pátek 3. března 2017

Zkouknuto | ÚNOR 2017

V únoru to byla celkem bída. Tedy, viděla jsem několik fakt nádherných filmů, které se mi zapsaly do srdce, ale celkem jsem těch filmů viděla hrozně málo - jen 8. To už se mi dlouho nestalo. Ale měla jsem k tomu důvod - náš maturitní ples, který jsme aktivně pořádali, zažili a nakonec jsme s ním měli i dost starostí po jeho skončení. Ale ani po všech těch zmatcích jsem se z toho ještě nevzpamatovala a následovalo tolik dalších věcí a povinností, že na ty filmy tak nějak nezbyl čas...


Tohle je náš svět (Matt Ross, USA, 2016)
Na tento film jsem se chtěla dostat už v Karlových Varech, ale bohužel to nevyšlo, tak jsem si to vynahradila alespoň nyní poté, co jsem se dozvěděla o oscarové nominaci pro Viggo Mortensena. Nutno říci, že jeho výkon je zde skvělý, nicméně na mě nepůsobil nijak zvlášť "oscarově". To však nemění nic na tom, že jsem tomuto filmu naprosto propadla - tohle je prostě film pro mě. Nemusí to být nejlepší film na světě, ale pokud v něm potkám lidi, s kterými se ztotožním, témata, která miluji, aktivity, které sama vyhledávám, a ještě k tomu třeba hudbu, kterou nejraději poslouchám, máte pro mě film jako dělaný. Tohle je sice poměrně prosté rodinné drama, ale je zajímavé, protože je jiné - rodinu, kterou zde potkáte, ta je prostě jiná. A její střet s "klasickou" Amerikou je bezvadný, protože zrovna v té chvíli, kdy jim sami nejvíce fandíte, začnete spatřovat na jejich životním stylu chyby a nedostatky ve stejné chvíli, jako si to začnou uvědomovat sami. Tento film vám ve vlastním hlavě vyvolá diskuzi, co je vlastně správné. A to miluji. 5/5

Vetřelec (Ridley Scott, VB/USA, 1979)
Vetřelec byl jedním z mých velkých filmových restů a nedostatků, ale měla jsem důvod, proč jsem se na něj tak dlouho nepodívala - bála jsem se. Všude mi tvrdili, jak je to strašidelné a že potom neusnu, takže jsem čekala na někoho, kdo by se na to podíval se mnou. Moje nevlastní sestra u toho sice usnula, ale já jsem se se zaujetím koukala až do konce. Ridley Scott mě do této doby totiž jen neustále zklamával, ale tímto filmem si u mě velmi šplhnul. Krásou svých záběrů a interiérů mi samozřejmě připomněl Vesmírnou odyseu, ale k tomu mě dostal i svým příběhem, který není nic než napínavý akčňák ve vesmíru, nicméně obalený strachem, který vzniká z toho, že nevíte, čeho se máte bát, nevíte, jak to vypadá a kde se to skrývá. Usnula jsem potom v klidu, neměla jsem noční můry - bohužel jsem zjistila, že už jsem celkem otrlá vůči hororům, kde nikoho nemučí a neteče krev -, nicméně jsem se doopravdy bála a byla v neustálém napětí. Ani nevím, jestli ve mně tento film zanechal nějaké hlubší poselství, ale ten strach jsem si nesmírně užila. 4,5/5  

Žena v černém (James Watkins, VB/Kanada/Švédsko, 2012)
Tohle je prostě krásně vypadající britský kostýmní horor. Dobové prostředí vystiženo na jedničku a to už samo o sobě ve vás určitou atmosféru vyvolá. Navíc je to celé velmi komorní, takže to určitě doporučuji všem, co vyhledávají menší horory - připodobním to například k Čarodějnici z minulého roku. Nicméně já už se asi stávám otrlým hororovým divákem, protože mně to nestačilo. Mně se ten příběh poměrně líbil, i když se mi nezdál dvakrát originální, ale tou atmosférou, dobovou výpravou a komorností mě to zaujalo a hezky se mi přitom trávil čas. Navíc je tu parádní Daniel Radcliffe a můj oblíbený Ciarán Hinds. Bohužel jsem se ale nebála a nijak zvlášť mě to nepřekvapilo, což bych u hororu očekávala. Přesto to je kvalitní film, který za vidění určitě stojí. 3/5 

Vymítač ďábla (William Friedkin, USA, 1973)
A musím přiznat, že mě ani údajně nejstrašidelnější film všech dob dvakrát nevystrašil, ale tady jsem naopak ocenila jiné jeho kvality. Vymítač ďábla je ještě o level výše než Žena v černém, protože opravdu nejde o prvoplánový horor, ale jde o příběh o víře a jejím střetu s medicínou, psychologií, ale i samotným ďáblem. Po celý film jste napjatí, protože poměrně dlouho čekáte na ty slavné nechutné scény, které ovšem dnes už působí i trochu úsměvně. Přesto jde celou dobu o něco trochu jiného a ne jenom o těch pár nechutných záběrů, kterých se nakonec dočkáte. Závěrečná scéna mě naprosto dostala, ale co bych od filmu očekávala, abych mu mohla dát plný počet, by byla podrobněji rozehraná psychologie postav. Takto to na mě byl stále ještě dost povrchní, ale jinak je to prostě pecka. 4/5

Psí poslání (Lasse Hallström, USA, 2017)
Na tento film jsem se těšila, i když jsem věděla, že dostanu pouhopouhý americký doják. Nicméně doják o psech a to já můžu, takže i proto jsem se stále těšila. Nemůžu proto říct, že bych byla zklamaná, protože jsem žádnou velkou filmařinu nečekala a dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Je to rodinný příběh, politicky naprosto korektní, naprosto neskandální, totální doják a ždímačka citů, ale přesto je to zkrátka příjemné, roztomilé a vyvolá vám to úsměv na tváři. Co mě ale zamrzelo, byla ta zjevná epizodičnost, která je sice tou ústřední myšlenkou - tedy nový život, nový pán, nový příběh - a v knize to nejspíš působí dobře, ale tady mi to přišlo hrozně opakované a zčínalo to být vtíravé a nudné, zkrátka to v té filmové podobě úplně nefunguje. To vše by se ale ještě dalo přehlédnout, ale co se nevyvedlo, to je ten konec. Uspěchaný, nedomyšlený, useknutý. Naprosto se z toho ztratilo veškeré poselství, závěrečné vyznění chybí, to se jim prostě nepovedlo. Takže jsem nakonec z kina odcházela prázdná. O veškerý zážitek mě kvůli odfláknutému konci připravili. Škoda. 3/5

Univerzita Palackého (Jakub Skalický, Česko, 2017)
No, prezentuje se to jako dokument, ale dokument to není. To je medailonek o UP, propaganda. Já se na tuhle univerzitu sama chystám a neskutečně se těším a vím, jak je výborná, ale tohle mi přišlo úsměvné, když se to chce jako dokument prezentovat. Je to lákadlo pro potenciální studenty, je to příjemně a zábavně natočené, řekne vám to všechny plusy a všechno vám to vynachválí, ale nedozvíte se žádné nedostatky, žádná ale. Takže se na to velmi hezky koukalo, ale ale! 3/5

Kubo a kouzelný meč (Travis Knight, USA, 2016)
Na tento animák jsem se velmi těšila, protože je od stejného studia jako Koralína, což je doposud můj druhý nejoblíbenější animák. A k tomu jsem zkrátka velký milovník stop-motion animace, loutek a krásných animovaných světů. Kubo navíc vypadal originálně, nápaditě a exoticky se zajímavých hlasovým obsazením. A všechno splnil do puntíku. Určitě bych mu přála i toho Oscara za vizuální efekty, protože tohle byla pastva pro oči. Nejenom samotná stop-motion animace, ale doplnění počítačovými efekty - prostě nádhera. Oscara za nejlepší animák si určitě zasloužil Zootropolis, i když není animačně tak zajímavý jako Kubo, nicméně má komplexnější příběh. Kubův příběh je zvláštní, orientální, mystický a mýtický a je půvabný, ale nakonec nebyl tak originální, jak jsem si myslela a jeho vyznění je poměrně konvenční, ale to nic nemění na tom, že je to opravdová nádhera vizuálně i narativně. Protože Kubo je především poklona všem vypravěčům a příběhům, a tu složil opravdu nádherně. 4/5

Před úsvitem (Richard Linklater, USA/Rakousko/Švýcarsko, 1995)
Myslela jsem, že po Tohle je náš svět už můj nový favorit ve stejném měsíci nepřijde, ale to by nemohl přijít tento příběh, na který jsem se chystala už delší dobu. Pustila jsem si ho jednou a hned druhý den jsem se na něj musela podívat po druhé. Nevěřila jsem, že by po Když Harry potkal Sally mohl přijít další romantický film, kterému bych vzdala všechny pocty. Oba filmy stojí především na dialozích mezi mužem a ženou, na rozdílech mezi muži a ženami, ale také to jsou příběhy o lásce jako takové. Když Harry potkal Sally je ale romantická komedie, Před úsvitem je spíš romantické vztahové drama, i když to slovíčko drama se tam taky moc nehodí. Tohle je příběh o dvou lidech, co se potkají a stráví spolu jednu noc, ale ne tak, jak si myslíte - oni ji stráví povídáním. A to s těmi nejkouzelnějšími dialogy, které jsou tak výborně vystavěné, ale především přirozené, že se mi tomu nechtělo ani uvěřit. Napomáhají tomu však i herecké výkony Ethana Hawkea a Julie Delpy, kteří jsou ve svých rolích maximální sví, krásní a přirození. Já jsem si tohle nemohla užít víc a tenhle film se zapsal mezi ty mé úplně nejoblíbenější. 5/5


1 komentář:

  1. Žena v černém se mi hodně líbila. Byla jsem na ní i v kině a parádní atmosféra, pro mě jeden z nejlepších hororů za poslední roky.

    OdpovědětVymazat

Jsem moc vděčná za každý komentář. Děkuji.