pátek 19. srpna 2016

Určitě znáte KVIFF, ale už jste slyšeli o PIFF?

Karlovarský filmový festival není třeba nikomu představovat (a přece jenom, kdybyste si o něm chtěli přečíst, odkážu vás na svůj článek), ale v tomto týdnu jsem navštívila další filmový festival, o kterém jste nejspíš neslyšeli, pokud se o filmové festivaly blíže nezajímáte. Je jím PIFF, tedy Prague Independent Film Festival.
Tento festival probíhal od 15. do 18. srpna v Praze (nečekaně) v kinech Atlas, Evald a Lucerna (což jsou mimochodem krásná, stylová kina). Jde o mezinárodní filmový festival, který promítá malé, nezávislé, nízkorozpočtové filmy a jeho součástí je i závěrečné vyhlášení cen - Golden Eagles (Zlatí orli).
Já sama jsem se festivalu zúčastnila 17. srpna, a to prvních dvou bloků:


Vůbec jsem nevěděla, co čeho jdu. Neměla jsem tušení, jestli jsem si lístky neměla koupit předem, neměla jsem tušení, jaký je o festival zájem, neměla jsem tušení, jestli se tam vůbec dostanu. Celý ten festival halilo takové tajemství - jejich stránky jsou pouze v angličtině, na jiných filmových webech jsem se o festivalu nikde nedočetla, nevěděla jsem, jestli to není nějaká blbost.
Dorazila jsem nicméně do kina Atlas a šla normálně na pokladnu, kde jsem se tedy zeptala na lístek. Když jsem se ptala, jestli jsou ještě volná místa, paní se od srdce zasmála. V sále se mnou nakonec sedělo 8 pořadatelů/pozvaných a po začátku přišla ještě jedna dívčina. Účast tedy ne převeliká. 
Také mě překvapilo, že tam všichni mluvili anglicky, že to všechno byli cizinci. Říkala jsem si - když o tomto festivalu neví Češi, jak se o něm dozvěděli cizinci? Došlo mi to až po začátku filmu The Snow Queen 2, což je ruský animovaný film - a byl nadabovaný v angličtině bez jakýchkoli titulků. Překvapilo mě to a osobně bych radši viděla film na festivalu v originálním znění, ale aspoň jsem si procvičila angličtinu. Tu jsem si ale procvičila ještě více po skončení filmu.
Během titulků odešly dvě dámy, o kterých jsem se později dozvěděla, že jde o pořadatelky. My ostatní jsme čekali samozřejmě až na konec titulků, protože měly následovat hudební videoklipy. Čekali jsme několik minut a nic. Těch šest cizinců nakonec vyšlo ze sálu, tak jsem je následovala. Chvilku jsem s nimi postávala venku a neslušně jsem poslouchala, jak se baví - divili se také, kam se poděla ta videa. Šla jsem tedy za paní do pokladny a zeptala se jí. Nevěděla a řekla, ať chvilku počkáme, ale že pan promítač už odešel. Zašla jsem tedy zpátky k té skupince a přetlumočila jim to. Nakonec si mě paní pokladní zase našla a řekla mi, že ta videa nepřišla, a proto byl program včera změněn, a že nám o tom ta paní pořadatelka měla říct. Překvapilo mě to, nicméně jsem to skupině zase přetlumočila a vypařila se.

Přesunula jsem se do kina Evald na druhý blok a nebyla jsem si jistá už vůbec ničím. 
Ve vstupní hale tam ale bylo mnohem více lidí, celé to vypadalo oficiálněji. V pokladně jsem si koupila lístek, vybrala si místo a chystala se do sálu. V tom mě zastavil chlapík, mluvil na mě anglicky, ptal se, kde jsem si kupovala lístek a jestli jsem si zarezervovala místo, pak mě nasměroval do sálu. Wow, říkala jsem si, konečně nějaká organizace.
Trochu zmatků nastalo s tím, že v pokladně každému prodali lístek s místenkou, ale pořadatelé v sále zavedli pravidlo free seating, tedy volné sezení. Takže někteří se drželi tohoto pravidla, ale pak to stálo hodně přemlouvání lidí, co si chtěli sednout podle místenek. Co vám budu povídat, dost zmatek. Horší to ale bylo po zhasnutí světel a začátku promítání, kdy se najednou do sálu nahrnulo dalších šest lidí, kteří hledali svá místa, a jedna z divaček na ně šeptem křičela (oxymorón?), že si můžou sednout kamkoli. Vzal ji za slovo jeden prostorný pán, který se přehnal přese mě a jeden pár vedle mě tak hrubě, že nám nejen zastínil výhled na film, ale také nám pošlapal nohy. Vrchol ale byl, když mu zazvonil mobil a on začal telefonovat - to tolik nerušilo, šeptal dostatečně, nicméně pak se zvedl a zase přes nás překlopýtal zpátky.
Pak už jsem si tedy užila film, který do konce už nikdo nerušil. Až na paní pořadatelku, která (stejně jako u té ruské pohádky) několikrát vyblejskla plátno zrcadlovkou a telefonem. Na konci se s námi ale rozloučila a poděkovala nám za návštěvu, takže asi fajn. Zvala nás i na třetí blok krátkých filmů, kterého se zúčastnili i režiséři.
Při cestě z kina jsem si potom všimla velkého nápisu na nástěnce - filmy v rámci festivalu jsou promítány v angličtině nebo maximálně s anglickými titulky, tohle není Czech-friendly festival, nebo něco v tom smyslu. I to mě překvapilo, ale aspoň pro příště už vím, proč, co a jak.

Celkové dojmy?
Zmatek, velký zmatek. Tohle je sice velmi malý festival, ale očekávala bych lepší organizaci, když se jedná o soutěžní festival se zahraničními hosty. Nevím, o kolikátý jde ročník, takže pokud to byl první, chápu, že teprve tápají, od čeho se odpíchnout. Nicméně to bylo i tak sympatické strávit čas v krásném kině s trochu netradičními filmy, ke kterým se jinak v české distribuci třeba ani nedostaneme.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.