neděle 13. listopadu 2016

Filmový večer Šimona Štefanidese

Přemýšlela jsem, zda se vám zde vůbec podrobněji rozepisovat o relativně malé akci, která měla význam pro naše město a především pro chlapce, který stál v jejím čele, protože těžko jste se o této události dozvěděli, pokud nejste z Rychnova nad Kněžnou nebo blízkého okolí. Nicméně jsem se nakonec rozhodla se o tom tady zmínit, protože bych vás tím zároveň chtěla upozornit na jednoho velmi zajímavého studenta FAMU, od kterého můžeme, dle mého názoru, čekat velké věci.

Jmenuje se Šimon Štefanides a nejsem si jistá, v kterém ročníku na FAMU zrovna je, protože jsme se nikdy nekamarádili, ačkoli jsme se osobně poznali vícekrát. Já jsem ho vždy spíš stydlivě pozorovala zpovzdálí, protože se mi líbily jeho filmy, chodila jsem na jeho představení v dramaťáku (kde jsem po něm nakonec přebírala roli, když už odešel studovat) a užívala si, jak úžasně hraje, ale zároveň to byla už tehdy taková malá celebrita a mě, nevím proč, "slavní" lidé fascinují a on už pro mě tehdy slavný byl. Hodně lidí od nás z města ho osobně nikdy nepoznalo, ale přesto o něm věděli, chodili na jeho filmy na Rychnovskou osmičku, dívali se na ně na YouTube a celé město napjatě sledovalo, když se Šimon rozhodoval, jestli půjde studovat na zubaře nebo na filmaře. Všichni pro něj u nás měli slabost.
Když se po Rychnově i internetu vyvěsily plakáty, které zvaly na Šimonovo první veřejné promítání s premiérou jeho krátkého filmu Nehoda a vzácným hostem Terezou Brodskou, bylo mi hned jasné, že bude vyprodáno. Lidé tady mají Šimona rádi, protože jsou nejspíš pyšní na to, že po delší době máme zase nějakého talentovaného rodáka, který svým způsobem zajistí, aby se o Rychnovu mluvilo. Rychnováci totiž dle mého názoru neradi přiznávají, že jsou Rychnováky, tedy pokud se zrovna nezmíní jména jako Karel Poláček, Jiří Šlitr nebo Roman Šebrle. A Šimonovo jméno se pomalu ale jistě do tohoto neoficiálního seznamu dostává.
Já jsem se na ten Filmový večer moc chtěla dostat. Jednak proto, že Šimona velice obdivuji a neskutečně mu fandím, jednak také proto, že jsem zkrátka fanda do filmů a vidím v tom i vhodnou nápomoc k přijímačkám, protože FAMU je základem naší filmové kultury a Šimonova tvorba je něco, co mi může ukázat alespoň něco z toho, co se na FAMU děje a učí. Nemohla jsem si to tedy nechat ujít a už hodinu před začátkem jsem byla připravena v divadle, abych opravdu získala sedadlo.

Pokusím se vám toho z programu podat co nejvíce, nicméně jsem si nedělala poznámky, takže jsem na spoustu věcí zapomněla. Svůj účel snad splní i tento (i když neúplný) výčet:

Celý program započal studentským filmem z minulého roku Salon Irena o starší ženě, která není spokojena se svými vlasy, a proto zajede ke kadeřnici, u které se ovšem nedočká toho, co očekávala. Je to hodně ironický snímek, přičemž ironie je prvek, kterým se vyznačuje celá Šimonova tvorba spolu s mírnou dávkou satiry a absurdity.
Následoval Šimonův úplně první film Sny nejsou nikdy normální, který mě dostal asi nejvíce z nich. Nešlo ani tolik o interní okolnosti, které pro vás nejsou důležité, jako o mé překvapení z toho, jak je tento amatérský film ucelený a vyspělý na to, že mu tehdy bylo nějakých 13 nebo 14 let. Vypráví o třech dětech, které se rozhodnou stanovat na zahradě a zdají se jim dost zajímavé sny. Samozřejmě, že je poznat, že to natáčel kluk, režisér-amatér, ale kamera, střih, efekty obrazové i zvukové, ale celková nápaditost jak v příběhu, tak ve vizuálním provedení a u titulků, to vše je neskutečné na to, kolik mu bylo. 
Někdy poté došlo také na jeho nejúspěšnější amatérský film Slepice, který jsem kdysi už viděla, nicméně mě dvakrát nezaujal. Když jsem ho viděla nyní, měla jsem pocit, že tam snad přibyly nějaké scény, nebo jsem tehdá, když jsem si ho pouštěla, nedávala pořádně pozor. Poprvé se mi ten film zdál podivný a asi jsem ho nepochopila, teď se mi ale opravdu zalíbil, protože je tam přesně to, o čem jsem už mluvila - ironie, satira, absurdita. K tomu i další, Šimonem často využívaný prvek - zachycení stáří a vztahů mezi starými manžely, které vypadají dost opravdově a přesvědčivě, v tom vtipném slova smyslu. Především má ale tento film vnějškový příběh i jakýsi drobný podtext (zkrátka byste v tom mohli ještě trochu něco najít) a hlavně pointu - zajímavou, překvapivou a vtipnou.
Ostatní promítané filmy už byly ale ty, co vznikly v rámci Šimonova studia na FAMU. Jednalo se o různá kamerová cvičení ve spolupráci s kameramanem Tomášem Frkalem nebo režijní cvičení a další projekty, větší i zcela drobné, jako například znělky nebo reklamy. Nyní si vybavuji snímky Evas Katze, dobově zabarvenou komedii o Evě Braunové (Lenka Krobotová) a Hitlerovi (Roman Luknár) versus její kočce, Seznámení, který Šimon představil jako čistě "famácký" a je o seznámení starého muže se smrtí (alespoň tak jsem název pochopila já), a Posvátná prostitutka, dokumentární film o sexuální asistenci, prostituci a tantře. Filmů jsme ale viděli mnohem více, některé mi však v paměti nezůstaly nebo jsem jen bohužel zapomněla jejich názvy.
Hřebem večera byl však samozřejmě film Nehoda, který měla uvést Tereza Brodská, ta se bohužel pro nemoc nemohla dostavit, i když pochybuji, že to lidem vadilo, protože pevně věřím tomu, že tam byli v první řadě kvůli Šimonovi a pro Šimona (to se mi potvrdilo potleskem, kterým se mu obecenstvo snažilo v pomoci v těžších situacích). Nicméně musím říct, že mě zdaleka tento film nezaujal tolik jako Šimonovy ostatní krátké snímky nebo cvičení. Opět v něm však rozpoznáte jeho jasný rukopis - herci-neherci, kteří si už třeba v jeho předchozích filmech zahráli, prostředí Rychnovska a samozřejmě ta všudypřítomná ironie, absurdita, minimalistické herectví hlavní herečky, Šimonovy babičky, a motiv stáří a mezigeneračních vztahů. Příběhově to pro mě nebylo tak zajímavé a ačkoli to mělo pointu, nebyla to ta překvapivá, úderná nebo vtipná, co dělá pointu opravdovou pointou. Nebylo to ale vůbec špatné, nechyběl tomu opravdový vtip a krásně to propojuje celou Šimonovu tvorbu, ale zkrátka mě to nezaujalo tolik jako to ostatní, co nám ukázal.

Většinou neznáte žádného studenta FAMU do té doby, než mu vyjde jeho první celovečerní snímek. Nyní už ale znáte Šimona a můžete jej začít bedlivě sledovat a hlídat, s čím přijde příště. Z jeho práce je vidět, že má talent, nápady a ucelenou představu o tom, jaké filmy chce vlastně vyrábět. Nevím sice, jakou cestou se chce přesně ubírat, ale pevně mu držím palce a jsem stoprocentně přesvědčená, že bude výborný, ať už se pustí do čehokoli.

Jeho další amatérské filmy najdete zde: https://www.youtube.com/user/SimonSimonet/feed

2 komentáře:

  1. Bohužel jsem se na tuto akci nemohla dostavit a teď mě to mrzí, protože z tvého vyprávění ta akce byla podle všeho opravdu úžasná a byla pro všechny velkým zážitkem.
    Jsem taky Rychnovák a pamatuju si, že když jsem byla v primě, tak jsme se s naší třídou na konci školního roku šli prvně podívat na maturitní film a byl to zrovna ten od Šimona a jeho třídy. Moc jsme si to všichni užili, ten film byl jeden z nejpovedenějších, které jsem na našem gymnáziu kdy viděla :)
    lalymylifestyle.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to sice škoda, ale na druhou stranu toto určitě nebylo jeho poslední promítání. Takže budu držet palce, ať se dostaneš na to další :).

      Vymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.