neděle 1. ledna 2017

Zkouknuto | PROSINEC 2016

18 filmů za prosinec není vůbec špatné číslo, považím-li, že něco z toho jsou i seriály, které jsou časově dost náročné. K tomu nezapočítávám spoustu dalších filmů, které jsem během Vánoc viděla a o kterých jsem už zde na blogu mluvila nebo které jsem neviděla celé. Těch pohádek, co vám totiž v televizi běží, zatímco vy vaříte, uklízíte atd., tak těch je požehnaně, ale necítím to tak, že bych tu o nich mohla pořádně mluvit. Byl to ale krásný filmový měsíc a já se už těším, co mi nový rok 2017 přinese. Nejlépe studium na Univerzitě Palackého, mj. obor Filmová studia...


Zrcadlo (Andrej Tarkovskij, SSSR, 1975)
Dala jsem si svůj první film tohoto ruského filmového klasika, nicméně to nejspíš nebyla dobrá volba pro začátek. Tento film je hodně lyrický a měl by odrážet život samotného autora, o kterém toho stále moc nevím, takže jsem po celou dobu filmu byla absolutně ztracená a mohla jsem obdivovat jen jednotlivé záběry, jejich kompozici a jak jsou vizuálně krásné. Věřím tomu, že v sobě film skrývá mnohem hlubší poselství, mně však zatím zůstane skryto. Na další autorovy filmy se ale nesmírně těším. 3,5/5

Příběh z Tokia (Jasudžiró Ozu, Japonsko, 1953)
Tímto filmem se Japonsko zařadilo na seznam mých nejoblíbenějších zemí, co se filmů týče. Zatím mě totiž žádný japonský film vyloženě nezklamal a naopak mě totálně okouzlují. Tento je zrovna ultimátní filmová klasika a učební materiál pro každého filmového studenta a naprosto rozumím proč. Mě osobně ale tento film naprosto dostal - klasika neklasika. Je nádherný, poetický, poutavý. Úplně mě dostal tím, jak se mi jeho postavy dostaly pod kůži se svými starostmi a tím, jak o nich mluví, bavilo mě pozorovat japonské tradice a zkoumat vztahy mezi postavami. Konec mě totálně emocionálně vyčerpal a musím říct, že takhle hodně jsem si nepobrečela od Zelené míle. Přitom tento film netlačí na pilu, není prvoplánový. Na to, že zkoumá "jenom" rodinné vztahy, je mnohem komplexnější, než by se mohlo zdát, a má mnohem více vrstev než jen tu o jednom rodinném dramatu. 5/5

Arzenál - 50 % (Radim Procházka, Česko, 2016)
Viděla jsem jen jeden díl tohoto seriálu, který mi naprosto unikl, ale teď už vím, že bych se na něj měla podívat kompletně. Nicméně tenhle díl je moc zajímavý, protože se pokusil zdokumentovat mentalitu a kulturu uživatelů ČSFD a vlastně všeho, co se toho týká. Důležité slovo je pokusil, protože to není úplně zdařilý projekt. ČSFD by si určitě zasloužilo komplexnější, hlubší, pečlivější a promyšlenější pokus, ale určitě i v tomto krátkém snímku najdete pár zajímavých myšlenek a pohledů. Vyvolalo to ale diskuzi na samotném portále a o to nejspíš šlo především. Jen škoda, že většině uživatelů chybí pořádná sebereflexe a nadhled. 3/5 

Domek z karet, 1. série (USA, 2013)
Absolutně bych to nečekala, ale tento seriál si mě získal. A to se přitom nezajímám o politiku, právo ani ekonomiku (i když v poslední době se snažím), což jsou ale hlavní témata a pilíře tohoto seriálu. Nicméně je podávají natolik poutavě, že mi to vůbec nevadí. Mimoto tam jde ale především o lidi, o jejich charakter a vztahy, o intriky, pletky a tajné dohody a je to naprosto výborně napsané, většina dílů je i výborně zrežírovaná (určitě vedou ty první Davida Finchera) a zkrátka mě to nesmírně dostalo i přes všechny počáteční pochyby. 5/5

Anděl Páně 2 (Jiří Strach, Česko, 2016)
S tímto filmem se to má taky jako na houpačce - spousta lidí si ho nejdřív hodně oblíbila, takže pak klasicky nastala velká vlna kritiky od lidí, co od toho čekali příliš. Já osobně jsem ale od začátku prosince svůj názor nepřehodnotila. Mně se druhý díl líbil velmi, moc jsem si ho užila a už vůbec nemůžu říct, že by snad dělal ostudu prvnímu dílu, protože to ani náhodou. Ani nedokážu určit, který díl je lepší. Tenhle je určitě mnohem humornější, ale také šílenější, ale stejně tak vás hodí do vánoční nálady. Velmi mě překvapil svým scénářem, který je správně zamotaný, ale má hlavu a patu a drží si svou vnitřní logiku. Velmi příjemná záležitost. 4/5

Semestr (Adam Sedlák, Česko, 2016)
Tento seriál mě dostal na první pohled a hned jsem vám ho musela představit v prvním seriálovém tipu. To mu nevyšly ani všechny díly, ale můj názor se do posledního z nich nezměnil. Jsou tu slabší i silnější díly, ale předposlední díl je naprosto peckový a samotné finále je velmi zajímavé (miluji otevřené konce!), i když to bylo docela nezvyklé. Seriál jsem si ale zkoušela pouštět podruhé a už na mě nezapůsobil tolik a určitě mě už tolik nebavil. Na první seznámení to ale bylo výborné a ta zvolená forma si mě prostě získala a celkově, jak bravurně to dokázalo podat dnešní generaci mladých. Takže ačkoli si budu muset nechat delší dobu na to, abych se na to mohla znovu podívat tak, aby mi to znovu připadalo vzrušující jako na poprvé, mám z toho stále velmi, velmi dobrý pocit. 4/5 

Vlasy (Miloš Forman, USA/Západní Německo, 1979)
Taky mi trvalo zbytečně dlouho, než jsem se k tomuto filmu dostala, přitom splňuje většinu toho, co mám ráda - je to muzikál, je o hippies a je od Formana. A nezklamal mě. Absolutně ne. Musím sice přiznat, že jsem byla zpočátku překvapená, jak se tento muzikál od ostatních liší - není tak pompézní, choreografie není tak grandiózní a promyšlená, ale zato je to nehorázně lidské a civilní. Ty písničky jsou jedna věc, ale ten příběh, myšlenka a samotné vyústění! Totálně mě ten konec zboural na celý den. Navíc se mi ale líbí, že ten film hippies vůbec neidealizuje a připouští i jejich temnou stránku. Stále tam ale zůstává jejich nezapomenutelné kouzlo. 5/5

Špičák (Yorgos Lanthimos, Řecko, 2009)
Na tento film jsem se také odhodlávala poměrně dlouhou dobu, protože jsem si nebyla jistá, jak přijmu tzv. řeckou divnou vlnu. A určitě se musím podívat na více jejích filmů, abych ji dokázala správně pochopit, protože věřím, že každý její film je divný něčím jiným. A Špičák je velmi divný. Nic podobného jsem v životě neviděla. Je to divné, zvláštní, nechutné, znepokojivé a přesto vás to neustále nutí pokračovat ve sledování. Přišlo mi to bizarní, velmi zajímavé a nápadité. Co si o tom ale doopravdy myslím, sama nevím. 3,5/5

Vánoční skřítek (Jon Favreau, USA/Německo, 2003)
To jsem si pustila první vyloženě vánoční film tohoto roku a nastalo mírné překvapení. Totiž, Vánoční skřítek se mi zdá jako americká vánoční klasika, minimálně právě v U.S.A. Myslela jsem si, že to musí být něčím výjimečné, i když mě o tom obsazení Willa Ferrella do hlavní role moc nepřesvědčovalo, a nakonec jsem měla pravdu. Tohle je totiž klasická americká klišé romantická komedie, akorát je zrovna zasazena do období Vánoc. Není to nic originálního, vtipy jsou založené na prdění, krkání, padání, plácání, zakopávání a dávání pěstí, všechny zápletky jsou totálně klišoidní, ale, ALE... Na konci mě to opravdu do té vánoční nálady dostalo. Nicméně i tak totální a naprostý průměr. 2,5/5

Ukradené Vánoce (Henry Selick, USA, 1993)
Tohle bylo ale naopak totální zklamání, i když s lepším hodnocením, protože u tohoto filmu jsem nečekala, že by mě mohl zklamat. Všichni ho vychvalují, považují za nejlepší vánoční film a kdesi cosi, ale mně to přišlo hrozně obyčejné. První věcí je, že se tohle hodí spíš na Halloween dle mého názoru, ale to tolik nevadí. Druhá věc je, že já miluji stop-motion animaci, ale tahle se mi vůbec nelíbila. Celý vizuál filmu se mi strašlivě nelíbil. Samotný příběh mě také příliš nenadchnul, i když ten námět není špatný. Celkově tento film není špatný, má své kvality a není to žádná fraška, jen mě neskutečně zklamal, protože jsem asi čekala něco jiného... 3/5

Find My Phone (Anthony van der Meer, Nizozemí, 2016)
Možná jste na tento film nedávno na internetu narazili, protože ho doslova obletěl. Nevím však, jestli jste se na něj doopravdy podívali a já bych vám teď ráda řekla, proč za to těch 20 minut obětovat stojí. Jednak je dost fascinující ten námět - prostý mladý kluk nainstaluje do telefonu software, který mu dovolí sledovat zloděje svého telefonu - nahrávat videa, dělat fotky, pořizovat audio záznamy, číst jeho zprávy. Druhak je fascinující a zároveň děsivé to, že to byla všechno pravda, a sám autor se netají se svými skutečnými pocity, z čehož mi dost běhal mráz po zádech. A za třetí - je to mnohem napínavější a vypiplanější než mnohé jiné profesionální celovečerní thrillery. To, co tento kluk dokázal v 20 minutách, se nepodaří jen tak někomu ani za hodinu. A nejlepší na tom je, že je film volně dostupný na internetu. Tak neváhejte a podívejte se na něj - https://www.youtube.com/watch?v=NpN9NzO4Mo8&t=1s. 5/5

Anděl Páně (Jiří Strach, Česko, 2005)
Tak nakonec doopravdy došlo i na jedničku, kterou jsem si po letech zopakovala. A byla jsem překvapena, protože jsem si uvědomila, jak se od dvojky liší a přesto kolik toho mají společného. Oproti dvojce je tohle mnohem komornější, méně humorné, ale o to víc doopravdy pohádkové. Dvojka je spíš rodinná komedie a jednička je opravdová pohádka. Občas mi tam trochu vadilo herecké přehrávání, ale jinak to zůstává jednou z nejlepších českých pohádek posledních let. Protože je to originální, vtipné, doopravdy vánoční (protože to propojuje i pravou křesťanskou podstatu Vánoc), o dobru a zlu, v něčem vás to poučí, ale hlavně vás to před Vánoci vánočně naladí, uklidní a rozehřeje u srdíčka. 4/5

Voda pro slony (Francis Lawrence, USA, 2011)
Tento film jsem rozkoukala už před několika lety, ale nikdy jsem ho nedokončila, takže když jsem si všimla, že ho dávají v televizi, rozhodla jsem se mu svůj čas věnovat, i když už mě podobné filmy moc nelákají. A znovu jsem si uvědomila proč. S tímto totiž není vyloženě nic špatně. Je to romantická komedie, která vám splní všechny tabulky. Navíc je opravdu krásná, co se týče výpravy. Nepřichází však s ničím novým nebo originálním, prostě vás to ničím neoslní. Co mi navíc vadilo, bylo, že se hlavní ženská postava chovala naprosto nesmyslně, vůbec ne ve vlastním souladu. Vývoj jejího vztahu s hlavní mužskou postavou byl navíc nulový, neexistoval. Zničehonic najednou byli spolu, bez vývoje, bez chemie. Takže sice hezké, zabaví, ale znovu to vidět nepotřebuju. 3/5

Život je krásný (Frank Capra, USA, 1946)
Tohle je ale naopak úplně jiné kafe. Život je krásný je totiž takřka perfektní film a rozhodně ten nejlepší vánoční, co jsem kdy viděla. Frank Capra je v Hollywoodu velké jméno - vždyť vyhrál tři Oscary za režii a k tomu má ještě tři další nominace - a jedna z nich náleží tomuto filmu. Protože tento film si jaksi zachovává podobu klasického amerického filmu, ale přesto je to dost originální, co se týče stylu i příběhu. Vizuální stránka je dost povedená, vždycky vás nějaký záběr překvapí, ale tentokrát se to hlavní kouzlo má ukrývat v příběhu, protože je to příběh o životě, rodině, dobru a zlu, Vánocích a druhých šancích. A je to nesmírně poutavý příběh, plný naděje a provázejí vás jím úžasné postavy, v čele s tou nejlepší s tváří Jamese Stewarta. Je to nejlepší vánoční film ever, protože nese to nejkrásnější poselství zabalené v tom filmařsky nejkvalitnějším obale. Takže zaplesalo jak mé obyčejné rádosedojímající srdíčko, tak i mé srdíčko pro kvalitní filmy. 5/5

Šíleně smutná princezna (Bořivoj Zeman, Československo, 1968)
Sledování tohoto filmu byl pro mě velký okamžik, protože to bylo poprvé, co jsem ho viděla celý. Od malička mi totiž v televizi pořád unikal a až tyto Vánoce jsem si sedla a podívala se na něj od začátku do konce. A nesmírně jsem se bavila. Překvapilo mě, jak je tato pohádka vtipná - určitě jedna z nejvtipnějších, co u nás vznikla. Smála jsem se téměř neustále, a pokud jsem se nesmála, zpívala jsem písničky spolu s hlavními představiteli nebo jsem se dojímala nad jejich láskou a oddaností. Jako... buďme upřímní - větší instalove jsem v žádném jiném filmu neviděla, ale to nevadí, protože to je přece pohádka. A tato to opravdu vykompenzuje svým humorem, nadhledem, nápaditostí a originalitou. Není to příběh jenom o lásce, je zde zakomponováno mnoho dalších témat, které jsou zpracovány úžasně satiricky, a právě z těchto důvodů je pro mě tohle jedna z nejlepších československých pohádek. 5/5

The Return of Doctor Mysterio (Edward Bazalgette, VB, 2016)
Tohle je určitě nejmíň druhý nejlepší vánoční speciál Doctora Who. Jediný, co mě napadá, že by s ním mohl soupeřit, je A Christmas Carol a možná The Husbands of River Song, které si musím pustit znovu, protože už jsem zapomněla, jak se mi líbili. Tento speciál samozřejmě a očividně čerpá z momentálního trendu, tedy komiksových filmů a příběhů, ale na tom nevidím nic špatného, protože je to podáno vtipně, sebekriticky a ironicky. K tomu tam samozřejmě najdete klasickou vánoční invazi v doctorském stylu, skvělý humor a bezva postavy. Ten nový plešoun je úžasný a doufám, že si ho ještě v dalších dílech užijeme, a dva hlavní hostující herci byli taktéž skvělí. Zkrátka jsem si tenhle díl hrozně moc užila, protože to bylo především vtipné a takové feel-good a to pro mě byl ten nejlepší vánoční dárek, jaký jsem z vánočního speciálu mohla dostat, i když ten samotný příběh s Vánoci zase tolik nesouvisel. 4,5/5

Vyšetřování ztráty třídní knihy (Ladislav Smoljak, Česko, 1997)
Na to, jak si troufám neskromně říct, jak jsem zběhlá v kulturní oblasti, co se týče knih, filmů, divadla a dalšího, jsem hrozný ignorant v tom, že jsem naprosto nepolíbená Cimrmanem. V naší rodině totiž nikdy nebyl nikdo tak velký nadšenec, ačkoli všichni znají samozřejmě všechny jeho hry. Nikdo mi je ale jako dítěti nikdy neukázal - ostatně ani ty filmy. Cestu si k nim pomalu nacházím sama, protože cítím, jako by mi chybělo něco, kvůli čemu nezapadám do kolektivu. Už jsem snad viděla všechny ty cimrmanovské filmy, ale stále jsem neviděla jedinou hru - až doteď. Prvně jsem byla překvapena, že první část divadelního záznamu je přednáška o Cimrmanu-pedagogovi, ale to nakonec nevadilo, protože mě to neskutečně bavilo. Druhá část, samotná hra, mě taktéž velmi potěšila, protože je velmi vtipná a trefná. Docela mě děsilo, že se toho od dob císařpána moc nezměnilo. Jen mě už pak tolik nebavilo, jak se to celé stále opakuje, i když chápu, že v tom vězel ten vtip. A ten konec mě tedy nechal mírně v rozpacích, asi bych si představovala větší finále, ale i tady celkem chápu ten záměr. Pro můj začátek s Cimrmanem ale dobré a těším se na další! 4/5

Past na rodiče (Nancy Meyers, USA, 1998)
Tohle je má naprostá srdcovka, o které se nemohu zmiňovat jinak než v superlativech, protože je to nostalgická záležitost, na kterou neumím nahlížet kriticky - takže to po mně ani nechtějte. Tento film dokážu odříkat společně s postavami, i když jsem ho znovu viděla po několika letech. Když jsem byla malá, běželo to u nás stále dokola, tehdy mi to přišlo jako nejlepší film na světě. A udivilo mě teď po letech, že na tom chyby nevidím. U spousty svých z dětství oblíbených filmů jsem dokázala vystřízlivět, ale z nějakého důvodu ne z tohoto. Stále mi to přijde jako perfektní rodinný film, který v sobě skrývá mnohá poselství, ale žádné z nich nevyznívá pateticky nebo klišoidně. Vše je roztomilé tak akorát. Je to o rodině, přátelství a lásce. Je to vtipné a tomu, jak do jednoho záběru nacpali dvě Lohanové, tomu se mi stále nechce uvěřit. Dnešní filmy, co se snaží o totéž, to nedokáží a jde to poznat, ale film starý jako já to dotáhl téměř do dokonalosti. A proto tleskám. I po tolika letech.


3 komentáře:

  1. Vánoce jsou i u mě ve znamení filmů a pohádek, ale jak řikáš, ne každou jsem viděla celou, takže dá asi zabrat pak vybrat ty, o kterých se vyplatí psát.
    Znám Vodu pro slonu, která se mi strašně líbila, od mala mám ráda i Past na rodiče a baví mě stále. Ukradené Vánoce jsem viděla kdysi a byly pro mě obrovským zklamáním.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v tom aspoň nejsem sama. Mě opravdu hrozně moc udivilo, jak jsou z toho všichni nadšení...

      Vymazat
  2. Ever wanted to get free Twitter Followers?
    Did you know that you can get them ON AUTOPILOT & TOTALLY FREE by using Like 4 Like?

    OdpovědětVymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.