úterý 12. července 2016

Kupa filmů, jídla, lidí a zážitků | KVIFF 2016

Začala jsem psát tento článek dost zeširoka a zjistila jsem, že to bude docela dlouhé. Proto jsem článek oddělila jednotlivými nadpisy, abyste si mohli vybrat, která část vás opravdu zajímá. Pokud to budou všechny, budu jedině ráda.
1 ze dvou fotek, kterou jsem byla nucena pořídit - omluvte tedy to, že selfie fotit neumím
JAK K TOMU DOŠLO?
Karlovarský filmový festival byl mým snem od té doby, co jsem se o něm prvně dozvěděla (a to jsem musela být ještě malá). Od malička jsem fascinována akcemi, kde se scházejí lidé kvůli něčemu, co mají všichni rádi nebo co je zajímá (což se dá tedy napasovat na téměř kterékoli setkání s libovolným počtem lidí, ale dobře...), ale ještě větší podíl na tom měla asi má fascinace slavnými umělci. Neptejte se, proč mě tak fascinují, protože nevím. Je mi jasné, že mám radši umělce než sportovce, ti mě nechávají zcela chladnou, ale umělci mě odjakživa zajímali až moc, jsem z nich na větvi, ale nevím proč tolik. Nicméně se k tomu všemu přidalo i to, že mám ráda filmy - ty jsem měla ráda odjakživa, ale v posledních letech to tedy začalo být o dost aktuálnější a vážnější.
Ať už mě k tomu vedly jakékoli důvody, do Karlových Varů jsem chtěla. Už několik let jsme se o tom vždycky bavili s taťkou, že tam spolu pojedeme, ale tak nějak jsme si na to vzpomněli, až když festival začal. Tento rok jsem vážně chtěla jet, i kdybych měla tátu nechat doma, protože jsem myslela na to, že bych tuto zkušenost mohla zúročit na přijímačkách na vysokou, takže by bylo fajn, kdybych to stihla aspoň jednou před nimi. Bohužel mi do toho vlezla brigáda, která sice šla zrušit nebo upravit, ale stejně jsem nevěděla, kdo by se mnou chtěl jet, a neměla jsem tušení, kde bych se mohla ubytovat, tak jsem to pustila z hlavy.
Mysleli na mě ale všichni strážní a vnukli mé tetě a strejdovi báječnou myšlenku, že by mi tento festival mohli nadělit k osmnáctinám. Jelikož mi zařídili ubytování, dopravu a částečně i vstupné a stravování, nezbývalo nic jiného než jen někoho přemluvit a přesunout brigádu. Všechno vyšlo podle plánu a s kamarádkou jsme 1. července v 6:21 odjely z Pardubic směrem na západ.

PRVNÍ DOJMY?
Skvělé, báječné. Byla jsem okamžitě nadšená, jakmile jsme vstoupily do centra, kde se všechno odehrávalo. Jakmile jsem spatřila všechny ty plakáty, cedule, zábradlí, červený koberec, všechno najednou dávalo smysl. Asi teď trochu přeháním, ale znáte to, jaké to je, když vidíte na vlastní oči, když zažíváte na vlastní kůži něco, co jsem chtěli vidět a zažít už tak strašně dlouho.
Pak jsem si všimla těch lidí, kterých ještě nebylo tak moc, ráno to ještě šlo, ale už tehdy se mi to zdálo jako davy. To jsem ale nevěděla, jak to bude vypadat v následujících dnech.
Všimla jsem si, že většina z nich měla na krku klíčenku od ČEZu a na ní zavěšenou nějakou kartu. Hrozně se mi to líbilo, ale myslela jsem, že ji mají jenom speciální návštěvníci. To mě ale pak zarazilo, protože ji měli fakt skoro všichni. Později jsem zjistila, že je to Festival Pass; to když jsem si ho šla sama koupit.
Všude se rozléhaly malé i větší obchůdky, pouliční umělci (těch ale také pořádně přibylo až v dalších dnech), restaurace, bary... Všude měli otevřeno, někdy i nonstop, všude to tepalo mládím a životem - a to jsem stále nevěděla, co má přijít v dalších dnech.
Úžasná atmosféra na mě dopadla hned na začátku a vydržela až do konce i přes ošklivější počasí.

JAK JSME SI OPATŘOVALY VSTUPENKY?
Nejdříve jsme si koupily passy na pět dní, které vám propůjčí tři vstupenky zdarma denně a vstup zdarma do sálu pět minut před promítáním, pokud vás pořadatel pustí na prázdná místa, plus několik dalších výhod (například SMS rezervace). Hned po zakoupení passů jsme si vybraly první tři vstupenky na první den, ale jednu z nich jsme nakonec neuplatnily, protože se kryla s příchodem hvězd na červený koberec, a to jsem si nechtěla nechat ujít. Večer jsme si však ještě jeden lístek dokoupily - a proto jsme si myslely, že je získat lístky jednoduché. Jak naivní!
Večer jsme si řekly, že si zarezervujeme lístky na další den přes SMS. Vyšla nám jen jedna rezervace na celý den. Ráno jsme si tedy vystály frontu a dozvěděly se následující - do SMS rezervace se pouští jen 10 % lístků, rezervace se spouští v 7:00 a do minuty je zcela vybraná, většina představení už je pro normálního návštěvníka v 9 hodin vyprodaná (pokladny se otvírají v 8:00), ale hodinu před promítáním se uvolňují lístky, které si nevyzvedli akreditovaní návštěvníci nebo lidé od tisku, nebo ještě můžeme zkusit last minute pokladnu, kde získáme 15 minut před promítáním nevyzvednuté zarezervované lístky. Díky těmto informacím se nám podařilo ukořistit ještě jeden film na dopoledne, ale večer už jsme neměly šanci - všechny lístky v čudu. 
Vychytaly jsme to až další den, kdy jsme fakt všechno pečlivě zarezervovaly včas, koupily včas nebo jsme zkusily vystát i tu frontu, kterou pouští pět minut před začátkem filmu. Vyzkoušela jsem všechno, kromě last minute pokladny, kterou jsem nakonec nutně nepotřebovala.

JAK VYPADAJÍ KINOSÁLY?
Ty jsou naprosto skvělé. V hotelu Thermal, což je hlavní stanoviště celého festivalu, jsou klasické kinosály se sedačkami, ve kterých i lehce usnete, protože jsou krásně měkoučké. S ostatními kinosály a spaním už je to horší - jsou to sice sály v nádherných prostorách (Lázně III, Grandhotel Pupp), ale na těch židličkách to není tak příjemné posezení. Ale aspoň vám spánek nesebere požitek z toho filmu. Odevšad je ale krásně vidět na obrazovku i titulky.

FESTIVALOVÉ ZNĚLKY?
Každý rok jsem slýchávala o nové znělce, ale já jsem ve skutečnosti neměla ponětí, o co jde. Slovo znělka ve mně vyvolalo pocit, že jde o nějakou skladbu, krátký kousek, melodii, která festival doprovází - to, že v ní vystupuje nějaká hvězda, jsem si představila tak, že v ní zpívá nebo něco pronese (třeba Ladies and gentlemen, welcome and enjoy... nebo něco takového). Až přímo na festivalu před prvním filmem jsem zjistila, že jde o krátké skeče, videoklipy (můj první byl s Andym Garcíou), které promítají před každým filmem. To bylo pro mě velké a trapné zjištění, ale moc jsem si je všechny užila - ta nejnovější se Zdeňkem Svěrákem je rovněž dost povedená.

KOHO JSEM POTKALA?
Byla jsem svědkem příchodu všech hvězd na červený koberec hned první den, nejzajímavější z nich byli určitě Willem Dafoe, Toby Jones, Jamie Dornan, Jiří Bartoška a Jarda Jágr. Při promítání jsem potkala režisérku Michal Vinik a režiséry Roberta Andò, Pavla Soukupa (a zbytek týmu filmu Lesapán) a Miroslava Janka. Nenechala jsem si ujít příchod Jeana Rena, ale mrzelo mě, že jsem nestihla Charlieho Kaufmana. Na světové premiéře Učitelky jsem samozřejmě viděla celý ansámbl producentů, herců, umělců, techniků, v čele s Petrem Jarchovským a Janem Hřebejkem (kteří seděli za mnou!). A mimo koberce a filmy jsem potkala Dana Bártu, Danu Morávkovou s manželem Petrem Maláskem nebo třeba Taťjanu Medveckou. A také známého ze školy a z dramaťáku, z kterého jednou bude velký režisér, takže na toho si počkejte (určitě o něm ještě někdy budu mluvit)!

KDE JSEM JEDLA?
Jedla jsem hodně, protože tam bylo spousta výborných možností, kde se najíst (a také jsem měla dostatečný kapitál). Přímo u Thermalu jsem nejvíce jedla v Bageterii Boulevard, ale podporovala jsem i menší stánky, například v jednom jsem několikrát zašla na výborné vegetariánské nudle, v jiném jsem chodila na výbornou margaritu a vedle ještě na trdelník. Hodně nás zásoboval Albert a jednou jsme se stavily v Dobré čajovně, kterou vážně doporučuji, protože tam dělají výborné čaje (a příště vyzkouším i jejich jídlo!), krásně to tam voní vodní dýmkou (takže pokud vám tohle nevoní, tak to nebude úplně pro vás) a celé to tam je takové nadpozemské a pohodové.

NĚJAKÉ TIPY NA ZÁVĚR?
Po prvním roce jsem určitě neobjevila všechno, co vám festival může nabídnout, ani jsem nevychytala všechno, co udělat pro ten nejlepší zážitek. Co si chci ale sama poznamenat a co chci určitě sdělit vám, co byste na festival také někdy jeli poprvé, tak je to: VEMTE SI TEPLÉ OBLEČENÍ DO SÁLU! To pro mě byla téměř smrt. Venku vedro jako blázen a v sálu vám pustí klimatizaci tak naplno, že jsem z toho při prvním filmu nastydla a zázvorový čaj jsem pila až do odjezdu 6. července. Jenže i když se počasí zhoršilo a venku byla pěkná zima, oni nechali klimatizaci jet naplno. Aspoň to pro mě byla výmluva, proč si koupit mikinu s festivalovým motivem.
Určitě se vyplatí vstupenky rezervovat, a to přesně v 7:00, a pokud vám rezervace nevyjde, musíte ráno brzo vstávat tak jako tak, protože i když budete stát ve frontě před pokladnou od osmi ráno, nemusíte se dostat na řadu do devíti (jako že já jsem dvakrát musela z fronty odejít, i když přede mnou byli už jen dva lidé, protože jsem musela běžet na film...) a potom už je většina lístků pryč, v deset už volné nebývají žádné.
Brouzdejte po okolí a scházejte z cesty, my jsme takto narazily na úžasný podchod, do jehož zdí někdo namaloval krásné filmové plakáty, je tam zajímavá myšlenková mapa o betonu, ale kromě toho jsme taky z toho podchodu vyšly a za ním se konal koncert. Hrála tam skupina I Love You Honey Bunny, do které jsem se maličko zamilovala, protože jsem netušila, že v Česku existuje něco, co dokáže takto věrohodně, ale přitom po svém připomínat Arctic Monkeys...
A nakonec určitě stojí zato riskovat - zkusit těch pět minut předem, protože to může vyjít, i když se zdá, že ne. Proto vám povím na ukázku svůj příběh:

Měla jsem lístek na film Muž se zlatou paží od 9:00, i když jsem chtěla na Švýcarák, ten byl ale vyprodaný. Ráno jsem ale zjistila, že se uvolnilo dost lístků, proto jsem si na něj ještě chtěla vystát frontu. Na řadu jsem se dostala deset minut před začátkem, takže jsem věděla, že Muže už stihnout nemůžu, toho dávali moc daleko. Riskovala jsem tedy - měla jsem jisté představení, ale riskovala jsem pro Švýcarák, který mohl být už vybraný než se dostanu na řadu. Na řadu jsem se ale dostala, rychle jsem pokladní řekla o lístek na představení 311, jakmile jsem ho dostala, pádila jsem do sálu. Se zděšením jsem zjistila, že mi dala lístek na představení 411, ačkoli jsem jí to číslo dvakrát opakovala. Rychle jsem se vrátila do last minute pokladny, kde mi paní oznámila, že si tam zrovna vyzvedli poslední lístky. Rozhodla jsem se to vzdát. Pak mi ale došlo, že by mě mohli pustit pět minut předem - moc času ale už nezbývalo. Vrátila jsem se do Thermalu, vyběhla do patra, jenže tam jsem zjistila, že tam není žádný Velký sál. Byl tam Malý sál, Kinosál A, Kinosál B, ale žádný Velký. Rychle jsem se zeptala na radu a bylo mi řečeno, že ten se nachází o dvě patra níž. Seběhla jsem tedy do přízemí, ale další schody jsem neviděla. Lítala jsem po Thermalu jako splašená, nakonec jsem si všimla dalších schodů a pod nimi dlouhé fronty, kterou pomalu pouštěli dál. Rychle jsem se přidala na její konec a doufala, že projdu. Pak ale přišel pán a ptal se, jestli je toto fronta s lístky nebo bez nich. Paní za mnou řekla, že s lístky. Tak jsem se rychle přesunula k druhým dveřím, tam mi ale bylo řečeno, že tudy může jen člověk se vstupenkou, za mnou už šla ta šťastná paní s lístkem, která si to popletla. Vrátila jsem se tedy opět na konec té dlouhé řady a doufala, že to vyjde. Kupodivu to nakonec fakt vyšlo. Seděla jsem sice na schodech, ale stálo to zato.

A asi největší tip ze všech, který vám ale asi nemusím opakovat, je, abyste si to užili po svém. Nemusíte vidět pět filmů denně, nemusíte ponocovat, nemusíte pařit, můžete pařit, můžete ponocovat, můžete chodit na jeden film za druhým - je to jen a jen na vás, abyste si vybrali, jak festival strávíte. Já se příští rok (pokud to vyjde) těším, že se podívám i na nějaké KVIFF Talks a besedy, užiji si nějaký koncert nebo půlnoční film a také bych se ráda mnohem více bavila s ostatními lidmi, protože to jsem při honu na lístky moc nestíhala...

Karlovarský festival bych doporučila úplně všem mladým lidem - i když nejste filmový maniak, Karlovy Vary během festivalu jsou výborným místem, kde strávit aspoň pár letních dní, protože tam to mládím žije. Doporučila bych ho všem filmovým maniakům, kteří se na něj z jakéhokoli důvodu ještě nedostali, ale doporučila bych ho úplně komukoliv, protože je to výborná kulturní akce a velká celorepubliková událost - pokud nevěříte, že jsou Češi schopni zorganizovat něco takového, zajděte sem a uvidíte, jak jsme vlastně světoví!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.