čtvrtek 14. července 2016

Nejhorší zpěvačka na světě v ne tak božském filmu

Božská Florence 

Florence Foster Jenkins

Životopisný / Komedie / Drama
USA / Velká Británie, 2016, 110 min

Režie: Stephen Frears
Scénář: Nicholas Martin
Kamera: Danny Cohen
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Meryl Streep, Hugh Grant, Simon Helberg, Nina Arianda, Rebecca Ferguson, John Kavanagh, Josh O'Connor, Paul Bergquist, Mark Arnold, Christian McKay, David Haig, Elliot Levey, Martyn Mayger, Shaun Newnham

Česká premiéra: 25. 8. 2016



Na předpremiéry se moc často nedostávám a ještě méně často se mi poštěstí, že bych viděla film dříve, než přijde do české distribuce. Ale tentokrát se mi to povedlo. Tři týdny trávím ve Francii, v zemi, kde se film zrodil, proto jsem si řekla, že by byla ostuda, kdybych na žádný nezašla. Nicméně jsem si troufla jenom na film v angličtině a ve vhodnou chvíli dávali zrovna tento zajímavý film, na který už jsem pár dobrých odezev slyšela. Bohužel já se k nim přidávat nehodlám.

Od tohoto filmu jsem i přes veškeré ohlasy i zajímavé herecké obsazení neměla velká očekávání. Nic mě na něm nezaujalo tolik, abych něco očekávat měla. Meryl Streep není tolik zárukou dobrého filmu jako toho, že dobře zahraje cokoli - i ve špatném filmu. Božská Florence sice není špatný film, ale je děsivě obyčejný, nudný a nezajímavý.
Režisér Stephen Frears je držitelem dvou nominací na Oscara, přesto jsem jeho jméno neznala, ale po dovzdělání se už vím, že právě on stojí za známými filmy jako Nebezpečné známosti (1988), Královna (2006), Philomena (2013) nebo The Program: Pád legendy (2015). Jelikož jsem toto před filmem nevěděla a zmíněné filmy jsem ani neviděla, nemůžu se na to tolik odvolávat, ale i tak se mi chce prohlásit, že by takto zajetý režisér měl předvést více.
Božská Florence je biografickým příběhem o ženě, která zpívala, ačkoli zpívala žalostně špatně. Kromě životopisné části by měl film nejspíš oplývat i vtipem, historickou atmosférou a inspirací pro ty, co se zdráhají plnit své sny. Jenže jakmile tento film skončil, cítila jsem se úplně stejně jako před jeho začátkem - nijak na mě nezapůsobil. Nebyl špatný, ale nebyl ani dobrý, byl zcela a úplně nijaký. Pár hodin po zhlédnutí a už si z něj velké části nepamatuji.
Meryl Streep podala sice jako vždy přesvědčivý výkon, Hugh Grant dostal roli, která tolik nekopíruje ty z jeho předešlých filmů, a zahrál ji dobře, ale přesto jejich postavy působí jako směšné karikatury. Jim to ale tolik za vinu nedávám jako směšnému scénáři a dialogům, které jim jejich práci tedy vůbec neusnadnily. Třetím do party jim byl Simon Helberg, kterého sice jako Howarda z Teorie velkého třesku miluji, nicméně tady se do role karikatury postavil on sám. Nevěřila jsem mu ani slovo.
Celý film trvá 110 minut - to jsou téměř dvě hodiny, ve kterých posloucháme hrozný zpěv a hledíme na snahu ostatních, aby se Florence nedozvěděla o tom, jak strašná to je zpěvačka. To je žalostně málo na dvouhodinový film. Nebo by i málo být nemuselo, kdyby se jenom režie snažila víc. Ale nesnažila.
Stejně jako je příběh nudný, veškerá filmařská práce je úplně k zahození. Je nezajímavá a neoriginální. Využívá zajeté postupy, o nic se nesnaží, neexperimentuje. Nenajdete tady ani zajímavou kameru, ani střih, ani zvuk a dokonce i hudba Alexandra Desplata, mého oblíbeného skladatele, mi zde úplně unikla (pamatuji si jen příjemnou hru na klavír a Florencin strašný hlas). Jediné, co působí trochu originálně jsou vstupní a závěrečné titulky, které se snaží připomenout staré časy, ale nejsem si jistá jejich adekvátností, protože minimálně ty vstupní mně připomínají 60. léta, což je o dvacet let vedle. Co by mělo navodit atmosféru 40. let jsou kulisy a kostýmy. Výprava filmu je hodně bohatá a přesvědčivě vás zanese do minulosti, ale opět musím říct, že se nejedná o nic nápaditého.
Nejvíce mi ale na filmu vadilo, že postrádá jakoukoli hloubku. Nemá žádný přesah, nesnaží se ani nic sdělit a pokud něco sdělit chtěl, tak to je z filmu hodně špatně poznat. Nejde v něm o nic jiného než o příběh "nejhorší zpěvačky na světě", což sice může být fajn, dnes se točí životopisné filmy o kdekom, ale rozhodně by mi přišlo, že takový příběh nemá ambice na 110 minut, a po zhlédnutí je můj předpoklad správný. Florencin příběh není tak zajímavý ani spektakulární, aby dokázal bavit tak dlouho a ani sám režisér tomu ničím nepomohl. Božská Florence tedy zůstává prostá, nemastná a neslaná, film, který nejspíš nikoho neurazí, ale snadno se na něj zapomene. Chybí mu jakýkoli výraznější moment a především jakékoli vnitřní kouzlo.

Hodnocení: 2,5/5

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.