm jako o skvělé, autentické, crazy teenage komedii, která patří mezi to nejlepší v žánru. Nechápu, protože mě to přišlo to samé, co jsem viděla už tisíckrát, nicméně méně vtipné. Přitom to mělo takový potenciál - scénář od slavného Setha Rogena a jeho přítele Evana Goldberga, který napsali jako puberťáci, a v hlavních rolích mí oblíbení Jonah Hill, Michael Cera nebo Emma Stone. Čekala jsem nové Prcičky, ale první American Pie je mnohem lepší, možná proto, že s tímto tématem přišel jako první v dobré formě. Superbad pro mě nebyl ničím zajímavý a hlavně jsem se nudila. Mohlo to být mnohem kratší. A samozřejmě mnohem lepší a vtipnější. Takhle to byl jen průměr nejprůměrovatější. 2,5/5

Ecce homo Homolka (Jaroslav Papoušek, Československo, 1969)
První československý film z 60. let, který mě opravdu zklamal. Cítila jsem se trapně, že jsem tento kousek doteď neviděla, ale teď se cítím trapně možná ještě víc. Ecce homo Homolka má vtipně zachycovat typickou českou rodinu. Ale mně to přišlo hodně trapné. První polovina se mi ještě líbila (i přes hrozné výkony herců v roli milenců), situační humor tu podle mě fungoval velmi dobře, i když ten slovní mě tolik neohromil. Druhá polovina pro mě byla ale naprostou ztrátou času, protože mi nepřišel vtipný ani situační, ani slovní humor. Vše, co si z druhé poloviny pamatuji, je neustálý křik a mlácení do věcí. Vím, že se komedie snaží typické situace a postavičky vyhnat do extrému, ale tady mi to přišlo jen na škodu. Ve skutečnosti mi to přišlo spíš smutné a tragické než vtipné. Bavila mě první polovina, ale pak už to šlo jenom dolů. 2/5

Ani ve snu! (Petr Oukropec, Česko/Slovensko/Bulharsko, 2016)
Nakonec jsem ještě stihla zajít do kina na nový český film - první český parkourový film, na který jsem byla docela zvědavá, protože podle traileru vypadal zajímavě. Čekala jsem mladistvý, svěží, ale přesto syrový příběh, který bude odrážet to, jaký parkour je. Ale nakonec to byla jen směska všeho možného. Příběh to nemělo vesměs žádný, točilo se to jen kolem hlavní hrdinky Laury a jejího milostného vzplanutí, které ale vůbec nebylo poznat, kdyby se o tom nemluvilo. Párkrát omdlela ve výtahu, kde ve snu se svým objektem zájmu chodila, zatímco v realitě měl jinou přítelkyni, nakonec ho ve snu zamkla a on se v realitě neukázal. Takže že by se tu odehrál mysteriózní příběh o tom, kde končí sen a kde začíná realita? Ne tak docela, protože veškeré nápady se v rámci filmu rozpadají. Postavy jsou naprosto ploché a často velmi špatně, prkenně zahrané, hlavní hrdinka nedává najevo žádné emoce, takže nedokážete najít opodstatnění pro její činy, které vám ji možná nakonec i zprotiví, dialogy jsou naprosto prázdné, hloupé a nedávají smysl, dějová linka je minimální a podstata snu/reality není dotažená do konce, jakási psychologie postav neexistuje, takže pochopit Lauřino trauma, které ji nutí omdlívat ve výtahu, je zhola nemožné. Parkour je nádherný sport, ale nakonec tam hraje druhotnou roli, ale když se neví, jak dál, nasadí se tam, aby se něco dělo. Film má ale i dvě pozitiva - nádherné kamerové záběry a to, že nenudí. Tedy alespoň já nemůžu říct, že bych se nudila, i když jsem v tom spatřovala tolik chyb. Tohohle filmu je škoda, protože mohl přinést zajímavý pohled na dnešní mládež, zaobalený atraktivním sportem, ale o mládeži podal zkreslený obraz a sport, o kterém měl být, odsunul na druhou kolej. 2/5


6 komentářů:

  1. Vykoupeni z veznice je krasny film, na druhou stranu film, ktery nemusim videt vickrat. Vlk z Wall Street se mi hodne libil a to jsem moc necekala. Blair Witch je snad jediny film, ktery se mi s touhle kamerou libil. A na Carodejnici se chci take mrknout.
    Ja furt ted sleduji Lovce duchu, takze filmu nemam take tolik.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lovce duchů si také někdy musím pustit, ti mě lákají už dlouho :)

      Vymazat
  2. Tímto článkem jsi mi připoměla, že se chci podívat na Vlka z Wall Street :D :D
    Krásný článek! :)

    OdpovědětVymazat
  3. To Vykoupení z věznice Shawshank je taky můj největší filmový rest, musím se na něj už konečně kouknout.
    PS: na mém blogu právě probíhá giveaway, takže budu moc ráda, když se zapojíš :)
    CATAMOUNT Giveaway

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Shawshank stojí za to :) A děkuji za pozvání :)

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.