pátek 5. srpna 2016

Ach, to Prokleté dítě (recenze bez spoilerů)

Přemýšlela jsem dopředu, co bych dělala nebo jak bych se cítila, kdyby nadešla tato situace. Situace, ve které bych jednou plánovala říct něco ošklivého o Harry Potterovi. Že bych ze sebe vypustila slova, která by kritizovala práci J. K. Rowlingové. Jednak jsem tehdy došla k závěru, že to se nikdy nestane, jednak jsem si také myslela, že bych toho nikdy nebyla schopná a namlouvala bych si tak dlouho opak, až bych vás opět mohla zasypat jen pozitivy. Ovšem stalo se to a já si nic nenamlouvám a beru to tak, jak to je - Harry Potter and the Cursed Child není zdaleka perfektní. K dokonalosti má popravdě dokonce daleko.

Samozřejmě jsem si osmý příběh chtěla přečíst od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že vyjde knižně - a už předtím jsem věděla, že chci vidět hru samotnou. Když kniha konečně vyšla a já musela čekat, než mi přijde poštou, zatímco ji všichni už měli přečtenou, myslela jsem, že zešílím, pokud mi někdo prozradí nějaký spoiler, ale naštěstí se internet ukázal jako velmi ukázněné místo.
Knihu jsem otevřela ráno a dočetla ji večer. Snažila jsem se ji číst pomalu, i když bych ji mohla prolítnout jedním dechem. Nechtěla jsem ale přijít o žádnou informaci, kterou bych při rychlém čtení mohla vynechat, chtěla jsem si to vychutnat a s osmým příběhem vytrvat co nejdéle. Četlo se to ale velmi rychle - je to divadelní scénář, který se převážně skládá z dialogů a málokdy se některé z postav do pusy dostane monolog delší než pět vět, což se vždycky čte snáz a rychleji, navíc by vám to čistého času nemělo zabrat více, než trvá divadelní představení, a navíc je to psáno tak jednoduchou angličtinou, že jsem si některá slovíčka hledala jen proto, abych čas ještě více zpomalila, ačkoli jejich význam vyplýval jasně z kontextu.
Zpočátku jsem to milovala. Rozplývala jsem se, dojímala se a plakala jsem, nicméně jsem byla v práci, takže jsem slzy i potutelný úsměv musela držet na uzdě. Jenže čím dál jsem četla, tím méně se mě držela nostalgie a začala jsem se propadat do nového příběhu, z kterého jsem nebyla nadšená. Jelikož nechci nikomu brát jeho zážitek z prvního čtení, nebudu zde zmiňovat, o čem samotný příběh vypráví, ale řeknu, co si o tom myslím - byla to ta nejjednodušší, nejpřímější a nejneoriginálnější cesta jak dosáhnout toho, čeho dosáhnout chtěli. A tím se ztratilo kouzlo, jakým se vyznačovalo prvních sedm knih.

Čeho dle mého názoru chtěli dosáhnout? Chtěli představit nejen tu generaci a svět o 19 let později, chtěli se zároveň vrátit do původního světa, ve kterém jsme vyrostli, do toho světa, který všichni tak milujeme. Chtěli představit nové postavy, ale zároveň nám chtěli vrátit všechny ty staré. Bohužel to působí zbytečně podbízivě a nové postavy až na výjimky nejsou ničím oslnivé. Naopak jsou ploché a nepromyšlené a stejně jako zbytek příběhu nepůsobí opravdově.
Prokleté dítě není opravdové. Není to pro mě opravdové pokračování, ačkoli jej vymyslela sama Rowlingová. Tento příběh není tím osmým pro mě. Je to příběh navíc, nad kterým jsme se pobavili, který zhlédneme jako divadelní hru a užijeme si to, ale nebudeme ho brát vážně. Alespoň já ho tak neberu. A nedělá mi to problém, protože nenarušil mé vnímání prvních sedmi příběhů. Větší problém bych měla, kdyby něco podobného vzniklo jako příběh o vzestupu Voldemorta nebo o Pobertech. Tím, že se to však odehrává až po základním příběhu, jsem ochotná na to lehce zapomenout.

Tento příběh ovšem není zlý, není příšerný, je zábavný, dokáže být zajímavý, užívá osvědčený, i když obehraný příběh, který ale poskytuje spoustu příležitostí pro nečekaný vývoj, a nabízí pár zajímavých skutečností, ale nezapadá do původní série, protože mu mnohé chybí.
Chybí mu originalita nejenom příběhová, ale také verbální a umělecká. Rowlingová v původní sérii vymyslela originální příběh, ale mimo jiné jej také zabalila do krásných slov a obratů, které mají svou literární hodnotu.
Chybí mu promyšlenost a hloubka. Z toho mám dojem, že to snad ani nepsala Rowlingová. Původní série se tím přímo vyznačovala - vše bylo promyšlené, do sebe propletené, vše se vším souviselo, bylo to geniální. A já vím, že tento um Rowlingová neztratila, protože ho nadále prohlubuje v příbězích na Pottermore. Její svět je nekonečný a neztrácí se v něm souvislosti, jen jako by se ztratily v tomto jediném příběhu.
Chybí mu návaznost, především co se postav týče. Naši staří známí dospěli a to člověka zcela určitě změní, ale někteří se změnili k nepoznání. Natolik, až to přestává být uvěřitelné. Ztrácí to přesvědčivost. Zdá se, jako by většina byla jen poplatná příběhu - že se chovají tak, aby se vše dostalo do té fáze, ve které to chceme mít, aby příběh mohl pokračovat.
A občas tomu chybí logika, kvůli které se ztrácí i zmíněná uvěřitelnost. Ten příběh má zkrátka díry.

To vše bych byla schopna přehlédnout u klasické fanfikce a ještě bych byla překvapená, jak zábavně a poutavě je napsaná, ale nejsem schopna něco takového přehlédnout u matky našeho příběhu, u královny matky, které nám měla vyprávět, jak to bylo dál.
Nejsem zklamaná, protože jsem se pouze těšila na návrat do svého oblíbeného světa. Nikdy jsem doopravdy nečekala, že by to bylo opravdové pokračování, už jen proto, že se ta obálka tolik liší. Ta obálka mi řekla, že je ta kniha jiná, že nepatří ke zbytku.
Prvních sedm Potterů ve mně žije, mé srdce pro ně bije a já je cítím, jsou skuteční, jsou trojrozměrní, jsou víc než to, jsou zkrátka tady s námi. Ten příběh se stal, má duši a dýchá. Prokleté dítě je pouze schránka něčeho, co možná bude milé divadelní představení. Ta knížka mě bavila, nenudilo mě to ani chviličku, ale je to po všech stranách tak ploché, že by tomu ani dýchací přístroje nepomohly - tato kniha se k životu neprobudí.

Hodnocení: 3/5

6 komentářů:

  1. Při čtení jsem si připadal jako u nějaké velice nepovedené a nepromyšlené fanfikce od nevyspělé puberťačky, a nesutále jsem si říkal, že kdybych tohle četl třeba na Wattpadu nebo na nějakém blogu jako fanouškovské pokračování a nebylo by od Rowlingové, příběh bych rozhodně nedočetl. Zkazilo mi to vzpomínky na určité pasáže z předchozích knih, u některých replik jsem přemýšlel, zda to není nějaký vtip. Z Harryho a spoustu dalších starých známých postav nám udělali neschopné blbce, některé nové skutečnosti byly neuvěřitelně hloupé, obejvilo se zde spoustu všelijakých nesmyslů (trolley-witch atd.) došlo k naprosté ignoraci a ztrátě logiky u spousty magických věcí (mnoholičný lektvar, fideliovo zaklínadlo). Samotná podstata příběhu a její logika mě prostě štvala a znechutila mi celé čtení. Proto tuto knihu neberu jako pokačování, myslím, že v divadle to musel být zážitek, avšak jsem toho názoru, že kniha vůbec něměla spatřit světlo světa. Pro neznelé všech předchozích dílů je nečitelná, pro náhodné čtenáře, kterým by se zalíbila v knihkupectví nevhodná a myslím, že mladší čtenáři ji absolutně nepochopí a navíc pro ně nebude vhodný styl scénáře. Kniha měla dle mého názoru sloužit pouze jako zviditelnění divadelní hry a nesmyslná dojička na peníze, a ať už to byl nápad Rowlingové nebo jejich manažerů, je to dle mě velice špatný krok, a pro obecnou veřejnost naprosto nepochopitelný a zbytečný počin.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víceméně s tebou souhlasím. Já jsem k tomu přeci jenom shovívavější, ale v zásadě nemůžu nesouhlasit. Jen si myslím, že je jedno, že to vyšlo jako kniha, protože i na divadle ten příběh bude stejný - tedy i stejně hloupý. Samozřejmě to je dojička na peníze, to je naprosto jasné, ale v zásadě už je jedno, zda to vzniklo jen jako hra nebo i jako kniha. Představení tu knihu asi trochu povznese, ale myslím, že příběhu to stejně nijak nepomůže...

      Vymazat
  2. Ahoj, hezky sepsáno a musím s tebou snad úplně ve všem souhlasit. Jen bych byl ještě o stupínek kritičtější. V prvním díle, čekal snad na konci někdo pana koktavého? Nemyslím si. Tady bylo jasno hned. Osobně mi to neurazilo, avšak zklamalo. Na druhou stranu se nedalo očekávat nic jiného, když hlavní náplň knihy je o něčem, co jsem v třetím díle bytostně nesnášel. Asi jsem profesně zdegenerovaný, ale jakmile je víc paradoxů pohromadě a logika na dovolené, tak ani nálepka "fantasy" často nepomůže.

    PS: Nejsem si zcela jistý, jak vypadal draft JKR. Nevím, jestli je dostupný, nepátral jsem. Bojím se ale, že to bylo pár sesmolených A4 a pánové Jack a John to dokázali rozvést na 350...a pak to taky tak vypadá.

    PPS: Čirou náhodou jsem hledal nějaké názory na knihu a našel jsem tvůj blog, tak přeju, ať tě psaní/čtení stále baví a máš na něj dostatek času :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak kritičnost je určitě má slabina - pokud chovám k autorovi respekt, nedokážu strhat jiné jeho dílo, které se nepovedlo, a radši si budu nalhávat něco jiného. Díky za připomínku, na tom musím zapracovat.
      Nakonec jsem se dozvěděla, že Rowlingová je pouze autorkou námětu, což by ji ospravedlňovalo, kdyby neměla dohled nad celým produktem. I když to nenapsala, jak to mohla schválit a posvětit?
      Děkuji moc za názor a za milá slova. Hezký den! :)

      Vymazat
  3. Tvoje recenze mě utvrdila v názoru, že tento "osmý příběh" vážně není pro mě. Asi budu prostě předstírat, že se to nikdy nestalo :DD

    OdpovědětVymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.