středa 1. června 2016

Zkouknuto | KVĚTEN 2016

I květen si mohu pochvalovat jako úspěšný filmový měsíc. Jako vždy sice převažují americké filmy, ale viděla jsem i nějaké mimoevropské i evropské, české, krátký film i seriál. Celkem to dělá dvacet kousků, což je skvělé číslo. Měla jsem strach, že toho nebude moc, protože jsem se zhruba uprostřed května dostala do menší filmové krize a přestala jsem na cokoli koukat, ale jak vidno, zase jsem se do toho pustila. A je to jedině dobře, protože tento měsíc vám ukážu hned několik naprosto výborných filmů, nemálo z nich si odneslo čtyři nebo pět hvězd. O to těžší je zase vybrat jeden jediný film, který bych vám zvlášť doporučila. Asi to nakonec dostane nějaký méně známý, ale výborný film. Ale zasloužily by si to téměř všechny dnes zmíněné.


Leon (Luc Besson, Francie, 1994)
Hned první film v květnu byl úplnou výhrou v loterii. Leona jsem chtěla vidět už dlouho, protože jsem na něj vždycky slýchávala jen superlativy, ale nikdy jsem nevěřila, že by to mohlo být až tak dobré. Ale bylo. Nehorázně mě to bavilo, na nudu nebyl vůbec čas. Ať už šlo o vtip, akci nebo postavy a vztahy mezi nimi, vše bylo perfektně načasované a nadávkované. Natalie Portman je neuvěřitelná a Jean Reno je k sežrání, lepší dvojku vybrat nemohli. Zatímco Pátý element mě tak neokouzlil, tímto mě Luc Besson naprosto dostal. 5/5

Ztraceno v překladu (Sofia Coppola, USA/Japonsko, 2003)
Tento film jsem měla v hledáčku už hodně dlouho hned z několika důvodů. V tématických žebříčcích se často umisťuje hodně vepředu (pokud jde o romantické filmy, indie filmy atp.), zajímala mě práce Sofie Coppoly a dva hlavní představitelé - Bill Murray a Scarlett Johansson - jsou mi velmi sympatičtí. A musím říct, že ani tento film mě nezklamal. Je to nádherný, procítěný příběh o dvou osamělých lidech ve velkém městě. Nezasáhlo mě to sice tak niterně, jak mohlo, ale každopádně to byl velmi příjemný a hlavně neotřelý zážitek z romantického filmu. 4/5

Podraz (George Roy Hill, USA, 1973)
Tento film je specifický v tom, že chce připomenout klasické filmy z 30. let. A připomíná je velmi dobře, sama jsem z toho byla totálně zmatená a musela jsem si hledat další filmy ze 70. let, abych si ujasnila, jak svět tehdy vypadal. Nejenom že je Podraz v tomto ohledu přesvědčivý, on je perfektní z mnoha dalších stran. Je neuvěřitelně vtipný a groteskní, ale mě uhranul spletitým, dokonale zamotaným příběhem s nečekaným rozuzlením. Tohle je přesně ten typ příběhu, kdy nevíte, kdo je s kým a komu máte vlastně věřit. Ale nakonec vás to dostane. A přiznám se, že mě uhranuly i oči Paula Newmana... 5/5

Čistá duše (Ron Howard, USA, 2001)
Tento film mi doporučovalo mnoho lidí a lákala mě i myšlenka, že bych viděla další oscarový film, ale i tak mi docela trvalo, než jsem se na něj podívala. A bylo to pro mě velké překvapení co se příběhu týče, protože jsem se životem a dílem Johna Forbese Nashe nikdy dříve seznámena nebyla. Proto to velké odhalení byl pro mne hotový mindfuck, nečekala jsem to ani v nejmenším. Proto mě film velmi bavil i z tohoto pohledu, ale i kdybyste vy Nashův životní příběh znali, film vás bude bavit i tak, protože je to zdařilý životopisný snímek, přesvědčivě zahraný, zajímavý, romantický a dojemný. To je však i má jediná výtka - film ke konci spadl na úroveň klasického hollywoodského dojáku. Ale zbytek je moc krásný. 4/5

Až na krev (Paul Thomas Anderson, USA, 2007)
Tento film mě zaujal častokrát zmiňovaným monologem hlavního hrdiny, který vtipně začíná slovy "I drink your milkshake!", přitom má k humoru hodně daleko. Stejně jako celý film. Tohle je totiž jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem kdy viděla - ale ne že by film sám byl depresivní, ale vás do depky pošle velmi rychle a snadno. Tam totiž nenajdete jedinou kladnou postavu, jediné světélko naděje, nic krásného nebo pozitivního, všechno je to černé jako ropa a prohnilé jako ziskuchtivá Amerika. Nicméně je to naprosto výborný film, považován za režisérovo životní dílo, s čímž dokážu souhlasit, ale v životě už tenhle film nechci znovu vidět. Ale pro všechny ostatní z vás - podívejte se na něj, protože minimálně za oscarový (a více než zasloužený) výkon Daniela Day-Lewise to fakt stojí. 4,5/5

Manhattan (Woody Allen, USA, 1979)
A máme tu můj nový nejoblíbenější Allenův film, který mě navnadil k tomu, abych si znovu pustila Annie Hall, protože si myslím, že po letech ji dokážu konečně ocenit. Nyní ale o Manhattanu, filmu s pravděpodobně nejkrásnějšími filmovými záběry v historii, nebo abychom se neunáhlili, minimálně s nejkrásnějšími filmovými záběry New Yorku v historii. Ale když toto pominu, ten film je nádherný i bez toho. Allenovsky upovídaný, což by mohlo někomu vadit, ale pokud jste fanoušky intelektuálních konverzací o umění a životě, tohle je něco pro vás. A i bez toho je to stále nádherný příběh o lásce. Allen ve své nejlepší formě. Jen škoda, že on sám tento svůj film nenávidí... 5/5

Jára Cimrman ležící, spící (Ladislav Smoljak, Československo, 1983)
Jak moc velká ostuda jsem, že jsem tento film viděla poprvé až v téměř osmnácti letech? Musím uznat, že jsem přicházela o hodně, když jsem koukala na tři české filmy stále dokola a mezitím mně unikaly další skvosty jako třeba právě tento. U tohoto jsem se parádně nasmála, přesně tady mi ten laskavý, inteligentní svěrákovsko-smoljakovský humor sedl. Část s Františkem Ferdinandem mi sice přišla trochu zdlouhavá, ale zbytek mě bavil moc. A připadala jsem si pyšná na to, že jsem Čech, i když jsem se nekoukala na hokej. 4,5/5

Mary a Max (Adam Elliot, Austrálie, 2009)
O tomhle animáku vím už dlouho, ale ani nevím, kde jsem se o něm dozvěděla, protože se o něm mluví málokdy, většina lidí ho vůbec nezná a je to obrovská škoda. Pokud jste fanoušky stop-motion animace (jakože já jsem), tohle je kousek pro vás, ale všechny děti z toho vynechte, tohle je spíš pro starší publikum. To si to ale určitě užije, protože Mary a Max je nesmírně vynalézavý animák. Je vtipný i depresivní, je ale především lidský a dojemný, vypráví o velkém přátelství a neshodách, na které v životě narazíme. Tenhle film je hrůzostrašně a nádherně pravdivý a mě moc rozplakal, ale těším se, až ho někdy zase uvidím. 5/5

Kingsman: Tajná služba (Matthew Vaughn, Velká Británie, 2014)
Víte, jak jsem ujetá na britské filmy, že? Mou obhajobou budiž, že to nedělám naschvál. Například o tomto filmu jsem si myslela, že je americký, a přesto jsem se do něj naprosto zamilovala, ale když jsem se dozvěděla, že je britský, má láska překročila všechny meze. Totálně jsem tím tedy i propadla režisérovi Matthew Vaughnovi, u kterého mi chybí už jen jediný film a budu znalec veškeré jeho režisérské tvorby (kterou do posledního filmu miluji). Nejsem člověk, co se vyžívá v akčních komediích, ale když to někdo umí, dokážu se zamilovat. Kingsmani jsou toho důkazem. Myslela jsem si, že se pobavím (však na tento film všichni pěli jenom ódy), ale netušila jsem, že uvidím dokonalý nářez a perfektní ukázku toho, jak by taková akční komedie měla vypadat. Toto sice není umělecké dílo jako třeba Občan Kane, ale je to film, který do poslední kapky splnil to, co si předurčil. Pokud jde o žánr a to, čeho chtěl dosáhnout, povedlo se mu to dokonale, mě smíchem dostal do kolen, a proto si zaslouží 5/5.

Pan Nikdo (Jaco van Dormael, Kanada/Belgie/Francie/Německo, 2009)
Tenhle film mi poprvé doporučoval někdo z vás na blogu nebo na YouTube a už tehdy mě velmi zaujal. Konečně jsem se tedy dostala k tomu, abych se na něj podívala, ale bohužel jsem končila se smíšenými pocity. Film si totiž zahrává s hodně zajímavými myšlenkami, nad kterými často uvažuji, ale nemyslím si, že by je film dokázal pojmout tou nejlepší formou. Rozhodně si zase nemyslím, že by to udělal špatně, ale nakonec stejně cítím, že pan režisér ten potenciál nevyužil tak, jak měl. Ten problém, který řeší, je hodně složitý a hodně komplexní, a i v tomto filmu se tváří hrozně složitě, ale přitom je podán velmi banálně a jednoduše, nakonec stejně jenom klouže po povrchu. Takže na zamyšlení je to fajn, vizuálně film vypadá naprosto parádně, ale nakonec to není vůbec taková bomba, jaká to mohla být. 3/5

Šestý smysl (M. Night Shyamalan, USA, 1999)
Další z mých velkých filmových restů byl vyškrtnut zhlédnutím tohoto až kultovního filmu. Byla to zajímavá duchařina, ale nejvíce ze všeho mě na ní dostal ten závěr. Celý film mi přišel oukej - velmi zajímavý, mírně napínavý, ale zase ne ničím tak zvláštní nebo výjimečný, jak bych očekávala. Navíc to uteklo fakt rychle, což jindy bývá výhoda, ale tady mi přišlo, že to sice uteklo, ale že se tam vůbec nic nestalo. Nebýt toho konce, přijde mi to celé tak nějak bez příběhu. Tím nechci říct, že by to bylo špatné, to vůbec ne, bylo to skvělé, ale mnohem méně skvělé, než jsem očekávala. 4/5

U Konce světa (Edgar Wright, Velká Británie, 2013)
A máme tu další britskou akční komedii z pera (pera?) mého oblíbeného komediálního režiséra s mým oblíbeným Simonem Peggem v hlavní roli. Tento film zakončuje Blood and Ice Cream trilogii, kterou jsem tedy zhlédla ve špatném pořadí, ale to vůbec nevadí (pokud vám však mohu poradit, nechte si Jednotku příliš rychlého nasazení na konec, protože je nejlepší), protože na sebe nenavazují, jen odkazují bez ohledu na pořadí. Pokud se vám líbily předchozí díly, ani tímto nebude zklamaní, pro mě tento díl dosáhl úrovně Soumraku mrtvých. Bylo to skvělé, vtipné, ale ne tak zajímavé, spletité, skvělé a vtipné jako JPRN. Ze všech tří asi nejslabší, ale i tak je to dobrá, i když trochu úchylná jízda. 3,5/5

Déjeuner du matin (Emmanuel Tenenbaum,  Nizozemí/Francie, 2012)
Tohle je krátký film, na který jsem narazila náhodou, když jsem hledala na hodinu francouzštiny báseň od Jacquesa Préverta. Našla jsem díky tomu tento krátký filmeček, který je téměř dokonalým zachycením Prévertových veršů. Ta báseň je prostá, jednoduchá, ale nádherná, stejně tak film. Není to nic složitého, ale jsou to plně a krásně využité tři minuty. 4/5

Hoří, má panenko (Miloš Forman, Československo/Itálie, 1967)
Miloš Forman je asi to nejlepší, co se českému filmu přihodilo, ale já mám v jeho tvorbě tak ostudný skluz, že to ani nadávkami nevyjádříte dostatečně. Hoří, má panenko je českou klasikou právem, protože je krásně natočená (Miroslav Ondříček byl prostě Pán), ale to tolik lidí nezajímá jako to, jakou srandu si z nás Čechů dokáže udělat. Byla to opravdu trefná satira, ale spíš opravdu hezky směšná než urážlivá, ale na mě to bylo přeci stále málo. I když má film jen 71 minut, na mě to bylo i tak dlouhé, protože se tam toho moc nestalo a některé až banální scény se na mě až příliš protahovaly. Takže super, ale já bych to mohla mít ještě kratší. 3,5/5

Teorie velkého třesku, 9. série (2015-2016)
Teorie velkého třesku je má srdcovka, ale nedá se jí upřít mírná ztráta kvality. Hodně se to projevilo v této sérii. Nejdřív jsem měla pocit, že to bude úžasné, ale po pár dílech už jsem ten pocit ztratila. Není to špatné, ale už to není tak originální a inovativní. Já hlavní problém vidím v tom, že stále chceme, aby ti kluci byli stále stejně nerdózní, nemotorní a sociálně mimo, z čehož pramení ten humor, ale zároveň by se ten seriál měl někam vyvíjet. A taky že vyvíjí - kluci se žení, mají děti, ale pak se to zas kryje s tou starou myšlenkou, že vlastně vůbec nemají dospět, ale mají být stejně společensky natvrdlí. Já sama nevím, co chci. Přijde mi nuda, když se ten seriál nikam neposune, ale to pak přijdeme o ten humor. A nejspíš ani autoři se ještě nerozhodli. 4/5

Strážci Galaxie (James Gunn, USA, 2014)
Měla jsem menší filmovou krizi, tak jsem si pustila něco jednoduchého, nenáročného. Rozhodla jsem se pro další superhrdiny a myslím, že jsem si vybrala dobře. Strážci Galaxie jsou dobrým odbočením od klasických superhrdinských filmů, ale zase neodbočují ze zažitých konvencí. Prostředí je jiné, postavy jsou jiné, ale šablony, principy a pravidla podobných filmů zůstávají při starém. Není to nepředvídatelné, dostanete typické badass hlášky, ale nakonec to splnilo to, co jsem chtěla. Bylo to nenáročné, ale pobavilo mě to, nenudila jsem se, ale nejvíce mi v paměti zůstal filmový soundtrack, který je opravdu prvotřídní. 3,5/5

Chata v horách (Drew Goddard, USA, 2012)
Jak už jsem říkala několikrát, horory mě většinou nezajímají, ale tento mi speciálně uvízl v mysli a nedávno jsem na něj narazila v žebříčku filmů, které vás donutí přemýšlet nad realitou (nebo tak nějak), tak jsem se rozhodla, že do něj půjdu. A dostala jsem něco, co jsem fakt nečekala. Tento horor je naprosto specifický, dost originální, ale také naprosto ujetý a vyšinutý. Musím ale říct, že jsem se docela pobavila, ale vidět znovu bych to nemusela. Že bych přímo začala uvažovat nad realitou, to říct nemůžu, ale určitě to bylo zajímavé zpestření mezi horory, takže pokud je to přesně něco takového, co hledáte, tak vzhůru do toho. 3/5

Faunův labyrint (Guillermo del Toro, Španělsko/USA/Mexiko, 2006)
Tento film se zase častokrát objevil v osobních žebříčcích oblíbenosti a četla jsem na něj jen dobré kritiky, nadšené ohlasy a nejspíš právě proto jsem měla šíleně vysoká očekávání, která tak trochu zmařila můj požitek z tohoto filmu. Čekala jsem, že to bude opravdu intenzivní, že mě to zasáhne, ale to se bohužel nestalo. Byl to skvělý film, ale ve zředěném množství, jaké jsem myslela, že dostanu. Nebylo to tak napínavé, ani strašidelné, ale bylo to netradičně pohádkové. Propletení hrůzného pohádkového světa se snad ještě hrůznější realitou se mi líbilo, ale nijak zvlášť to na mě nezapůsobilo. Ten film vypadá po všech stranách výborně a je originální, ale vůbec se mi nedostal pod kůži. 3,5/5

Billy Elliot (Stephen Daldry, Velká Británie/Francie, 2000)
Zato Billy Elliot si mé srdce tedy získal a nejenom proto, že je to další britský film. Je to příběh chlapce, který si chce splnit sen a dělat to, co ho baví, přitom však musí čelit své nesourodé rodině, která se utápí ve vlastních problémech. Je to nádherný příběh, přirozeně dojemný (ne tak, aby z vás emoce tlačil), se skvělým obsazením (Jamie Bell a Julie Walters aka paní Weasleyová) a soundtrackem. Je to velmi lidský příběh, o snech, přátelství a rodině, mluví o důležitých hodnotách, aniž by se o nich zmínil. Je to sice velmi nenápadný film, ale moc krásný. A velmi vám doporučuji zkusit si ho pustit v originále s anglickými titulky, protože ten přízvuk, slang a hovorová angličtina je něco neskutečného! 4/5

Alenka v říši divů: Za zrcadlem (James Bobin, USA, 2016)
První díl hrané Alenky sice nepatří k mým oblíbeným filmům od Tima Burtona, ale ani toto pokračování jej nedokázalo předčít. Není to špatný film, ale je dost snadno zapomenutelný. Příběh sám o sobě nijak zvlášť zajímavý není, ale že by vyloženě nudil, to také ne. Je ale hodně zaměřený na dětské publikum, což se nejvíce projevuje v banálnosti a jednoduchosti děje, ale také ve zvoleném "humoru" - směšné postavičky padající přes sebe už mě třeba nerozesmějí. Film má hezkou ústřední myšlenku a konečné poslání, které z ní vychází, ale vše je to tak šíleně jednoduché a prosťoučké..! Proto je to ideální film pro rodiny i s malými dětmi, starší se možná budou trochu nudit. Co mi vadilo, bylo, že vedlejší postavy nedostaly skoro žádný prostor a dělaly tam totální křoví beze smyslu. Ale co se mi zase líbilo, byla vyfantazírovaná Říše divů. Takže za mě trochu zklamání, nuda a zapomnění, ale rodiče, vy se nebojte a děti na to klidně vezměte. 2,5/5


2 komentáře:

  1. Kingsman se mi strašně líbil, neskutečně jsem se bavila a to britský humor nemám ráda, takže narozdíl od Tebe britské filmy nevyhledávám. Mary a Max je krásný animák a je opravdu škoda, že se o něm tolik nemluví. Strážci Galaxie se mi poprvé moc nelíbili, ale při každém dalším shlédnutí jim přicházím stále více na chuť. Šestý smysl naprosto miluji.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je super, že se tolikrát s někým shodnu, to se mi často nestává :D :)

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.