úterý 16. srpna 2016

Jaké to je milovat za časů cholery?

Povinnosti a vlastní touha po poznání
Proč jsem si tuto knihu vybrala, proč jsem ji vlastně vůbec chtěla číst? Hnaly mě k tomu dva důvody - jedním z nich byla škola a druhý z nich, že jsem sama chtěla poznat, co se v této knize skrývá.
Láska za časů cholery je jednou z knih, kterou si můžeme vybrat do svého kánonu k maturitě. Každý rok navíc musíme v hodině češtiny pohovořit o jedné z knih ze seznamu nebo z učebnice literatury, musíme ji rozebrat, přečíst ukázku, sdělit vlastní názor, zkrátka se podělit s ostatními spolužáky - a hlavně je to o tom donutit nás číst. Já jsem si na příští rok vybrala k referátu právě tuto knihu, protože jsem si ji už dávno chtěla přečíst z vlastních důvodů.
Jednak je to klasika a mě táhnou všechny klasiky, protože se chci dozvědět, v čem je ta kniha tak speciální, že ji lidé čtou už po desetiletí (a jiné klasiky i po staletí). Navíc mě velmi zajímá magický realismus, vnitřně si myslím, že by mohlo jít o můj oblíbený žánr, nicméně jsem četla velmi málo knih s touto tématikou. Proto mě to tak táhlo ke spisovateli, kterého literární svět považuje za otce tohoto žánru. A jedním z posledních důvodů bylo, že jsem si chtěla přečíst něco exotičtějšího, něco ze světa, který neznám, který je daleko. Neuvědomuji si, že bych kdy četla nějakou knihu odehrávající se v Latinské Americe nebo od latinskoamerického autora. Márquez se tedy zdál jako nejlepší volba.

Moc mi to neusnadňujete, pane Márquezi
První, co jsem si uvědomila hned na začátku, bylo, že tohle budu číst dlouho. Jakmile jsem se totiž do čtení pustila, zjistila jsem, že Márquezův styl je neskutečně lyrický, a proto těžký. Nedovolí vám knihou prolítnout, musíte vstřebat pocity, které zaklíčoval do zvolených slov. Ale jakmile toto uznáte a připravíte se, že s touto knihou strávíte dlouhé chvíle, necháte se unášet jeho slovy a spojeními jako po moři poezie. Pro mě se tato kniha stala velkým eposem o lásce, až na to, že nebyl veršovaný. Ale s jeho stylem byste knihu za báseň lehce zaměnili, i když nevědomě.
Já jsem tu skutečnost o těžkém stylu přijala, nicméně jsem po prvních padesáti stranách začala mít potíže a byla jsem připravená na to, že knihu nedokončím. Nebavilo mě to. Jenže pak se náš milostný příběh vrátil do minulosti a mně se povedlo do knihy začíst, jelikož mi to usnadnil fakt, že jsem sledovala a prožívala příběh dvou mladých lidí, do čehož jsem se mohla vžít lépe než do životů starších, které potkáme hned na začátku. Pak už jsem knihou proplouvala, ale opravdu velmi pomalu. Ale bavila mě a neskutečně se mi líbilo, jak je napsaná. Protože Márquezův styl je opravdu překrásný.

Erotika na vyšším levelu
Tam, kde se krása jeho stylu nejvíce projevila, bylo v milostných scénách, které tvoří podstatnou část příběhu. Nečetla jsem žádný ze současných erotických románů, ale troufnu si bez vlastní zkušenosti tvrdit, že žádný z nich nedokáže pohlavní styk popsat tak půvabně jako on - tím chci říct v metaforách, přirovnáních, epitetonech, tak, že tam nenajdete jediné přímočaré slovo nebo pojmenování, a vy přesto naprosto víte, co se zrovna děje, o čem mluví a jak si danou situaci představit. Tím se i ta největší erotika a smyslnost dostává na vyšší level, na level vysoké literatury. Sex není laciným prvkem, jak přilákat pozornost čtenářů, je součástí života a lásky, a přesně tak to autor zachytil. S neskutečnou něžností i tvrdostí, půvabem i smyslností, živočišností i nejjemnějšími projevy fyzické lásky. Láska za časů cholery v žádném případě není erotickým románem, takto má slova nechápejte, je románem o lásce v každé formě a podobě, proto tam patří i milování - je součástí všeho.

Kam se poděl magický realismus?
Nyní se snažím procházet všelijaké rozbory tohoto díla, abych přišla na to, zda to opravdu není dílo magického realismu, nebo jsem jediná, kdo v tom tu magii neviděl. 
Celá kniha pro mě sice měla nadpřirozený nádech, ale to bylo z jiných důvodů. Prostředí Kolumbie je pro mě něco natolik nového a jiného, exotického, že mi to skoro jako magie připadá. Láska je pro mě magickou silou, která řídí naše životy, je pro mě jakýmsi bohem, který bdí nad námi všemi. Jenže v tom přeci jenom nevidím pravou podstatu magického realismu. Nebo je to právě ta podstata?

Jaké to je milovat za časů cholery?
Díky této knize jsem opět přišla na to, co jsem si myslela, co jsem vnitřně cítila. Láska nabývá různých podob, obestírají ji různé podmínky a různá prostředí, ale vždy tu je, vždy si najde cestu a nějaká cholera, válka, nesnáze ji nezabrání. Znovu se mi potvrzuje, že je láska bohem. Tou hlavní hybnou silou na zemi, která nikdy nezmizí. Lidé milovali, milují a vždy milovat budou. Právě nyní si to musíme připomínat o to víc. Láska si sice cestu najde, ale usnadníme jí to, když se zbavíme aspoň kousku naší nenávisti. 

Nenechme svět pohltit hněvem a strachem. Pusťme do něj lásku.

4 komentáře:

  1. Me se kniha nelibila. Silene me zklamala, cekala jsem vice a to ve vsech ohledech.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Achjo, to je škoda. Ale opět se potvrzuje to, že tisíc lidí má tisíc chutí. :)

      Vymazat
  2. Tohle je nejrozporuplnější kniha. Já ji ještě nečetla, ale četla jsem Sto roků samoty. I zde jsou právě ty erotické scény popsány tak, jak jsi o nich mluvila. A kniha mě uchvátila. A znám lidi, co četli obojí. A buď je zklamalo jedno nebo druhé :D. Tak kdoví.

    Jinak přesně tak si představuji napsanou recenzi. Nemusela jsem se bát, že mi vyzradíš děj. Skvělá práce!

    OdpovědětVymazat
  3. Také jsem od hodně lidí slyšela, že Sto roků samoty je zklamalo, tak právě také nevím, co očekávat. :/
    A moc děkuji za pochvalu. Já se i převyprávění děje záměrně vyhýbám, protože mám pocit, že to neumím dobře sepsat. Asi nejsem tak dobrý vypravěč. :)

    OdpovědětVymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.