neděle 4. září 2016

Zkouknuto | SRPEN 2016

Srpen byl měsícem, kdy mě napadlo udělat výzvu, Movie Challenge 2016, a začala jsem ji řádně plnit. Zároveň to byl měsíc, kdy jsem dohnala spoustu filmových restů, ale děsí mě, kolik jich ještě leží přede mnou. Zároveň mě to ale těší, když vím, kolik skvělých filmů na mě ještě čeká...


Čarodějův učeň (Karel Zeman, Československo/Západní Německo, 1977)
Konečně jsem pokročila k dalšímu filmu od našeho významného, i když trochu zapomenutého režiséra. Čarodějova učně mi doporučovalo hned několik lidí a upozorňovali mě na to, že je to dost děsivý, že tenhle film jim v dětství nosil noční můry. A já už naprosto chápu proč. Z tohoto jsem měla bobky i já teď. Je to krásná pohádka, ale děsivá. Zvláštní, nevšední, magická a tajuplná, ale především hororová. Celkově je v tom něco hodně poetického, takže pokud jste velcí strašpytlové, ale rádi byste se trochu překonali, tohle je určitě dobrá volba, jak se dostat k opravdovým hororům. 5/5

U konce s dechem (Jean-Luc Godard, Francie, 1960)
Je fakt ostuda, kolik filmů francouzské nové vlny jsem ještě neviděla. Jejich počet jsem alespoň trochu snížila tímto stěžejním dílem, které na mě čekalo, dokud se neodhodlám. Musím sice poznamenat, že u mě stále zatím vede François Truffaut, protože jeho styl mi sedí více, ale Godard mě velmi zaujal. Na tomto filmu je nejvíce patrná práce s kamerou a se střihem, přičemž obojí porušuje pravidla tak moc, že pro někoho by mohlo být sledování tohoto filmu až nepříjemné, ale mě to bavilo. Dopomohl k tomu i příběh, ve kterém se sice nic moc nestalo, ale mně se líbilo celkové vyústění a především dialogy mezi hlavními postavami, které mě bavilo poslouchat. 4/5

Zpívání v dešti (Gene Kelly, Stanley Donen, USA, 1952)
Tohle bylo moje první opravdové WOW měsíce, protože tento film mě doopravdy dostal. Nemohla jsem dlouho věřit, že by mě takto mohl zasáhnout pouhý muzikál, filmeček s tanečky a písničkami. Ale já jsem byla naprosto unešená! Jednak tu máte tu nádhernou hudbu a úžasné písně, ale ještě více mě dostala ta taneční čísla, z kterých mi zůstával rozum stát. Když jsem si pak četla, jak probíhalo natáčení, došlo mi, že to opravdu nebylo jen tak. Ta čísla jsou totiž úžasná, náročná a často velmi dlouhá v rámci jednoho střihu. K tomu se však ten příběh točí kolem nástupu zvukového filmu, což mě velmi bavilo, romantická zápletka mi jako romantické duši taky vůbec nevadila, ale celkově je to tak příjemně, zábavně a zajímavě natočené, že vás nebude nudit jediný aspekt filmu. A to jsem ještě nezmínila výpravu... 5/5

Zhasni a zemřeš (David F. Sandberg, USA, 2016)
Už se tak nějak stalo tradicí, že když jdu do kina náhodou na horor, musím tam být s bráchou a jeho kamarádem. Ti sice z kina odcházeli nadšení díky hlavní herečce, já jsem ale dvakrát nadšená nebyla. Byl to totiž naprosto obyčejný horor, u kterého jsem se navíc ani nijak nebála. Námět to má fajn, ale příběhově i zpracováním se to neliší od jiných podobných filmů. Úplně všechno v něm už jsem někde viděla, lekačky lekají, ale napětí nebo trvalý strach ve vás nevyvolají. Nakonec to ani není nijak překvapivé a díru to ve vás také nezanechá, takže z kina odcházíte v pohodě a já mám radši, když vás horor tak zdeptá, že se domů téměř nedostanete po svých. Takže to nebylo špatné, určitě jsem se nenudila, ale ničím mě to nenadchlo. 3/5

Vertigo (Alfred Hitchcock, USA, 1958)
Tak další ostuda byla pokořena a konečně jsem viděla něco od Hitchcocka a hned na začátek jsem si dala film, který je považován za vůbec jeho nejlepší. Já musím uznat, že mě velmi zaujal, ale přeci jenom mě nezasáhl tak, jak jsem čekala. Ujasněme si však, že to je brilantně vystavěný i natočený mysteriózní thriller, opravdu královská ukázka toho, jak by to mělo vypadat. Absolutně nepředvídatelné, překvapivé, přesto smysldávající. V určitých pasážích to na mě ale bylo příliš zdlouhavé. Pomalé tempo filmu lidé chválí jako prostor pro detaily a budování napětí, s čímž souhlasím jen zčásti. Jako prostor pro detaily výborné a dokonalé, napětí to ale pro mě mírně zabíjelo. Pouštělo to moji pozornost, takže jsem zase potřebovala něco, co ji chytí. Napodruhé to ale třeba ocením lépe. 4,5/5

Prázdniny v Římě (William Wyler, USA/Itálie, 1953)
Přišla chuť na klasickou romanťárnu s Audrey Hepburn, která mě ani tentokrát nezklamala. Prázdniny v Římě jsem chtěla vidět už dlouho, ale nedošlo mi, jakou díru tento film mezi romanťárny udělal. Až při sledování mi došlo, že ten příběh znám, že už jsem ho ve filmech viděla, jeho části nebo zmodernizované provedení, nicméně toto je originál, z kterého se vycházelo. A ten originál je o mnoho působivější. Je stylový, je černobílý (což mám ráda a přidává to styl navíc), je opravdu romantický, ale nepodbízivě a nepříliš sladce, zkrátka tak roztomile a akorát. Líbilo se mi zasazení do Říma, z toho prostě koukalo léto. Co mě ale oslovilo úplně nejvíc, byl ten závěr, který mě dostal. Takhle dobrý závěr jsem u romancí už dlouho neviděla. Většinou to totiž končí dvěma způsoby - šťastně, nebo smutně/tragicky. A tohle bylo jiné, speciální, romantické a uvěřitelné. Škoda, že už se takto uvědomělé romanťárny netočí. 4/5

Laputa: Nebeský zámek (Hajao Mijazaki, Japonsko, 1986)
Přišel čas i na dalšího Mijazakiho, který mě opět okouzlil, ale už mě asi nic nedostane jako Princezna Mononoke. Jeho filmy mi už připadají dost podobné, protože jsou všechny takové pohádkové, fantaskní, plné kouzel a nadpřirozena, většinou s nějakým romantickým nádechem a určitě s poselstvím. Všechny se mi líbí, ale už mi začínají splývat. Mononoke je ale jiná a jednoznačně sedí na vrcholu. 3,5/5

Komorná (Chan-wook Park, Jižní Korea, 2016)
Tento film mě zaujal, už když jsem jela do Karlových Varů, ale nezbyl mi na něj čas. Proto jsem byla nadšená, když se dostal i do ostatních kin, kam jsem na něj zavítala. Moc jsem nevěděla co očekávat, jelikož nemám zkušenosti s korejskými filmy a o režisérovi jsem slyšela prapodivné, i když nadšené ohlasy. Byla jsem velmi zvědavá, ale v první chvíli bylo vše, co jsem z filmu měla, velké zmatení. Orientovat se v korejsko-japonské situaci v minulosti, poslouchat korejštinu a japonštinu, rozlišit kdo je kdo, to bylo dost těžké, navíc mi hned nedošlo, že film nejde chronologicky. Nakonec jsem se ale zorientovala, jenže poté přišla druhá část filmu, která mi ukázala, že je vše jinak, než se zdá. A když už si myslíte, že to máte na háku, přijde třetí část, která vám ještě jednou náhled na celý film převrátí. Je to nepředvídatelné, erotické napětí od začátku do konce, hodně hutná atmosféra, napínavé jako kšandy a velmi zajímavé pro mě jako Evropana a člověka neznalého asijské kinematografie. Hodně, hodně zajímavý zážitek, ale podívejte se na tom v době, kdy se vám chce se soustředit, potom to bude perfektní. 4/5

Hektorova cesta aneb hledání štěstí (Peter Chelsom, Kanada/Německo/Velká Británie/Jihoafrická republika, 2014)
Ve svém životě jsem potřebovala zase trochu Simona Pegga, ale zjistila jsem, že jeho mám stejně nejradši ve spojení s Edgarem Wrightem a Nickem Frostem. Nicméně je to opět velký sympaťák v tomto filmu o hledání štěstí. Je to velmi pozitivní film, u kterého jsem se pobavila a který mi vykreslil úsměv na tváři, ale tedy jinak nic speciálního. Vlastně je to tou pozitivností trochu podbízivé, ale i tak je to neškodná komedie o štěstí a lásce a cestě, což se vždycky hodí. 3/5

Ben-Hur (William Wyler, USA, 1959)
Díky Movie Challenge jsem se také konečně odhodlala k tomuto tříhodinovému opusu, na který jsem se chystala už pekelně dlouho. A musím říct, že i tento film mi vzal vítr z plachet, protože si nedokážu představit, jak něco takového mohli natočit na konci 50. let. Tolik lidí, tolik rekvizit, tolik kostýmů a ty prostory! Je to neskutečně velkolepá podívaná a opravdový blockbuster tehdejší doby, který ale nezestárl a má čím oslňovat i nyní. Nevím, jak si vede u nás pro svůj náboženský obsah, ale když to přehlédnete nebo to vezmete jako nějaké fantasy, je to neskutečný kus filmu. Stále se tam něco děje, takže za celé tři hodinky nemáte čas, abyste se nudili. Je to zkrátka hrozně mega, ale všechno to skvěle funguje. 5/5

Sněhová královna 2 (Alexej Cicilin, Rusko, 2014)
Tento měsíc se mi i dařilo být multikulturní a nekoukat jen na americké filmy, které běžně v mých přehledech převládají. Díky PIFF jsem se tedy dostala i k ruské animované pohádce o Sněhové královně, i když trochu jinak. Nevadí, jestli neznáte první díl, ani já ho neznám a ničemu to nevadilo, protože příběh je to nový, nijak zvlášť nenavazuje a o Sněhové královně už to také dvakrát není. Co se týče animace, ta se určitě té pixarovské nebo dreamworksovské nevyrovná, ale zachycení některých věcí se jim celkem povedlo. Po příběhové stránce to také nijak zvlášť nezaujme. Mně to nepřišlo nijak nové nebo inovativní, vlastně mi to občas přišlo až zbytečně přeplácané a překombinované. Má to dost pomalý start a hrozně rychlý konec, takže i tam bych to vyvažovala jinak, ale jinak to není vesměs špatné a svůj účel rodinné zábavy to nejspíš také splní. 2,5/5

Despite the Falling Snow (Shamim Sarif, Velká Británie, 2016)
Z tohoto filmu jsem mírně rozmrzelá a úplně nevím, co si myslet. Mě téma studené války moc nebaví a musí to být opravdu dobrý film, aby mě zaujal, a tento se mezi ně opravdu neřadí. Tento film je totiž hrozně plytký, povrchní a melodramatický. Režisérka to sice zaobalila do "vznešeného" hávu války, špionáže a historie, ale vlastně to neslouží k ničemu jinému než k rozehrání milostné zápletky, a co hůře - milostného trojúhelníku. Nemůžu zase říct, že by mě to nebavilo, ale určitě mě to ničím neoslnilo, je to jeden z filmů, na který prostě zapomenete, vykouří se vám z hlavy a některé vás by mohl dokonce rozezlit. 2,5/5

Pán prstenů: Společenstvo prstenu (Peter Jackson, USA/Nový Zéland, 2001)
Tak dlouho jsem se k tomuto odhodlávala a konečně k tomu došlo, opět díky Movie Challenge. Pána prstenů jsem viděla už jako malá a několikrát, ale většinou jsem byla schovaná pod dekou, protože jsem se příliš bála. Několik let jsem si přála celou sérii vidět znovu novýma očima, očima někoho, kdo už má pár filmů za sebou. A mé oči jsou i po letech znovu nadšeny. Tentokrát jsem opravdu dokázala ocenit vše, co se v tomto filmu skrývá. Příběh neskutečných rozměrů v překrásném, barvitém světě, který pro nás vytvořil pan Tolkien, geniální člověk, kterému se ve vytvoření originálního fantasy světa vyrovnala možná už jen Rowlingová, ale jeho kvality jsou přeci jenom ještě o kus dál. K tomu tu je výborná režie Petera Jacksona, která dokáže ukočírovat pohádkovou i děsivou část příběhu, herecký ansámbl - taktéž nepřekonatelný - i počítačové efekty. Nechybí dechberoucí výprava a vybrané scenérie, z kterých přechází zrak. Je to neskutečně monumentální a působivé, chytá to za srdce, rozesmívá a děsí a je to naprosto výborné. 5/5

Monty Pythonův létající cirkus, 1. série (Ian MacNaughton, Terry Gilliam, John Howard Davies, Velká Británie, 1969)
DVD s kompletní první sérií jsem náhodou našla zapadlé mezi dalšími v Neoluxoru a stálo mě pouhých 39 Kč za 6 hodin výborné zábavy - prostě tam na mě čekalo. Dlouho mi ale trvalo, než jsem se k těm šesti hodinám odhodlala, ale přišla na to chuť a já si to neskutečně užila. Monty Pythony mám ráda ve filmovém provedení, ale teď nevím, jestli nejsou lepší ty jejich skeče. Je to úžasně hravé, nápadité a samozřejmě fakt vtipné. Britsky vtipné, občas dost suché, ale také mě několikrát dostali do záchvatu smíchu, hodně se to navíc zakládá na porušování veškerých zavedených pravidel. Jediné, co mi trochu chybělo, byly souvislosti. Hodně vtipů naráží na osobnosti, o kterých jsem v životě neslyšela, nebo na události 60. let, o kterých taktéž nemám ponětí. V tom jsem se tedy trochu ztrácela, ale zbytek jejich vtipu zůstává i dnes nadčasový. 5/5

Pán prstenů: Dvě věže (Peter Jackson, USA/Nový Zéland, 2002)
Druhý večer, druhý díl, maraton pokračoval. Tušila jsem, že Dvě věže budou slabší, ale nečekala jsem, že jsou až tak výborné. Jejich nevýhoda je v tom, že vyplňují prostor mezi úvodem, ve kterém všechno prozkoumáme a objevíme, což je nehorázně zábavné a poutavé, a velkolepým závěrem, kde vše vyvrcholí. Přesto to ale není pouhá výplň, stane se tam množství zajímavých a nečekaných zvratů, které příběh táhnou dál ve stejném tempu. Proto nestačí nudit, ačkoli by se to s tříhodinovou stopáží mohlo snadno stát. Akce je vyvažována dalším objevováním Středozemě, interakcí mezi postavami nebo úžasnými Glumovými schizofrenními rozhovory/monology. Takže ano, Dvě věže vyčnívají nejméně, kvalitu si ale udržují stejnou. 5/5

25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna (Martin Šulík, Česko/Slovensko, 2010)
Využila jsem toho, že tento dokument dávali na Artu, ale musela jsem si ho nahrát a pouštět po částech, protože má 200 minut, což jsem nebyla schopna zhlédnout na jeden zátah. Struktura tohoto dokumentu mě normálně baví, podobný formát videí sleduji i na YT. Jde o to, že vám zde představí naši novou vlnu na 25 vybraných filmech. Zajímavé je, že dostanete pohled filmových kritiků, historiků i samotných tvůrců, uslyšíte tedy hned několik různých perspektiv i historek z natáčení nebo příprav filmu. Nejdřív mě to fakt bavilo, ale postupem času to začalo být únavné, protože to bylo rozkouskované, monotónní. I v dokumentu neuškodí určité postupné plynutí nebo lehká gradace, nějaký spád. Tento formát by se dal unést ještě hodinu, ale ne 200 minut. Takže povídání super, zajímavé, všechno, ale ten formát je v tomto případě na nic. 3,5/5

Lego® příběh (Phil Lord, Christopher Miller, Austrálie/USA/Dánsko, 2014)
Tento animák tu na mě také čekal už hodně dlouho a hodně mě zajímal, ale opět jsem musela čekat na okamžik, kdy budu chtít něco lehkého a veselého na odpoledne. Ten den nastal v srpnu a budu si ho pamatovat, protože mě tohle fakt neskutečně rozesmálo. Tak trochu nechápu ta umírněnější hodnocení, protože mně tohle přišlo naprosto geniální. Nejdříve se vyjádřím k té animaci, která je špičková - je naprosto přesvědčivá, hravá a detailní, ale nejlepší je, jak opravdu všechno zachytila Lego® kostičkami. A ještě lepší na ní je, jak zachytila pohyb jednotlivých postav. To musela být neuvěřitelná piplačka a já ji neskutečně oceňuji, protože se naprosto vyplatila a vypadá to stylově, opravdově a nádherně. Druhou složkou takového animáku je také příběh, a ten je v tomto případě naprosto prostý, ale výborně podaný. Podobných už tu taky bylo, jak se z obyčejného chlapíka stane hrdina a ani neví jak, jenže tady je to podáno neskutečně vtipně, dělá si to srandu samo ze sebe, ze zajetých klišé, k tomu to ale přidává několik inovací a hravých nápadů. Ve filmech mě ale také baví všemožné popkulturní souvislosti a narážky na ně a tady o ně nebyla nouze. Celý film má zajímavý zvrat, vychází z toho krásné poselství, které mi tak krásně rozzářilo den! Je to neskutečně pozitivní, nádherné a hrozně, hrozně vtipné. Australani prostě umí. 5/5

Pán prstenů: Návrat krále (Peter Jackson, USA/Nový Zéland, 2003)
A pak přišel třetí večer a třetí díl, závěr mého třívečerního LOTR maratonu. A s ním přišlo to nejvelkolepější a nejlepší vyvrcholení trilogie, jaké jsem kdy viděla. Už se nechci příliš opakovat, protože vše, co bylo řečeno o předešlých dvou dílech, platí pro celou sérii jako celek, protože ta si udržuje stále stejnou kvalitu ve všech aspektech. Návrat krále je ale ještě o stupínek výš. Vše je mnohem emotivnější, větší, monumentálnější. Stále se něco děje, vypjaté bojové scény jsou prokládány pozvolnějšími scénami, které vám dají na chvíli oddych, ale nenaruší napětí, které se postupem času vytvořilo. Akce nabývá nesrovnatelných rozměrů, bitvy jsou nepřekonatelné po všech stránkách, rozum mi zůstával stát, jak tohle mohli natočit. Je to neskutečná podívaná, která se mnou zacloumala. A nakonec jsem samozřejmě brečela. To ale není podstatné, podstatné je zmínit to, že to Jackson prostě dokázal. Dokázal natočit výbornou trilogii, takovou, jaká nemá ve filmovém světě obdoby. Dokázal udržet její kvality a zvyšovat je. A nepokazil závěr. On dokázal vytvořit perfektní závěr k perfektní trilogii. 5/5

Život Adele (Abdellatif Kechiche, Francie/Tunisko/Belgie/Španělsko, 2013)
Spousta lidí se divilo, když jsem se přiznala, že jsem tento film ještě neviděla vzhledem k tomu, že mám ráda filmy a chci studovat francouzštinu. Tento film totiž zaznamenalo široké publikum, dokonce i lidé, co evropskou tvorbu jinak ani nepostřehnou. Já jsem o tomto filmu věděla od samého začátku, ale když jsem konečně měla šanci se na něj podívat, odsouvala jsem to z prostého důvodu - styděla jsem se na to podívat. Věděla jsem o těch erotických scénách a nechtěla jsem si to pouštět, když jsem nebyla sama doma, protože jsem hlavně nikomu nechtěla vysvětlovat, na co se to koukám. Na konci srpna se mi ale dostalo příležitosti a já si řekla, že už to nemůžu dál odkládat. Konečně tedy můžu říct, že je tento film výborný. To, co najdete v názvu, najdete i v samotném filmu. Jde o vyprávění života jedné mladé dívky, o pár let z jejího života, které zamotala láska k jiné dívce. Takže ačkoli tam je určitá zápletka nebo motiv, je to především velmi pomalé, tříhodinové vyprávění. Je ale neskutečně poutavě a krásně natočené, opepřené těmi zmiňovanými erotickými scénami, které jsou hodně syrové, hodně naturalistické, ostatně jako celý film. Právě kvůli tomu nejsou ty scény nakonec ani tak vzrušující, protože nejsou okořeněné něčím navíc, něčím nereálným. Všechno je to opravdu dost realistické, takže to občas působí až hrubě a nepěkně, ale vypadá to opravdově. Na mě to přeci jenom bylo občas dost dlouhé, určitě bych to zkrátila, ale ve výsledku jde o opravdu nádherné vyprávění. Musíte si na něj ale udělat čas a nechat čistou hlavu. 4/5


2 komentáře:

  1. Prízdniny v Římě mám moc ráda, krásný romantický film. Lego se mi také líbilo, fajn vtipy a hudba. Zhasni a zemřeš chci také vidět, mám ale docela velká očekávání.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten film má dobrá hodnocení, ale přesto si vezmi má slova k srdci a neočekávej mnohé - třeba tě to ještě díky tomu příjemně překvapí :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.